pátek 25. července 2014

Zpěvy páteční

Aneb co mi dělá malou velkou radost a o detailech...

Hezký den všem,


zpívat neumím a dělám to jen, když mě nikdo neslyší (doufám), většinou když maluju a mám sluchátka a MP3 na plný koule :-)...

Nebojte, zpívat Vám tu nebudu, budu zas jen kecat a fotit.
Tenhle článek bych chtěla pojmout opět odpočinkově - pro Vás, pro mě.
A je pátek a já mám chuť si zpívat (proto ty zpěvy..), páč mi začíná dovolená, uááááá.
Jak já potřebuju dovolenou! Ale kdo ne, že.
Od té doby, co se mým životem prohnala smršť a nezůstal kámen na kameni, musím na odpočinek dbát více než jindy. V době pobývání v "oku uragánu" jsem se do blogování musela nutit, přiznávám, ale nechtěla jsem zklamat své čtenáře. Jsem totiž vděčná svým čtenářkám a kamarádkám za velkou podporu na dálku, kterou mi posílaly skrz tento blog.
Teď už je po bouři a já už nesoustředím všechny své síly na to, abych uklidila tu spoušť, ale na vystavění nového života, tak aby mi v něm bylo dobře. 
A tak je chuť opět tvořit....i tady na blogu.
Ale přece jen můj nový život, ve kterém je všechna odpovědnost na bedrech mých, hodně "narvaný" a tak jsem si řekla, že už nedokážu formát blogu: tři články týdně udržet.
Teda když vypomůže má drahá Enka, tak někdy ano, ale spíš to vidím na dva max...
Než abych šidila články, radši nepsat, si myslím.
Víte, že jsem člověk detailista, v něčem je to fajn, v něčem ne.
 Třeba fotit makro detaily a užívat si drobných životních detailů  - to je nabíjející a fajn, ale chtít mít všecko pintlich v detailu je úmorné....učím se stále, být ten radostný detailista v umění, ale méně prožívat detaily v životě, které už svazují.
O fajn detailích je tento článek.
Ono nejde všecko narvat najednou do měsíční bilance, tak proč si nedat takové malé bilancování občas jen tak....
Takže dneska tak relaxačně.
Aneb co mi dělá malou velkou radost a o detailech v posledních několika dnech...


Radost a dobrodrůžo je pro mě určitě hledat ty pravé vůně.....Jak jsem předeslala už na FB, jsem na dně "svého japonce"...a jsem baba zvědavá, tak zkouším, jestli najdu něco nového. Tentokrát jde o hledání denní vůně do kanclu. Tokio Smile se osvědčila jako dokonalá univerzálka: nevtíravá, neobtěžující, ale příjemná, možná na někoho moc ovoce, pro mě akorát, vhodná do zimy i léta...
Sama jsem zvědavá, co vyberu, páč je to prostě "must have" a něco vybrat musím :-)
Ale je také možné, že nakonec nenajdu nic a zůstanu u této osvědčené. 
Určitě z mého konkurzu podám report, o tom, jaké vůně mě baví...a nejen do kanclu, ale i na večír, do chladu, do tepla, na svádění, či která je má osudová.

A neodpustím si malou úvahu na téma vůně. Ač s podivem v této osvícené době plné kosmetických blogů, dost dívek a žen nechápe, že do práce a kanceláře je třeba vůni vybírat obzvlášť pečlivě. 

Ano, sice chceme všecky vyjádřit vůní svou osobnost, ale když je pak celá místnost plná té osobnosti, tak už to zavání egocentrismem či nedostatkem soudnosti a vkusu. 
Obzvlášť v letních horkých dnech se často z koncentrovaných parfémů stávají mučící nástroje kolegů a poblíž pobývajících. 
V tomto případě je opravdu méně více a není třeba utratit majlant, obzvlášť pokud vůně nejsou vaše hobby a nechcete se jimi příliš zaobírat....
Někdy dokonce stačí i parfémované tělové mléko a jemná "kulička".
Co myslíte Vy?


Apropos letní horka: trávím je často na lodžii s knihou (nejlepší jsou vlahé letní večery) a s ovocným osvěžením a také s vhodným nápojem - ten na fotce je koktejl ze zeleného čaje mé invence, alkoholický podotýkám,
 recept bude !-)
 A jestli mi něco dělá v posledních dnech radost a zaplňuje mé srdce něhou,   tak je to tohle stvoření....
Příběh koťátka Penny, která rozšířila naší kočičí smečku vystačí na samostatný článek, bude! 
Není sladká, jak spinká? A je tak maličká! 
Shelly je oproti ní strašný obr a my si doteď myslely, že je on furt kotě :-)
Ale pozor, je to něžná holčička, ale taky čertice! 
Nádherně zbarvená a čekáme, jak se ještě dál vybarví !-)
Je dlouhá a hubeňoučká a chvílema vypadá jako fretka :-*
 Může snad v článku o radostech chybět jídlo? To těžko....Jestli mi něco dělá radost, tak nákup čerstvého pečiva a chlebíčku v pekárně. Po té, co jaksi z naší domácnosti odešly jedny pomocné dospělé ruce a nohy a odjela čtyřkolka, tak nákupy jsou záležitostí sportu. Rozumějte já nesnáším hypermarkety ani ty supermárkety, ale občas tam zamířím v rámci akcí (pokud možno v dobu, kdy není narváno)..a v rámci procházky...
Ale začala jsem s oblibou opět nakupovat u malých obchodníků, obejdu si pekárnu, řezníka, zelináře..přibalí mi k teplému chlebíčku, který neschne v regále už týden i milý pozdrav a úsměv.
 Ještě mi chybí mlíkař a měla bych to v kupě :-)
 Nejoblíbenější letní pochutiny, opečený chleba (neboli bruschetta chcete-li) s rajčetem anebo obyč česneková pomazánka, 
hodně česneku, hodně majolky:-D
 A v těchto dnech slaví mé lvíče krásných a sladkých šestnáct...
takže narozeninové tiramisu na přání..
Je krásně nadýchané, páč dle receptu od Itala jsem opravdu nedýchala, 
když jsem spojovala žloutky a mascarpone s bílky.
Hmm,prostě nebe v hubě, a taky výživná kalorická bomba:-)
Pokud jsem Vám nadělala chutě, tak se omlouvám, ale když on ten dezert  je tak fotogenický.
ZDE je recept, podle kterého si můžete tuhle lahůdku udělat.

Přeji Vám moc krásný víkend a ať je Vám také do zpěvu!




středa 23. července 2014

Sprcháče od Yves Rocher.. k sežrání?

Doby, kdy jsem měla od strejdy Rochera půl koupelny, jsou už dávno pryč. Teď tam zajdu dvakrát do roka. Před vánocema pro sprcháče kamarádkám a v létě pro dárek k narozeninám :o) a protože je mi blbé vyzvednout si dárek a nic si nekoupit, šla jsem tam cíleně pro letní edici peelingosprcháčů. Malina byla jasná, na vůni malin v kosmetice mě utáhnete kdykoliv, žlutá broskev po očenichání přihozena..


No a vůně je asi tak to jediné, co na těch sprcháčích stojí za to. Voní naprosto úžasně, Rocher tyhle vůně prostě umí. Funkci sprcháče pochopitelně plní, já jsem na tyhle věci nenáročná.. ovšem funkce peeling už je poněkud slabší.. ten broskvový ještě ujde, když přitlačím, tak jemně obrousí, ale ten malinový je vtip.. :o) jako peelingová zrníčka v něm mají sloužit černá zrnka kiwi, což povyšuje vzhled gelu na děsně kůl vychytávku, kterou vám ve fitku budou závidět, ale jak mají kůži obrousit úplně hladká zrníčka, to se mě neptejte.. :o)

No nic, prostě je to normální sprcháč, který nádherně voní a budete mít chuť ho sežrat :o))

Teď něco málo ke složení a ke komedii, kterou s námi strejda Rocher (a pochopitelně nejen on) hraje..
Povšimněte si uprostřed etikety toho 100% natural.. to je takový ten tahák dnešní kosmetiky, že.. přírodní = správné a in a ospravedlňuje to cenu kilo za sprcháč (když je v akci).. kolik běžných spotřebitelek omámených v tu chvíli božím vzhledem a vůní dočte to, co je hned pod těmi sto procenty... je tam fruit seeds.. tím nám strejda Rocher říká, že ta semínka z ovoce, co v peelingu slouží k peelingování jsou stoprocentně přírodní.. abychom si náhodou nemysleli, že je vyrobili v laboratoři.. :o)) takže ano, odpad, který vzniká při zpracování ovoce (a nic jiného pecky a semínka nejsou) je milé dámy 100% natural!! Ohňostroj prosím!! :D
Ale dobře, já to beru.. mají pravdu, semínka jsou přírodní a že spotřebitel nepochopí, že těch sto procent je právě o tom, to je jeho problém.. pátráme dál.. zaujala mě věta: více než 98% složení je rostlinného původu (malina).. broskev je na tom o procento hůř :D..


A to už mi nehraje z toho prostého důvodu, že na prvním místě složení je voda.. a ptám se..  může být voda rostlinného původu? Kdyby napsali přírodního původu, tak určitě.. všechna voda na zemi je přírodního původu, těžko ji kosmetická firma vyrábí slučováním vodíku a kyslíku, když ji může mnohem jednodušeji koupit v barelech nebo čerpat ze studny na plantáži s levandulí.. ale rostlinného? To tu vodu z těch rostlin extrahují? Nebo sbírají dešťovou vodu, co po těch rostlinách teče, když ve Francii prší? By mě fakt zajímalo.. nějaké nápady dámy? :o))

Zbytek složení neřeším.. sulfát.. zřejmě nějaký šetrnější brácha obvyklého jaru, o kolik šetrnější neposoudím, po sprše s tímhle jsem vysušená a potřebuju namazat.. jo, je tam aloe a je tam ta malina (a broskev), těsně před cílem.. ale tak od sprcháče firmy Rocher asi přírodní složení čeká jen ten, kdo nečte blogy, že..



Verdikt: božsky vonící sprcháče, ta vůně mi za to kilo stojí, vysušená jsem po jakémkoliv sprcháči od Baley po Loccitane, takže to kilo za voňavé potěšení asi zase někdy dám.. ať žije 100% natural!!

Co vy na to? Koupíte si sprcháč s jarem jen kvůli vůni jako já? :o))

neděle 20. července 2014

Letní Itálie na talíři

aneb Trojbarevné trottole s cuketovou omáčkou

Všechny Vás moc zdravím,

poslední dobou se toho děje kolem mě hódně moc, ale musím říct, že samé fajn věci. 
Do naší rodiny vtrhl nový přírůstek a vnesl do jakž takž zavedené rodiny (po nedávných zásadních změnách) svěží a veselý vítr a najednou máme všickí oči navrh hlavy. 
Ano, jak jste mohli vidět na facebooku, je to nová kočička Penny. (Na její příběh se určitě už můžete těšit.)
A tak nějak šlo blogování stranou, bylo třeba uvést nové mimčo do rodiny a věnovat se mu :-)....

Ale jíst se musí a tak jsem o víkendu opět zavítala pro inspiraci do slunné Itálie, když tam nemůžu jako Liz Gilbertová odjet, musí přijet Itálie k nám. 
No a nedávné italské dny v Lídlu k tomu také přispěly a sezóna cuketek, takže není divu, že jsem uvařila to, co Vám dnes ukážu.
Miluju "nudle", ale nejčastěji se u nás baští vřetena alias fusilli a špagety, a tak jsem nemohla odolat zvědavosti,  když jsem viděla v nabídce italských dní v Lídlu barevné těstoviny podivného tvaru i názvu, které jsme ještě v obchodě překřtily s dcerou na "trotly", trotlíky...:-D
No, a cuketky teď stojí pár korun, takže volba, s čím udělat trotlíky, byla jasná.


Trojbarevné trottole s cuketovou omáčkou:

Co potřebujeme? (skoro nic !-)
500 g balík těstovin
2 střední cukety
1 cibule
3-4 stroužky česneku
50 ml smetany
mléko, mouku na zahuštění
oregano, sůl, pepř v mlýnku


Jídlo je extra jednoduché, jak to mám na italské kuchyni ráda a také velice levné, což není v naší domácnosti tak úplně od věci !-)

Takže si připravíme tu trošku ingrediencí:
Cibuli nakrájíme na plátky, cuketu na menší kostky, česnek nastrouháme/prolisujeme.
Dáme vařit osolenou vodu na těstoviny a čekáme na bod varu a mezitím si osmahneme plátky cibule na oleji (extra panenský olivový), cibulku restuju jen jemně, nikoliv hodně do zlatova či hněda...
Až je cibule dle mých představ, přidám k ní nakrájenou cuketu, osolím a opepřím a rovnou přidám i dvě slišné hrstě oregána.
Jde o to, cuketu dusit tak dlouho, až se rozpadne a vytvoří základ pro omáčku, pouze zelená slupka, které já neloupu, bude tvořit pevné části v omáčce. 
Ideální je dusit cuketu ve vodě z těstovin. Když dáte těstoviny vařit a hned vedle dusíte cuketu - není nic jednoduššího než dolévat vodou přímo z těstovin a i posléze až těstoviny dovaříte a scedíte, použít vodu z těstovin a dolévat do omáčky dle potřeby.
Tuto vychytávku jsem odkoukala od Itala Emanuela a hospodárnost toho se mi líbí, navíc voda už je osolená a chytne trošku škrobu i chuti barevných těstovin. !-)
Až je cuketa dostatečně podušená, tj. celá se rozpadla, tak už jen naliju trochu smetany a zahustím hladkou moukou rozmíchanou v mléce (tyhle věci dělám od oka). Nakonec přidám česnek a chvilku povařím.
Pak smícháme omáčku s trotlíkama v jednom hrnci. Velkém hrnci podotýkám, protože toto je recept pro tříčlennou rodinu na dva dny !-)

A můžeme servírovat! Přeji dobrou chuť!


PS: Tohle jídlo určitě skvěle završí hoblinky parmezánu, což je ta "bohatší" verze - my jsme udělaly tu "chudší" bez sýra, ale nebojte, oběd je sytý až až i tak...:-)

A kdopak přišel na oběd?

Při vedrech, jako jsou v dnešních dnech, k jídlu člověk ocení příjemné osvěžení.
 My jsme objevily cider, který nemá chybu. Můj první cider byl z Lídlu z anglických dní, ale vůbec mě neokouzlil, spíš mi to evokovalo šampus, který já nerada a po jablíčkách, která jsem tam čekala - jakože mošt s bublinkama a kapičkou toho šampusu - ani vidu...
ALE nenechala jsem se odradit, a když jsem viděla v obchodě jiný cider - tento od Plzeňského Prazdroje Kingswood - tak jsem si řekla, ale co už, za zkoušku nic nedám a osvěžení to bude tak jako tak...
Hmmm, ale tenhle cider se povedl, je to dokonalá kombinace moštu z jablíček a těch bublinek, přesně jak jsem si to představovala a úplně na tom je nejlepší ta vůně, která se vám probojuje k nosu, jak nalijete cider do sklenice a pak sedíte u stolu a vůně vás láká :-).
 A krásně vychlazený k těstovinám - no eňoňůňo.
I gurmán Shelly ví, co je dobré...

A nezapomeňte si nechat prázdnou láhev, je z ní dobrá váza - já už mám dvě a třetí Carling na mě čeká v lednici (asi jsem se dala na testování cideru, hehe)....
Stolování s "italskou filozofií" :-D
Dolce Vita!!! Carpe Diem.....!!!

A co Vy vaříte různé těstoviny s cuketou?
 A máte rádi cider - jakou značku?

Krásné letní dny plné dobrého jídla a osvěžujících moků přeje eM!




úterý 15. července 2014

Z deníku kocourka Shellyho: Aneb Kočkopsoviny...


Vítáme Vás u dalšího dílu pohádky Z deníku modrého kocourka.
Dneska tu ale kocourek nebude sám, bude mít psího kámoše. 
My jsme totiž taková velká rodina a navzájem jsme se všickí adoptovali...eM a Enka a ta havěť kolem nás....
Ano, ten pejsek bude Feroušek - však už znáte toho nejlepčího dárečka.
Toš dneska to bude jízda totiž. 


Kluci nedávno, teda přejsnějc 24. 5. oslavili oba jeden rok svého sladkého života...
(sakra, to nějak letí, dyť 24.7. slaví u nás v rodině zas další kočičí šelmy - jedna lvice a kocour Macík a o pár dní později eště jedna krásná lvice !!!) 

Každopádně loni se oba kluci narodili, dostali se do milujících rodin a všecky členy si postupně ochočili....

Ferouškovy narozeniny byly stanoveny na 24. května, protože nám paní doktorka na veterině řekla, že se narodil někdy v květnu, takže bylo hned jasné, že se určitě narodili se Shellym ve stejný den.. aneb důvod slavit se vždycky najde, že :o))

Kluci se spolu na živo, narozdíl od jejich paniček, ještě nesešli, to by bylo teprvá rodinné ródeo, a tak jim to chceme dopřát aspoň tunaj na blogu...
Podezříváme je totiž, že každý si tak trochu nese něco ze zvířecí charakteristiky toho druhého....jakože Sheldor se občas chová jako pes....a Feroušek zas jako kocour.....:-D


Shelly je romantická duše

Ferouš je rozhodně poloviční kocour, o tom není pochyb.. :o)) projevuje se to zejména tím, že rád vyhledává k odpočinku vyvýšená místa, přesněji řečeno jedno místo.. opěradlo mého křesla.. já a mé křeslo spolu máme ehm.. tak trochu vztah.. ano a jsem v tomhle vztahu poněkud majetnická.. i můj muž ví, že TO JE MÉ MÍSTO! :o)) Ale když se mi Feroušek vyšplhá na opěradlo, stulí se mi za krk a u toho spokojeně mrouká, jsem ztracená.. :o))


divíte se mi? :o)
Hmmm, tak to je fakt jasný, že jsou tam nějaké kočičí vlivy, když se Feroušek tak krásně stará o krční páteř své paničky, chvála mu!!!!
Shellyho psí nátura ho zase nutí pořád něco aportovat, přinese si klidně do aťasu svého krysáka a pak provokuje očima a čeká až panička konečně pochopí, že má házet :-)...anebo si přinese klubko nití, kde ukrad, bůh, ví kde...Prostě kluk využívá post-stěhovacího chaosu a bere věci do svých...tlapek.


Nehraj si furt s tím foťákem a pojď si hrát!

v zápalu boje...tě dostanu!

Je jasný, kdo je tady plyšovej:-D...Póď k taťkovi...

Krysák je top hračka i v naší domácnosti :o) a je to taky jediná hračka, která přežívá Ferouškovu destruktivní lásku, asi proto, že Ferouš ví, že je to dárek od tety eM :o)

OMG: Ten kluk je tak sladký s tím krysákem, uááá!!!


no dobře, ocásek krysákovi chybí, ale jinak drží!!
Shelly jako mladší jednoročák se zaučoval u hlavního patriarchy kočičí smečky u Macíka a ten už si svoje psí návyky vypracoval k dokonalosti. Teda sice neštěká, ale hystericky mňoukat a dožadovat se tak stravy hlasem, jakoby tři dny hladověl, umí dost hlasitě a nejvíce mě štve, že toto učí i Shellyho :-)...tak máme občas kočičí zpěvy páteční - nejen v pátek....

Ale zas ho naučil i hezké věci - třeba oba dva čekají za dveřmi, když někdo z jejich lidské smečky příjde domů a krásně ho vítají - jako dva pejsci. Navíc v dobách své největší slávy byl Macík opravdu macek, a to šestikilový a byl větší než malý pejsek, návštěvy často obdivovaly jeho vzrůst.
No tušíme, že Shelly s jeho apetitem, půjde v jeho stopách.....

