Zdravím Vás všechny milé čtenářky,
tento článek bude jeden z těch mála článků, který vzniká určitým přetlakem - přetlakem v mé hlavě a mám potřebu opět nakousnout určitá témata a hlavně vyvolat diskuzi, kromě toho teda, že chci uvolnit ten přetlak v mé hlavě !-D.
Ty jo,.... dneska mě zas třeští hlava, musím si odpočinout......, sakra musím dát prádlo do pračky...., hm bezva tak už budu řešit i šikanu?...... zasraní někteří puberťáci, namazala se ta moje B.?...., musím koupit A. kapky do nosu, snad bude P. v nové práci spokojenější,.... co budu vařit o víkendu....., ježiš tak bych si chtěla udělat čas a něco namalovat, ty daně mě zabijou fakt....tolik čísel,..... jaro je tak super a já jsem unavená,...... kurnik proč mi nepřeběhne přes cestu nějaký "velikonoční zajíc"....., asi si vezmu do postele Hermése.....
Ehm, tak to je velice autocenzurovaný výtah z mé hlavy.....:-D ne, nebojte se, nebude to článek o obsahu mé hlavy. Myslím, že každá máte svou vlastní hlavu napěchovanou a nepotřebujete číst ještě, co má v hlavě eM :-D
Ano, Hlava 38.
Tento název jsem si vypůjčila z už kultovního a obávám se, že už i poněkud "retro" seriálu Sex ve městě. Cyklicky se k tomuto seriálu vracím a občas si ho pěkně sjedu, páč je prostě pořád aktuální, my holky pořád řešíme to samé a navíc, "dorůstám" (přece nenapíšu stárnu :-) do věku hlavních hrdinek seriálu (ne už do věku hlavních představitelek, ty jsou naštěstí pořád v tomhle popředu hehe).
O čem článek bude? O tom, co straší v mé 38-mi leté hlavě. Ale nelekejte se, že je to čtení pro starší a pokročilé, proboha to vůbec. Znám spoustu mladých holek s vyzrálou hlavou, stejně jako starších zkušených žen a všechny máme podobné starosti více či méně.... a v tématech, o kterých chci dneska psát věk nehraje roli - pouze o nich bude prostě psát ženská, co jí je už tolik. Ale sakra zanechme čísel, nebo ještě než začnu psát, zdeptám samu sebe :-)....
Jen chci ještě poznamenat, že i když je spousta holek v mém věku, tak každá můžeme být na časové ose svého osudu jinde a řešit úplně jiné věci, jako třeba když Carrie v epizodě Hlava 38 řeší, jestli chce vůbec děti - tak tohle třeba já teď vůbec neřeším, že jo...
A co řeším?
Řeším to, že jak jdu životem, jsou pro mě některé věci mnohem důležitější než třeba byly dříve, že jsem dospěla do nějakého poznání, o které se chci podělit, diskutovat o něm a zjistit, jak to máte vy ostatní a vaše hlavy.
Především za některé věci může právě tento blog. Už jsem se o tom párkrát zmínila, a dnes to chci zmínit trochu detailněji a vzdát tak trochu hold.....komu, to zjistíte, až budete číst dál !-))
Jak víte, můj blog je prostě miš-maš, já fakt nedokážu psát jen čistě o kosmetice, nebo jen o fotkách, nebo o receptech, zjistila jsem, že jediné o čem prostě dokážu psát je ten každodenní život....když zrovna potřebuju relax, šoupnu sem fotky a chci relax zprostředkovat i těm, co ho třeba hledají, když ujíždím na čajích, chci o tom psát, když mě baví nějaký produkt, stíny nebo krém...atd atd.
Však vy, co mě čtete častěji,každodenní miš-maš u eM znáte....Těžko si plánuju články dopředu, prostě ze mě vypadávají tak, jak žiju a co žiju. A jak jsem měla odezvy nejednou, Vás baví právě tenhle mix...a to mě nesmírně těší :-)
No a pointa je, že díky tomuto blogu - tím že jsem se rozhodla vystoupit poněkud veřejně se svým každodenním životem - jsem poznala spoustu skvělých lidí (ač vlastně jen ženy - ale tak snad je žena taky člověk ne !-)....
Cítím se svými čtenářkami určité pouto a upřímně asi jsem už na tom závislá - na této komunitě, protože mi strašně moc dává a já se snažím dávat na oplátku také...články, diskuze....atd.
Některé čtenářky-ženy-dívky-prostě holky znám jen virtuálně jen podle jejich přezdívky, ale i tak je mi milé už jen vidět jejich komentář pod článkem, který není nikdy strohý a moje milá holka se rozepíše, jaké zkušenosti má ona, třeba se mě i ptá....atd....
Z některých čtenářek i blogerek se staly přítelkyně, a bylo super je poznat osobně a zjistit, že jsme prostě podobně naladěné, s některými děvčaty si zatím jen píšu emaily, nebo na facebooku nebo tady v komentářích a těším se, že je jednou poznám osobně....
Něco ale mají všechny tyhle holky mají společné, jsou mi velice drahé. Dost často mě mrzí, že nestíhám psát a odpovídat na komenty, maily.....,fb zprávy tak, jak bych chtěla....Což se děje i právě teď, ale já věřím, že vy všechny, co si přečtete tento článek, se v mých slovech poznáte a zjistíte, že i když zrovna dlouho nepíšu, že pořád na Vás myslím.
Ono psát blog a ještě psát dopisy je někdy v nadlidských silách, člověk už má někdy opravdu nechuť ke psaní anebo prostě mu vypne hlava jako teď mě... a proto se omlouvám, že to někdy už nedokážu...a píšu vlastně Vám všem tady a teď....
Asi to znáte taky, když se snažíte stihnout milion věcí najednou.....
Já si se svou hlavou, když ještě měla trochu nižší upgrade verzi 35 (let), užila hodně nepěkné bolestivé období, kdy mi šlo
o zdraví i o život a já se musela nad svým životem pozastavit - nuceně a drasticky - bez možnosti okliky a výmluv....
A jak to tak vnímám od svých přítelkyň, co si spolu píšeme nebo i kecáme naživo - my ženy fungujeme často až do úpadu za hranice svých možností a sil....a pak se nemůžeme divit, že o nás kolují lidová rčení typu -
"žena vydrží víc než člověk" nebo "žena vydrží více než švédská ocel" atd....
Ano, bohužel vydrží - ale bohužel pro ni....
Ženská se prostě dává a dává pořád ven a často nepřemýšlí, co dává sobě. Je vychována úchvatným masovým dogmatem, který funguje bohužel i v tomto 21. století - že myslet na sebe je egoistické.
Jo a nakonec si z toho vlastně vytvoří přednost, že jí přece těší dělat radost a rozdávat jiným. No jo, to je krásné - pokud dokáže stejnou měrou dávat i sobě - mít se ráda....Ale ruku na srdce, která tohle máme v rovnováze.
Když jen kouknete na můj výtah z mých myšlenek v druhém odstavci, myšlenky na sebe se tam objevují v alegoriích až na posledním místě a vím, že spousta žen a matek fungují stejně.....samozřejmě každá s jiným poměrem...Nejdříve myslíme na všechny kolem, na všecky starosti... a pak často až v noci si vzpomeneme na tu nejdůležitější osobu - na sebe.....
Jestli se pořád ještě něco učím, tak myslet sama na sebe, dávat sama sobě pozornost, nebýt na sebe tvrdá, kritická, ale naopak brát se taková jaká jsem, být na sebe hodná, milá, něžná....zní to divně, ale věřím, že mě chápete.
Protože nám dost často nepřipadá divné být hodná, milá, něžná na jiné, ale k sobě jo, jako bychom se k sobě chovaly doslova macešsky.
No a k tomu určitému pochopení mi "dopomohla" právě má nemoc.....
Spoustu věcí snášíme od druhých jen proto, že prostě máme sílu je snášet....ale to není přece správně.
Žádná žena potažmo člověk by neměl snášet nepěkné věci, to že ho nejbližší okolí nerespektuje, že se ji nedostává pozornosti, že jsou její potřeby ignorovány....
No jo, ale ve finále po důkladné sebeanalýze, zjistíme, že si to vlastně děláme samy - že to dovolujeme. Padáme únavou na hubu a litujeme se, proč nám nikdo nepomůže,a ptáme se, kde se stala chyba....Chyba je to, že to dovolujeme....Že si všecko uděláme samy, že všecko umíme tak skvěle, že nepotřebujeme pomoc....A kdo nic nežádá - nic nedostane....Ale to už je důsledek, příčiny jsou často hluboko - ve výchově, osobních zážitcích, všeobecně přijímaných dogmatech.....
Ano, často jsme byly tak vychované a žijeme ve stereotypech, které si už dávno neuvědomujeme - uvědomujeme si už jen ty důsledky a často nejsme už své zvyky schopny změnit anebo to jde dost ztuha.
No, donuťte "hlavu 38" k pružnosti !-D, už to není, co to bývalo !-)
Sama vím, jak těžké to je.
Viz to, že jsem se už druhý měsíc dostala do takové únavy, kdy jsem prostě potřebovala dát si jen deku přes hlavu a "nechte mě všichni být".......a spát a spát......do stavu, kdy mě už šestý den bolí hlava a do toho mírné nachlazení.....
Je třeba i své nemoci nazývat pravými jmény - prostě nechytila jsem bacil..už mě všechno pěkně sra.. a od své zásadní "intervence" už bych tyhle stavy mohla předvídat, ale tím, že už se mi dlouho nestaly, jsem upadla do svých "úžasných" stereotypů a hlava mi to dala sežrat. Naštěstí už díky své nemoci mám v sobě aspoň tu záklopku, kdy si řeknu - to prostě nedám a prostě ty dva dny spím, i kdyby čert na koze rajtoval....Ale furt je to zjevně málo a zastavuju se až na pokraji vyčerpání...až u hranic....
A co je příčinou? Ano, opět přetěžuji svoji hlavu, opět jsem ta heroická žena, co zvládne všecko od řízení domácnosti, přes výchovu děti a práci v zaměstnání včetně svých koníčků ....a to prosím většinou v rekordním čase cca 16 hodin denně.....
Ne já už nechci být hrdinka, co všecko zvládne, co si nedostatek sebevědomí, které nedostala v dětství kompenzuje tím, jak je skvělá a všecko dokáže až na hranici vyčerpání...A za jakou cenu?
Že si toho někdo všimne a pochválí? Ehm, to je fantasy....
Jak si utvořit priority - jestli je důležitější vyžehlené prádlo anebo moje psychická pohoda, která ke mě přichází skrz umění či jen poslech hudby či jen lenošení....?
Řekla bych, že stanovení priorit je zásadní pro žití ženy - aby to nebylo jen přežití a zestárnutí...
A s tím souvisí to, co jsem objevila a je pro mě zásadní v mém věku - užívat si života ne ho jen rozdávat jiným.
Dost často se všichni ptáme, co je smyslem života...A ptá se na to i žena, která svůj smysl naplnila v tom, že dala život dětem, pracuje a má rodinu....,protože existuje ještě její osobní smysl života, aby si nemusela ke konci života nebo už na pokraji sil říct: do prčic, dyť já se furt jen rozdávala a neměla čas na sebe a na to užít život!!!!!
Protože moje nejmilejší přítelkyně, má osobní zkušenost velí, že na tohle začne žena myslet dost často až ji právě dochází síly a ona musí svoje síly dokázat správně rozložit a rozdávat s rozumem a ve správném poměru...
A o tom je mimo jiné hlava 38, o tom, že si projdete mládím, kdy hledáte lásku, užíváte si volnosti, kterou pak ztratíte tím, že lásku najdete a založíte rodinu, vychováváte děti, udržujete domácnost a zároveň i přitom pracujete.
Některé odvážné holky dokonce i během toho, čemu se trapně říká materská dovolená. Klobouk dolů před takovými holkami, pro které jaksi neexistuje ta volba, že by se mohly a případně i chtěly z práce na pár let uvolnit, protože jejich práce je určitou součástí její osobní integrity...
Ano, tyhle ženy (a není jich v této době málo) jsou najednou v dvojím "presovači"...
Mám pár takových kamarádek, smekám před nimi a zároveň jim říkám - opatrně, nebuď blbá - nech si něco pro sebe nebo se uštveš.
No jo sakra, ale to se dobře říká, že....a že to říkám zrovna já, která je momentálně sama uštvaná. To se tak nahromadí se více trablů, větší nápor v práci a žena Atlaska (odvozeno od obra Atlase ze starých řeckých bájí :-) se najednou prohýbá pod šílenou tíhou nebeské klenby, kterou se "dobrovolně"!!!!! rozhodla nést na svých pažích a bedrech.
Koho nebolí záda a krční páteř, ať hodí šutrem, mé milé dámy!
Píšu to Vám všem, protože vím, že to zažíváte taky, možná jen někdy a třeba často, to je fuk.
Hlava 38 je i o tom, že jsem pochopila hlubokou důležitost ženského přátelství. Teď když už nehoním lásku a potenciálního otce mých dětí !-D, kdy mám práci, ve které jsem v pohodě, kdy mám děti a ty děti dospívají rychleji než já stárnu, mám své koníčky...tak tady a teď vzdávám hold přátelství a pospolitosti mezi ženami.
Sakra, někde se nám to ale nějak vytratilo v běhu desetiletí. Nějak přestalo být důležité, aby si ženy navzájem byly oporou, pomáhaly si, inspirovaly se, chápaly se.
Naopak dost často jsou samy sobě rivalkami, bodejť v tom honu za dárcem, pardon ehm za láskou !-D.
Je to rivalita, závist, nepřejícnost - je to důsledek vlastní nespokojenosti, kdy prostě nesnesu, že jiná žena vypadá fajn upraveně, má pěkný hadry a make-up.
Místo abychom byly sami sobě navzájem inspirací a ptaly se, kde jsi tak fajně nakoupila a Tobě to sluší a copak to máte za pěkný lak, tak se hnusně díváme a odsuzujeme ženu, která prostě odmítla na sebe rezignovat a pečuje o sebe atd.
(Krom toho, že často ani odsuzující netuší, čím si ona hezky vypadající žena v životě prošla).
To mě hodně mrzí na jednu stranu - a na druhou stranu to ve mně prostě posiluje tu potřebu ženské pospolitosti, kdy si ženy navzájem umí dát respekt, sympatie a umí si navzájem přát to dobré a né závidět.
A to jsem i díky blogu poznala...spoustu super holek, se kterými se cítím na jedné lodi. Vzájemně se inspirujeme, radíme si, co kde splašit, co kde levněji koupit, co frčí a co ne....i tohle je blogosféra, když teda pominu tu nepřející část !-D.
Ale nemělo by to být jen virtuálně.
Příčinou bude i to, že matky se odcizily svým dcerám, a dokonce s nimi soutěží atd......(pominu naprosto problematiku, co jsou schopné tchýně páchat svým snachám či jak vůbec ženy vychovávají své syny......to bychom tu byly do vánoc). Matky, dcery byly vychovány v normalizační době, kdy se zpřetrhaly všecky vazby, tradice - mazej matko do práce po šestinedělí a nechej dítě ve jeslích atd....a co teď s tím?
Dnes ve 21. století jsem já už také matkou a mám dvě malé "ženy" a miluju je nadevše a dávám jim znát (aspoň doufám), že my ženské jsme přece na jedné lodi, máme při sobě stát a inspirovat se......
Snažím se vytvořit tradici, která mně osobně dána nebyla...A je mi takových rodinných vztahů líto, vidím je všude, protože když se podívám na rodinný strom, tak je všude spousta žen a ženských předků...ale jen málo pochopení.
Nemluvím o tom, že spolu zase má bydlet více generací pohromadě, ale proboha nebuďme všichni single zakuklení ve svých hlavách 63 nebo 25 nebo 38 - máme hodně společného - jsme ženy....
Ehm, teď jsem si uvědomila, že to zní asi jako přednáška, co :-) Ten, kdo to dočetl až sem, je určitě moje přítelkyně a věrná čtenářka...a pro ni je to vlastně napsáno - i když bych ráda, aby tohle poselství mělo širší rozptyl...ale kdo ho bude chtít slyšet, ten ho uslyší :-D
Už Vás nebudu svými úvahami dál trápit, jen chci napsat takový závěr.
Důležité je pro mě holčičí přátelství, je to svým způsobem důležitější než láska muže (no tady opatrně našlapovat, že jo !-). Páč kolik kluků prošlo našima životy od školky a my kamarádkami zůstáváme stále....
Protože, když budu parafrázovat citát opět z oblíbeného Sexu ve městě (pro ty, co to neviděly - není to jenom o sexu !-).....,
"co kdybychom to braly tak, že spřízněné duše jsme my kamarádky - my ženy a muži jsou ti skvělí a báječní kluci pro potěšení?"
No kéž by to tak bylo. Tak se holky snažme...
Snažme se nepromarnit svůj život, a pokud se ptáte pořád jaký je smysl Vašeho života, tak vězte, že je to jednodušší než si myslíte - je to od slova smysl - smysly.
Užívejte život všemi smysly!!!
Máte oči, tak je mějte otevřené pro krásu a nádheru - ať už je to příroda nebo obraz nebo krásná tvářenka...
Máte uši, tak dopřejte uším nejkrásnější hudbu, aby si zvykly na skvělé tóny, které pozvednou vaši duši a odmítaly "brak"...
Máte nos - tak užívejte vůně...fialek, parfémů, vůni větru a slunce a kůže po koupání...
Máte jazyk a chuť - tak užívejte nejlepší lahůdky, nejlepší nápoje, užívejte si rozmanité chutě......
Tak a teď mi můžete napsat do komentářů, že teda fakt jako další přednášky už ne.
Nebojte, než dojde k dalšímu přetlaku, chvíli Vám dám pokoj a budu psát o šamponech. Fakt jako - slibuju!!!! :-)
A zas se tu někdy sejdem a řeknem si, jak se nám to vlastně daří naplňovat, tydle "vize" :-)))
Napsala a složila hlavu do dlaní :-D.....
Děkuji Vám za pozornost a klidně napište svoje názory - tento článek u mě svou terapeutickou část splnil, uvolnila jsem spoustu energie, která mi chyběla - a teď můžete své myšlenky napsat Vy, budu moc ráda....
A mám Vás ráda. Mějte se krásně!!!!
PS: A abyste neřekly, proboha ta je zas chytrá jak rádio, co to tu "káže"...tak v nějakém příštím článku najdete tipy na knížky, které měly na tyto moje názory vliv - teda krom mé 38-mi leté zkušenosti v ženské kůži,
která je jaksi zásadním vlivem !-)
Krásný víkend Vám přeje eM!
