pátek 14. listopadu 2014

Jen tak....podzimně

Pěkný den přeji všem,

poslední dobou mě dohání jakási celková únava. Nedostatek světla dělá své a velký dostatek starostí též. 
Připadám si dost často jako nějakej běženec, za běhu jím, za běhu řeším své osobní věci, za běhu řeším věci svých dětí, řeším domácnost a finance a tvorbu taky za běhu tvořím, dokonce by se mi chtělo napsat, že i v běhu spím. 
Pravdou je, že i ve snech zpracovávám uplynulé dny a tak ani ten spánek nejni takový kliduplný...
A je to divný páč mám často pocit jako na trenažéru - přestože furt běžím tak vlastně stojím na jednom místě. 
Ale ne, není to tak, vím to, nestojím - je to prostě jen takový období, kdy se na mě všecko hrne a já neoplývám vlastnostmi buldozeru, bych to shrábla na jednu hromadu.....
Udělala jsem za posledního půl roku asi větší osobní vývojovej skok než za poslední dva roky a to je ta daň za to, že člověk jakoby sedí ve vlaku a civí, jak kolem něj všecko jen sviští...Život je najednou jaksi příliš intenzivní.
A do toho samo přijdou nemoce a bolesti a šup už jedem na kyslíkovej dluh. V takových dnech prostě nějak vypínám, nejsem schopná tvořit ani artikulovat tady na blogu, tvořit myšlenky, sdílet....
Ale je podzim, a i když bych mohla strašně láteřit a nadávat jak mě všecko někdy štve, neudělám to. 
Né že bych se kolikrát pěkně nepolitovala, nebrečela jak malá holka,od plic nesypala peprné výrazy, nebo nebyla protivná, to zas jako jó, ale tak nějak pořád hledám balzám na ty překotný emoce na druhé straně spektra - jinde, jak je mým zvykem v barvách, v přírodě - tam na mě padá chvíli takové to ticho a klid a jistota.., mám tam pocit,  že mi tam někde v šumnění listí pod nohama někdo šeptá....všecko je oukej, tak si prostě nezoufej (sorry, vykrádám tu trošku text od Zrní :-)...
Mám pocit, že jsem na správné cestě, přestože si tu cestu nejdřív musím pěkně umést, vysmejčit ten bordýlek potlačených myšlenek a pocitů.....
Nevím, kde jsem to vzala, ale někde jsem četla, že věci je prostě nutný odtruchlit, jinak se asi ty smutky ukládaj někde a tlejou jak na kompostu nebo co.....Ten proces se nedá uměle urychlit. A to je něco, co mě trochu štve - fakt mám pocit, že mě nějaký to moje nadjá dál nepustí než si všecko pořádně prožiju, odtruchlím..a pak to zahodím jako prázdnej obal od žvejky....bezezbytku. 
No jo, tak se asi nebudu nutit pořád do srand a pozitiv, dyž to nende, co už tady budu předstírat, že jsem úžasně veselá společnice. Občas mám nějakej záchvat upřímnýho veselí a to si to fakt užiju, ale jinak se snažím zpracovat pěkně postupně všecky moje letošní ztráty a že jich nebylo málo....
Naposledy jsem rozžala čerstvě novou svíčku na dušičky, předtím jsem se musela vyrovnat s odchodem mé dcery na intr, předtím mi umřelo kotě...a předtím odumřel můj dlouholetý a zásadní životní vztah....
Všecko je nějak vzhůru nohama, na tolik nových věcí si člověk musí zvykat....
Tenhle rok je jak křest ohněm. No tak jo živote, chápu, že smrt je tvou součástí. Že konce jsou nové začátky.. OK. 
Tak jdem zas dál, někdy smutně, někdy vesele...ale důležitý je, že jdeme.
Přeju Vám všem, ať máte pocit, že jdete po správné cestě, ať je jakkoliv trnitá - vemem koště a křovinořez a nějak ji upravíme k obrazu svému, ať už pořád nezakopáváme na tom stejným místě.......!-)
Pěkný víkend všem!
PS: Ano, tenhle článek měl být o fotkách :-D a příště zas něco upečem....








10 komentářů:

  1. Chtěla bych, aby prosinec proběhl v co nejlepší pohodě. Listopad se u mě moc nevyvedl. Nějak nemám svůj milovaný podzim ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já nám Ivo moc přeju ať ten prosinec a vánoce jsou mnohem mnohem lepší, taky v to tak nějak doufám, že se to pak spraví. Já mám podzim strašně ráda, holt se to někdy nepovede. Drž se a budem doufat, že bude líp!

      Vymazat
  2. Zlatíčko, bude líp, všechno zvládneš! To s tím truchlením má něco do sebe, některé věci musí člověk asi vybrečet a ono se to pak třeba srovná nebo to vypadá jasněji. Tu cestu si prostě všichni asi musíme zamést. :) Myslím na Tebe! :**

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zlatíčko nápodobně!!!! Jo jo koště do ruky a půjdem na to, legrace to vždycky nebude, co už se dá dělat. Však víš, kolikrát člověk maskuje za smích ledacos a snaží si vnutit dobrou náladu, tak nějak z podstaty hledám vždycky to dobré na věcech, ale někdy to fakt nejde....ale věřím, že se to všecko odplaví, trochu uklidí a bude se líp dýchat a bude jasněji i v hlavě. Taky na Tebe myslím. Papa a drž se!

      Vymazat
  3. Nádherné fotografie! Často na tebe myslím a věřím, že bude líp! Ono bývá někdy problém být to citlivou uměleckou duší jako jsi ty, ale zase ty krásné věci prožíváš také intenzivněji, viď?
    Já se přes mou ztrátu ještě nedostala a asi nikdy nedostanu, už to tak prostě je. Hrozně to bolí :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko děkuju za pochvalu! Jsem ráda,že se líbí. I já na Tebe myslím, zvlášť když stojím před velkým plátnem !-))...tam je mi fakt asi nejlíp u stojanu a pak venku, když se vydaří....Někdy mě ta vlastní senzitivnost pěkně štve.
      Některé ztráty holt budou pořád ztráty, a člověk to nezmění,...ztráta blízkého člověka bolí prostě vždycky. Tak snad si pak zase uvědomíme ty krásného chvilky a užijeme si je....ale chápu, že letošní vánoce budou asi pro nejednu z nás hodně zvláštní, co...Drž se Marti!

      Vymazat
  4. Ano, tento rok je naozaj ako krst ohnom. Ale stale verim, ze ohen spali to zle a ocisti. Velmi chapem ako sa citis, ale to slnko raz vyjst musi. Urcite vyjde ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za krásná slova, on se holt každý rok nevyvede a někdy se to pěkně nastřádá, co....Tak budeme doufat, že jsme si zas vybraly na delší dobu a bude zas fajn...jen toho světla by fakt mohlo být více !-)

      Vymazat
  5. Nee bloger smazal můj komentář! Tak znovu. Podzim tak nějak láká k depkaření a smutnění. I já byla v těchto časem vypruzenější než obvykle, a nic mě nebavilo. Ale věřím, že bude lépe, že se to vrátí do normálu. Ale zase nám podzim dává spoustu krásných barev (viz Tvé nádherné fotky), a když je mi nepříjemně, nazuju tenisky a vyběhnu mezi popadané listí a... někdy to pomůže, ale někdy ani ta kopa endorfinů nepřebije srdcebol. Drž se, bude líp!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten bloger je ale pěkná potvora Klárí, děkuju že Tě neodradil !-). Jo jo on ten podzim hlavně ta jeho temnější část je na depku jak dělaná, ten nedostatek světla má na mě kolikrát fakt mizerný vliv, dá se to zvládnout ale když pak jde jeden průšvih za druhým člověk do toho padne. Ale mě taky hrozně utěšuje jak umí být krásně venku, ty barvy...jó a tenisky, sice neběhám,ale hrozně ráda chodím :-)...ony ty endorfíny hodně pomůžou když se vyplaví, ale prostě tak krátkodobě no....určitě bude líp, já pořád věřím :-DD....

      Vymazat

Děkuji Vám všem za zastavení a že věnujete svůj čas napsání komentáře. Moc mě taková zpětná vazba těší!!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate