středa 30. dubna 2014

Detoxikace jako trend?? WTF?

Pěkný den všem,

dneska mám chuť být trochu ironická, co říkáte, snesete to? Přidáte se?
Nebojte, jedy tady plivat nebudu (jen malinko), ale o jedech to bude...a hlavně o mýtech...a trendech naruby....



Proč probůh, když začne všemi očekáváné jaro, všechna média vytáhnou z šuplete detoxikaci a zdravý životní styl, a pak stále stejně v dubnu: hubněte do plavek, nebo v listopadu: jak na podzimní depku, anebo v prosinci: jaké koupit dárky babičce, partnerovi a dětem....(jako kdybych nevěděla, co chtějí mé děti k vánocům :-)
Hernajs, to není trend myslet trošku originálně/individuálně?
Kdybych nebyla tak strašně "ukecaná" zde na blogu..rozhřešila bych hamletovskou otázku: detoxikovat či nedetoxikovat? krátkou odpovědí: Poslouchejte svoje tělo! a bylo by po článku i po diskuzi :-)
Ale zas mě baví diskutovat s mými čtenářkami a nahlížet na to, jak to vidí ony...
A upřímně si myslím, že moje čtenářky ani takový článek nepotřebují, páč jsou to uvědomělé bytosti, ale zas si myslím, že se nad tím zamýšlí každý....a je třeba vypustit trošku té páááry.....
Pozor, vstupujeme na tenký led, páč tady nebudu kritizovat detoxikaci jako takovou - protože když mrknete do archívu o rok zpátky - najdete tam moje tipy a triky na "jarní očistu" (detoxikace už jako slovo mi přijde příliš...) ZDE.
Tímto si nechci protiřečit, ale spíš se posunout zas v tématu o trochu dál a kouknout na to z opačné perspektivy a hlavně z perspektivy dnešních dnů - páč loňské jaro je v nenávratnu...

Život je pestrý a každý člověk individualita s různými potřebami, jak na výživu či pohyb s různou odolnosti vůči stresu, má různá genetická dědictví, obtíže atd...

Tak proč na jaře všude čteme a ze všech stran slyšíme, že je nutné a strašně dobré detoxikovat?
Proč vůbec se o tom píše pořád dokola periodicky, to mě na tom asi zaráží nejvíc. A největší sranda je, že na detoxikaci si někteří postavili i svůj byznys, ale když je nejlepší detox na jaře, tak není to trochu sezónní byznys?
Né, protože už to tak není, někteří tvrdí, že detoxikovat je třeba vlastně pořád - jsme zaneřádění jedy, každý den je polykáme a dýcháme  - není proti nim obrany, jsou všude - protože je strašně znečištěné životní prostředí.
Uf, tato propaganda už není otázkou toho žít zdravě, toto už je marketingová záležitost.....nezlobte se na mě. 
Asi tak, jako že všecko bio je automaticky supééér a chemie je hnúúúús....

Máte snad pocit, že v supermarketech se na jaře míň kupují salámy a více zelenina? Anebo se méně kupuje čokoláda a více ovoce? Nebo že by Garnier přicházel o své tržby?
Já teda nevím jak Vy, ale mě příjde, že ta stará dobrá detoxikace a slovo "bio" byly zneužity.
A řeknu Vám, že jsem přečetla i spoustu knih na toto téma a dokonce v jednu dobu mého života, kdy jsem měla extrémně vyhrocené zdraví a nikdo v tu dobu nedokázal diagnostikovat, co mi je... ,jsem vyplázla spoustu peněz (tisíce) za to, abych se zhluboka detoxikovala. 
Páč jsem si říkala, kurňa, když ta západní medicína na mě nic nevidí, je třeba to vzít alternativně - psychicky, analyticky, detoxikačně. Sice musím říct, že díky tomu jsem objevila jednu skvělou láskyplnou bytost, která analyzovala mé psychické bločky a bloky a moc mi pomohla pohnout se dál v některých věcech.....ale detoxikace kýžený zázračně uzdravující efekt neměla. No bodejť, když jsem měla potíže, které už mohl vyřešit jen skalpel....
Detoxikace určitě není všelék a spása....
Nerada bych ale hanila, je možný, že určitým pseudopotížím detoxikace dokáže pomoci a věřím že  jiným lidem detoxikace třeba ulevila - mě ne, ne v tom smyslu, že by mě vyléčila.
 To píšu jen proto, abyste věděli, že jsem se o toto téma hluboce zajímala a praktikovala ho, ne že si tu píšu jen z plezíru, že mám jen chuť nadávat :-)

Přesto jsem na detoxikaci či očistu nezanevřela, to bych loni nenapsala ten rozsáhlý článek, za kterým si stojím i dnes a myslím, že se povedl !-).
Jde o to, že člověk, který se o detoxikaci hluboce nezajímal si najednou přečte ejhle - je jaro je třeba detox - sníst něco zelenýho a vypít hektolitry něčeho.....
Ale proč? Proč je fajn detox právě na jaře? Že jsme po zimě vyflusnutí z těch nemocí? Že jsme se přejídali o vánocích a vůbec jsme v zimě jedli samé bůčky s knedlíkem?
No dobře, dejme tomu. Pointa ale pochází právě odněkud jinud, z východní medicíny, která ctila tzv. orgánové hodiny (nakreslila jsem je ve výše zmíněném článku).
Protože jaro je obdobím jater a játra jsou čistička...je dobrý jim odlehčit, páč fachají na jaře intenzivně (není to už samo o sobě detoxikační jev?)
Takže dobře, shodneme se na tom, že detox je fajn, třeba už máme i svoje finty a různé (příjemné) metody, jak se očistit vnitřně. 
Ale je třeba to opravdu praktikovat úderem 21. března či eště lépe už v únoru?
Co to znamená, když se lidem s hluboce zakořeněnými civilizačními zvyky řekne, žijte v souladu s přírodou?
Jak jako?
Dyť v přírodě nežijem už dlouho a už dlouho není našim zvykem ani žít v souladu se sebou, tak jaká příroda, že. (Pořád píšu ironicky - miluju přírodu, ale bydlím v paneláku a nakupuju po cestě z práce v obchodě...)
Já bych řekla, že ta moudrá matka příroda zamýšlela svůj výtvor (rozuměj člověka) jako dokonalou kreaci, vymyslela mu autoimunitní systém, lymfatický systém, spoustu orgánů, které se samy umí čistit a regenerovat. A kdyby se do toho člověk nesr*l svým bezva myšlením, tak by to mohlo v přírodě - v tom zdravém prostředí, jak to máma příroda zamýšlela - taky krásně fungovat....No ale nefunguje, žijeme v civilizaci a máme civilizační nemoce...a tak si každý myslí, že se spasí detoxem....
Z toho mi jasně vyplývá, že někteří lidi si jen na tu přírodu hrajou, ale především a hlavně si na ni hrajou média, marketing a obchodníci - páč vidí, že toto je trend, že lidi to chcou - ježiš, byli bysme blbí, kdybysme jim to nedali a nevydělali ještě.....Samozřejmě jste pochopili, že tím myslím také i to, že tento trend často živí i samotné blogerky třeba ve spolupráci s dalšími částmi obchodního řetězce....
(ha střelba do vlastních řad? nikoliv! pouze zdravé pozorování a konstatování)
Je to tak, že já sama Vám často doporučuju zelené a bio věci, ale nikdy se nedočkáte toho, že bych Vám psala o něčem nebo doporučovala něco, co jsem neměla sama "v hubě"...anebo toho že si budu hrát na zeleňáka, abych měla super solidní čtenářskou základnu, a protože je to trend.....

Tak a teď už trochu osobně a konkrétně.
Řeknu to takhle: já detoxikovat nebudu ani v dubnu ani v květnu..Proč?
Protože jsem teď v takovém stresu, že kdybych začala jakoukoliv očistu, která podmiňuje změnit stravu, nasadit doplňky atd tak zkolabuju....
Nevím, kdy budu detoxikovat a nevím jestli vůbec, já si prostě počkám, až co řekne moje tělo a intuice...
Teď jím, co chce tělo: chce majolku? šup tam s ní....chce flákotu masa? není problém...chce cukr do čaje? klidně i bílý je mi to fuk (hnědý líp chutná, mám ho radši, ale neřeším, jestli ho zrovna doma mám nebo ne).....žít bez pečiva (zabijáka bílé mouky)? nezlobte se, nejsem celiak, takže nemůžu bez toho žít....co bych pak propána vlastně jedla... 
V době, kdy nevím, kde mi hlava stojí - opravdu nemám sílu dumat, co je bez jedů (no dobře, mám své limity !-) anebo řešit dilemata jako jestli žít bio nebo ne....
A přesto si myslím, že jsem uvědomělá a vím, že i toto období jednou skončí a já si zase najdu svou cestičku ke zdravému papání, k tomu "hódně" zdravému co mi chutná a třeba až detoxikačnímu.....ale neplánuju.
A natolik už znám sebe a své stereotypy, že se momentálně ani neodvažuji nepravidelně jíst.
Jsem totiž ten typ, který když je stresovaný tak nejí, anebo jí málo a špatně a nepravidelně...
Jó i žaludeční trable mi jednu dobu říkaly často paní....
Nic z toho teď nemám. Kupodivu? V takto vypjatém období? Jak jsem to hernajs dokázala? No prostě jsem si nakázala jíst pravidelně a malé porce, pít tak nějak normálně....a být v tom, přes veškerý chaos, který se kolem mě děje, důsledná....
Nemám chuť k jídlu anebo chuť leda na pytlík bonbónů nebo čokoládu, ale důsledně se "nutím" něco jíst - prostě kvůli přežití. 
Nemá smysl oslabovat tělo, duši to neuleví a člověk se dostane akorát do většího kolotoče problémů.....
A ono to jde! Dávám tělu, co chce a ono mě podrží! (doufám, klepu!)
A až budeme mít roupy a bude nám hej, třeba si řekneme, hele co kdybychom si dali něco zelenýho a zapili to syrovátkou? Klíííďo, ale probůh hlavně poslouchej své tělo.
A právě vím, že to  není jenom o těle. Tělo ovládá mysl, stres a psychika dokáže nadělat nehorázný bordel.....Jenže člověk musí vědět, kdy si může dovolit prohřešky proti tzv. zdravé výživě v rámci pudu sebezáchovy, a kdy může žít zelený biostyl...
Proto si myslím, že detoxikovat se člověk může kdykoliv, i když na jaře je to fajn i tak nějak pocitově...ale když to nejde, tak to nejde....
Můžu si klíďo udělat detox jindy anebo nemusím. Třeba se léčím antibiotiky, tak si pak řeknu, po léčbě bych se ráda trošku "harmonizovala"...a nasadím lactobacilek a nějakou tu přírodu....
Pokud jím ale celkově zdravě,  a ne stylem "jo-jo": tři měsíce bůček a pak měsíc vodu s citronem, tak nač se nutit?
Já mám třeba hrozně ráda zeleninku, nikdy jsem se do ní nemusela nutit a v zimě mi dost chybí a smutně koukám na ty nedomrlý urychlený tvorečky v regálech a mám chuť na čerstvý salátek...
Ale třeba teď si nemůžu dát jen čistou zeleninku - úplně mi to vylágruje žaludek a mám strašný hlad :-D...takže to ráda doplním těstovinami, pečivem (och, ti bílí zabijáci !) atd...a tou majolkou...ale pozor A klasa !-D
A když člověk prostě poslouchá tělo a je určitým způsobem disciplinovaný (ve smyslu jíst, i když nemám chuť) tak i když prochází těžkým obdobím, může to zvládnout a nezhoršovat si k životní situaci navíc své zdraví....

Třeba další "osobní příklad".Opačný.
 Jaro nejaro nasadili jsme dceři dietu, páč se jí rozjel strašně ekzém a byla po léčbě antibiotik a to rovnou v lednu, ale ne žádné hladovění, spíš podpora imunity doplňky vitamíny a minerály a vysadit cukr, mléko a mouku - nakonec jsme zjistili, že největší paseku dělá právě ten cukr a to v cukrátkách kupovaných (ale i v domácí tvorbě ve větším množství) toto se u ní velice osvědčilo, páč byla schopná zbaštit větší množství sladkostí. U tohoto jediného omezení jsme zůstali, ale už to není tak přísné, že by ho nemohla jíst vůbec....dávkujeme málo (no toto je asi nejhorší - brát dětem cukrátka..), ale dcera je už (snad) natolik velká, že  sama vidí, že když se nacpe sladkým u babičky, že je pak flekatá naprosto ukázkově...Je lepší i nahrazovat bílý cukr hroznovým nebo stévií a papat více oříšků, sušeného ovoce a tak....v jejím případě....
No a vidíte, já se cpu klíďo pytlíkem gumovým bonbónů denně (no dobře, už denně ne  - jen ze začátku...)...co člověk to jiné potřeby....

Každý jsme jedinečný výtvor a individualita, ač jsme všichni lidé a fungují na nás podobné finty, tak je třeba právě respektovat to speciální chemické složení našeho vlastního těla - se vším, co mu bylo dáno do vínko vínku (ale o vínku tu ještě řeč bude !-), s tím co k tomu přifoukne vítr z blízké chemičky či přiteče voda z neošetřovaného potrubí atd atd...

Prostě lidé bděte, sakra a nespěte, abyste se na jaře na chvíli probrali a vylágrovali svoje tělo detoxem, které tělo vůbec momentálně nechce. :-D Chcete žít udržitelně? 
Tak v prvé řadě myslete individuálně a poslouchejte své tělo a intuici + nějaký ten kompromis s peněženkou....

Tak a už dost mudrování a ironie.
Pár mých tipů, chronicky známých, nic objevného, převratného..... co třeba si dávám teď já. Nebudu posuzovat, jestli to je extra zdravé, ale chutné a svým způsobem fotogenické to je určitě !-)...
(ale ten salát s majolkou vám tu vyfotím taky hehe)


obídek do práce...A klasa majolka 
nebudem si nic nalhávat, limonády moc ráda nemám,
ale Fantu jako zdroj energie mám moc ráda...
třeba Colu beru spíš "léčebně" (kocovina a žaludeční trable) a moc ji nepiju
dáta masala alias yogi je už moje pravidelná zdravá droga
objevila jsem, že i můj oblíbený pan Grešík prodává směs na tento čaj
(cca 90 za tuto krabku)
toto je moje nejoblíbenější snídaně
opečený toastík jen s burákovým máslem je docela suchý, ale
banán na kolečka tomu dodá "šťávu" (i chuťově)
s vitakávou je to super start do nového dne 
toasty milionkrát jinak, toto je nejoblíbenější a téměř nejrychlejší jídlo
a přitom žádnej junkfood, 
ač máme toastovač, nejradši máme toastíčky s máslem připravované na pánvi, moje dcery pořád tímto způsobem cosik "smaží".... a pak náplň "co dům dá"
na obídek nejoblíbenější jídlo u nás: překvapivě špagety s čímkoliv
nejlepší jsou co dům dá, na obrázku: lehce zapečené s kečupem, česnekem, klobáskou z masa a olivami...
A když na oběd špagety, tak pak italský dezertíček
o panna cottě básnily moje dcery, co ji ochutnaly jednou v pražské trattorii  Turbanti  v Horních Počernicích
Jenže průšvih, mamka se nekamarádí se želatinou, ale jakmile jsem uviděla tudle v prášku, zajásala jsem :-)
Moc mě překvapilo, jak se skvěle povedla...a příště ji udělám už jen ze smetany !-) a k tomu jahodová omáčka! se těším až budou jahůdky políbené sluncem!
 Pokud chcete mít panna cottu z pytlíku krásnou jako bábovičku, opravdu vypláchněte formičky studenou vodou, jak je psáno v návodu, vyplatí se to
Já používám tyhle malé skleněné z IKEA (původem určení jsou to svícínky, ale u nás nikdy jako svícny nefungovaly, vždycky jako malé mističky na dip anebo na různé "maškrty" v kuchyni.....)
je to ultra lehké a levné a výborné! sáček cca na 5 malých mističek/báboviček
PS: nechala jsem zatuhnout panna cottu přes noc...

ke štěstí mi stačí i opečená topinka (na pánvi) a hodně česneku...
ale vínko k tomu....dokonalý večerní předkrm
Ozkoušeno: proti insomnii (trablemi se spánkem) spolehlivě funguje červené víno a portské víno (či jakékoliv víno)....asi teda ne přímo celý litr (ale dávkování Vám nakazovat nebudu) mě stačí i 1,5 dcl k tomu, abych odpadla :-)...no já vím, teď mi stačí fakt málo....
využila jsem v dm drogerii slevu 25% na nákup 3 a více výrobků Alnatura
toto je můj nákup :-)
Z mlék uvaříme mňamky viz. fotky níže, kokosové mléko na vylepšení
různých dobrůtek a pšššt hodlám ho prubnout i jako pleťové mléko odličovací
podám zprávu !-), prášek do pečiva bez fosfátů není třeba představovat... 
 Mám strašně ráda smoothie s mlékem, pro moje děti spíš bez kravského mléka a lépe s ovesným (hafer drink) anebo sójovým 
fantazii se meze nekladou házíme tam, co je zrovna doma nebo se mi líbí v obchodě....banán a jahoda je fantastická dvojka !-)
 banánový koktejl je úplná klasika, ale moc dobrý jako výživná svačinka
nebo snídaňový doplněk o víkendu...

 apropos doplňky
Od kamarádky jsem dostala (děkujú Katuš) tenhle zajímavý čajový koncentrát,
okamžitě jsem si ho oblíbila jako takovou první pomoc, kdy nechci čekat až mi vychladne čaj a tak
zaleju teplou vodou, přidám cukr a funguje to okamžitě třeba na rozbouřený žaludek nebo celkovou únavu, která se odráží i v trávení....
A páč se i ráno budím unavená, tak často začínám den tímto "čajíkem" místo vody s citronem
klasika zinek a vitamín C z dm, tamní doplňky jsem si hodně oblíbila
nejsou předražené a dobře namíchané...a pak klasika zázvor+citron....
stateční bojovníci s únavou, lehkým nachlazením atd...
výborná záležitost z lékárny tenhle MagneB6
 - na únavu a nejen jarní, proti vyčerpání, křečím, na nervy !-)
.....hrňte to do mě lopatou :-D

Tak tohle určitě neocení jenom cowboyové :-), sušené maso jsem poprvé ochutnala díky Míše a už ho kupuju pořád - bodejť když mám slabost pro hovězí, obzvlášť syrové (mají i vepřovou verzi)
maso je výborně ochucené a nasušené, super rychlá sváča, když nestíhám
...abych zabránila stupňující se únavě...
 koupíte v dm, pytlík cca 30 Kč (moc kousků masa tam zas není, ale stačí to na pokrytí velkých výdajů !-)


A co Vy? Jak nahlížíte na život a na zdraví?
Je podle Vás život jen "bílý a zelený" anebo jste také jako já svým způsobem "ambivalentní" (to slovo mi připoměla milá An a já si uvědomila, jak jsem ho vždycky měla ráda hehe) a vidíte celé spektrum barev života? Anebo rozdělujete striktně barvy, období, orgány atd? A osvědčilo se Vám to?

Jak se rády "čistíte" Vy, co je Vám příjemné a pomáhá Vám?
Sem s praktickými a fajn radami, nikdy jich není dost...
A doufám, že jsem náležitě kopla do vosího hnízda a bude tu fajná diskuze - páč už mě dost dlouho štvalo a unavovalo, jak píšou o bio a udržitelnosti lidi, co předtím o tomto tématu nenapsali ani řádku...
(a pak jim mám jako čtenářka z jednoho článku věřit, že žijou udržitelně, bio, zeleně a tímto nám jako dávají příklad - a jsou mluvčími tohoto životního stylu?)
Ehm, velice nenápadná narážka na jednu soutěž, které jsem se neúčastnila, právě z tohoto důvodu (určitě jste si všimli!-)....
Hawk. Domluvila jsem.

Papa a krásné dny Vám přeje eM!!!!


pondělí 28. dubna 2014

V ateliéru eM

Pěkný začátek týdne všem!

Tentokrát bych Vás chtěla prostřednictvím tohoto článku pozvat do mého ateliéru.
Je to asi s podivem, že tento článek publikuju zde a ne na svém tvůrčím blogu moje pastely.
Ale můj život je vzhůru nohama a bohužel se to dotýká i této sféry. A jak tak přežvýkávám a trávím novou životní situaci, tak jsem si mimojiné uvědomila jednu věc, že tu činnost co nejvíce miluju (malování) neustále vytěsňuji na okraj svého života  - prostě není součástí mého každodenního života. A tak to chci změnit, vlastně jsem nucena naprosto překopat celý svůj život, protože s novými událostmi přicházím i o svůj ateliér.
(Ze zcela prozaických důvodů - finančních)
O ten ateliér, který jsem s takovou láskou zařizovala na podzim.
Řeknu Vám to duševní loučení bylo smutné a odkládala jsem ho dlouho, až koncem minulého týdne jsem se odhodlala do ateliéru zase jít...Není to tak úplně bez následků, páč na mě něco leze a jsem strašně vyčerpaná...
Ale co už...., ztráta ateliéru je jakžtakž odtruchlena (prošpikováno zdravým vztekem, kterým mě žene dál), teď už jen zbývá naplánovat přesun věcí. A jedině tak může člověk některé věcí přežít, že si stanoví nové vize a sny, a že je hlavně začne naplňovat.
Já teď samozřejmě dokážu fungovat, pracovat, jíst, dokonce se i smát (když je něco hodně vtipného), píšu blog nebo fotím, ale co nedokážu teď vůbec je tvořit - teda tvořit svou "původní" tvorbu.
Doufám, že to jednou přijde. Je to zvláštní, mám v hlavě už několik obrazů - vlastně ucelenou sérii, má i svůj název, což se mi stává málokdy, a  přesto nejsem schopna ji realizovat....
Je to tím, že jsem příliš ponořena ve své osobní situaci. Ale až se jednou vynořím a vyjdu na břeh, všecko to narvu do obrazů až budou barvy lítat. :-)
Do té doby si budu jen tak čmárat, protože mi dělá dobře už jen držet tužku v ruce :-)....Soustředění na původní tvorbu tedy není, ale když jsem tak seděla smutně u svého stolu a přemýšlela, že bych přece jen něco ráda nakreslila, napadlo mě sáhnout do svých složek s náměty....a narazila jsem na svou nacpanou složku s názvem mandaly. 
Ach! Dyť já zapomněla na mandaly - na jejich terapeutickou úlohu!
A tak jsem si vybrala jednu šablonu, nakopírovanou a začala jsem si ji jen tak vybarvovat - jako omalovánku :-)
Nádherná terapie, nedumáte nad tím co vyjádřit, jak to nakreslit, nemusíte se unavovat soustředěním na objekt a jeho interpretaci, prostě si jen vybarvujete naprosto intuitivně..řekla bych až automaticky. Já prostě věřím hluboce na art-terapii, páč ji na sobě praktikuji snad celý život. A můžu říct, že i díky ní jsem zvládla už nejedno těžké období a třeba i své smutné dětství.....

Tady se můžete podívat, jak se rodí moje mandala....není totiž ani v tuhle chvíli, kdy článek publikuji, stále hotová...což symbolizuje nejspíš mou aktuální životní cestu, ale to nevadí, každý den přidám pár barev a zase vybarvím "pár dalších políček"...a hotovou Vám tady pak opět vyfotím.




Pokud se chcete o mandalách dozvědět něco více, napsala jsem o nich pár článků ZDE....
(Verunka si určitě vzpomene !-)

Jestli si chcete nakreslit nějakou mandalku se mnou, můžete. 
Zde máte k dispozici šablonu na vybarvení, volně ke stažení a vytisknutí.
(Budu nadšená, když si mandalku pro sebe vybarvíte a třeba mi ji pošlete do mailu nafocenou! :-D)


A taky se můžete kouknout, co jsem všecko v ateliéru nafotila, zdánlivě nesmyslný nepořádek...
Ale pro mě to má silnou citovou hodnotu. Já totiž mám hrozně ráda fotky zátiší, takových těch pracovních, kdy nahlížíte do něčího ateliéru nebo pracovního koutku, kde je to svým způsobem tajemné a děje se tam něco krásného, tvořivého...ale zas nemám ráda, když je to přestylizováno, přeuklizeno a přenačančáno.


Je to známka toho, že tady někdo žije, někdo tu tvoří, povaluje věci osobní hodnoty a pak je zas bere do ruky...vytváří to určité napětí a atmosféru....a já vím, že tuto atmosféru milujou Múzy a Múzáci, neustále se mezi těmi předměty prohánějí a šeptají svá milostná vyznání tomu, kdo je chce slyšet...lákají do světa krásy a klidu....ale i do bezbřehých hlubin temnoty vlastního podvědomí, a kdo se bojí, nesmí tam vstoupit :-)))
A tak se nebojte a vstupte. Vítám Vás:












Tak toto jsou moje poslední fotky z tohoto ateliéru, pokud Vás někdy opět pozvu do své "svatyně" (ateliéru), tak už to bude vypadat úplně jinak.
Abych přežila to loučení, musím mít vize do budoucna a sny...Vím už, že můj ateliér je v mé duši a že ten mi nikdo vzít nemůže, ale nějakou projekci ve vnějším světě potřebuji, a tak moje další činy budou takové, že postupem času až se věci budou hýbat a přesouvat, zruším obývák a přeměním ho v ateliér. 
Mé milé návštěvy tedy budou přicházet už přímo do mého ateliéru...
Až se to stane, určitě Vás pozvu na návštěvu a na nějakou vernisáž aspoň virtuálně.
S Múzami a Múzáky už jsem se domluvila, že se odstěhují ke mě domů a slíbila jsem jim, že jim vytvořím ještě hezčí ateliér než byl tento, který jsem tak milovala - byť krátce....
PS: Nově mám taky pro Vás nabídku.
Blogerky mají často svůj blogsale, eM má svůj artsale.
Z důvodu výše zmíněných, potřebuji nějaké věci poslat do světa, protože už nebudu mít dostatek místa na skladování svých děl...Pokud tedy budete mít zájem, můžete se kouknout zde do fotogalerie mého ArtSale...najdete tam všechny informace k jednotlivým obrazům a pokud budete mít  o nějaký zájem, neváhejte a napište mi na email.
ArtSale už bude trvale umístěn zde jako gadget a budu do něj průběžně přidávat svou tvorbu.
Budu ráda i za Vaše komentáře u obrazů.

Děkuji Vám za pozornost a energii, která ke mě připlouvá skrz Vaše skvělé komentáře!!!!

A všem co tvoří, ať už je to večeře pro rodinu nebo velký obraz z přetlaku touhy, přeji ať se Vám tvorba daří a přináší Vám spoustu radosti a láskyplného naplnění!

Krásný týden všem.

pátek 25. dubna 2014

Vyhlášení války!

Dnešní dnem jsem se rozhodla vyhlásit válku svému vlasopádu.. Doby, kdy jsem byla objektem obdivu a závisti svých kolegyň, jak dlouhé mám vlasy a jak tlustý mám culík a jak to sakra dělám, tak ty jsou bohužel pryč.. :o(
Zhruba před půl rokem začala má lví hříva pelichat.. nejdřív jsem to přecházela s tím, že je podzim.. a stresů bylo taky poněkud víc, než je norma.. a asi hormony.. a ono to zas přejde.. no, nepřešlo.
Tak jsem nahodile koupila tu dýňový olej, tu Biosil a nic.. jo, nehty se mi krásně zpevnily po dýňovém oleji..
Pelichání pokračuje, nastal čas jednat.. vzhled mé "hřívy" mě především donutil ufláknout dvacet čísel, přece jen jsem natolik soudná, abych nenosila dlouhé vlasy, když na to nemám.. preventivka (u nás v práci povinná) mě ujistila, že žádný hlubší problém není.. všechny odběry ok.. tak kde sakra je ten problém?? Netuším.. rozhodla jsem se nasadit radikální léčbu vším (skoro vším), co je na trhu. Zde současný arzenál:
Vnitřní péče:
dýňový olej v bio kvalitě (DM)
selen (DM)
tablety Kieserlerde pro zdravou pokožku, vlasy a nehty (budu krásná celá :D), obsahují křemelinu, což je dle tety Wiki hornina, tvořená schránkami rozsivek, skládá se skoro jen z oxidu křemičitého, z čehož plyne, že je pro tělo zdrojem křemíku a křemík rovná se nehty jako křemen! :o) Wiki také říká, že se dříve užívala k výrobě dynamitu :o))) dále je v tabletách ještě zinek a biotin (vitamín H).
Biosil plus, známý to bojovník na vlasové a kožní neduhy, obsahuje biotin, kyselinu pantothenovou, zinek a oxid křemičitý. Ano nabízí se otázka, zda nebylo lepší koupit si Panthenol a ano, bylo :o)
tablety Haar Vital Komplex (DM), opět zinek, biotin, kyselina pantothenová, dále vitamíny B1, B2, B6, B12, kyselina listová a niacin.
No, jestli mi po tomhle kombu nepřestanou padat vlasy, můžu zodpovědně usoudit, že nedostatkem zinku a biotinu to nebude :D
Methionin je aminokyselina, hojně na vlasopád doporučovaná, no, uvidíme, věř a víra tvá tě uzdraví, že..
Lysin je taky aminokyselina, jím ho už několik let jako prevenci proti oparům a u něj můžu prohlásit, že funguje, opary se ode mě odstěhovaly!

Vnější péče:
není to tak dávno, co jsem prosazovala názor, že na vlasy chemií barvené patří zase chemie a bez silikonového kondicionéru jsem nebyla schopná fungovat.. ale červík pochybností vrtal.. zkusila jsem přejít na přírodnější verzi.. pro začátek Alverde.. (prodražovat se to začalo až později..). První pokusy byly hrozné.. vlasy se mi z těch krásně kluzkých změnily na zašmodrchané cosi.. pokusů bylo mnoho, vyhozených peněz ještě víc.. pochopila jsem dvě věci: dokážu se obejít bez silikonů a nenechám se odradit po umytí zacuchanými vlasy, stačí je nechat volně uschnout a ony se samy odšmodrchají :o) aktuálně jsem ve fázi, že použiju-li šampón bez sulfátů, tak kondicionér nepotřebuju.. mmch, jestli nevíte, co s tunou nasyslených kondišů, výborně fungují jako aviváž na prádlo! Ano, taky si s nima holím nohy, ale ani já nemám takovou srst, aby to zmenšilo mé zásoby :o)) do pračky s nima!!

Takže: dnešním dnem vyhlašuji skutečnou válku svému vlasopádu!! Slibuju sama sobě, že budu poctivě žrát všechny ty tabletky, které mi v koupelně pomalu, ale jistě utlačují dekorativku.. slibuju, že silikonové kondicionéry už budu lít jen do pračky.. a slibuju, že po nějakém čase podám zprávu, jestli to zabralo.. :o))

Držte mi palce!!

A protože to bych nebyla já, aby se ve mě nepral zelený mozek s povrchní pizdou :o) přidávám něco málo o barvě svých vlasů.
Matička příroda mě obdařila vlasy barvy neurčitě světle hnědé, v dětství jsem nejčastěji slýchala termín "pochcaná sláma". Nic nedodá ošklivé, nohaté, zubaté, zakomplexované holčičce víc sebevědomí, něž informace, že má hlavu, jakoby ji někdo počural..  A tak jsem záhy začala tuhle barvu maskovat. Pamatuje tu někdo barvy Igora, jak se drtily ty tablety? (myslím pilule kysličníku, ne placaté počítače :D)..
Proces hledání té pravé barvy byl dlouhý a bolestivý.. nahlíženo dnes.. ve dvaceti jsem si s ponurým výrazem a černými cancoury připadala děsně in :D
Na mé hlavě se vystřídaly snad všechny barvy.. černá, červená, měděná, modré a fialové pruhy.. ne, nemám fotodokumentaci a i kdybych měla, neukázala bych :o))
Nakonec jsem zakotvila u melíru.. ten jsem nosila dlouhé roky a až po tom, co jsem usoudila, že potřebuju ofinu, mi melír přestal vyhovovat.. ofina se fakt špatně melíruje.. a taky přiznejme si to, melír trochu vyšel z módy.. :o))
Další postup byl jasný.. své krásné blond barvy, kterou mi dělal opakovaný melír, dosáhnu odbarvením celé hlavy.. fajn, fungovalo to, teda kvalitě vlasů to moc nesvědčilo, ale tak máme tu spoustu "pečující" kosmetiky, plné všech těch "hair repair komplexů".. muhehe.. známe to, že jo..
Pak jsem začala číst blogy a pozvolným, nesnadným procesem se mi tuhle "pečující" kosmetiku podařilo opustit.. a ano, mým vlasům prospělo, že jsem si je přestala mýt "jarem" a následné škody lepit silikonama.. další detaily netřeba dodávat.
Základní problém ovšem zůstal: jak změnit pochcanou slámu na blond.. přiznávám porážku, přírodní cestu jsem nenašla.. takže opakovaně na lebku nanáším chemii, v té lebce se mi u toho svíjí můj zelený mozek a do jeho předsmrtných křečí na něj pořvává ta povrchní pizda, ať drží hubu a "think blond kreténe zelenej!!!!"
Po zmasakrování vlasů L´orealem jsem objevila Garnier Olia a musím uznat, že na drogérku to není špatné. Nesmrdí, nežere mi kůži, vlasy neničí, barva se mi líbí, kecy o přírodních olejích jim věřím v případě, že za přírodní považujeme i ropu, vždyť jsou to jen přeměněná zvířátka a kytičky (plavuně a přesličky :D) a taky se tehdy nehnojilo, že, takže ropa je vlastně bio :o))))
Posuďte sami tu nálož přírodních olejů:



Aktuální stav: delší mikádo, barva olia 8.0 blond, měla jsem nedávno záchvat, že chci světle hnědou, ale vydrželo mi to přesně pět týdnů..






Co vy na přírodní péči, chemii a tabletky? Nějaké nápady, co mi v arzenálu třeba chybí? Když ještě pár tablet přidám, mohlo by mi nahradit snídani.. :o))

Hezký víkend všem!!

středa 23. dubna 2014

"Ground Zero" aneb Jak si zachránit vlastní život

Milé čtenářky,

toto je další z článků, které vznikají přetlakem - přetlakem života... 
Když jsem začínala psát svůj blog měla jsem jasnou lajnu, že nikdy nebudu psát o soukromých věcech, ale jak šel čas a já se sbližovala s Vámi, tak jsem si uvědomila, že tuto lajnu chci překročit. 
Některé blogerky jistě dokážou psát jen obecně o tvářenkách a rtěnkách a poskytovat informace o všech kosmetických trendech i netrendech. Já ne.
 Asi už tím, jak jsem pojmenovala svůj blog, jsem předestřela tuto tendenci. Protože jak chcete psát o každodenním životě a některá témata z něho vyjímat? 
A těžko můžou být hlavní náplní každého mého dne jen laky na nehty.
 Jasně, ono se to předpokládá, že holka, co píše blog o kosmetice není jen chodící kosmetický katalog.... 
Ale otázkou je, jak témata, která nejsou nijak jednoduchá ani pro píšící napsat tak, aby člověk nesklouznul do nevkusu a přesto trefil hřebík na hlavu a svým psaním třeba pomohl formulovat myšlenky i jiným
 (ó, to zní až ambiciózně !-))....
Protože přes to všechno není tento blog ani mým soukromým deníkem...
A to jsou má dilemata píšící holky, kolik ze svého soukromí poodhalit, abych mohla psát o tématech, která se dotýkají každé ženy a nepsat jen obecně a učebnicově, ale zároveň nepsat "deníkově".....


Můj každodenní život je plný myšlenek a spousta z nich si zde ještě cestu nenašla....A upřímně, ještě před nedávnem by mě nenapadlo, že budu psát o tom, že jsem na "bodě nula" a potřebuju si zachránit vlastní život....

No a stejně tak můj blog už bude napořád miš-maš všeho, těžko zapadne do škatulek, protože já sama se těžko do škatulek pasuji...
A momentálně bolestně zjišťuji svými životními zkušenostmi, že kdykoliv toto dělám - snažím se narvat do nějaké škatule, či vyplnit něčí očekávání (třeba i očekávání čtenářů) vždycky je to na můj úkor. 
Je to tím, že se pokouším dělat kompromisy s tím, jak mě vychovali, s tím co po mě žádá společnost, s tím co po mě chtějí vlastní hormony a často v protikladu s tím, co bych opravdu chtěla já...
Bohužel ač se tomu velice bráním a v mládí jsem se bránila opravdu zuřivě, až dnes jsem pochopila, kolik je ve mě podvědomě zakořeněno - rozuměj výchovou podprahově implementováno - myšlenek, které neustále podkopávají mé snahy a můj zuřivý boj vychází naprázdno.
Zrovna v neděli jsem si to uvědomila naprosto jasně, když jsme se sešly tři generace žen u jednoho stolu, kdy nejstarší žena měla spoustu připomínek proti tomu, aby moje dcera šla z domu studovat umění a prohlašovala nespokojenost s tím, že nejde na místní školu jako "všichni ostatní"...
V tu chvíli jsem to nevydržela a řekla jí, že neudělám tu stejnou chybu, jakou ona udělala se mnou. 
Její odpověd byla tak přímočará a jasná, že jsem rázem pochopila, co se v mém životě stále děje...
Odpověděla: "Ale tak to dělali všichni!" 
A na mou rychlou odpověď: "Ale všichni přece nemají talent!" už nedokázala odpovědět nic......
Ale není smyslem mého života ani tohoto článku hledat viníka, který může za můj život - nikdo takový není - všichni jsme dílem oběti i viníci.....

Ačkoliv jsem napsala článek Nebojme se být odlišní - sama na sobě pořád zjišťuji, že je to někdy těžší než si sama uvědomuji...
 Protože ať chci nebo ne - touha zavděčit se je tak vkořeněná v životě ženy, že ovlivňuje vše....
Bohužel ovlivňuje i vztahy s muži. Snažíte se a snažíte se, málem duši vypustíte, abyste se jednoho dne dozvěděli, že je to málo...
Že naplňujete studnu čísi nespokojenosti a vůbec si neuvědomujete, že ta studna je nenaplnitelná.
...A během toho vás vlastní život míjí....
Jediné, ale co mi z tohoto neustále vychází jako pointa, je citát mystika Osho:
Kompromis je sprosté slovo.
Kompromisy jsou v životě nutné, děláme je neustále v práci, ve vztahu, v rodině, s cizíma lidma, abychom vůbec dokázali žít ve společnosti. 
Ale kdy začíná být kompromis vulgaritou? 
Když kvůli ostatním parazitujete sami na sobě! 
A je fuk, jestli to je kvůli matce, manželovi, šéfovi nebo protivné prodavačce v obchodě....
Protože ve finále zjistíte, že nežijete vlastní život, že v něm hrajete jakousi absurdní vedlejší roli.
A v tu chvíli je třeba jít a zachránit si vlastní život....

Jak si zachránit život je název knihy mé nejoblíbenější americké autorky Ericy Jong. Už jsem ji tady párkrát zmiňovala a nejednou zmiňovat budu, protože je to naprosto úžasná osobnost, a já ji vnímám jako svého ženského guru. 
Protože jak jinak vnímat ženu, která knihu (druhý díl trilogie) s tímto názvem napsala v roce 1978 - což je dva roky po mém narození a já ji čtu dnes, kdy je mi 38 a zjišťuji, že kniha je nabitá nadčasovými moudry platícími 
i dnes v této (chtělo by se mi ironicky říct "osvícené") době.
A to samozřejmě platí i o jejich ostatních knihách.
 Erica Jong (dále E.J.) se totiž nebála psát o ženě a jejím nejsoukromějším světě, nebála se pojmenovat věci, 
s kterými žena bojuje, po kterých touží a čeho se bojí.
Tak proč bych se měla bát psát o tom já? 
Ne, nemíním se s touto ženou poměřovat, ale nutně mě napadá, že tyto myšlenky prostě musím poslat dál 
a že třeba doletí právě tam, kde je někdo potřebuje - tak jako je potřebuji já.

Proto budu zde hodně citovat ze stejnojmenné knihy, ale zároveň budu psát i své vlastní myšlenky a úvahy v době, kdy se snažím "zachránit si vlastní život". Chvílemi totiž až děsivě autorka v knize popisuje myšlenky, které přesně sedí na můj život....

A co jsem zjistila a naučila se?

Humor je nástrojem přežití. E.J.
Osobně není pro mě momentálně nic lepšího než sarkasmus a ironie, humor je stále nedoceněná záležitost, která neslouží jen k povrchnímu pobavení :-D

Každý člověk věří, že jeho utrpení je větší než utrpení těch druhých. E.J.
Tato myšlenka pro mě není nijak nová, ale nikdy mě nenapadlo aplikovat ji na "vztahové záležitosti". 
Zjistila jsem, že si musím sáhnout do svědomí, ale v opačném sledu než byste dle citátu čekali. 
Protože jsem člověk, který ve svém životě zažil už od mala hodně průserů (rodinné tragédie, nemoce a spol...) 
a přesto si udržuji stále určitý optimismus a víru v život, tak jsem nechápala lidi, kterým se třeba ve srovnání s mými průsery nic neděje, ale dokáží ostatní neskutečně otravovat svými pseudoproblémy. 
Chyba - pro ně jsou jejich problémy prostě největší, nemají možnost takového srovnání jako já a proto mé nahlížení na ně nebylo také úplně fér.
A tak se mi stalo při mé víře, že svým optimismem zvládnu vše, že jsem se stala projekcí nespokojenosti mého nejbližšího člověka...Já, která si naivně myslela, že ty nejhorší průsery mám přece už za sebou....
Zjistila jsem, že jsem si v mé pozitivnosti namlouvala, že věci zvládnu a nějak mi nedošlo, že už podléhám vlastnímu sebeklamu. Protože ačkoliv je pravdou to, že já věci zvládnu neznamená to, že tak věci musí vnímat i ten druhý....

Protože:

Láska je společná zkušenost dvou lidí - ale ten fakt, že je to společná zkušenost, neznamená, že je stejná pro oba dva. Vždy existuje milující a milovaný, ale každý jako by pocházel z jiné země...E.J.

Když se něco takového stane a vám je řečeno, že už nejste nadále ta "vyvolená", probíhá Vám život v hlavě zpětně a ptáte se, co se stalo špatně. 
Respektive ptáte se: Co jsem já udělala špatně?
Tato otázka je položena už z podstaty špatně a defakto otevírá jen cestu k sebeobviňování.
A na to musíte být sakra silní, abyste tomu nepodlehli. Protože žena už z podstaty hledá vinu především v sobě. Ale to je cesta do pekel. Vždyť ve vztahu jsou přece vždycky dva.
Ale protože jde o složitý a propojený "mechanismus" plný emocí a myšlenek, tak si nikdy hned neřeknete:
"hm, no tak se to nepovedlo a jdu dál...."
V prvních chvílích totiž nemáte nastaveno na režim "rozum", ale na režim "emoce"....
O to hůř se vám vše "hází za hlavu a jde dál", když máte vztah na druhou, to znamená, že jsou v něm už zainteresovány i jiné osoby - děti....
Ubránit se tehdy pocitu selhání a sebeobviňování je to nejdůležitější, co pro sebe člověk musí udělat.
V prvních chvílích, kdy padáte do propasti beznaděje, nesmíte přemýšlet nad tím, jak je propast hluboká, ale jak co nejvíce změkčit pád.....
To znamená žít ze dne na den, z hodiny na hodinu. Jinak Vás představa hluboké propasti paralyzuje...
V tomto ohledu už já mám zažito, že obranné mechanismy těla fungují dobře a spolehlivě
 - stejně tehdy když se dozvíte šokující diagnozu od lékaře a stejně když se dozvíte, že váš vztah skončil....
Tyto obranné mechanismy potlačí vaše ostré vnímání a vše se děje jakoby ve filmu či pod vodou a vy jen statujete v tom filmu a to vědomí, že jste hlavní hrdina filmu je otupeno - chválabohu.

A pokud máte skvělé chápající přítelkyně (životní nutnost! muži přicházejí a odcházejí, ale děti a dobré přítelkyně ne!), které oplývají humorem, sarkasmem a nezdolností, tak nemáte šanci padnou na dno.
Ale nesmíte sama sebe strhávat dolů, a to je oč tu běží....

Nemá smysl se vyčerpávat nadměrným trápením pro něco, co stejně nelze změnit, zvlášť když cítíte, že už sami nemáte nic, čím byste přispěli ke změně...kdy konec je opravdu konec.
A je nutné respektovat svůj pocit a nedělat další kompromisy ve snaze o záchranu čehosi, co zachránit nelze...Pocit vyčerpanosti chrání nás samotné od neuvážených ústupků. Možná sice zaplatíte vysokou cenu, ale svoboda a hrdost se nedají penězy vyvážit a bez těchto "komodit" není člověk nikdy úplný, ani ve vztahu.

Jasně, negativní pocity sice průběžně a opakovaně připlouvají, jsou zde často už při ranním probuzení do nového dne..., ale když se jich nebudeme držet, zase odplují....vina, smutek, lítost, vztek, strach z budoucnosti, ze samoty, ublíženost, pocit zrady.....
To nejsou kámoši, které bych si chtěla nakvartýrovat trvale do hlavy.
A tak je jen "cítím" a  sleduji, beru je na vědomí, a když vidí, že se mnou není moc řeč, tak přicházejí na návštěvu čím dál méně. 
A doufám, že jednou nastane čas, kdy už na mé dveře klepat nebudou.
A k tomu mi dopomáhej Bohyně a všecko to krásné na světě a všichni ti skvělí lidé, které mám kolem sebe a nenechají mě padnout!!!

Raději tu energii, kterou mi chtějí tyhle emoce a myšlenky vzít, nasměruji do přemýšlení, jak vzniklou situaci vyřešit co možná "nejklidněji" pro všechny zúčastněné..., jak svůj budoucí život žít co nejlépe a "nejudržitelněji" s tím co mám....a v harmonii se svými niternými pocity a touhami...a také zkusit pozvolna s otevřeným hledím vidět perspektivu a novou cestu, která se mi tímto otevřela, i když třeba vede do neznáma.....

A až člověk po prvotním šoku znovu nabyde vědomí, a to vědomí už nebude tak bolestné.... začne pozvolna rozplétat celou tu hádanku, na jejímž konci byl takový šok....A nakonec zjistí, že tady byla spousta indícií a že je člověk i tušil a věděl o nich, ale nechtěl je vidět v pudu záchovy vztahu a rodiny....(což je vlastně taky obranný mechanismus)

Ono totiž:

Životu můžeme rozumět jenom pozpátku, ale žít ho musíme dopředu. Kierkegaard

A:

My všichni máme tuhle zvláštní potřebu odůvodňovat naše rozhodnutí. Částečně proto, že si nedokážeme přiznat chybu. Taky máme potřebu předvádět celýmu světu, že nejsme sami. Kdybychom připustili, že naše manželství stojí za hovno, částečně bychom tím říkali, že náš život stojí za hovno. E.J.

Ale co říkala Colette? Když je po "lásce" veta, ještě pořádný díl života ti zbývá. E.J.


A jak si tedy zachránit život podle Ericy Jongové a vyzkoušeno eM?
1. Zřekni se zbytečných pocitů viny
2. Neuctívej svá trápení jako kult
3. Žij v nyní (nebo aspoň v brzy)
4. Věci, kterých se bojíš nejvíc, dělej vždycky první, odvaha chutná, až když si na ni zvykneš - jako kaviár
5. Důvěřuj každé radosti

Já mám ve své hlavě teď jasno, jako nikdy před tím, ale ještě mě čeká spousta práce na ujasňování si kudy má cesta povede a nevím, co se na té cestě může všechno stát, ale cítím důvěru - v život. 
Cítím, že ačkoliv do mé hlavy chodí nezvané negativně naladěné návštěvy (viz. výše), tak já trvalé místo udělám těm "druhým" - dobrému pocitu z nového začátku, který se klube.... touze konečně žít vlastní život bez ubíjejících kompromisů, přání realizovat své sny, roztáhnout křídla a letět....bez ohledu na to, co můžou šeptat nepřejícné hlasy, jakože už nejsem nejmladší, že mám dvě děti a hypotéku a jeden příjem a že co se týče mužů rázem se můžu ocitnou v zemi nikoho....
Nemám strach být sama, (a výhodou je, že se mnou už ani necvičí hormony :-D) a to samo o sobě mě rozjařuje - protože tento pocit svobody, jsem si zatím nikdy v životě nedopřála....
Ale vždycky je lépe pozdě nežli později !-)....

Přeji tímto všem, kteří musí projít řekou Rubikon, aby nakonec došli k sobě samým, aby se nenechali svést na zcestí cizími touhami, aby dokázali přežít těžké chvíle, aby se nenechali zlomit okolnostmi a nenechali ubít v sobě to krásné, co tam vevnitř stoprocentně máme. Abyste nedávali zbůhdarma ostatním svou vlastní sílu, ale použili ji na to, abyste si chránili a v případně nutnosti i zachránili vlastní život.

To vše a ještě mnohem více Vám přeje Vaše eM!

P.S.:
Jak si můžu zachránit život? zeptal se básník
Chovej se jako blázen, odpověděl mu Bůh
E.J.


A pokud to klapne, po této hůře stravitelné "polívce" se můžete těšit na Enčinu odlehčenou stravu. 
Ách ještě že já ji mám, dokáže odlehčit mé hlavě i blogu :-D.
Díky jí....a díky Vám všem za pozornost!

pondělí 21. dubna 2014

Velikonočně....

Zdravím Vás milí čtenáři,

v pátek jsem Vám slíbila nějaký ten velikonočně laděný článek. Máme velikonoční pondělí, tak je třeba slib splnit. 
Doufám, že jste si svátky užili a ještě stále užíváte v pohodě a veselosti...
Dneska tedy pro Vás mám pár fotek, jak letos velikonočně žijeme my. Loni ve velikonočním článku zde nechyběly momentky zasněžené krajiny, letos naštěstí nebyla velikonoční nadílka shůry bílá, tak tyto kuriozní fotky nebudou, ale zase nebyla nouze o jarní bouřky...které jsem ale nedokumentovala.
Bohužel musím konstatovat, že můj spolupracovník na tomto blogu - můj fotoaparát Olympus onemocněl a poputuje do nemocnice. Asi Vám nemusím vysvětlovat, jak mě to rozladilo...
No co už, opět se "učím" fotit s pidi-midi kompaktem, který už máme spoustu let a pořád "fachá" (Panasonic Lumix)....tak se dnes můžete podívat, jak Lumík Olyho zastoupil. A ať mi nikdo neříká, že proto abyste udělali pěkné fotky na svůj blog, musíte mít zrcadlovku, jak jsem jednou někde četla....Pche...správný fotograf udělá pěkné fotky i s mobilem (se značnou dávkou nadsázky řečeno:-). 
No, uznávám, je to větší dřina i s tím kompaktem...ale "de to".....ovšem finální posouzení je na Vás - na čtenářích...

Takže trocha té velikonoční nálady a inspirace pro Vás "by eM"......



Upřímně, k velikonočním svátkům jsem měla vždycky takový rozporuplný vztah. A když jsem se rozhodla zase napsat článek tentokrát velikonoční, donutilo mě to trochu popřemýšlet proč vlastně...
Třeba s vánocemi nic takového nemám, ty mám prostě strašně ráda (ne ovšem to, co z nich vytváří konzum), ale s velikonocemi....hmhmhm..
No, nemusela jsem zas tak dlouho přemýšlet ve finále, stačilo si uvědomit, co mám na nich ráda a co ne. 
Mám ráda celkově jaro - jsem březňák a jaro je po každé pro mě symbolem znovuzrození a vlastně velikonoční svátky ve svém křesťanského významu toto vyjadřují (ačkoliv tedy já nejsem věřící v církevním smyslu). 
Ráda tvořím, takže zdobení vajíček, dekorování interiéru mě baví taky, mám ráda mlsky, takže i ráda něco na velikonoce upeču....
Tak v čem je ten zakopaný pes? 
Odpověď je nasnadě, dodnes nemám ráda to, že holky dostanou nabančíno tatary a ještě musí za to dotyčnému něco darovat....No jo, asi už odmala ve mě dřímaly feministické tendence hehe...
Prostě tuhle "agresivní" symboliku nemusím....Dokázala jsem si to užít vesele jen tehdy, když v mém mládí přišel na koledu můj spolužák, do kterého jsem byla tajně zamilovaná anebo posléze když mě "vyplatil" můj partner....ale jinak mi to přišlo prostě absurdní...
No a jak jsem "rostla" (stárla je sprostý výraz hihi) a stala se mámou dvou holek, tak mi ta tradice přišla ještě více absurdnější, i když její symboliku chápu....
Vždycky jsem záviděla těm národům, co měli tu krásnou tradici, že dětem schovávali vajíčka na zahradě a děti je hledali. To mi přišlo krásné a opravdu veselé, a tak jsem se snažila do naši lokální "tradice tatarů" implantovat tuto....Schovávala jsem vajíčka holkám, když byly malé, různě po bytě,...a je strašně bavilo vajíčka hledat.....určitě více než čekat na "vylágoš" tatarem....
A tak když můžu, snažím se klasické tradici s nádechem sexismu !-D, vyhnout...
Mnohem raději si užívám zdobení a pečení s holkama a "děláme" si ty svátky po svém...



Letos jsem neměla chuť pouštět se do nějakým složitých metod zdobení....Několik let po sobě jsme používaly metodu decoupage (ubrousková metoda) a letos jsme to pojali jinak...Nakoupila jsem jen mašličky a stužky a spoléhala, že něco vymyslíme - stylem "co dům dá"...

No a zatímco jsem si chystala potřeby na zdobení a následné focení zde na blog, Shelly se mi pokoušel výzdobu zlikvidovat. A než jsem se nadála polámal/okousal mi několik větviček a nemínil toho nechat, a tak jsem musela své plány trochu změnit a vázu s větvičkami z dekorování vyjmout.....a odložit ji tak vysoko, aby na ni Shelly nedosáhl...
A protože doma rády a hodně lakujeme a barev máme spoustu ve formě laků na nehty, nakonec padl nápad zdobit vajíčka stylově - laky na nehty :-).....Nejlépe se osvědčily ve zdobení laky Miss Sporty, krom krásných odstínů velmi dobře a rychle schly...a také Catrice laky..... 


Já osobně letos opravdu zdobení pojala ve srovnání s jinými lety minimalisticky - mašličky a puntíky :-) 
A to bych nebyla já, abych Vám tady nenabídla i nějakou tu lakovací inspiraci nejen na vajíčka, ale i na nehtíky. Když jsem si donesla domů stuhy s jarními barvičkami, napadlo mě ke každé mašli najít adekvátní odstíny mých oblíbených laků na nehty...
A tak vznikla tato fotka - jarní kolekce podle eM :-)
NYC Lavender Cupcake
Catrice Meet Me A Paris
L´Oreal Sex On The Peach
L´Oreal Island In The Sun
Korres Pastel Lemon


A náš kočičí manekýn samozřejmě zapózoval s vajíčky i zajíčky...:-) 
Velikonoční svátky jsou prostě plné různých mňamek, ať už koupených čokoládových..... 
...nebo koupených upečených....tyhle zajíčky jsem objevila v pekárně a strašně se mi líbili, stejně jako mým dcerám, které si na nich pošmákly...

Lindťácký zajíček s rolničkou pózuje u mé mini-bábovičky s kousky čokolády...

 A zaječí pusinky u buchty ze stejného těsta jako bábovička....
Recept určitě na blog napíšu, je to opět taková invence, kdy jsem spojila dva recepty v jeden,
protože já prostě nemám ráda suché bábovky a suché buchty....a povedlo se.
Tahle buchta je krásně vláčný dezert ke kafíčku 
A veselá sváteční snídaně nesmí chybět: vajíčko na měkko, s travičkou z rukoly....

Jak si užíváte tyto svátky Vy? Co nesmí chybět na sváteční tabuli, jaké pečete mňamky? A jak zdobíte třeba vajíčka, pokud zdobíte?

Krásný a pohodový start do nového týdne Vám přeje eM a velikonoční zajíci 
(a samozřejmě velikonoční kocour Shelly) :-D
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate