Nebojme se být odlišní

Zdravím Vás při pátku,

dnešní článek bude spíš takové zamyšlení. 

Ano, vím, že tento týden už to bude po druhé, co nakusuju krajíc ošemetných témat, ale mám plnou hlavu myšlenek a potřebuji je nějak smysluplně srovnat do lajny....

Dnes každá druhá blogerka má pocit, že může dávat rady do života.

Proč ne, když se na to cítí a má pocit, že něco zažila a že má, co říct....

Doufám, že jste si toho všimli, že se nesnažím dávat jasné rady či doporučení....ale spíše píšu o sobě a když doporučuju, tak jen to co zabralo mě. Jsem si vědoma toho, že kolik lidí tolik prožitků naprosto jedinečných, že není možné vytvořit univerzální návod na život. A vadí mi, pokud někdo proklamuje svůj výrobek či názory jako naprosto dokonalé a jedinečné a fungující pro nás všechny – nic takového neexistuje...

Ale existuje jedna věc - jeden návod, který funguje pro všechny bez rozdílu...a tou je láska.

Nechci dnes psát o lásce partnerské, na to si netroufám...ale už jsem v pondělí nakousla téma lásky k sobě samému – paradoxně lásky, která je nejvíce trestána aspoň většina z nás byla takto vychována....

Bohužel z toho plyne spousta bolestí a nedorozumění.

A další nešvar, který dnes chci naprosto otevřeně odsoudit je nedostatek tolerance k odlišnosti a jedinečnosti každého z nás. 

Všechno Vám rozeberu a vysvětlím...takže pokud Vás to zajímá určitě zůstaňte....nebude to dnes o fotkách, bude to spousta spousta slov. 

Můj blog není jen o kosmetice a krásných věcech a jak jsou mi moji čtenáři čím dál bližší a reagují na mé články, píšou své vlastní příběhy, prožitky a projevují city, získávám určitou odvahu pouštět se i do méně atraktivních témat – opět s vidinou, že třeba někomu tato úvaha může přijít vhod.

Tento článek je psán pro konkrétní osobu, a matroš k němu jsem sbírala celý dosavadní život a to nejen vlastními zkušenostmi, ale i sledováním či nasloucháním příběhu jiných... a proto také bude laděn osobně.

Abyste mohli psát blog musíte být svým způsobem „divní“. A slovo divný, odlišný....zde budu dnes používat velmi často a to v nejpozitivnějším smyslu toho slova. Dneska chci totiž rehabilitovat všechny tzv. divné lidi – bláznivé, jedinečné....introverty, kreativce a snílky, citlivé lidi...

Je mi jasné, že tímto vstupuji na tenký led a může mi to být vyčítáno, ale o to dnes jde – vystoupit otevřeně a ukázat, že být divným a nezařaditelným není špatné znamení vypálené na čele, že to není cejch a už v žadném případě něco, za co by kdokoliv měl být trestán, šikanován či jen netolerován.

 Odmítám totiž toto pokrytectví zcela nekopromisně a to jsem jinak člověk, který je velmi chápavý ke slabostem lidí. 

Netolerance není slabost, je to zlo.

Já jsem totiž také jedna z těch divných, výstředních lidí. 

Dělám si vždycky legraci a říkám, že jsem převychovaný introvert. Tím jak působím dnes, se může zdát, že jsem suverén a člověk naprosto vyrovnaný, komunikativní atd..... 

Ano, svým způsobem jsem, ale stálo mě to příliš usilí, trápení i bolesti, hlavně smutku a pocitu nepochopení – především v dětství a dospívání.

 Teď už je mi 37 let a dopracovala jsem se k tomu, že mám přes všechno samu sebe ráda - přijímám svou odlišnost a nestydím se za ni a především - nezajímá mě, co si o mě myslí „většina“.

 Protože, kdo je to ta „většina“ co nás citlivé divné introverty, kteří vidí kouzlo ve věcech, které většina ani nevidí, odsuzují? 

Většina je ta spousta lidí, co jsou si podobní návyky, stylem i způsobem chování, a tento většinový trend je udáván jako norma ve společnosti nebo v kolektivu – ať už ve škole či v zaměstnání, v politickém životě...prostě kdekoliv...

Většina je skupina jednotlivců, kteří z nějakého důvodu nemají talent či sebevědomí, nemají dost hezkou postavu či obličej či prostě je jen okolnosti a okolí převálcovalo a tím jak jsou utlačeni sami v sobě a ve své malichernosti, mají potřebu aspoň něco, nejlépe někoho, řídit. 

A na koho se vždycky nejdřív zaměří? 

Na někoho, kdo se od nich odlišuje, ať již vzhledem, talentem, citlivostí a třeba nedostatečnou schopností dát najevo své city a myšlenky či nedostatečnou schopností být dravý a ubránit se....

Když se sejde taková banda lidí, co své mindráky a bolesti potřebují ventilovat ven, vždycky někdo stojí opodál, kdo do takové skupiny nezapadá. 

A protože v kolektivním vědomí je velká síla, snaží se tahle „většina“ nastolit normy (ať už kdo se s kým bude kamarádit nebo co si bude oblíkat až po to, co se může a co ne..).....

Taková skupina má většinou svého vůdce, který pohledem zvenčí  nemá žádné zásadní kvality nebo aspoň větší než ostatní, ale má větší vervu a agresi, jak prosadit svoje normy.

 Takový malý či velký tyránek....anebo rozkošná holčička....

A mimo takové party, skupiny, kluby....stojí většinou ten „divný“ člověk, který nějak nechápe, proč by měl v něčem takovém vlastně žít, pracovat a fungovat. 

Člověk, který se může odlišovat vyznáním jiných hodnot, nošením jiného oblečení než je běžné, může vynikat talentem, kteří ostatní nemají, nebo ho jen baví to, co ostatní ne (třeba i samotné učení ve škole)....

Takový člověk je zároveň většinou velmi citlivý a zároveň velmi neprůbojný. Svým způsobem touží po přijetí té "většiny", ale vnitřně cítí, že to "přijetí" znamená vzdát se svých vlastních jedinečných způsobů.

Vím, o čem mluvím - byla jsem jako dítě taková.

Hubená, vysoká holka s brýlemi, těžký snílek, ale hodná, která by mouše neublížila, velmi citlivá až přecitlivělá. Bohužel na své dětství nevzpomínám ráda, protože těch pozitiv tam bylo minimum. Byla jsem přesně ten typ, kterého začne šikanovat pravidelně po cestě ze školy spolužák – smrad o hlavu menší (považte). Nebo si ji k otravování vyhlídne nesympatická starší spolužačka. Dodnes, když tu ženu potkám (a ona nemá šanci mě poznat) tak se mi otvírá kudla v kapse.....Jak je ubohá jsem si ale uvědomila až v dospělosti s odstupem let a zkušeností - v dětství takový nadhled nemáte. 

No přičtěte k tomu velkou zálibu ve čtení, jako jeden z mála prostředků jak uniknout z reality, a talent na kreslení,který  byl na hodinách výtvarné výchovy v minulém režimu brán za „příliš“ divný až po typickou výchovu v rodině.

 V rodině kde dítě nemá žádné slovo, nemůže vyjádřit nesouhlas ani svoje city naopak je za to trestáno....

A máte tady introverta jak vyšitého na ubruse...

Bohužel i když jsem se svépomocí a zkušenostmi dostala až na tuto úroveň, kde jsem teď, kdy jsem spoustu věcí v sobě překonala, přesto hlavní introvertní tendence přetrvávají. V některých věcech je výchova až nebezpečná. Bohužel jsem byla exot i pro vlastní rodiče a dodnes nechápou „o co mi jde“, i když se navenek až tak neodlišuji - jsem vzornou matkou, mám rodinu, chodím do zaměstnání atd...jako „většina“ !-D

Ale já své rodiče nesoudím, protože vyrůstali v daleko komplikovanější době než já a dostali do vínku ty samé "hodnoty", které pak jen předávali dál v dobré víře, že takhle se to má dělat.

Když jsem se stala matkou, snažila jsem se všech těch věcí, kterých se dopouštěli rodiče na mě, vyvarovat. Snažila jsem se (a snažím) mým dětem opakovat, že je máme rádi, odlišovat to, že když se chovají tak, jak nesouhlasíme, že tímto neodmítáme je samotné, ale pouze to chování. Nevydíráme je citově za to, že když se budou chovat jinak, nebudeme je mít rádi. Nesrovnáváme je s ostatními dětmi, což je největší mor a já si dodnes pamatuju, jak mi byly neustále dokola předhazovány dvě sousedky, které asi zapadaly do formy, v které mě chtěla mít  upečenou moje mamka....Nezáleží mi na většinovém názoru nebo na tom „co řeknou lidi“, ale na tom co cítíme my v naší rodině....atd. Snažíme se dětem uložit do hlavy, že se mají o sebe starat, že se mají mít rádi sami sebe i navzájem...

Ano a pak vyjdou ven do jiných kolektivů a najednou zjišťují, že třeba neuvažují jako většina, že nezapadají do schémat svých spolužáků....že je jim záviděno, nepřáno, není jim rozuměno....

A co jako s tím???? Jako rodič cítím bezmoc, ale zároveň chápu, že každý si bohužel musí svou bitvu vybojovat sám, ale je super, když má blízké lidi, kteří ho dokáží pochopit a když ne přímo pochopit, tak aspoň stojí za ním, děj se co děj....

Tato společnost totiž jedinečné lidi moc neuznává, je zde příliš hluboce zakořeněna závist, nikomu se nic moc dobrého nepřeje – a nedej bože, když se vymykáte, tak máte co dělat, abyste si svoji tvář obhájili. Takoví lidé to mají opravdu těžší, protože doba jim není nakloněná,  je nakloněná té většině, která konzumuje a spotřebovává povrchně, nedívá se „za“ věci, kolikrát se nedívá ani „na“ věci.....nejde do hloubky a nemůže porozumět někomu, kdo vnímá citlivěji a není schopen se extrovertně, jednoduše vyjadřovat a prosadit – není dravý a agresivní.

Introvert často cítí velké nepochopení a to, že ho okolí nepřijímá takového jaký je. Buď se přizpůsobí davu (a vnitřně trpí ale navenek je „přijatelný“) nebo se nepřizpůsobí a čelí odporu a trpí navenek. 

Pokud je ještě vychováván stylem, že jeho názor nemá žádnou hodnotu a že názor většiny je důležitější než jeho, tak je v pasti. 

Ano i já jsem se naučila navenek chovat určitým přijatelným způsobem, neprojevovat své „odlišné“ charakterové vlastnosti a názory a někdy spíše jen mlčet nebo naoko „přitakat, abych měla klid“. Nikdy jsem v žádné velké partě nebyla – nejsem kolektivní hráč, i když jsem v dětství toužila po všeobecném přijetí. Dost často jsem se cítila jako outsider. 

Dospíváním jsem si začala toto více uvědomovat a začala jsem pracovat na svých komunikačních dovednostech, které byly opravdu dost zoufalé. 

Možná i odtud pramení má touha psát (která vyústila v tento blog). Vždycky jsem se uměla totiž vyjádřit lépe písemně než ústně. Nedokázala jsem se obhájit, nedokázala jsem vyjádřit svoje pocity a myšlenky, ale moje slohové práce byly jedny z nejdelších – no blaho pro učitelku češtiny (až na ty chyby !-)......

Pomáhalo mi postupně, že jsem dosáhla na pár úspěchů, které mi pomohly se uvolnit a mít sebevědomí, že jsem něco dokázala, ačkoliv to třeba nakonec nebylo to, co jsem chtěla původně....(jako být umělec :-) 

Např. udělat maturitu za „čtyři“, mít úspěch v nadnárodní společnosti – v mé první práci, porodit a vychovávat dvě děti...., vybojovat válku s nemocí atd....

Podstatné ale pro mě také bylo, že se přece jen tou cestou dospívání objevili lidé, které jsem mohla počítat za své přátele, kteří byly svým způsobem „divní“ jako já nebo jen byli prostě tolerantní a vůbec mě neposuzovali. Nebylo jich ale nikdy moc, bylo jich naopak velice málo. Až v prvním důležitém zaměstnání jsem se začala rozkoukávat, že nejsem tak divná, jak jsem si myslela...ale to už jsem žila ve velkoměstě a ne v maloměstě o velikosti jedné městské části Prahy.

Pak jak šel čas, tak jsem se naučila i mít samu sebe ráda navzdory výchově a všem různým předsudkům a pak už byl jen krok k tomu, abych si dokázala také plnit nějaké své sny. Začít se pořádně věnovat malování, které jsem milovala odjakživa, co jsem byla schopna uchopit v ruce tužku.....(ale neměla jsem v této činnosti žádnou podporu) a třeba si založit tento „ukecaný“ blog.

A musím zdůraznit jednu věc, že právě díky blogu jsem se potkala s tolika skvělými a svým způsobem bláznivými lidmi, kteří jsou na stejné vlně jako já, že až žasnu, kolik nás najednou je a já mám pocit, že jsem prostě mezi svými - že nejsem vlastně divná :-). Protože divný jsme všickí a já všecky ty divné, jedinečné osobnosti mám strašně ráda. Dávají mi pocit, že svět není osamělé a nepřátelské místo pro introverty a citlivky.

Přeji všem, kdo v sobě cítí takovéto věci, aby našel aspoň jednu spřízněnou duši, ale raději mnohem více....

Ale především a nejdříve se musí mít takovýto člověk rád – musí příjmout sám sebe, že je odlišný a že to není nic špatného, že to neznamená, že tím že je jiný, že je horší než ta většina, co ho odsuzuje – protože to není pravda. 

Věřte svým pocitům a sobě samým, naučte se vyjadřovat své myšlenky, ale zároveň pokud cítíte, že nejste přijímání, nechte si je raději pro sebe anebo pro ty, kdo je ocení...neházejte své perly sviním, chraňte si svůj jedinečný svět, svoje bláznovství...nenechte ostatní, aby Vám vzali to, čím jste - proč jste tak jedineční – jinak budete jen stínem sebe sama, přízrakem, který se vzdal sám sebe pro druhé a nakonec není ničím – stejně jako ti druzí.....

Četli jste někdo Osamělost prvočísel nebo viděli jste film? Přiznám se, že jsem měla jak film v přehrávači tak knihu v ruce a nedokoukala jsem ani film ani nedočetla knihu, tak ani nevím, jak skončila. Bylo to pro mě tak bolestné, příliš jsem soucítila s hlavními hrdiny, kteří byli příliš odlišní a trpěli tím, byli šikanování.... a tím nepřijetím se jim život jen komplikoval. Smutný příběh....ale já doufám, že nakonec se vždycky najde happy end pro všechny. Bez citlivých kreativních talentovaných lidí by byl tento svět smutné místo.

Přeji Vám abyste se nebáli být odlišní, být sami sebou, i když to není jednoduchá cesta a ostatní Vám hází klacky pod nohy...

Vám všem a mým dvěma milovaným dcerám dnes věnuji tento článek.

Mějte se moc krásně. Hezký víkend Vám přeje eM.

eM testuje kosmetiku: Listopad 2013 - Bio Bachovky a Aromaterapie

Milí moji,

mám teď období, že jsem nějaká "lejzy", vláčná, tulivá a zároveň bez energie, ale ne unavená. Zvláštní to stav. Asi se mi nějak zpomaluje organismus či co :). A asi je to i tím pohledem z okna, kde vidím už několikátý den poletovat romanticky vločky a pěkně nám přituhlo..
Mám chuť si nandat teplý ponožky, lehnout si pod károvanou deku k palmě (když ne zatím k vánočnímu stromku) a číst si 
a číst a k tomu popíjet čaj či vínko a lenošit, popřípadě u knihy usnout...a nejlépe ať mi ještě do ucha vrní Shelly a Macek zahřívá nohy :-)) 
Ale toto si mohu dovolit jen někdy později večer, zbytek dne je třeba být aktivní,  a tak Vám prozradím, kde jsem našla svůj zdroj Vitality!!!
A to jakože doslova i přeneseně :-). Uvidíte za chvíli.

Než se začnu zaobírat konkrétními produkty, ráda bych totiž nakousla téma aromaterapie. Jen tak malinko a amatérsky :-). 
Aromaterapie je totiž něco, čeho mám teď plnou hlavu a chci to lépe prozkoumat a aplikovat na sebe. Každý máme něco, co na nás funguje. 

Já poslední dobou hodně zkoumala svět vůní...především těch parfumérských EDT a EDP atd.....(díky tuttobene, nutno podotknout) otevřel se mi krásný, pestrý a zároveň tajemný svět...a já zjistila, že si vybírám vůně každé ráno podle nálady, dle příležitosti, co mě čeká nebo na co se potřebuju naladit. 
Někdy to je běžný den, kdy sáhnu po normální toaletce z drogešky, ale někdy je mé ráno plné váhání, jakou vůni chci a potřebuji....
Vůně jsou teď mými intimními společníky, ale zjistila jsem tímto, že jsou i mnohem více. 
Náš vztah začíná být velmi vážný, ale zároveň je pořád intenzivní..ideální ne !-D.....
Já myslím, že i jako běžné uživatelky a ne zrovna studentky aromaterapie se shodneme na tom, že vůně v nás probouzí určité emoce, že nám i lidé buď "voní" nebo "nevoní"....že nás může vůně osvěžit, ale i "otrávit" nebo nás z ní může rozbolet hlava....
A o to v aromaterapii kráčí především - o léčbu vůněmi, podle toho jak potřebujete - jestli potřebujete povzbudit nebo uklidnit, uvolnit napětí v těle i mysli..... A proto si myslím, že i na mě takto skvěle funguje. Neb jsem člověk emotivní, ale zároveň někdy až zbytečně moc ukotvený ve své mysli...
Aromaterapie kráčí totiž přímo k jádru pudla - vynechává ego a jeho nohsleda mysl (často přeplněnou mysl) kvartýrující v šedé kůře mozkové 
a míří přímo k limbickému systému - centru emocí, intuice, paměti či potřeby spánku...a tímto dokáže ovlivnit naši náladu atd....
Je sice spousta firem, které se aromaterapií zabývají a mají toto sousloví i ve svém názvu ( např. Aromaterapie Hadek, Saloos atd) , ale zde více než jinde platí, že Vám prostě musí vonět, aby Vás mohly ty namíchané vůně "léčit"...
U pana Hadka jsem musela hledat déle, ale našla jsem si to svoje...stejně tak u Saloosu, i když zde už si vybírám jen některé produkty (především na koupel a čištění)....

O čem bude dneska řeč především jsou právě Bio bachovky....
Já už je chtěla vyzkoušet od zářijového veletrhu, kde měli stánek, ale já tam dorazila už v pokročilé době, po návštěvě různých jiných voňavých stánků včetně indických parfémů a spol. že jsem nebyla schopná u nich nic očichat a moje hlava se těžce bránila všem vůním až tak, že mi vše smrdělo...
Ono i vůní se můžete předávkovat  a to není kolikrát žádná legrace, bacha hlavně na různé éterické oleje a spol (často je méně více...).

Pak jsem ještě diskutovala  s jednou velmi zajímavou ženou, která má mimochodem svůj vlastní blog a vede i psychosomatické terapie, tak pokud byste potřebovaly radu a poradu určitě ji vyhledejte a objednejte se k ní -  je skvělá a dost mi poradila i takhle na dálku. 

Je to Renča Ježková a její blog naleznete ZDE.

Renča mi také mezi jiným doporučovala zkusit něco z aromaterapie, takže jsem šla na stránky bio bachovek a šmejdila, co bych si vybrala - něco pro sebe, něco pro rodinu, něco pro kamarádku....atd.
Objednala jsem si nějaké vzorečky, abych mohla pilně testovat, 
k čemu můj nosánek či spíš emoce "přičichnou".
A jak člověk asi vysílá nějaké vibrace či co, tak shodou okolností v té době, kdy jsem měla bio bachovek plný nos i hlavu, napsala o bio bachovkách i článek Lucifrída - no úplně jsem si rochnila při čtení jejího článku TADY . 
Od milé Lucifrídy jsem taky obdržela vzoreček nočního krému, který krásně zapadl do mého vzorkovníčku, protože já si objednala vzorek denního krému :-))
A tak se to tak všecko hezky sešlo a dneska se můžeme podívat, co jsem to vlastně otestovala na vlastní kůži i nos...

Bio bachovky mají řadu anti stres kosmetiky pleťové i tělové ZDE 
a to bylo něco pro mě. Ano, nálepku anti-stres už uvidíte pomalu všude, je to asi stejný fenomenální trend jako anti-age (nebo new age !-), ale v kosmetice mě to lákalo vyzkoušet, tak jsem si objednala vzorek antistres denního krému. 

Protože denní krém - ten ideální jsem prozatím nenašla a pořád tak nějak hledám a zkouším malá balení vzorků a už dlouho jsem si nekoupila plný kelímek nějakého krému....

Denní krém má skvělou konzistenci heboučký,sametový (považte, sametový bez silikonů :-), skvěle se vstřebává, nezanechává mastný film, je lehký, ale hydratuje pěkně..
A vůně? velmi jemná bylinná-kytičková, pomalu ji ani nevnímám - není to žádná intenzivní příroda typu Hádek či třeba Primavera - tuto decentní vůni opravdu oceňuji...tak že by adept na ideální krém? Ideál ale neexistuje - ta cena bohužel je více než vysoká.....:-/. 
No, ve vzorečku ale krémem nešetřili, takže mi to chviličku ještě vydrží, lítat si na této anti-stres vlně :-)

Zcela totožný popis si zaslouží i noční krém taktéž anti-stres 

(kdo by se chtěl ještě stresovat v noci, ne....), má skvělé uživatelské vlastnosti, jen tak cena...achjo..

K objednávce jsem dostala vzoreček anti-stres tělového peelingu. Voní opět jemně bylinkově, je to jemný cukřík s olejíčky, takže nevysušuje a člověk vyjde z koupele z hladkou kůží a zároveň i namazanou.

Tohle mám moc ráda, ale protože si takový peeling vyrábím doma sama, tak toto nebude věc, po které bych opakovaně sáhla v eshopu, i když je velmi příjemná....

Další řada bio bachovek jsou parfémy - dva parfémy. 

Byla jsem na ně hodně zvědavá, protože na vůních jsem začala ulítávat, jak jsem psala výše. 

A co se nestalo? Ale stalo se to, že právě zde jsem našla zdroj své Vitality....přesně řečeno ve vzorku parfému Vivacité(s)......

Už na první počuch jsem se zamilovala a teď bez té vůně nemůžu být. 

Jo párkrát jsem to zažila, ale tohle je jiné....:-)...

Vůně mi vydrží dráždit nosík celý den - žasnu fakt, protože tohle ani paní Chanelka nedokáže (a to byla jedna z mála se skvělou výdrží), pardon madame Coco. 

Je to ale intenzivní vůně, její složky najdete spíš v pánských vůních - jsou to především koření a dřevo, ale stejně tak je i krásně nasládlá a hřejivá...

Teď v těhle plískanicích - balzám na duši či na emoce? !-)

Díky pane Bachu za tu vitalitu :-D

Na druhou stranu, jak šílenou lásku ve mě vzbudil parfém Vivacité, tak ten druhý Présence mi nevoněl ani trochu..

Jinak, dámy je libo Odvahu nebo Soulad či Radost? 

To vše Vám pan Bach nabízí ve formě vůně (EDT), záleží na tom, co Vám zrovna nejvíce chybí :-). 

Ano objednala jsem si i vzorky z další řady edetéček a hned zkoušela, co mému nosu nejvíce sedí....já asi fakt nejvíce potřebuju tu radost a soulad či co :-) - voní mi nejvíce. 

Ňákou tu odvahu jsem už v životě prokázala snad...tak, prosím, teď tyto komodity nejlépe po litrech denně :-)

Bio bachovky mají ve své nabídce i jiné řady jako roll-onky, které mě hodně lákají, ale ty se nedají zkoušet ve vzorcích, takže si musím počkat zas na nějakou "živou" prezentaci.....a taky mají spoustu klasických esencí  - základních a kombinovaných, řadu první pomoc čili Urgency...takže ono toho je docela dost, co se dá vyzkoušet, pokud na tu aromaterapii aspoň trochu věříte. Já teda určitě ano.

Napište mi, jaká vůně na Vás zabírá a co říkáte na aromaterapii - věříte či nevěříte? Užíváte bio bachovky či jiné aromaterapeutické výrobky?

Nepříznivá fáze měsíce

Milé čtenářky,

ano, dnes to bude jen pro holky (i když otázka je, jestli nějaký kluk vůbec tento blog čte !-) a určitě to nebude o astrologii.

Hned při pondělku si dáme jedno nosné téma, které se nevyhýbá žádné ženě či dívce a toto období může být jak snesitelná tak velmi nepříznivá fáze měsíce.

Dnes to bude o té fázi měsíce, kdy přijede na návštěvu „teta z Červené lhoty“ nebo si „sednete do jahod“, jak pravívaly naše prabáby :-).

Zdroj: http://www.kalendarsily.cz/lunarni-kalendar/

Prožívání této fáze měsíce ovlivňuje tolik faktorů, kolik je žen 
a tak těžko najdete jeden speciální návod, jak to snášet v pohodlí. 

Osobně nenávidím reklamy na hygienické pomůcky, které nám vnucují fakt, že se vlastně nic neděje a klíďo si můžeme vzít bílé kalhoty anebo poskakujeme metr nad postelí a je nám jako v peří....

"úžasné" reklamy viz. ZDE

ufff - zabte mě....

Vnucují nám tak iluzi, že jsou to dny jako každé jiné, že se není třeba nijak omezovat, přizpůsobovat atd....
Nic není tak daleko od pravdy jako toto, i když bychom si často přály, aby to byl den jako každý jiný. 
Není to nesplnitelné, ale reklama Vám s tím fakt nepomůže.

A nevím jak Vám, ale mě jako v peří nebývá nikdy.

Ale na druhou stranu jsem za ta léta už vypracovala určitou strategii, jak být „v poho“, i když optimismus bílých kalhot to nepředpokládá. 
A troufám si své strategie dnes přednést širší dámské veřejnosti, 
s touhou po nějaké té diskuzi. 
A protože mám dvě dcery, netýká se to zdaleka jen mě a moudra je nutné předávat dál. 

Já si musela na všechna moudra přijít sama a prokousat se velmi nepříjemnými obdobími, načíst spoustu věcí a především vyzkoušet, co zabere na mě - to je asi zřejmé...

Ačkoliv je tato záležitost pravidelná měsíční a týká se každé ženy, zdá se, že to všichni berou za takovou samozřejmost 
(a někdy dost pejorativně označovanou), že ani lékaři (protože mensez není nemoc) ani ženy samotné se tomuto tématu nevěnují s přílišnou pozorností anebo by rády, ale nemají, kam se obrátit. 

Tato doba moc nesvědčí tomu, aby se žena přizpůsobila rytmům svého těla, musí se přizpůsobit především svým povinnostem, ráno vstát a jít do práce, ať je jí jakkoliv a ať se její tělo nachází v té či oné fázi.

A masivním nástupem hormonální antikoncepce se tento jev ještě utvrdil. 

Ačkoliv absolutně nepopírám revoluci, kterou HA způsobila v tom, že žena je svobodná v tom, aby si regulovala to či chce otěhotnět či ne...
ale to je jiné téma.....

Každopádně HA naše tělo tak obalamucuje, že je to sice příjemné a často vymizí příznaky PMS a „ty dny“ jsou opravdu lépe snášené, ale spousta žen už si uvědomuje, že toto není přirozený jev.

Nadarmo se jí neříká substituční – něco něčím nahrazuje.

Dává hodně, pro spoustu žen je nezbytná.....
dneska ale nechci psát o těchto situacích, ale o tom, jaké to je uspořádat si svoji fázi měsíce bez substitucí, bez pojídání HA nebo tablet od bolesti.

No, co ode mě čekáte přírodu přece, ne? :-))

Dneska tedy hlavně čajíčky a doplňky stravy, které se osvědčily mně a neustále mě utvrzují v tom, že když tuto „léčbu“ nedodržuji, tak mi bývá více či méně hůř.

Ale asi bych ještě měla nejdřív napsat o tom, že psychika dokáže rozhodit (nejen) hormonální rovnováhu mnohem „lépe“ než cokoliv jiného.

Jenže tady to není už vůbec jednoduché „léčit“, protože jak už jsem napsala výše – žena už dle svého cyklu nežije a nemůže se přizpůsobovat svému tělu vzhledem k okolnostem. Ale měla by.
Nikdo jiný to za ni neudělá.

Ať chceme nebo nechceme je to podstatou našeho ženství a mezi námi těšit se na přechod, kdy tyhle měsíční věci odezní, taky není řešení !-))

Osobně si myslím, že žena by měla být sama na sebe v těchto dnech
(ale vlastně pořád) velmi hodná, rozmazlovat se více než kdy jindy 
a je jedno jestli Vás potěší čokoláda nebo tvářenka.

Zdroj: prozeny.blesk.cz

Nemá smysl čekat, že to dostane od jiných, kteří ani kolikrát neví, 
co se v ní děje. 

Ale měla by si určité ohledy vyžádat. Méně práce, méně starostí - méně negativ, více pozitiv na miskách hormonálních vah.

Hodně odpočívat, spát, zdravě jíst, na co máte chuť, doplňovat tekutiny (důležité) a pravidelně více než kdy jindy. 
Holky aspoň jednou za měsíc to půjde ne? Co? 
Dáme si předsevzetí do dalších měsíců? :-D

Jak už jsem napsala výše, pokaždé, když tohle nedodržuji z nějakého důvodu, je to na mě znát a hrabu se z hormonální nerovnováhy déle než obvykle.

Bohužel konflikty se našim měsíčním cyklem neřídí a přicházejí právě v tu nejnevhodnější dobu a naše okolí nás dokáže i pěkně zmasírovat. 
Proto je to s tou psychikou tak těžké, protože právě v tomto období
 (a bezprostředně před ním) je žena velmi citlivá a zranitelná. 
A proto si sama musí být vědoma toho, že se má mít ráda, má být na sebe hodná a přijímat se taková jaká je, i se všemi chybami 
(kdo je nemá, ať hodí šutrem).
Mít se ráda je troufám si říct, podstatou úspěchu u všeho nejen v tomto období a je to někdy těžší než se to řekne nebo napíše. 
Dlouhé věky nám totiž všichni vnucovali myšlenku, že mít ráda sama sebe je hnusně sobecké a to hodné holky přece nedělají. FUJ! 
Strašná to myšlenka, která se uhnízdila v hlavičkách spousty žen. 
Nemůže odpočívat, nemůže si vynutit ohledy, protože si to nezaslouží, protože by se projevila jako sobecká, hysterická baba, co má svoje dny.

Ne holky moje, tohle je nejstrašnější pověra a metla na nás ženy.

Mějme se rády – sami sebe i sebe navzájem!!!!

A teď už teda k těm čajům a doplňkům :-)

Některé se zde budou opakovat, ale opakování je matkou moudrosti a můžete je najít také v jednom z mých úplně prvních článků o tom, 
jak pečovat o pleť zevnitř TADY

Zásadní a nejužitečnější bylinou pro ženu je bez debat kontryhel. 

Naše prabáby to věděly a my se to musíme naučit znovu. 
Neměl by chybět v žádné domácnosti, kde bydlí ženy.
Kontryhel samotný pomůže od křečí a to velmi rychle. 
Pomáhá už při PMS zvládnout celý ten hormonální skok. 
Nedám na něho dopustit, zachránil mě už nesčetněkrát a to přesně i v takových chvílích, kdy se mi udělalo zle ráno a byla jsem nucena se sebrat a jít do práce. 
A to mluvíme o nevolnostech jako je lehké nucení na zvracení, nízký tlak a pocit na omdlení, náhlé orosení se....toto je ten intenzivní hormonální šok....
Samozřejmě v takovéto akutní chvíli je třeba si prostě lehnout práce nepráce a počkat třeba i půl hodiny (snad se ten svět nezboří, když jinak vzorná přijde jednou do práce později) až se tělo trochu uklidní a pak doplnit velké množství tekutin....

Na zvýšení tlaku mi okamžitě zabírá kvalitní sypaný černý čaj Earl Grey s bergamotem, a ten bergamot také zvýrazňuji neb má zásadní aromaterapeutické účinky, jak jsem si nedávno nastudovala 
(proto ho tak miluju :)
Samozřejmě, kdo nemá rád Earl Grey, tak podstatný je tady  ten bergamot.....

zdroj: chytrá Wiki

Jen malý výtažek o bergamotu, co o něm píše internet:

Vlastní esenciální olej primárně ovlivňuje nervový systém a to jak tišící prostředek, tak i jako stimulant. Tento lehký, příjemný a povznášející olej použijte při individuálních pocitech deprese nebo úzkosti.

Povznášející základy tohoto oleje pomáhají při stavech žalu, léčí následky zlomených srdcí a vrací pozitivní náladu. Také podporuje sebedůvěru, kuráž a bystrost.

 Ženy velmi oceňují u tohoto oleje, že jim pomáhá regulovat menstruační cyklus, uklidňuje post menstruační syndrom, stejně jako i symptomy menopauzy. Bergamot pomáhá při zimnici a je užíván při léčbě infekcí močových cest. Také může zklidnit trávicí a dýchací systém, povzbuzuje chuť a pomáhá při rekonvalescenci.

Bergamotový olej je efektivní také proti cestovní horečce. Díky svým regeneračním účinkům je to vynikající olej pro Vaší pokožku, speciálně pak při akné a oparech. Bergamot je efektivní deodorant, takže je přiloženou volbou pro provonění místnosti. Bergamotový esenciální olej se velmi dobře mísí i s ostatními esenciálními oleji. Je také velmi rozšířen v kosmetickém průmyslu.

Velmi oblíbené jsou i různé ženské čaje míchané a porcované. 
Osobně Vám doporučuji, pokud nechcete sbírat kontryhel, nebo nemáte příležitost či ho z nějakého důvodu nechcete pít sypaný samotný – vyberte si takovou čajovou směs pro ženy, která ho bude obsahovat. Bez něho to není pravý ženský čaj.

Už jsem to tady zmiňovala zde na blogu několikrát, ale já mám nejraději ten od pana Grešíka, je chuťově tak vyvážený, jako většina jeho čajů – on jako z mála bylinkářů umí udělat bylinný čaj lahodný.

Tento ženský čaj užívám už dlouho.

Bylinných směsí jsem zkoušela spoustu včetně těch, co si míchám sama, a tento čaj se na chvíli u mě zabydlel taky, ale pravda je, že chuťově jsem se musela do něho nutit, ale třeba někomu vyhovovat bude..obsah kontryhele splňuje..a aloe vera je na "měsíční detox" vhodná....

Jinak i další bylinky zvlášť nebo ve směsi můžou zmírnit příznaky 
a utlumit rozjitřené nitro a tělo – máta, meduňka, heřmánek, maliník...atd.

Pokud opravdu nemáte rády bylinné čaje, mohou Vám pomoci také různé tinktury, třeba ty, které jsou vyráběny z pupenů rostlin (gemmoterapeutika) jako např. maliníková tinktura
(více můžete kouknout ZDE).
Tyto tinktury jsou vyráběné na spoustu jiných neduhů a já je také užívala jednu dobu hojně.
(mmj, maliník je jedna z mála bylin vhodná i pro těhotné ženy...jó, co já se ho nažunkala při těch mých dvou holkách:-)....

Z doplňků pro ženy Vám osobně nedoporučím žádnou konkrétní směsku přímo pro ženy, protože je neužívám – nějak na ně nevěřím, raději si koupím přímo pár vitamínů a minerálů a užívám je dle potřeby – 
ona jedna tabletka ještě nikdy nikoho nespasila 
(až teda na tu antikoncepční !-).

Ale třeba vitamín E, a to si troufám říct, že moc žen neví, stabilizuje hormonální hladinu v těle. ANO! 
Ten co si tak milujeme matlat na naše pusinky....
tak odteďka holky s ním šup i do pusinky. 
Aspoň teda já v mých letech jsem pocítila jasné účinky, a když jsem ho brala pravidelně, tak hormonální projevy byly vždy velmi umírněné. 
Nedej bože, jak mi dojde a já si nekoupím hned další. 
Doporučuju ty v želatinových tobolkách, plněné olejem – ne tablety, kde se přidává spousta různých aditiv....

Dost zásadně se mi osvědčil hořčík, je nezbytný při léčbě různých záležitostí – včetně nervů a svalů a nepostradatelný při léčbě křečí (jakýchkoliv).
I když moc nemám ráda šumáky a různé šumivé vitamínové "bomby", tak tento hořčík v prášku jsem si oblíbila, protože po rozpuštění ve vodě se lépe vstřebává...

Prosím Vás - slovo „léčba“ je zde myšleno stále v uvozovkách – toto není pravá léčba nemoci, ale preventivní a podpůrná pomoc při hormonálních výkyvech – způsobených přirozeným měsíčním cyklem. Protože „léčit“ může jen lékař či terapeut, a to já nejsem – jsem sama sobě léčitelkou v tom alternativním smyslu slova.

 Takže pokud máte vážné potíže, tyhle věci Vám stopro neublíží, určitě napomůžou, ale nevyléčí Vás.

To jen pro pořádek :-)

Abychom si uvědomily, co tělu v těchto dnech dát a co ne, bychom měli vědět podstatnou věc, která možná, v různém množství informací, které nám dodávají časopisy a internet, může zaniknout. 
Tato fáze měsíce je především fází přirozené detoxikace organismu 
a tu bychom jako takovou měly podpořit, co to jde – ne se rvát těžkými věcmi – těžkými kovy nevyjímaje !-) a naopak tuto přirozenou funkci tělu co nejvíce svým životním stylem (aspoň jedenkrát do měsíce) usnadnit.

Pak se uklidní i pleť a nebude už na projevy hormonů tak reagovat - 
Vy budete spokojenější a ve finále nikdo v okolí nemusí zrovna poznat, že máte svoje dny.....jó přesně, jak v té reklamě !-D....

Určitě máte samy různé návody a tipy, jak si fázi Vašeho měsíce zpříjemnit, tak budu moc ráda, když moje tipy doplníte o to, co se osvědčilo Vám. 

Těším se na Vaše komentáře a rady :-)

Krásný den a celý týden, ať už je v jakékoliv fázi měsíce, Vám přeje Vaše eM!!

Deník modrého kocoura Shellyho III.

Ahoj všichni,

tak Vás zase při pátku zdravím já eM, ale dneska bude hlavním aktérem článku náš vypečený kocourek :-).
Ano, Sheldor is back online :-D.......
Uplynula nějaká doba, co tady byl poslední zápis do jeho deníčku. Kluk nám roste před očima, už je to velký puberťák, ale dneska to vezmeme chronologicky, abyste to měli kontinuálně, tak jak rostl od posledních zápisků....
Užijte si to s tím našim loupežníkem tak, jak my si to s ním užíváme každý den....
Doufám, že Vás při pátku potěší, rozesměje a třeba i dojme.....

Připravte se na velký rolování, čeká Vás záplava fotek :-)

Jedna zamyšlená na úvod

Už nám vyrostl kluk, v neděli má půl roku

a vážil před měsícem 3 kila, vůbec si netroufám odhadnout kolik přibral bo ten jeho apetit je neuhasitelný :-)

Co z fotek není poznat je to, jak Shelly komunikuje -

je to neskutečný mudrlant, který rozvinul komunikaci

od mňoukání, pobroukávání až k vytí

Shelly jde do školy....

když začala škola Shellyho to strašně zajímalo

a asistoval mladší dceři u chystání sešitů a učebnic.

Ale škrábe jako kocour, tak ho do školy nevzali...

  

Což mu ovšem nebrání  půjčovat si naše tužky, fixy, pastelky i pastely

a nejnověji krade muži jeho prupisku, kterou si nikdo půjčovat nesmí :-)))

Tahle fotka mě dojala, je v mém domácím uměleckém koutku.

Takhle vždycky ležela na radiátoru Eška a spala tam, když jsem kreslila

- malá modrá inkarnace Ešky v podobě Shellyho....

Shelly zjevně projevuje umělecké cítění jako jeho předchůdkyně....

Život v domácnosti nabízí zajímavé dobrodrůža

aneb Shelly objevil pračku....

Tak takhle akrobaticky se projevoval Shelly na našich záclonách,

které můžeme tímto vyhodit....

Ale od té doby, co si zvrtnul při této aktivitě tlapku v kloubu už

tyto cviky neprovádí....bylo to tu černou sobotu, kdy odešla Eška...

ale zas má plno jiných srand na práci..

Tak nám zůstali dva kluci kočičí...

Macek dělá Shellymu trpělivě tátu, ale vděku se nedočká, 

i když ho Shelly miluje a rád se k němu tulí, taky si z něho rád dělá

boxovací pytel (nebo škrábací a kousací...) a Macek mu to trpí....

Dojemné chvilky pospolitosti, ale Shelda už vystrkuje růžky (drápky)...

Co šeptá taťka Macek Shellymu do ucha se asi nedozvíme,

ale ta krysa, co tam šmíruje, to asi zaslechla.....

Zrzavý a modrý :-))

no jo, věčný provokatér Shelly....

vstupní kontrola v kuchyni - to je Shelly

bez něho se žádný nákup neobejde

a co že je to zelenina.....ani tou někdy nepohrdne...

Jídlo je pro něho největší vášní...

Kluci kočičí se pasou....na kočičí trávě...

je potřeba doplnit vitamíny..

Podzimní menu? Hmm, co dávaj?

Tohle je typická observační poloha Shellyho, kterou převážně praktikuje

v kuchyni na mé židli (kterou zasedl) a šmíruje, co kdo vytahuje z lednice,

 co kdo chystá k jídlu

co se vaří.....a kouká z toho vytřískat maximum

Otesánek hadra...

Kuk!!!!! 

Shelly překonal svůj strach z vody a už se zabydlel v umyvadle..

teď už dělá společnost členům domácnosti při koupání

a vykračuje si po vaně zvědavý jako čert...

Z původního oslovení Drak vznikl Drakula...

Shelly kouše, drápe - všechny a všechno

a krysa (z IKEA) si to pěkně slízne

v super bojovné náladě s krysou...

Si jako myslíš, že utečeš??? Pchee, si to zkus...

Shelly sleduje dění v okolí z okna lodžie -

je třeba mít teritorium pod kontrolou

Dobrej pelech, ne? 

Sakra zase přistižen!

Voni maj ty kamery snad všude!

Jako proč na tom sušit jen prádlo...

Dyť je to super lehátko!

Sheldor is ejefkej

táááááááákhle dlouhý.......

krásné sny modrásku......

Krásný pátek i celý víkend Vám přeje Shelly s rodinou!!!!

Mějte se moc hezky!!