Je to všeobecně známo, ale málokdo má dost morální síly, aby s tím něco ve svém vlastním životě udělal.
Řeknu Vám, zjednodušit si život je ta nejsložitější věc na světě. :-)
A proč vlastně dělat věci jednoduše, když je můžeme dělat složitě...
Když mě během tří měsíců dvakrát doběhne "stav vyhoření" a mám pocit, že už prostě nemůžu..., tak je na čase se zamyslet nad svým životem ještě intenzivněji - a pak zjistím, že můžu, ale že to musím dělat jinak.
Jak název článku říká: pokud je to komplikované, tak si to zjednoduš!
A to je moje mantra.
Je to psáno anglicky z prostého důvodu, je to totiž úryvek z mé oblíbené písničky kapely Kosheen, výstižně pojmenované Recovery.
Jo, v muzice je síla a moudrost :-D.
Takže dnešní zamyšlení je o tom, že už delší dobu cítím přímo v kostech, že si nutně musím život zjednodušit, abych si ho nekomplikovala já sama svými stereotypy a potažmo, aby mi můj život nekomplikovali jiní.
Co si budem vykládat, ono je jednodušší začít u sebe.
Když se tak člověk zamyslí nad tím, co vlastně musí a co by měl, tak je to nekonečný seznam.
Je to bič na sebe sama. Je jedno, jestli jsme přísní na sebe proto, že jsme tak byli vychováni anebo že jsme se tak rozhodli pod vlivem nějakých zážitků, traumat, myšlenkových pochodů....
Důležité je přestat tím bičem mávat.
Důležité, ale nijak jednoduché. Změny nepřicházejí za den ani týden, kolikrát ani za ten měsíc. Člověk na sobě maká, má pocit, že ušel už míle a míle....a ony jsou ještě pořád míle a míle před ním (že by to bylo tím středním věkem? :-)
Pořekadlo v jednoduchosti je krása (a já dodávám i moudrost) je momentálně něco, co poslední dobou oceňuji jako nikdy předtím.
Je to totiž, jako když letíte v horkovzdušném balónu - abyste se vznesli, musíte odhazovat zátěž.
Zátěž vás jinak stáhne k zemi...ke dnu.
Je to citová zátěž, majetková zátěž, závazky a povinnosti a spousta musů a chtění a měla bych.
Poslední rok a půl jsem udělala generální úklid v sobě samé a zjistila jsem, že je tam spousta zátěže - a taky spousta snů.
Jenže je to krutá soutěž - zátěž kontra sny.
Když si člověk uvědomí s velkým překvapením, co vlastně chce, musí si taky uvědomit, co nechce.
A to, co nechce nemilosrdně odhodit ze svého balónu (hlavy), abychom se mohli vznést.
Pro mě to bylo najednou uvědomění si, že potřebuji změnu - velikánskou změnu.
Že nechci pokračovat v životě, tak jak ho vedu, jenom proto, že jsem si na to "zvykla" a je to jistota.
Není to otázka změny odstínu tvářenky či laku na nehty.
Potřebuju změnit zásadní věci, chci bydlet jinde, chci pracovat jinde a nechci už potkávat některé lidi.
No jasně, jenže není mi dvacet a dvě děti jako zátěž z balónu vyhodit nemůžu a ani nechci :-).
Začínám tedy vyhazovat nejdřív malé věci, spoustu blbostí čemu říkáme "potřeby" či majetek.
Uvolňuju prostor v přetíženém mozku. Hlava jako pátrací balon? :-)
Jde to sakra ztuha.
Člověk si uvědomí, na čem všem tolik lpí.
Jak si syslí spoustu pěkných věcí, které ani nepotřebuje a přitom mu ty zásadní chybí - svoboda a uvolněnost, lehkost bytí...
Možná proto ani nejsem už schopná tolik psát o kosmetice v takovém množství a frekvenci jako dřív. Protože přestávám syslit, začínám třídit, vyhazovat, zjednodušovat...A tento stav se zde na blogu zjevně dost odráží.
Zjišťuju, že nemusím mít každý den make-up v "plné polní" a dokonce už jsem schopna jít pár dní do kanceláře s nenalakovanými nehty.
Ne, nebojte se, tohle odhazování zátěže neznamená, že spálím mosty i svou kosmetickou výbavu a půjdu bydlet zpátky na strom.
Jsou to změny, které nikdo nijak zvlášť nepostřehne - malý krok pro lidstvo, velký krok pro mě.
Učím se zjednodušovat si život ve všem, abych si umetla cestičku snů, po které se míním vydat.
A vím, že to je cesta správná - důkazy a důvody se vrší. Najednou se cesta sama otvírá, tak proč stát sama sobě v cestě?
Protože kdybych měla sebou příliš velkou zátěž v baťohu, daleko bych s ní nedošla...
A pokud mi někdo v jednu chvíli zkříží cestu a snaží se mi komplikovat život?
Jenom otestuje, jak moc na své cestě chci být - sorry, ale nemůžete mě zastavit.
Žiju svůj život, ne život ostatních lidí...
Takže, pokud mi připadá můj život komplikovaný - zjednodušuju.
Reviduju, vyhazuju - zůstanou jen ryzí city, zajímavé zážitky, pěkné ale užitečné věci.
No, nebudu si nic namlouvat - je to běh na dlouhou trať...
Přeji sobě i Vám spoustu sil a chuti nekomplikovat si život.
Jak jste na tom Vy? Umíte si život zjednodušovat?