Ferouš zase rád vyluzuje zvuky mroukavé, takže mu občas říkáme kocourku, zejména když se ukládá ke spánku nebo se probouzí, to se pak protahuje, zaujímá roztodivné polohy a mručí.. :o)


mráááááááááááu... :D
Nevím, ale zajímalo by mě jak to má Feroušek, páč náš kocourek teda škrábe všude možně, jak to holt kočky dělaj - krom toho, že máme krásné "strukturované" nohy u jídelního stolu - naštěstí žádnej biedermeier, ale neošetřená borovice z IKEA - samozřejmě svoje drápečky rád zatne do koberce a systematicky ho odháním od sedačky...a když už neví co by, začne se miláček prostě natahovat po zdi....a skřípění kočičích drápků po Dulux barvě - no balada pro uši :-)


...hele, že mě nevidíš !-) aneb hra na pštrosa

Ferouš teda nedrápe, zato kouše.. nejraději má polštáře a deky.. už jich několik doslova sežral.. vedli jsme s mužem sáhodlouhé debaty, jestli by tomu psovi neměl někdo vysvětlit, že se to nedělá, že si to nepřejeme a že nás teda ale vůbec nebaví pořád uklízet binec vykuchaný z polštářů, ale zatím to vždy dopadlo tak, že si při pohledu na pejska žvýkajícího deku s výrazem naprostého blaha, řekneme: ale když on je tak šťastný... :o)))


kus deky jsem sežral a pak jsem usnul..




Tak to Sheldor i Macík používájí polštáře jen na spaní hihi, včetně mého v mé posteli...
ehm, to vlastnictví je vlastně sporné....

Ale zas se umí krásně šmajchlovat po ránu, v tom jsou si Feroušek i Shelly hodně podobní, co? :-)
Komu se pak má chtít vstávat do upršeného dne a do práce, když máme takový živý a hebký termofor....budíkem  máme chuť vždycky třísknout o zeď...že jo Enko.


Vrrrr, to už je tolik? A když mě se tak nechce vstávat!!! Ještě chvilku, vrrr...

Chápete, jak má člověk ráno vstávat, když na něho dělá kocour takové kukuče.

Jasně!! Budík nejlépe rozpustit v kyselině!! Ferouš je pes tulivý, takže spí se mnou, přitulen pod peřinou a vstávání do práce mi opravdu neulehčuje.. když se snažím ráno vstát (je to proces tak na půl hodiny), tak se šmajchluje a vrní a tulí.. a když se konečně zvednu a ve stavu zombie se vydám hledat koupelnu, tak se stulí na mé místo, zamrouká a spokojeně spí dál. Je schopný spát třeba do deseti.. (to má zjevně po mě..)


Fernando spící.. snadno vyfotitelný :o)
Hm, takže si asi dovedete představit, že jednu půlku postele obývám já a druhou půlku dva kočičí kluci !-)

To já takýýýý!!!

A shodneme se jednoznačně s Enkou, že ty naše chlupaté "děti" jsou nejfotogeničtější, když spí....jak jinak totiž pořídit nerozmazanou fotku...no u aportu asi těžko.....a tak Vám předložíme spoustu spacích fotek, páč pejskové a kocourci jsou nejlepší experti a poradci na relax.
Není nad to jen tak tlouct špačky s vrnícím kocourkem hehe.



Uááá, už jsem tak unavený, že usnu kam mě položíte...

Mám asi tak tisíc spacích fotek.. a asi deset takových, kde je torpédo vzhůru.. kosmetika se fakt fotí líp :o)) ale zde důkaz, že občas se to podaří.. 


milostivá póza pro paničku..

A jaké psí nebo kočičí kousky provádějí vaši miláčkové čtyřnozí?

Tak ahój a zdraví Vás Shelly Family alias kočkopsofémily!!!!!!!




středa 9. července 2014

InstaČerven by eM a měsíční "zvažování"

Pěkný den všem!

Tak tady máme už pravidelné ohlédnutí  za uplynulým měsícem. 


Poslední dobou jsou tyhle bilance docela výživný nejen na fotky ale i na myšlenky...
Už to najednou není o nakoupených či spotřebovaných věcech....jak jde život a člověk se každý měsíc ohlédne zpět, vidí, co pro něho bylo důležité a co ne. 
Je to spíš osobní výpověď, toho jsem si vědoma, žádná zobecňující recenze. 
Myslím, že můj život byl a je zrecenzovanej až dost...tuhle recenzi si prostě každý musí udělat sám.

Myslíme si, že život nás nutí recenzovat, bilancovat, že nás někam tlačí...že se nám něco stalo....že něco musíme....potřebujeme...Ale houbeles.
Při důkladný recenzi, která mezi náma není pojídáním úžasnýho dezertu, ale spíš často dávka hořkýho nápoje, člověk vidí, že není obětí jakýchsi okolností. 
Vidí, že to, co se mu teď děje, bylo nevyhnutelné - že sem celou dobu mířil - možná celej život, podvědomě ale nechápaje celek, páč se život často ztrácí ve fragmentech, střípcích...
Člověk sám sebe ztrácí ve fragmentech, nežije sebe, ale krájí se.....
Pamatujete na hlášku ze Samotářů?
Od úchvatné matky na zabití, kterou hrála paní Maciuchová: Vy ten život nežijete - vy ho krájíte!!!!!!!
Kurňa, strašně se mi ta hláška líbila, ale zaboha jsem nemohla uchopit tu esenci, kterou sdělovala.
Jak krájíme? Už to vím.
No, normálně - nožem, rozkouskujem si den na hodiny, minuty, uháníme stránkami svého diáře, občas se tam vecpe něco neočekávaného a jsme z toho spíš vyplašení...máme nalajnovanej život, vztah, denní režim, čas na lásku, na tvorbu, čas na hygienu či vydělávání peněz na složenky...
A kde je ta koncepce, celek, TA myšlenka, která to má všecko spojovat - kde sakra je? No v diáři ji nenajdeme....
Říká se tomu léčba šokem - jen šok Vás může přivést zpět k sobě samým. 
Šok, který je vlastně ta nepřirozenější věc, co se vám stala, ale ve vašem diáři nebyla zapsána....
Od data mého šoku už uplynuly tři měsíce....
Jak ten čas rychle frčí, nemaže se s nikým, je to jediná spravedlnost pro všecky.
 A jak s ním naložíte = váš problém či vaše radost....



Začátek mého června začal ohlušujícím pádem - spadl mi kámen ze srdce. 
Byla to šupa, která byla slyšet široko daleko, ale slyšela jsem ji jen já :-)...
Ten kámen uvolnil spoustu energie. Najednou jsem se mohla nadechnout, cítila jsem svobodu. 
No jo, ale ten pocit okamžitě převálcuje únava z prožité tíhy a nástup spousty každodenních starostí, které už leží pouze a jedině na mých bedrech. 
Není s kým se o ně dělit....Takže je nutné ulevovat vlastním bedrům. 
A tak spolu s šutrem odhazuji  v dál další závaží, spoustu pravidel, omezení, všecko zahodit - co nefunguje, co mě tíží, brzdí. 
Sakra to je toho tolik????
A pak najednou jsou dny, kdy se člověk cítí lehce, že si jde jen s prázdným baťůžkem. To jsou ty dny k nezaplacení. 
Ćlověk si uvědomí, že cena za svobodu je vysoká a slevy čekat nemůže. 
Ale není zbytí - tu cenu musím zaplatit - protože ji chci zaplatit. Protože hodnota svobody se nedá vyčíslit v penězích. 
A tak v mé hlavě najednou straší vedle sebe dva zásadní a zcela protichůdné pojmy - svoboda a peníze. 
Celý měsíc mám stavy, kdy mám pocit, že mám křídla jako pták, to svoboda mi do ucha zpívá svou píseň...
Pták Fénix opět vstal z popela...
A pak najednou z ničeho nic - prásk po hlavě, příjde ze zadu, nečekaně - Chandra. Sejme mě tak, že si říkám, tak tohle fakt nedám. Proč musím tolik platit?
Otázka je položena špatně.
Sebelítost ještě nikdy nikomu nepomohla...a tak odhazuju batoh i se sebelítostí do řeky, ať ho voda sebere. Kdo sakra potřebuje litovat sám sebe - copak mi to pomůže, aby mi naskočila plusová čísla na účtě? 
Ne. Seber se! 
Ty to dokážeš, musíš...ale jedině tak, že budeš žít život den za dnem ale zároveň  se naučíš vytvářet si svá zadní vrátka.
Že budeš balancovat - že se naučíš žít v rovnováze - s realitou i se sny, sama se sebou.
Věř v život, věř ve vesmír....
Přirozenost peněz je pohyb, proč by neměli přijít i k Tobě. 
Důvěřuj, neboj se - strach je největší svinstvo v životě a díky němu jsi se často zatoulala do temných lesů. 
Je čas na prosluněnou louku a důvěru v sebe sama. A když to nepůjde, prostě požádáš o pomoc, snad se najde někdo, kdo bude ochoten naslouchat žádosti.
Věř, že ano, život je plný fajn lidí, jen ses před nimi často zbytečně sama uzavírala.
Protože co jinýho nám často zbývá než jen ta víra.
A najednou to jde a často je to legrace aneb jak být kreativní s prázdnou portmonkou. 
Že bych naplnila svůj osud chudé umělkyně? !-)
Už asi po sté budu citovat hlášku měsíce června, která ke mě přišla od milé paní z pekárny, u které téměř každý den nakupuju čerstvé ještě horké pečivo: "bejt chudej a ještě smutnej - to prostě nejde"...
A má pravdu: bejt chudej je občas docela prča a kreativita jede na plný obratle :-)

Každopádně bych to shrnula, že nálada byla často adekvátní počasí: chvíli slunečno a pak slejvák. 
Zmokla jsem ten měsíc několikrát a vůbec mi to nevadilo, bylo to součástí mého tréninku na spontánnost :-)
A jak to bude příští měsíc? 
Nevím, neřeším - ale jistotu mám: že jsem konečně na správné cestě - na cestě k sobě samé.....



Tahle fotka jasně vystihuje to, o čem jsem psala výše....
Si tak fotím v trávě proti obloze a najednou ze zadu příjde lokální mrak
a začne lejt tak, že nestačím ani schovat foťák nebo sebe někam do bezpečí.

Když už člověk zmokne a má sebou foťák, tak neřeší nějakou kapku navíc.
A co vypadá krásněji než růže v kapkách deště?
Fotografie je k mání vytištěná v mém fler obchodě ZDE

Taková scenérie jak ze snu. Kůň nebo jednorožec Hani?
Mračno a nad lesem duha.

Něžná pivoňka a fotohrátky na stativu.

Červen to je vůně lípy, zbožňuju tu vůni, fetuju ji.
Nejradši bych si lehla pod strom a  usnula v objetí sladké vůně.

A další kompozice s duhou, poslední dobou dost častý úkaz.

Utopené slunce

To si tak chci vyfotit makro chrpy a koukám - už je obsazeno..
mravenečky v lese.

Orosený cider z anglických dnů v Lídlu se hodí
do horkých dnů k práci v ateliéru skvěle.

Hraní s barvičkama nikdy neomrzí aneb letní koktejl bude :-)

 Kupodivu hodně čtu:
Skvělý příběh Loukotkové o jedné zrzce z uměleckého prostředí.
Zvláštní styl psaní Kundery a jeho nesnesitelná lehkost bytí...
A také zfilmováno v hlavní roli s "posledním mohykánem"
Daniel-Day Lewisem.
Jak vypadá můj idol chlapa? 
Přesně jako Daniel v roli Mohykána,
nikoliv však v roli nesnesitelně lehkovážného Tomáše !-)

A když se chce člověk hodně nasmát.

A Paramore jsou mí společníci poslední dobou často..
Moc krásné video:

A jak jste se měli Vy? Vážíte, zvažujete, ohlížíte se zpět? Co vidíte?
Krásný červenec Vám přeje eM!
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate