pátek 30. prosince 2016

Velké kouzlo a nejen vánoční inspirace


Hezký den milí přátelé,

doufám, že jste si užili skvělou vánoční pohodu a v pohodové náladě míříte k závěru letošního roku. Rok to byl pro mě docela divoký, plný zásadních rozhodnutí, a tak nějak jsem ráda, že už končí, protože začne něco nového.


Dneska mám pro vás takový odlehčený článek o tom, co mě inspiruje a baví i v těch náročných dnech plných změn.
Není to vždycky o tom, že člověk musí padat pod tíhou rozhodnutí a zodpovědnosti, je třeba si to i zpříjemnit, aby to člověk přežil, ale taky si užil. A k tomu příjemnému užívání jsem právě chtěla využít týdenní volno mezi svátky. Trochu vydechnout, nabrat síly a inspiraci.

Letos jsme nestíhaly moc péct, ale tyhle linecké sušenky nesmí chybět nikdy.


Vánoční dárky jsme letos pojaly s mými dcerami tak, že si dáme jen handmade dárky, což v rodině kreativců není problém,  a pak si dopřejeme nějaké zážitky. Musím říct, že ty vyrobené dárky od dětí i ostatních přátel jsou stejně úplně ty nej. A moje děti fakt nezklamaly a vyřádili se skvěle a s láskou. Až jsem byla dojatá. Navíc jsou úplně skvělí v tom, jak umí samotným balením dárků, napínat. Uffff.

Mé dvě veliké americké lásky Liz Gilbert a Georgia O´Keffee se sešly, nádherné ukázovátko s obrazem Georgie jsem dostala pod stromeček od mladší dcery, stejně jako překlad Georgiiny autobiografie z němčiny od starší dcery (ty moje děti holt ví, co mám ráda), já totiž německy neumím a sehnala jsem tady knihu o mé milované malířce jenom v němčině....

Nakonec jsme totiž usoudily, že správné vánoce nemůžou být bez knížek, to už je prostě taková tradice, a tak jsme si nějaké pořídily mezi svátky.


Já bych chtěla dnes vypíchnout obzvlášť jednu knihu, kterou jsem si sama nadělila.
Velké kouzlo od Liz Gilbert, která napsala slavnou knihu Jíst, meditovat, milovat. Ač je to možná silné slovo, ale tady se prostě hodí, Liz se mi stala přímo Guru v těchto mých náročných dnech. Dokáže rozdávat pozitivitu a moudrost a používá k tomu nejen knihy, ale  i sociální sítě, což je ideální způsob využítí sítí. Funguje na facebooku, instagramu, tweeteru, nahrává podcasty, které jsou třeba v Americe momentálně hrozně oblíbeným formátem a u nás téměř neznámé - a logicky doplňují psané blogy, vizuální you tube  o audio projev. Podcasty se dají stáhnout do chytrého telefonu a poslouchat (samozřejmě nejčastěji v angličtině).
Knížka Jíst, meditovat, milovat patří mezi mé nejoblíbenější, ke kterým se pořád vracím a i díky ní jsem se taky pořádně kopla do zadnice a rozhodla se hejbnout v životě dál….A myslím, že i Velké kouzlo, které má v podnázvu “creative life beyond fear”, což se bohužel v českém překladu úplně ztratilo - “kreativní život navzdory strachu” (nikoliv beze strachu), bude další top knížkou v mé knihovně.
Začala jsem jí teprve číst a je to kniha nadupaná na každé stránce. Chytá mě za srdce nepřetržitě s každým slovem, ač jsem zatím přečetla jen tři kapitoly. Úderem do černého byl jeden odstavec, a tak ho tady zacituju. “Pocity prázdného konzumerismu odezněly, už si nepřipadala jen jako součet svých každodenních povinností a starostí. Dělala něco se sebou, dělala něco pro sebe”.
Což je přesný popis toho, jak se teď cítím já.


Další radost, kterou jsme si dopřály na vánoce a je takovým doporučením, kam se vydat v Praze za kulturou, je výstava celníka Rousseau pod názvem Malířův ztracený ráj v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí, která trvá do 15. 1. 2017. Určitě zajděte, je to krásná hravá podívaná a najdete tam i jiné umělce jako je třeba i Frida Kahlo, která tam má jeden obraz, Picasso, Emil Filla atd..




A někdy stačí dát si vynikající medovinu. Udělaly jsme letos test, kde ochutnáme nejlepší medový mok a vítěz se nacházel v Praze před Palladiem. Už loni nám tam moc chutnala a musím říct, že ačkoliv dcera měla docela slušnou medovinu v Ostravě, ta v našem maloměstě byla příliš alkoholická a med asi viděla jen z rychlíku v nějaké zatáčce v palírně. Vítězná medovina prostě chutnala po medu, alkoholu v ní nebylo tolik, ale i tak zahřála krásně na jazyku i na duši.


Další věc, kterou jsme si odfajfkly na pomyslném vánočním to do listu byly pečené kaštany, ty prostě patří k vánocům, stejně jako velký svítící stromek na Staromáku a lidská tlačenice, bunda politá punčem a moc dobrá velká klobáska (kteréžto na seznamu teda nebyly) :-)



A nakonec někdy stačí jen taková maličkost, že si stihnu v tom shonu nalakovat nehty novým lakem na nehty (třeba místo frenetického úklidu). A tento od Barry M Pomegranate je fakt krásná červená s kapkou růžové, což je asi můj nejoblíbenější odstín červené.



A to je z mé vánoční inspirace vše....

Jak jste si užili a užíváte své svátky?
Co bylo na vašem vánočním to do listu a splnil se vám?

Přeji vám všem ať vstoupíte pravou nohou do nového roku 2017, ať je nadcházející rok mnohem lepší než tento uplynulý, plný radosti, výzev a dobrodružství.

PS: Jestli máte chuť na inspiraci v podobě silvestrovských chuťovek z mé kuchyně, mrkněte do Magazínu Biooo


středa 21. prosince 2016

Životní detox místo vánočního úklidu

Milé čtenářky a přítelkyně.

moc vás zdravím v tento předvánoční čas.
Ráda bych vám zase napsala pár řádek, abych zachovala určitou kontinuitu tady na blogu, byť je tedy velice nepravidelná. Naposledy jsem napsala úvahu o změnách v životě a od té doby ty změny žiju, a tím pádem nezvládám o nich psát. Většinou člověk dokáže o něčem psát a mluvit jakmile na chviličku poodstoupí z osobního dění. A to je právě to, o co se teď pokouším a první co mě v té chvíli napadá je napsat vám o tom.


Jak asi někteří už víte z instagramu, kde jsem to jen tak mimochodem zmínila, píšu teď už i jinde a i díky tomu nemám tolik kapacity na moje osobní vypisování zde. Přesto se toho nechci vzdát, protože zde nacházím vás. Vždycky jsem chtěla psát pro někoho, byť mně samotné psaní pomáhá třídit si myšlenky.
Nějak poslední dobou postrádám na zdejších blozích ten přesah. Většina bloggerek svůj blog píše jako svůj deníček - co jsem si koupila, kde jsem cestovala, jaké jsou novinky v obchodech. Upřímně, mě tohle nijak neinspiruje. Hledám něco víc a většinou to něco "víc" než jen subjektivní popisky něčího života (převážně konzumního rázu) nacházím spíše na zahraničních blozích než českých....České výjimky a pár jich je, potvrzují pravidlo.
Možná asi všichni spíš žijeme než píšeme a nás pisálků je vlastně jen pár. Já jsem totiž zjistila překvapivě, že opravdu jsem pisálek - tj člověk, který rád píše. :-)
Myslela jsem si, že ráda maluju, fotím, tvořím, ale ejhle já jsem snad i grafoman nebo co. Nechtějte vidět, kolik jsem doma našla deníků při detoxu domácnosti,  - Tušila jsem sice, že nějaké deníky mám, ale že jsem až takový pisálek :-)))
No a tak jsem začala psát na objednávku články pro Magazín Biooo. Mám téma a musím vymyslet příběh, podat užitečné informace čtivou formou a nebýt subjektivní, ale zároveň nějak propašovat do článků i tu svou agendu. A je to někdy fakt těžké takhle psát. Sedím u prázdného dokumentu a zírám, dokud mě nezačnou napadat nějaké smysluplné myšlenky. Je to svým způsobem výzva, a přesto mě i tenhle způsob psaní baví. Oproti tomu psaní mého osobního blogu je jiné. Píšu ho z přetlaku a proto, že chci s vámi komunikovat. Napsat něco hezkého, užitečného, něco kritického, něco k zamyšlení, vyprovokovat diskuzi, poslechnout si vaše příběhy a argumenty. A to mi nic nemůže nahradit.

Nicméně život mě teď zaměstnává opravdu hodně. Ale nesvádějme to na život. Já jsem si to vybrala. Já si vybrala to, že svůj život naprosto převrátím naruby. Já rozhodla, že akutně potřebuju změnu na všech frontách. Začátkem listopadu jsem se rozhodla po měsíci depresí konečně rozmetat všechny své pseudojistoty na prach. Třísknout do těch změn, o kterých jsem psala v posledním článku, ve kterém jste mi i vy psali tak krásně a otevřeně své pocity a příběhy....A já se v nich viděla.

A pak byl čas nepsat, ale začít to uskutečňovat. A úplně nejtěžší bylo se rozhodnout!
Proto ty deprese. Musela jsem skočit úplně sama, a přitom jsem nevěděla kam skáču. Musela jsem důvěřovat jenom sobě a tomu pocitu, který ve mě řval, že takhle už to dál nejde, že už prostě takhle nemůžu. Žádný tichý hlásek, byl to řev z hlubin mé bytosti. Protože ty tiché hlásky jsem léta neposlouchala, tak poněkud zvýšily volume a apelovaly na mě, ať sakra hejbnu tou prdelí, jestli nechci chcípnout v téhle ospalé díře. Jo, nějak takhle zněla ta formulace.....hlas mé intuice. Zcela iracionální rozhodnutí pro přihlížející zvenku, zcela pochopitelné a zapadající do žívotní mozaiky pro mě.

No tak jo, všechno zboříme a uvidíme. A tak jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se odstěhovat mnohem dřív než jsem plánovala původně, rozhodla jsem se dát výpověď v práci. Rozhodla jsem se nemít nějaký čas žádný vztah. A dokonce jsem se nakonec rozhodla vzít si mateřskou dovolenou. Což bude znít vtipně - protože jak známo termín mateřská dovolená je, když se vám narodí děti. No jasně, je to děsně relaxační....úplná dovka na Kanárech. A mně se žádné nové děti nenarodily...
Prostě nějaký čas bude jedno mé dítě žít s otcem, druhé dítě je už plnoleté a žije už třetí rok na intru v jiném městě, takže já vlastně teď budu něco jako víkendová máma....
Ať vám to zní jakkoliv šíleně, pravdou je, že kdybych toto neudělala asi bych zešílela. Zjistila jsem, že nejsem natolik otrlá, abych dokázala žít v limbu. Nedokážu se smířit se vztahem, který mi nevyhovuje, s prací která mě ubíjí, s městem, které mě uvádí do hypnotického spánku a nedokážu už mít dostatek sebeobětování pro vlastní děti jako matka samoživitelka. Okej, neházejte šutrem, nejsem krkavčí máma - nestrkám je do děcáků, budou v dobrých rukách a není jim pět, ale patnáct a osmnáct a chce to být dospělé často za každou cenu.....Navíc prostě nechci, aby děti měly nešťastnou mámu. Vím totiž, jaké to je - měla jsem a pořád mám sama nešťastnou mámu, která s tím bohužel vůbec nic nedělá......Protože jestli děti mají mít svou mámu živou a zdravou, je třeba aby i máma uměla říct: teď potřebuju udělat tohle, abych byla šťastná, živá a zdravá. A neznamená to, že vás nemiluju, naopak! A to je jediný příklad, který svým skoro dospělým holkám můžu dát. Protože vychovávat už je nemá smysl - stejně si nedají ve svým věku říct......

A víte co je nejlepší? Pochopila jsem až teď, že když nic nežádáte nic nedostanete. Já blbá pro sebe nikdy nic nechtěla, a tak jsem se pořád divila, že mi taky nikdo nic nedá, zatímco já padám na hubu vyčerpáním. Tak teď jsem začala chtít - a dějou se panečku věci.
Lidi, od kterých byste nečekali žádnou odezvu spíš klacky pod nohama, vám najednou pomáhají, lidi od kterých jste čekali lásku, vás ignorují nebo vyčítají nebo ponižují...
OK. Je dobrý vědět, s kým máme tu čest a většinou to zjistíme právě v klíčových obdobích - na životní křižovatce. Jsou lidi, kteří jsou oporou a jsou lidi, kteří.....už v mém životě nemají co dělat - protože čekali jen oporu ode mě a na oplátku mi nedali nic.
Jasně děti se do toho nepočítají, a ta mateřská dovolená je defakto výsledek určité logistiky výhodné pro všechny zúčastněné. Ale je prima si říkat, že jdu na dovolenou.
Jak hodně daleko má tohle všechno do dovolené, je asi přemýšlivým duším jasné. V tuto chvíli se několikáté ráno probouzím vyčerpaná a to je stav, který se mi nelíbí a je důsledek všech těch změn. A to vám nikdo v motivačním citátu na facebooku nenapíše.
Já vám nebudu lhát ani vás falešně motivovat - jdu si splnit svůj sen, ale až si ho splním, budu vědět, že jsem se nadřela jak kůň a padala nesčetněkrát na hubu, brečela únavou a udělala na cestě spoustu chyb, protože v tu danou chvíli jsem to neuměla jinak a líp. A až po bitvě budu generál. :-)
Momentálně žádný duhy a jednorožci nepobíhají kolem, když jdu za svým snem. I když jednou jsem jela ve vlaku směr můj sen a fakt byla duha. Nekecám. Bylo to minulé pondělí :-)
No a teď jsem si právě dala na chvíli "oraz". Konečně dopřeju sobě i mé lehce vystresované malé rodince klidný vánoční čas, abychom se mohly vydýchat v poločase, nabrat síly a skočit v novém roce po hlavě do změn.
Mám za tu dobu pocit, že jsem ušla tisíce kilometrů a přitom uplynuly jenom dva měsíce. Pravdou ale je, že fyzicky jsem ujela doslova nějakou tu tisícovku kilometrů. Protože se budu stěhovat přes půl republiky - nejsem žádnej troškař, když už snít tak pořádně, že jo.
No a s tím souvisí to, že neuklízím před vánoci, ale rovnou vyklízím a balím svou domácnost, že nestíhám péct a kupovat dárky a toužit po kosmetice, protože jsem utahaná jak blázen a nejraději ze všeho teď spím :-))
Ale nějak se na ty poslední vánoce v místě, kde jsem vychovala své děti a žila celých 18 let těším. Mají zvláštní příchuť - něco končí, kruh se uzavírá a něco nového začne a já se těším na celé to dobrodrůžo, protože mám zase konečně pocit, že žiju. A to je víc než všechno zlato a drahé kamení z Pandořiny skříňky, a Nars a UD a (odpusť mi bože) Hermés.......
Ale bez těch tretek by ten život byl nějak míň třpytivý nebo co. Takže ono to zas přijde a já vám tu zase něco nafotím.
 Ale teď se jdu naladit na osobní vánoce s mými dětmi a vám přeji ty nejhezčí vánoce, jaké můžete mít - to znamená, ať jste šťastní, zdraví, ať jste tam, kde chcete být a s kým chcete být a on ať chce být s vámi, ať vás baví vaše práce a máte skvělé přátele.....A jestli něco nechcete, tak ať máte sílu to změnit.
A já zas někdy napíšu, jak tu jízdu na horské dráze zvané život snáším :-)
Napište mi, jaké letos plánujete vánoce, jestli se něco mění nebo budou klidně plout v tradiční stopě...

Krásné vánoce vám všem!!!
Vaše eM








Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate