Z deníku kocourka Shellyho: Aneb Kočkopsoviny...

Vítáme Vás u dalšího dílu pohádky Z deníku modrého kocourka.

Dneska tu ale kocourek nebude sám, bude mít psího kámoše. 

My jsme totiž taková velká rodina a navzájem jsme se všickí adoptovali...eM a Enka a ta havěť kolem nás....
Ano, ten pejsek bude Feroušek - však už znáte toho nejlepčího dárečka.

Toš dneska to bude jízda totiž. 

Kluci nedávno, teda přejsnějc 24. 5. oslavili oba jeden rok svého sladkého života...
(sakra, to nějak letí, dyť 24.7. slaví u nás v rodině zas další kočičí šelmy - jedna lvice a kocour Macík a o pár dní později eště jedna krásná lvice !!!) 

Každopádně loni se oba kluci narodili, dostali se do milujících rodin a všecky členy si postupně ochočili....

Ferouškovy narozeniny byly stanoveny na 24. května, protože nám paní doktorka na veterině řekla, že se narodil někdy v květnu, takže bylo hned jasné, že se určitě narodili se Shellym ve stejný den.. aneb důvod slavit se vždycky najde, že :o))

Kluci se spolu na živo, narozdíl od jejich paniček, ještě nesešli, to by bylo teprvá rodinné ródeo, a tak jim to chceme dopřát aspoň tunaj na blogu...

Podezříváme je totiž, že každý si tak trochu nese něco ze zvířecí charakteristiky toho druhého....jakože Sheldor se občas chová jako pes....a Feroušek zas jako kocour.....:-D

Shelly je romantická duše

Ferouš je rozhodně poloviční kocour, o tom není pochyb.. :o)) projevuje se to zejména tím, že rád vyhledává k odpočinku vyvýšená místa, přesněji řečeno jedno místo.. opěradlo mého křesla.. já a mé křeslo spolu máme ehm.. tak trochu vztah.. ano a jsem v tomhle vztahu poněkud majetnická.. i můj muž ví, že TO JE MÉ MÍSTO! :o)) Ale když se mi Feroušek vyšplhá na opěradlo, stulí se mi za krk a u toho spokojeně mrouká, jsem ztracená.. :o))

divíte se mi? :o)

Hmmm, tak to je fakt jasný, že jsou tam nějaké kočičí vlivy, když se Feroušek tak krásně stará o krční páteř své paničky, chvála mu!!!!
Shellyho psí nátura ho zase nutí pořád něco aportovat, přinese si klidně do aťasu svého krysáka a pak provokuje očima a čeká až panička konečně pochopí, že má házet :-)...anebo si přinese klubko nití, kde ukrad, bůh, ví kde...Prostě kluk využívá post-stěhovacího chaosu a bere věci do svých...tlapek.

Nehraj si furt s tím foťákem a pojď si hrát!

v zápalu boje...tě dostanu!

Je jasný, kdo je tady plyšovej:-D...Póď k taťkovi...

Krysák je top hračka i v naší domácnosti :o) a je to taky jediná hračka, která přežívá Ferouškovu destruktivní lásku, asi proto, že Ferouš ví, že je to dárek od tety eM :o)

OMG: Ten kluk je tak sladký s tím krysákem, uááá!!!

no dobře, ocásek krysákovi chybí, ale jinak drží!!

Shelly jako mladší jednoročák se zaučoval u hlavního patriarchy kočičí smečky u Macíka a ten už si svoje psí návyky vypracoval k dokonalosti. Teda sice neštěká, ale hystericky mňoukat a dožadovat se tak stravy hlasem, jakoby tři dny hladověl, umí dost hlasitě a nejvíce mě štve, že toto učí i Shellyho :-)...tak máme občas kočičí zpěvy páteční - nejen v pátek....

Ale zas ho naučil i hezké věci - třeba oba dva čekají za dveřmi, když někdo z jejich lidské smečky příjde domů a krásně ho vítají - jako dva pejsci. Navíc v dobách své největší slávy byl Macík opravdu macek, a to šestikilový a byl větší než malý pejsek, návštěvy často obdivovaly jeho vzrůst.

No tušíme, že Shelly s jeho apetitem, půjde v jeho stopách.....

Ferouš zase rád vyluzuje zvuky mroukavé, takže mu občas říkáme kocourku, zejména když se ukládá ke spánku nebo se probouzí, to se pak protahuje, zaujímá roztodivné polohy a mručí.. :o)

mráááááááááááu... :D

Nevím, ale zajímalo by mě jak to má Feroušek, páč náš kocourek teda škrábe všude možně, jak to holt kočky dělaj - krom toho, že máme krásné "strukturované" nohy u jídelního stolu - naštěstí žádnej biedermeier, ale neošetřená borovice z IKEA - samozřejmě svoje drápečky rád zatne do koberce a systematicky ho odháním od sedačky...a když už neví co by, začne se miláček prostě natahovat po zdi....a skřípění kočičích drápků po Dulux barvě - no balada pro uši :-)

...hele, že mě nevidíš !-) aneb hra na pštrosa

Ferouš teda nedrápe, zato kouše.. nejraději má polštáře a deky.. už jich několik doslova sežral.. vedli jsme s mužem sáhodlouhé debaty, jestli by tomu psovi neměl někdo vysvětlit, že se to nedělá, že si to nepřejeme a že nás teda ale vůbec nebaví pořád uklízet binec vykuchaný z polštářů, ale zatím to vždy dopadlo tak, že si při pohledu na pejska žvýkajícího deku s výrazem naprostého blaha, řekneme: ale když on je tak šťastný... :o)))

kus deky jsem sežral a pak jsem usnul..

Tak to Sheldor i Macík používájí polštáře jen na spaní hihi, včetně mého v mé posteli...

ehm, to vlastnictví je vlastně sporné....

Ale zas se umí krásně šmajchlovat po ránu, v tom jsou si Feroušek i Shelly hodně podobní, co? :-)
Komu se pak má chtít vstávat do upršeného dne a do práce, když máme takový živý a hebký termofor....budíkem  máme chuť vždycky třísknout o zeď...že jo Enko.

Vrrrr, to už je tolik? A když mě se tak nechce vstávat!!! Ještě chvilku, vrrr...

Chápete, jak má člověk ráno vstávat, když na něho dělá kocour takové kukuče.

Jasně!! Budík nejlépe rozpustit v kyselině!! Ferouš je pes tulivý, takže spí se mnou, přitulen pod peřinou a vstávání do práce mi opravdu neulehčuje.. když se snažím ráno vstát (je to proces tak na půl hodiny), tak se šmajchluje a vrní a tulí.. a když se konečně zvednu a ve stavu zombie se vydám hledat koupelnu, tak se stulí na mé místo, zamrouká a spokojeně spí dál. Je schopný spát třeba do deseti.. (to má zjevně po mě..)

Fernando spící.. snadno vyfotitelný :o)

Hm, takže si asi dovedete představit, že jednu půlku postele obývám já a druhou půlku dva kočičí kluci !-)

To já takýýýý!!!

A shodneme se jednoznačně s Enkou, že ty naše chlupaté "děti" jsou nejfotogeničtější, když spí....jak jinak totiž pořídit nerozmazanou fotku...no u aportu asi těžko.....a tak Vám předložíme spoustu spacích fotek, páč pejskové a kocourci jsou nejlepší experti a poradci na relax.
Není nad to jen tak tlouct špačky s vrnícím kocourkem hehe.

Uááá, už jsem tak unavený, že usnu kam mě položíte...

Mám asi tak tisíc spacích fotek.. a asi deset takových, kde je torpédo vzhůru.. kosmetika se fakt fotí líp :o)) ale zde důkaz, že občas se to podaří.. 

milostivá póza pro paničku..

A jaké psí nebo kočičí kousky provádějí vaši miláčkové čtyřnozí?

Tak ahój a zdraví Vás Shelly Family alias kočkopsofémily!!!!!!!

InstaČerven by eM a měsíční "zvažování"

Pěkný den všem!

Tak tady máme už pravidelné ohlédnutí  za uplynulým měsícem. 

Poslední dobou jsou tyhle bilance docela výživný nejen na fotky ale i na myšlenky...

Už to najednou není o nakoupených či spotřebovaných věcech....jak jde život a člověk se každý měsíc ohlédne zpět, vidí, co pro něho bylo důležité a co ne. 
Je to spíš osobní výpověď, toho jsem si vědoma, žádná zobecňující recenze. 
Myslím, že můj život byl a je zrecenzovanej až dost...tuhle recenzi si prostě každý musí udělat sám.

Myslíme si, že život nás nutí recenzovat, bilancovat, že nás někam tlačí...že se nám něco stalo....že něco musíme....potřebujeme...Ale houbeles.
Při důkladný recenzi, která mezi náma není pojídáním úžasnýho dezertu, ale spíš často dávka hořkýho nápoje, člověk vidí, že není obětí jakýchsi okolností. 
Vidí, že to, co se mu teď děje, bylo nevyhnutelné - že sem celou dobu mířil - možná celej život, podvědomě ale nechápaje celek, páč se život často ztrácí ve fragmentech, střípcích...
Člověk sám sebe ztrácí ve fragmentech, nežije sebe, ale krájí se.....
Pamatujete na hlášku ze Samotářů?
Od úchvatné matky na zabití, kterou hrála paní Maciuchová: Vy ten život nežijete - vy ho krájíte!!!!!!!
Kurňa, strašně se mi ta hláška líbila, ale zaboha jsem nemohla uchopit tu esenci, kterou sdělovala.
Jak krájíme? Už to vím.
No, normálně - nožem, rozkouskujem si den na hodiny, minuty, uháníme stránkami svého diáře, občas se tam vecpe něco neočekávaného a jsme z toho spíš vyplašení...máme nalajnovanej život, vztah, denní režim, čas na lásku, na tvorbu, čas na hygienu či vydělávání peněz na složenky...
A kde je ta koncepce, celek, TA myšlenka, která to má všecko spojovat - kde sakra je? No v diáři ji nenajdeme....
Říká se tomu léčba šokem - jen šok Vás může přivést zpět k sobě samým. 
Šok, který je vlastně ta nepřirozenější věc, co se vám stala, ale ve vašem diáři nebyla zapsána....
Od data mého šoku už uplynuly tři měsíce....
Jak ten čas rychle frčí, nemaže se s nikým, je to jediná spravedlnost pro všecky.
 A jak s ním naložíte = váš problém či vaše radost....

Začátek mého června začal ohlušujícím pádem - spadl mi kámen ze srdce. 
Byla to šupa, která byla slyšet široko daleko, ale slyšela jsem ji jen já :-)...
Ten kámen uvolnil spoustu energie. Najednou jsem se mohla nadechnout, cítila jsem svobodu. 
No jo, ale ten pocit okamžitě převálcuje únava z prožité tíhy a nástup spousty každodenních starostí, které už leží pouze a jedině na mých bedrech. 
Není s kým se o ně dělit....Takže je nutné ulevovat vlastním bedrům. 
A tak spolu s šutrem odhazuji  v dál další závaží, spoustu pravidel, omezení, všecko zahodit - co nefunguje, co mě tíží, brzdí. 
Sakra to je toho tolik????
A pak najednou jsou dny, kdy se člověk cítí lehce, že si jde jen s prázdným baťůžkem. To jsou ty dny k nezaplacení. 
Ćlověk si uvědomí, že cena za svobodu je vysoká a slevy čekat nemůže. 
Ale není zbytí - tu cenu musím zaplatit - protože ji chci zaplatit. Protože hodnota svobody se nedá vyčíslit v penězích. 
A tak v mé hlavě najednou straší vedle sebe dva zásadní a zcela protichůdné pojmy - svoboda a peníze. 
Celý měsíc mám stavy, kdy mám pocit, že mám křídla jako pták, to svoboda mi do ucha zpívá svou píseň...
Pták Fénix opět vstal z popela...
A pak najednou z ničeho nic - prásk po hlavě, příjde ze zadu, nečekaně - Chandra. Sejme mě tak, že si říkám, tak tohle fakt nedám. Proč musím tolik platit?
Otázka je položena špatně.
Sebelítost ještě nikdy nikomu nepomohla...a tak odhazuju batoh i se sebelítostí do řeky, ať ho voda sebere. Kdo sakra potřebuje litovat sám sebe - copak mi to pomůže, aby mi naskočila plusová čísla na účtě? 
Ne. Seber se! 
Ty to dokážeš, musíš...ale jedině tak, že budeš žít život den za dnem ale zároveň  se naučíš vytvářet si svá zadní vrátka.
Že budeš balancovat - že se naučíš žít v rovnováze - s realitou i se sny, sama se sebou.
Věř v život, věř ve vesmír....
Přirozenost peněz je pohyb, proč by neměli přijít i k Tobě. 
Důvěřuj, neboj se - strach je největší svinstvo v životě a díky němu jsi se často zatoulala do temných lesů. 
Je čas na prosluněnou louku a důvěru v sebe sama. A když to nepůjde, prostě požádáš o pomoc, snad se najde někdo, kdo bude ochoten naslouchat žádosti.
Věř, že ano, život je plný fajn lidí, jen ses před nimi často zbytečně sama uzavírala.
Protože co jinýho nám často zbývá než jen ta víra.
A najednou to jde a často je to legrace aneb jak být kreativní s prázdnou portmonkou. 
Že bych naplnila svůj osud chudé umělkyně? !-)
Už asi po sté budu citovat hlášku měsíce června, která ke mě přišla od milé paní z pekárny, u které téměř každý den nakupuju čerstvé ještě horké pečivo: "bejt chudej a ještě smutnej - to prostě nejde"...
A má pravdu: bejt chudej je občas docela prča a kreativita jede na plný obratle :-)

Každopádně bych to shrnula, že nálada byla často adekvátní počasí: chvíli slunečno a pak slejvák. 
Zmokla jsem ten měsíc několikrát a vůbec mi to nevadilo, bylo to součástí mého tréninku na spontánnost :-)
A jak to bude příští měsíc? 
Nevím, neřeším - ale jistotu mám: že jsem konečně na správné cestě - na cestě k sobě samé.....

Tahle fotka jasně vystihuje to, o čem jsem psala výše....

Si tak fotím v trávě proti obloze a najednou ze zadu příjde lokální mrak

a začne lejt tak, že nestačím ani schovat foťák nebo sebe někam do bezpečí.

Když už člověk zmokne a má sebou foťák, tak neřeší nějakou kapku navíc.

A co vypadá krásněji než růže v kapkách deště?

Fotografie je k mání vytištěná v mém fler obchodě ZDE

Taková scenérie jak ze snu. Kůň nebo jednorožec Hani?

Mračno a nad lesem duha.

Něžná pivoňka a fotohrátky na stativu.

Červen to je vůně lípy, zbožňuju tu vůni, fetuju ji.

Nejradši bych si lehla pod strom a  usnula v objetí sladké vůně.

A další kompozice s duhou, poslední dobou dost častý úkaz.

Utopené slunce

To si tak chci vyfotit makro chrpy a koukám - už je obsazeno..

mravenečky v lese.

Orosený cider z anglických dnů v Lídlu se hodí

do horkých dnů k práci v ateliéru skvěle.

Hraní s barvičkama nikdy neomrzí aneb letní koktejl bude :-)

 Kupodivu hodně čtu:

Skvělý příběh Loukotkové o jedné zrzce z uměleckého prostředí.

Zvláštní styl psaní Kundery a jeho nesnesitelná lehkost bytí...

A také zfilmováno v hlavní roli s "posledním mohykánem"

Daniel-Day Lewisem.

Jak vypadá můj idol chlapa? 

Přesně jako Daniel v roli Mohykána,

nikoliv však v roli nesnesitelně lehkovážného Tomáše !-)

A když se chce člověk hodně nasmát.

A Paramore jsou mí společníci poslední dobou často..

Moc krásné video:

A jak jste se měli Vy? Vážíte, zvažujete, ohlížíte se zpět? Co vidíte?

Krásný červenec Vám přeje eM!

eM lakuje s L´Oreal Privée

Hezký den přeji,

možná jste si jako já všimli nové kolekce laků na nehty Privée od značky L´Oreal. A možná jste také zaregistrovali, že se teď laky této značky prodávají v akci za docela pěkných 74 Kč v drogerii Rossman 
(kde kromě toho mají slevu 25% na celý sortiment značky).
Je asi jasné, že někdo jako já, kdo má tyhle drogeškové laky moc rád nemohl jaksi nevyzkoušet nějaké ty kousky z nové kolekce. 
Moje adorace už je známá široko daleko a už by si toho sakra mohlo všimnout i  marketingové oddělení L´Oreálu a konečně mi poslat celou kolekci hehe.

Takže si dneska nalakujeme nehty s celebritami, které jsou tvářemi této kolekce a laky se pyšní i jejich jmény - ehm nechtějte po mně, abych vám vyjmenovala, které to celebrity jsou :-D - tyhle záležitosti jdou prostě mimo mě a už po opuštění drogešky, jsem to vypustila z hlavy...Důležitější je pro mě to, co je v lahvičce než na lahvičce....
A jak si přečtete na lahvičkách, já mám laky od Fridy a Doutzen.....

Jsou to překrásné sofistikované a elegatní odstíny, nemyslíte?

Nejdřív se podíváme jak si představuje nude odstín Doutzen aneb L´Oreal Privée Doutzen´s Nude

Myslím, že pro všechny, kdo hledají dokonalou "nudu" (nude odstín !-), mám tentokrát velmi dobrou zprávu.

Tenhle odstín je tak univerzální, stylem: moje nehty, ale hezčí, že by mohl vyhovovat každému. 
Známe přece to, jak si často výrobci pojem nude vysvětlují po svém a často je rozsahem od broskvové až po růžovou, co tímto názvem pojmenovávají...

Jeden z hlavních důvodů proč mám pořád tak ráda laky L´Oreal už od nákupu prvního láčku - kromě toho, že mají fajn odstíny, - je hlavně ten jejich štěteček. Jedním až dvěma tahy je nalakováno. A celkově uživatelské vlastnosti jsou fakt dobré, zatím jsem u této značky nenarazila vyloženě na odstín, který bych měla chuť vyhodit do koše....
Tento lak vydrží 3 dny bez top coatu bez problémů a u těchto nude je hlavně výhoda, že nějaké prýskance nejsou vidět ihned....Lak není plně krycí, což mě osobně nevadí, když má simulovat přirozené, ale hezčí nehty :-). Neobsahuje žádný shimmer.

 na venkovním světle....
určitě je to lak, který nemá žádné nežádoucí teplé podtóny....

..a v interiéru...

Jak se Vám líbí?

A jakpak si nudu přestavuje Frida? Aneb Frida´s nude L´Oreal Privée.

Tak už máme ve škále nude odstínů i hnědý odstín :-D.... 
Jak nejsem zrovna šílenec do hnědé barvy, rozumějte celkově - třeba i v oblečení, tak co se laků na nehty týče, už  musím uznat, že na nehtech vypadá tahle barva hodně zajímavě. 
Není to do očí bijící odstín, jako když si nalakujete na rudo, ale zas to není ani "nuda" viz. výše - nekřičí to, je to elegantní, ale zároveň nevšední...

Ani zde si nemůžu na uživatelské vlastnosti stěžovat a platí  pro tento odstín vše, co jsem napsala výše - nepruhuje, skvěle se "natírá", velmi dobře schne a vydrží....

A to bych nebyla já, abych si zas trošku nehrála. Tento odstín mi totiž velmi silně připomíná matný odstín od Barry M, o kterém jsem psala ZDE a tak jsem chtěla vyzkoušet, jak bude i tento odstín vypadat matný. No myslím, že rozdíl je opravdu minimální. Až na to, že při použití matného top coatu se lak nevyleští přece jen tak rychle...Použila jsem matující top coat od Flormaru.

 Která verze se více líbí vám - matná nebo lesklá?

Zaujaly Vás také laky nové kolekce a pořídily jste nějaké?

eM´s Home

Pěkný den Vám přeji,

dneska se hlásím s novou nepravidelnou rubrikou. 

Na tomto blogu probírám snad všechno možné a jediné, co zatím zůstalo nevyřčeno a už jsem se na to chystala dlouho, byla rubrika jakože "home dekor". Do své kuchyně vás nechávám nakukovat docela často, tak je čas nakouknout i do ostatních koutů mého domova.

Zas nemám  v oboru bytový dekor nějaké velké ambice, ale moje výtvarné cítění jaksi nenechá na pokoji nic a všechno, i svůj domov, jaksi vnímám skrz tento pohled. Zaujme mě zajímavá hra světla a stínů, kompozice náhodně či záměrně vytvořená, působení barev....

A říkám si, že bydlí každý, takže toto téma určitě není nikomu cizí. 

Ráda bych vás tedy čas od času pozvala k sobě domů. 

Nepůjde o nějaké virtuální prohlídky mého bytu, ale spíš o výtvarné fragmenty, útržky...takový fotodeník mého domova, ale určitě i zde nebudou chybět nějaké tipy na kreativní tvoření.

Jde o to, že já sama odjakživa ráda nakukuju lidem do jejich domovů, nejdřív skrz časopisy o bydlení (moje sbírka časopisu Domov už je téměř neskladná...) a teď skrz home-dekor blogy. 

Za tu dobu jsem si ujasnila jednu věc: miluju bohémský a eklektický styl. 

Nic mi neříkají trendy a styly či programy v televizi stylem: náš designer navrhne váš byt...., pro někoho, kdo nemá absolutně představivost, toto jistě může být velmi dobrá věc, ale pro hyperaktivního kreativce těžko. 

Designové doplňky si nekupuju, ale vytvářím si je sama, když mám chuť. Nic mi neříká interiér, ve kterém je slyšet pouze řeč peněz, ale když nějaký domov vypráví příběh duše svého obyvatele, potom mám velkou chuť naslouchat......

Těžko posoudit zevnitř, co bude vykládat můj domov o mně, ale jedno vím jistě, cítím se v něm dobře a bezpečně. Momentálně prošel velkými změnami, stejně jako můj život. Věci jsou stále ve vývoji, některé mají své místo stálé, některé teprve své místo hledají, některé jsem vyhodila a některé přibudou...

Život mého domova je především utvářen jeho obyvateli, v tomto případě mnou, dvěma dětmi  a dvěma kocourky.....

Dnes se zaměřím na takové základní fragmenty mého bydlení. 

Alfou a omegou mého bydlení jsou květiny, umělecká díla a kočky :-D.....

Ať se Vám tu líbí!

Starý rám po pratetě a váza s pivoňkami vytváří spolu zajímavou kompozici...a do toho hra světel...

  Letos se mi podařilo rozmnožit a především přes zimu udržet na živu své oblíbené muškáty 

a ony mi to teď oplácejí bohatými květy..

Že by eM jako Mičurin? :-D

Na lodžii poprvé pěstuju rajčátka,  velice se jim tam líbí, huráááá.

Dva keříčky obsypané bio plody...

V létě jsem nadšená z množství polního kvítí, kterým nás paní příroda zásobuje,

umí barvy nakombinovat tak, že výtvarník už nemá žádnou práci :-)

aneb posezení v ateliéru s banánovým milkshakem...

 Polní kvítí a autorská keramická miska, ještě z dob, kdy jsem fušovala do keramiky...

 Když přinesem kvítí domů, je jasný, že Shelly ho podrobí důkladné kontrole čichové a často i chuťové,

že by se z něho stával vegetarián?

 Největší radost je naplnit kvítím všecky vázy doma...

A krásný výpěstek orchideje obtěžkaný květy. A už vyhání další stonek!

A když květy orchideje opadají, využiju je jako dekoraci....

Jak jsem vám už ukazovala v článku o terapii jídlem ZDE

Moje nová abstrakce, květinka od dcery a krásné světlo..

Vlastnoruční dekorace nad mým pracovním stolem

Shellyho zajímá vše, co se hýbe..

momentálně hypnotizuje houpající se hvězdnou dekoraci

nad stolem v mém ateliéru

Při stěhování a uklízení se byt hemžil krabicemi,

 tuto starou krabici od bot určenou k vyhození  mi kocourci nedovolili vyhodit..

udělali si z ní pelíšek - zjevně jsem ji dokonale ergonomicky umístila !-D

Fotit interiér? Je jasné, že to přiláká zvědavé obyvatele....

Tak a to je z mého domova pro dnešek vše. 

Příště nakoukneme třeba na můj nový kosmetický stolek  (mmch. úplná novinka v mém bytě)

A také na můj noční stolek v ložnici...atd. 

Že by stolky v hlavní roli?

Jaké jsou určující prvky ve Vašem interiéru? 

Jaký vyznáváte styl?

Budu ráda, když mi napíšete, jak se Vám u nás na návštěvě líbilo?