pátek 30. prosince 2016

Velké kouzlo a nejen vánoční inspirace


Hezký den milí přátelé,

doufám, že jste si užili skvělou vánoční pohodu a v pohodové náladě míříte k závěru letošního roku. Rok to byl pro mě docela divoký, plný zásadních rozhodnutí, a tak nějak jsem ráda, že už končí, protože začne něco nového.


Dneska mám pro vás takový odlehčený článek o tom, co mě inspiruje a baví i v těch náročných dnech plných změn.
Není to vždycky o tom, že člověk musí padat pod tíhou rozhodnutí a zodpovědnosti, je třeba si to i zpříjemnit, aby to člověk přežil, ale taky si užil. A k tomu příjemnému užívání jsem právě chtěla využít týdenní volno mezi svátky. Trochu vydechnout, nabrat síly a inspiraci.

Letos jsme nestíhaly moc péct, ale tyhle linecké sušenky nesmí chybět nikdy.


Vánoční dárky jsme letos pojaly s mými dcerami tak, že si dáme jen handmade dárky, což v rodině kreativců není problém,  a pak si dopřejeme nějaké zážitky. Musím říct, že ty vyrobené dárky od dětí i ostatních přátel jsou stejně úplně ty nej. A moje děti fakt nezklamaly a vyřádili se skvěle a s láskou. Až jsem byla dojatá. Navíc jsou úplně skvělí v tom, jak umí samotným balením dárků, napínat. Uffff.

Mé dvě veliké americké lásky Liz Gilbert a Georgia O´Keffee se sešly, nádherné ukázovátko s obrazem Georgie jsem dostala pod stromeček od mladší dcery, stejně jako překlad Georgiiny autobiografie z němčiny od starší dcery (ty moje děti holt ví, co mám ráda), já totiž německy neumím a sehnala jsem tady knihu o mé milované malířce jenom v němčině....

Nakonec jsme totiž usoudily, že správné vánoce nemůžou být bez knížek, to už je prostě taková tradice, a tak jsme si nějaké pořídily mezi svátky.


Já bych chtěla dnes vypíchnout obzvlášť jednu knihu, kterou jsem si sama nadělila.
Velké kouzlo od Liz Gilbert, která napsala slavnou knihu Jíst, meditovat, milovat. Ač je to možná silné slovo, ale tady se prostě hodí, Liz se mi stala přímo Guru v těchto mých náročných dnech. Dokáže rozdávat pozitivitu a moudrost a používá k tomu nejen knihy, ale  i sociální sítě, což je ideální způsob využítí sítí. Funguje na facebooku, instagramu, tweeteru, nahrává podcasty, které jsou třeba v Americe momentálně hrozně oblíbeným formátem a u nás téměř neznámé - a logicky doplňují psané blogy, vizuální you tube  o audio projev. Podcasty se dají stáhnout do chytrého telefonu a poslouchat (samozřejmě nejčastěji v angličtině).
Knížka Jíst, meditovat, milovat patří mezi mé nejoblíbenější, ke kterým se pořád vracím a i díky ní jsem se taky pořádně kopla do zadnice a rozhodla se hejbnout v životě dál….A myslím, že i Velké kouzlo, které má v podnázvu “creative life beyond fear”, což se bohužel v českém překladu úplně ztratilo - “kreativní život navzdory strachu” (nikoliv beze strachu), bude další top knížkou v mé knihovně.
Začala jsem jí teprve číst a je to kniha nadupaná na každé stránce. Chytá mě za srdce nepřetržitě s každým slovem, ač jsem zatím přečetla jen tři kapitoly. Úderem do černého byl jeden odstavec, a tak ho tady zacituju. “Pocity prázdného konzumerismu odezněly, už si nepřipadala jen jako součet svých každodenních povinností a starostí. Dělala něco se sebou, dělala něco pro sebe”.
Což je přesný popis toho, jak se teď cítím já.


Další radost, kterou jsme si dopřály na vánoce a je takovým doporučením, kam se vydat v Praze za kulturou, je výstava celníka Rousseau pod názvem Malířův ztracený ráj v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí, která trvá do 15. 1. 2017. Určitě zajděte, je to krásná hravá podívaná a najdete tam i jiné umělce jako je třeba i Frida Kahlo, která tam má jeden obraz, Picasso, Emil Filla atd..




A někdy stačí dát si vynikající medovinu. Udělaly jsme letos test, kde ochutnáme nejlepší medový mok a vítěz se nacházel v Praze před Palladiem. Už loni nám tam moc chutnala a musím říct, že ačkoliv dcera měla docela slušnou medovinu v Ostravě, ta v našem maloměstě byla příliš alkoholická a med asi viděla jen z rychlíku v nějaké zatáčce v palírně. Vítězná medovina prostě chutnala po medu, alkoholu v ní nebylo tolik, ale i tak zahřála krásně na jazyku i na duši.


Další věc, kterou jsme si odfajfkly na pomyslném vánočním to do listu byly pečené kaštany, ty prostě patří k vánocům, stejně jako velký svítící stromek na Staromáku a lidská tlačenice, bunda politá punčem a moc dobrá velká klobáska (kteréžto na seznamu teda nebyly) :-)



A nakonec někdy stačí jen taková maličkost, že si stihnu v tom shonu nalakovat nehty novým lakem na nehty (třeba místo frenetického úklidu). A tento od Barry M Pomegranate je fakt krásná červená s kapkou růžové, což je asi můj nejoblíbenější odstín červené.



A to je z mé vánoční inspirace vše....

Jak jste si užili a užíváte své svátky?
Co bylo na vašem vánočním to do listu a splnil se vám?

Přeji vám všem ať vstoupíte pravou nohou do nového roku 2017, ať je nadcházející rok mnohem lepší než tento uplynulý, plný radosti, výzev a dobrodružství.

PS: Jestli máte chuť na inspiraci v podobě silvestrovských chuťovek z mé kuchyně, mrkněte do Magazínu Biooo


středa 21. prosince 2016

Životní detox místo vánočního úklidu

Milé čtenářky a přítelkyně.

moc vás zdravím v tento předvánoční čas.
Ráda bych vám zase napsala pár řádek, abych zachovala určitou kontinuitu tady na blogu, byť je tedy velice nepravidelná. Naposledy jsem napsala úvahu o změnách v životě a od té doby ty změny žiju, a tím pádem nezvládám o nich psát. Většinou člověk dokáže o něčem psát a mluvit jakmile na chviličku poodstoupí z osobního dění. A to je právě to, o co se teď pokouším a první co mě v té chvíli napadá je napsat vám o tom.


Jak asi někteří už víte z instagramu, kde jsem to jen tak mimochodem zmínila, píšu teď už i jinde a i díky tomu nemám tolik kapacity na moje osobní vypisování zde. Přesto se toho nechci vzdát, protože zde nacházím vás. Vždycky jsem chtěla psát pro někoho, byť mně samotné psaní pomáhá třídit si myšlenky.
Nějak poslední dobou postrádám na zdejších blozích ten přesah. Většina bloggerek svůj blog píše jako svůj deníček - co jsem si koupila, kde jsem cestovala, jaké jsou novinky v obchodech. Upřímně, mě tohle nijak neinspiruje. Hledám něco víc a většinou to něco "víc" než jen subjektivní popisky něčího života (převážně konzumního rázu) nacházím spíše na zahraničních blozích než českých....České výjimky a pár jich je, potvrzují pravidlo.
Možná asi všichni spíš žijeme než píšeme a nás pisálků je vlastně jen pár. Já jsem totiž zjistila překvapivě, že opravdu jsem pisálek - tj člověk, který rád píše. :-)
Myslela jsem si, že ráda maluju, fotím, tvořím, ale ejhle já jsem snad i grafoman nebo co. Nechtějte vidět, kolik jsem doma našla deníků při detoxu domácnosti,  - Tušila jsem sice, že nějaké deníky mám, ale že jsem až takový pisálek :-)))
No a tak jsem začala psát na objednávku články pro Magazín Biooo. Mám téma a musím vymyslet příběh, podat užitečné informace čtivou formou a nebýt subjektivní, ale zároveň nějak propašovat do článků i tu svou agendu. A je to někdy fakt těžké takhle psát. Sedím u prázdného dokumentu a zírám, dokud mě nezačnou napadat nějaké smysluplné myšlenky. Je to svým způsobem výzva, a přesto mě i tenhle způsob psaní baví. Oproti tomu psaní mého osobního blogu je jiné. Píšu ho z přetlaku a proto, že chci s vámi komunikovat. Napsat něco hezkého, užitečného, něco kritického, něco k zamyšlení, vyprovokovat diskuzi, poslechnout si vaše příběhy a argumenty. A to mi nic nemůže nahradit.

Nicméně život mě teď zaměstnává opravdu hodně. Ale nesvádějme to na život. Já jsem si to vybrala. Já si vybrala to, že svůj život naprosto převrátím naruby. Já rozhodla, že akutně potřebuju změnu na všech frontách. Začátkem listopadu jsem se rozhodla po měsíci depresí konečně rozmetat všechny své pseudojistoty na prach. Třísknout do těch změn, o kterých jsem psala v posledním článku, ve kterém jste mi i vy psali tak krásně a otevřeně své pocity a příběhy....A já se v nich viděla.

A pak byl čas nepsat, ale začít to uskutečňovat. A úplně nejtěžší bylo se rozhodnout!
Proto ty deprese. Musela jsem skočit úplně sama, a přitom jsem nevěděla kam skáču. Musela jsem důvěřovat jenom sobě a tomu pocitu, který ve mě řval, že takhle už to dál nejde, že už prostě takhle nemůžu. Žádný tichý hlásek, byl to řev z hlubin mé bytosti. Protože ty tiché hlásky jsem léta neposlouchala, tak poněkud zvýšily volume a apelovaly na mě, ať sakra hejbnu tou prdelí, jestli nechci chcípnout v téhle ospalé díře. Jo, nějak takhle zněla ta formulace.....hlas mé intuice. Zcela iracionální rozhodnutí pro přihlížející zvenku, zcela pochopitelné a zapadající do žívotní mozaiky pro mě.

No tak jo, všechno zboříme a uvidíme. A tak jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se odstěhovat mnohem dřív než jsem plánovala původně, rozhodla jsem se dát výpověď v práci. Rozhodla jsem se nemít nějaký čas žádný vztah. A dokonce jsem se nakonec rozhodla vzít si mateřskou dovolenou. Což bude znít vtipně - protože jak známo termín mateřská dovolená je, když se vám narodí děti. No jasně, je to děsně relaxační....úplná dovka na Kanárech. A mně se žádné nové děti nenarodily...
Prostě nějaký čas bude jedno mé dítě žít s otcem, druhé dítě je už plnoleté a žije už třetí rok na intru v jiném městě, takže já vlastně teď budu něco jako víkendová máma....
Ať vám to zní jakkoliv šíleně, pravdou je, že kdybych toto neudělala asi bych zešílela. Zjistila jsem, že nejsem natolik otrlá, abych dokázala žít v limbu. Nedokážu se smířit se vztahem, který mi nevyhovuje, s prací která mě ubíjí, s městem, které mě uvádí do hypnotického spánku a nedokážu už mít dostatek sebeobětování pro vlastní děti jako matka samoživitelka. Okej, neházejte šutrem, nejsem krkavčí máma - nestrkám je do děcáků, budou v dobrých rukách a není jim pět, ale patnáct a osmnáct a chce to být dospělé často za každou cenu.....Navíc prostě nechci, aby děti měly nešťastnou mámu. Vím totiž, jaké to je - měla jsem a pořád mám sama nešťastnou mámu, která s tím bohužel vůbec nic nedělá......Protože jestli děti mají mít svou mámu živou a zdravou, je třeba aby i máma uměla říct: teď potřebuju udělat tohle, abych byla šťastná, živá a zdravá. A neznamená to, že vás nemiluju, naopak! A to je jediný příklad, který svým skoro dospělým holkám můžu dát. Protože vychovávat už je nemá smysl - stejně si nedají ve svým věku říct......

A víte co je nejlepší? Pochopila jsem až teď, že když nic nežádáte nic nedostanete. Já blbá pro sebe nikdy nic nechtěla, a tak jsem se pořád divila, že mi taky nikdo nic nedá, zatímco já padám na hubu vyčerpáním. Tak teď jsem začala chtít - a dějou se panečku věci.
Lidi, od kterých byste nečekali žádnou odezvu spíš klacky pod nohama, vám najednou pomáhají, lidi od kterých jste čekali lásku, vás ignorují nebo vyčítají nebo ponižují...
OK. Je dobrý vědět, s kým máme tu čest a většinou to zjistíme právě v klíčových obdobích - na životní křižovatce. Jsou lidi, kteří jsou oporou a jsou lidi, kteří.....už v mém životě nemají co dělat - protože čekali jen oporu ode mě a na oplátku mi nedali nic.
Jasně děti se do toho nepočítají, a ta mateřská dovolená je defakto výsledek určité logistiky výhodné pro všechny zúčastněné. Ale je prima si říkat, že jdu na dovolenou.
Jak hodně daleko má tohle všechno do dovolené, je asi přemýšlivým duším jasné. V tuto chvíli se několikáté ráno probouzím vyčerpaná a to je stav, který se mi nelíbí a je důsledek všech těch změn. A to vám nikdo v motivačním citátu na facebooku nenapíše.
Já vám nebudu lhát ani vás falešně motivovat - jdu si splnit svůj sen, ale až si ho splním, budu vědět, že jsem se nadřela jak kůň a padala nesčetněkrát na hubu, brečela únavou a udělala na cestě spoustu chyb, protože v tu danou chvíli jsem to neuměla jinak a líp. A až po bitvě budu generál. :-)
Momentálně žádný duhy a jednorožci nepobíhají kolem, když jdu za svým snem. I když jednou jsem jela ve vlaku směr můj sen a fakt byla duha. Nekecám. Bylo to minulé pondělí :-)
No a teď jsem si právě dala na chvíli "oraz". Konečně dopřeju sobě i mé lehce vystresované malé rodince klidný vánoční čas, abychom se mohly vydýchat v poločase, nabrat síly a skočit v novém roce po hlavě do změn.
Mám za tu dobu pocit, že jsem ušla tisíce kilometrů a přitom uplynuly jenom dva měsíce. Pravdou ale je, že fyzicky jsem ujela doslova nějakou tu tisícovku kilometrů. Protože se budu stěhovat přes půl republiky - nejsem žádnej troškař, když už snít tak pořádně, že jo.
No a s tím souvisí to, že neuklízím před vánoci, ale rovnou vyklízím a balím svou domácnost, že nestíhám péct a kupovat dárky a toužit po kosmetice, protože jsem utahaná jak blázen a nejraději ze všeho teď spím :-))
Ale nějak se na ty poslední vánoce v místě, kde jsem vychovala své děti a žila celých 18 let těším. Mají zvláštní příchuť - něco končí, kruh se uzavírá a něco nového začne a já se těším na celé to dobrodrůžo, protože mám zase konečně pocit, že žiju. A to je víc než všechno zlato a drahé kamení z Pandořiny skříňky, a Nars a UD a (odpusť mi bože) Hermés.......
Ale bez těch tretek by ten život byl nějak míň třpytivý nebo co. Takže ono to zas přijde a já vám tu zase něco nafotím.
 Ale teď se jdu naladit na osobní vánoce s mými dětmi a vám přeji ty nejhezčí vánoce, jaké můžete mít - to znamená, ať jste šťastní, zdraví, ať jste tam, kde chcete být a s kým chcete být a on ať chce být s vámi, ať vás baví vaše práce a máte skvělé přátele.....A jestli něco nechcete, tak ať máte sílu to změnit.
A já zas někdy napíšu, jak tu jízdu na horské dráze zvané život snáším :-)
Napište mi, jaké letos plánujete vánoce, jestli se něco mění nebo budou klidně plout v tradiční stopě...

Krásné vánoce vám všem!!!
Vaše eM








úterý 18. října 2016

Kdy je správná doba změnit život?

Milé čtenářky,

dneska to bude takové zamyšlení o životě a změnách  (inspirováno mým vlastním životem :-).


Často se říká, že změna je život. Tohle rčení je snad staré jako lidstvo samo, a přesto možná nechápeme, jaká hloubka se v tomto sousloví skrývá. Bojíme se do té hloubky ponořit.
Bojíme se změn, bojíme se udělat TEN krok a přitom nechápeme, že změny jsou podstatou života.

Čím to je?  Raději se držíme svých ověřených pseudojistot, i když nám škodí? Nevíme, co chceme? Nejsme si jistí, jestli je ta správná doba?
Jednoduchá odpověď by asi zněla, že správná doba je vždycky, ale kéž by byl život tak jednoduchý a dal se vyjádřit jednou motivační větou.
Jsme lidé komplikovaní a máme komplikované vazby - na lidi, zvířata, místa, na práci, na věci, komplikované dětství, životy..... A status quo či pobyt v komfortní zóně je přece tak komfortní a zdánlivě nekomplikovaný.

Kdy člověk zjistí, že je nejvyšší čas udělat ve svém komfortně zaběhlém životě změnu?
Mám jednoduchou odpověď, která je tím základním klíčem, který otevře přímo vrata dalších otázek a posléze i skutků. Tím klíčem je pocit štěstí či spokojenosti, chcete-li.
 Správná doba na změnu je, když už nejste dlouho šťastní. Unavuje vás práce, vztah, místo kde žijete....prostě jste stále unavení, ploužíte se životem bez zjevné motivace a vášně, den za dnem vás ubíjí rutina, ze které nejste schopni vyskočit. Nacházíte sice maličká světýlka, která vás na chvíli dobijí, třeba ve svých koníčcích nebo u svých přátel, ale ta nešťastná a nemilovaná rutina ty baterky zase brzy vybije.
Je někdy až neuvěřitelné, jak člověk dokáže sám před sebou skrývat vlastní pocit nešťastnosti. Člověk taky hodně vydrží v naivní víře, že se třeba něco změní samo anebo si říkáme, že takhle to není přece úplně nejhorší, jiní se mají i hůř.

Rutina není špatná. Takový ten řád a režim naopak může každodenní běh věcí usnadňovat, ale musíte mít pocit, že to má smysl, že váš život nežijete na autopilota. Já nepatřím mezi lidi, co si stěžují, litují se, nadávají na osud či hledají chyby ve všech jenom ne v sobě.... Vždycky koukám se svým životem něco udělat sama, přesto je to občas stylem tápání potmě k vypínači světla. A to štěstí není kousek zlaté cihličky, která leží na ulici a čeká až o ni zakopnu - štěstí není něco fatálního, nedosažitelného, muška jenom zlatá - štěstí je pro mě chůze s otevřenýma očima po ulici, kterou mám ráda. Po ulici jménem život. A musí mě ta samotná chůze prostě bavit, byť občas zakopnu.

Jenže, jak jsem napsala výše, naše životy jsou směsí všech možných vazeb, a není vždycky jednoduché rozplést tu síť, která člověka škrtí. To podstatné ale je,  nejdříve si uvědomit, jak na tom jsme.
I já jsem si musela položit tu horkou otázku, jestli jsem šťastná a před více než dvěma roky jsem zjistila, že šťastná nejsem. Upřímně, většinou člověk nemá vždycky tolik odvahy zeptat se sám sebe na rovinu. Ač se snažím být odvážná, a musela jsem nejednou odvahu v životě prokázat, tak přesto tahle otázka na tělo není příjemná. Pokud nejste šťastni raději to ani nechcete vědět. Většinou jste donuceni sami sebe se zeptat, když se nějaká okolnost vašeho života nahne přes okraj a vy už té otázce prostě uhnout nemůžete.


U mě to začalo koncem mého dlouhodobého partnerství a manželství. Moje motivace mít spokojenou rodinu byla enormní, dala jsem tomu všechno, přesto jsem nebyla schopna dosáhnout na ten cíl. Šťastnou rodinu nevytvoříte, když nejste šťastní. S partnerem nám to nějak nešlo - přehlížela jsem spoustu věcí a indícií a viděla pouze ten cíl...., abych nakonec zůstala po všech těch snahám vyčerpaná a opuštěna. Dneska už se necítím opuštěna, dneska to jednoznačně vidím jako zcela jasný důsledek toho, kdy dva lidé uvízli na mělčině svého vztahu a už nevěděli jak dál, byť měli hypotéku a dvě děti, kočky atd....

Po tomhle konci jednoho vztahu a rozpadu rodiny, jsem se začala pozvolna osvobozovat ve své hlavě od všech "měla bych" a "někdo jiný chtěl"...
Měla jsem pocit, že svůj život už dávno neřídím, že se děje nějakou danou rutinou samospádem bez ohledu na má přání či pocity. A těžko můžeme čekat od ostatních, že budou brát ohled na naše city, když to neděláme ani my sami.
Když jsem si položila palčivou otázku, jestli jsem šťastná, musela jsem popravdě odpovědět, že ne. A řeknu vám, když zjistíte, že nejste šťastní, máte tendenci jít ven a hledat to štěstí tam - v novém vztahu, v novém kabátě či lodičkách nebo v kvantu kosmetiky...
V první fázi víte, že jste nešťastní a nevíte, co s tím - máte hypotéku, dvě děti, tři kočky, a malý plat a malé výživné a motáte se mimo kruh, z kterého vás vyhodili, cítíte se ztracení, vykolejení, cítíte se jako někdo, kdo selhal, prohrál.
Dnes už vím, že tyto pocity jsou velice dočasné, pokud se v nich sami nebudeme utápět. Jednoho dne je nutné opravdu vyjít ven, ale ven z toho nešťastného kruhu vlastní mysli. Je třeba jít a něco udělat. Udělat sama sebe šťastnou. Nečekat až vás někdo či něco udělá šťastnou.
A pak teprve začne ta správná prča. Protože když vy uděláte první krok, vesmír vás okamžitě nasměruje kudy dělat další kroky. Dobře nemusíme tomu říkat vesmír, ale můžeme použít racionálnější formu -  zákon akce a reakce.
Ale bacha, pořád je třeba si dělat v sobě pořádek, byť za pochodu. Najít ta svá přání, samu sebe - každé přání a motivaci vzít do rukou ohledat to, jestli je to vaše přání či jste ho někde našli ležet nebo dostali, ani nevíte od koho, nebo vás to prostě naučila máma nebo školka a škola.....
To, co opravdu chcete, neleží venku, není to závislé na ostatních lidech. (Což ovšem neznamená, že se musíte uzavřít do jeskyně a být vlčice samotářka). I když, nebudu vám lhát, jednoduché to není, je to kapánek osamělé období, a hlavně chce to spoustu spoustu odvahy klást jednu nohu přes druhou. Ale jde to. Pokud máte dobrou záchytnou síť, jde to mnohem líp. Přátele vás nenechají padnout a vy maximálně jen zakopnete, abyste si uvědomili, že jste třeba šli příliš rychle anebo jste si nevšimli překážky na nové cestě anebo vás dohonil prostě duch minulosti a zkouší vaše reakce...Všecko je v pořádku, důležité je vždycky zas oklepat kolena a znovu vstát a jít.

A tenhle příběh vám tady budu postupně psát. Protože já už jsem došla do té fáze, kdy zbytečně neplácám motivační články, jdu po nové cestě, dávám si bacha na nohy a už vím, kam chci dojít, i když občas zakopávám sama o sebe, o své démony či jiné lidi....Není divu, nejdu po vydlážděné promenádě. Svoji cestu si dláždím sama a občas u toho taky pěkně nadávám jako dlaždič (a taky řvu, vztekám se a brečím a směju se).
A víte co? Přestože mám pořád hypotéku a dvě děti a tři kočky a malej plat - plánuju bláznivou změnu v životě a to především a hlavně kvůli sobě. Protože to sama sobě dlužím. A tak nějak doufám, že ten vesmír bude nápomocen.
A jestli je správný čas? Spočítala jsem si svoje možnosti a zjistila jsem s ohledem na mé závazky, že ten správný čas nastane už brzy.....
A nikdy není pozdě... a vůbec někdy je lepší pozdě nežli později :-))))

Co Vy, jste šťastní a kladete si tuto kontrolní otázku? Máte pocit, že jste dozráli do určitých změn? Nebo už jste prošli nějakými velkými či malými změnami poslední dobou?
Napište mi, jestli chcete, své osobní příběhy či postřehy.

A další otázka pro vás - máte rádi takové povídací články o mé cestě životem?
Budu ráda, když mi napíšete do komentářů.
PS:
Občas píšu takové kecací články i na svůj web dreamdecor Třeba si můžete přečíst můj článek o výzvách ZDE, který tomuto předcházel a řekla bych, že s ním i souvisí, když pominu čistě tvůrčí téma focení. Napsala jsem ho v lednu a je na čase ty výzvy zase shrnout a updatovat.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám, abyste se na své cestě životem cítili opravdu šťastní, protože si to prostě zasloužíte a žádný jiný důvod není třeba. Hawk!

Mějte se hezky a zase příště! Vaše eM



úterý 11. října 2016

Co mám na nočním stolku aneb Jak na nachlazení

Hezký den přátelé!

Jsem tak přemýšlela, co bych vám vyfotila a o čem bych vám napsala, když poslední dny a týdny (až na nějaké výjimky) chodím z práce rovnou do postele.
Samu sebe už podezírám, že jsem se prostě podvědomě naladila na zimní spánek, akorát to jaksi plně nekoresponduje s mým životním stylem, protože do práce se chodit musí, jinak nejsou koláče a doma se musí něco udělat taky. Přesto dělím svoje dny, byť v nepoměru, na práci a klid.
Ale asi o tom ten podzim nejspíš je, o tom zpomalení a zklidnění se. Po aktivním létě to může být pro hlavu trochu šok, nicméně tělo si určitý režim prostě vynutí, a když ho neposlušná hlava neposlouchá, dostane pohlavek. :-)
No, a jak tak pořád střídavě marodím a plácám se v tom přechodu na podzim, tak mě napadlo, že vám vyfotím můj noční stoleček - zcela logicky je mi totiž nejblíž....u postele.


Začíná se mi na něm totiž hromadit celý sortiment věcí, kterými bojuju proti nachlazení.
Mám pocit, že jsou kolem snad všichni nemocní a nikdo už nemá dost zodpovědnosti vůči okolí zůstat s těmi bacily doma, takže si je vesele předáváme. Je to přímo začarovaný kruh. Ale svým způsobem to i chápu, zůstat doma tři dny zadarmo či "plýtvat" dovolenou na nemoc je i pro mě těžké rozhodování. Ale kritizovat samotný systém asi nemá smysl, člověk se musí poprat se sebou, potažmo s bacily zvnějšku sám. A v prvé řadě je asi nejnutnější poslouchat své tělo a naladit se nejen na příznaky, ale i na celou jeho mluvu.
Při prvním náporu virů jsem prostě potřebovala jen přežít a ládovala se aspirinem a ibalginem, to přiznávám, byť jsem se snažila i podpořit tělo vitamíny a spol. Teď při dalším nachlazení, které přišlo logicky v období oslabení, už se snažím více zapojit přírodu a investovat do prevence. Protože do kanceláře nám opět přišla investorka s virózou (asi taky nemůže zůstat tři dny doma...) a už nakazila šéfa........ A bůh ví, kolik takových ještě přijde. Lítá to prostě ve vzduchu hlava nehlava a my musíme posilnit své přirozené bariéry.
Samozřejmě s lehčím nachlazením se už dá líp pracovat a to doslova i přeneseně. Tělo se s rýmou vyrovnává líp než s viry a angínami a ocení dobré jídlo, podpůrné doplňky i lehké cvičení.

Já tady mám dnes spíš takové pochutiny a malé doplňky, které mi dělají dobře a jako na každém nočním stolku jsou tady i must have věci každodenní potřeby.


Tak nějak zjišťuju, že mi pomalu už všechny moje běžné čaje lezou krkem, a tak jsem zkusila zase jiný druh. Zahlídla jsem v dm čaj rooibos s vanilkou od Alnatura - a vanilku já v zimě moc ráda. Rooibos už mě v minulosti nijak zvlášť nenadchnul, ale zdá se, že jsem konečně natrefila na příjemnou kombinaci.

Když mě začne škrábat v krku jistí to kandovaný zázvor, který vidíte na fotce ve skleničce - výborná věc!


Taky eukalyptové zelené bonbóny z Lídlu jsou u nás hitem každý podzim, pořádně proluftují krk i nos.
Poněkud jemnější jsou Pectol bonbóny s citrónem a medem z lékárny, které jsem si koupila na cestách spolu s první pomocí aspirinem. Sáhla jsem po nich, protože mají velmi jednoduché složení, nemám totiž ráda v bonbónech ani v pití umělá sladidla, obsahují cukr a vitamín C.....

Samozřejmě na nočním stolku ani v kabelce nemůže chybět můj milovaný Carmex. Jako jediný (kromě léčiva Herpesin) mi dokáže pomoci s opary, které samozřejmě v době oslabení vždycky chytnu. Pokud to podchytím včas, opar se ani nevyklube, a když to nestihnu, aspoň pomáhá hojit.


Nejlepším objevem letošního podzimu je tento nosní sprej z dm drogerie s mořskou solí. Koupila jsem ho už kdysi v létě dceři na zvlhčování sliznice kvůli alergii. Já jsem ho použila poprvé až teď, kdy jsem chytla rýmu a v domácí lékarničce nebyl žádný jiný utrejch na splasknutí oteklých sliznic. Byla jsem příjemně překvapená a nadšená z toho, že tenhle sprejík pomáhá na oteklé sliznice taky. Poklad! A nedevastuje sliznice při dlouhodobém užívání jako jiné přípravky z lékárny. Myslím, že mají v dm několik druhů, určitě je vyzkouším všechny během letošní zimy :-)


Tohle není žádné léčivo ale hodně zdravá svačinka, i když strava taky léčí, že jo. Tyhle RAW tyčinky jsem si moc oblíbila a to nejsem stoupenec žádného výživového směru - vyzobávám všechno, co mi chutná :-). Tyčinky nosím do práce už mnohem raději než čokoládu a jiné mlsky na nervy či energii, protože i dobře zasytí - není to jen taková ta rychlá energie, která je ihned v čudu. O tom, že chutnají dobře asi mluvit nemusím, že. Miluju tuhle příchuť a pak ještě s peanut butter, a teď dokonce mají mít novinku s arašídy a oříšky, mňáááám. Koupíte je ve zdravé výživě, někdy i v běžných obchodech, mají je tuším i v dm.


Se přiznám, že začínám být už paranoidní z toho, jak všichni prskají u nás v práci, že asi začnu leštit kliky - dezinfekcí. Zdá se, že mytí rukou už snad ani není celorepublikově trendy nebo co. Pucuju těmito ubrousky všecko co se dá, od klávesnice až po tu kliku. Jestli se ze mě stane stepfordská panička posedlá čistotou, tak víte kdy a proč se to stalo....:-D
Tyhle ubrousky stojí 47 Kč a jsou moc prima, používám je i doma v kuchyni, koupelně a tak různě, vzhledem k tomu, že i "chlupaté alergeny" doma máme. V dm koupíte i ubrousky Sanytol, ale ty stojí stovku a produkty od Denkmit se mi zdají dobré kvality za super cenu.


Samozřejmě můj krásný "kočičí alergen" dohlížel opět na focení pro článek. No, co si budeme povídat, já s tím světlem pro focení spokojená nejsem, a to ani když vytáhnu žaluzie až ke stropu a nastavím zrcadlovku na max. Mě tohle období temna jako fotografa dost deptá.....ale Amy se to líbilo.


Na nočním stolku taky nesmí chybět taková ta každodenní kosmetika. Ne, opravdu tento článek nesponzoruje Weleda. Dostala jsem sice tyhle produkty k testování, ale už je to nějaký pátek, co jsem je recenzovala a pořád je používám - což je nejlepší recenze. Krém na nohy je absolutní must have ráno a arnikový masážní olej používám hlavně před spaním po sprše, na všemožné unavené svaly a taky třeba na masáž unavených nohou z nošení podpatků. Krém na ruce musí být po ruce též. Mám ho v kuchyni i na nočním stolku, a taky ho mám v práci....Na stolečku taky musí být neustále kapky do očí tzv. umělé slzy pro vysychající oči obzvlášť v období topné sezóny, což je celkově pro sliznice mor.


Můj noční stolek je vlastně dětská židlička z IKEA natřená na bílo. Tohle je kus nábytku, u kterého nevadí, když vám z něj děti vyrostou. Dokonce na zadní straně židličky jsou ještě dětské malůvky, které jsem nepřemalovala balakrylem. A pod stolkem/židličkou je halda čtení, oblíbené recepty z Albertu a plno knížek, o kterých taky snad jednou bude řeč.


A čím si vy zpestřujete tohle náročné období? Jaká je sestava vašeho nočního stolku?

Pěkné dny bez bacilů vám přeje eM!




středa 5. října 2016

Moje spotřebované září/ "final impression" aneb #spotrebovavamsemou

Milé čtenářky,

všem vám moc děkuji, že jste mi pomohli v září se spotřebou.
Moc mě potěšilo, kolik z vás akčních žen zareagovalo na mou výzvu na instagramu, to se úplně jinak ty lahvičky a pytlíčky spotřebovávaly. Prostě to kolektivní vědomí má sílu hecnout naše osobní rozšafné já a trochu si srovnat šuplíky a priority.
V dnešní době plné motivačních slov je třeba už spíš nekecat a víc dělat, a to se nám povedlo dokonale! Když jsem na instagramu viděla vaše fotografie se spotřebovanými produkty, fakt mě to neuvěřitelně nakoplo, obzvlášť když jsem zjistila, že moje vlastní spotřeba je vlastně podprůměrná :-))).

zdaleka jsem nedosáhla na výherní počet, ale jsem na svých 17 ks +2 sačetky fakt pyšná

 Ale myslím, že jsme se všechny krásně hecly v rámci našich osobních možností a musíme se pochválit.
Já vám totiž musím prozradit, že jsem zoufale nesoutěživý typ, což teda v životě není žádná výhra haha. Protože když nesoutěžíte, nemůžete logicky vyhrát, že jo :-D.
A když jsem viděla pohromadě vaše fotky s tolika spotřebovanými produkty, vyhecovalo mě to snad ještě více než na samotném začátku září.
Probudily jste ve mě dřímající soutěživku!!!!
No nevím, jestli překonám vaše rekordy, osobně mám pocit, že jsem se v září fakt překonala a teď mám pro změnu pocit, že nevím, co bych spotřebovávala, ale známe to - vždycky se něco najde a člověk pak v návaznosti na to, i tak nějak rozumněji nakupuje...Prostě win win!

Nejraději bych vás všecky jednotlivě odměnila, škoda, že na to nemám kapacitu - ale věřím, že odměnou je vám ten samotný pocit satisfakce, který jsem zažila taky. Nehledě na to, že si teď můžeme koupit nějaké prima náhradníky.
Každá ta prázdná pikslička mě uspokojila a nejvíce asi ty produkty, co jsem doma měla léta a dlouho jsem nebyla schopna je dorazit.
No a teď, když jsem se tak rozjela, budu muset spotřebovávat poctivě a pravidelně pořád. To si teda slibuju! Ne, že bych o tom pokaždé napsala, ale občas nějaký "final impression" asi bude.


už se těším až to všechno poletí do tříděného odpadu :-), 
aneb plná taška ze Sephory, ale nikoliv s nákupem

A teď mrknem, co všechno jsem vyprázdnila, a jestli to stálo za to anebo ne - takové mini recenze v duchu posledního rozloučení.
Pojďme na to.


Očista těla:
Sprchové krémy Dove Go Fresh - znáte to asi taky, že se v domácnostech nebezpečně hromadí sprchové gely. Dostáváme je totiž dost často jako dárky (jsme doma tři ženské, tak to můžete násobit do aleluja). Jediné drogerkové sprcháče, které teda rovnou neleju do pračky (byť občas mi to v ní pěkně pění :-) či s nimi neperu ručně prádýlko, jsou právě od Dove, ale zase i tady to není vždycky pravidlem, co se týče jejich šetrnějšího složení.
Určitě méně vysušují než většina naprosto běžných sprcháčů komerčních značek z drogešky, ale na stupnici šetrnosti jsou pořád i tak nízko na rozdíl od dražších kvalitnějších přírodních věcí. Někdy prostě nejsem schopná řešit sprcháč a koupím něco levného, a co je zrovna nejdostupnější. Nebudu přece předstírat, že ne. Ale jsem fakt ráda, že jsem je spotřebovala!
Pokud máte rády sprcháče Dove a chcete zároveň něco relativně šetrnějšího z drogešky, tak mrkněte vždycky na složení, jestli tam nejsou SLS (sodium laureth sulphate), respektive spíš na jakém místě v pořadí jsou - platí: čím dál tím líp.
Okurkový sprcháč jsem koupila a SLS nejsou přímo na prvním místě, takže to může mást, že neobsahuje sulfáty, musíte se k nim prostě "pročíst", většinou tam bývá někde schovaný třeba uprostřed složení.
Ten fíkový sprcháč jsem dostala a tam už jsou SLS rovnou na prvním místě - a přitom je to stejná řada - je třeba být ve střehu.....Pro sušenky a citlivky nic moc. Sulfáty jak známo příšerně vysušují. Ale najít je někdy ve složení znamená mít doktorát z chemie (a dobré oči). Objevila jsem prima stránky, kde najdete různé složky a můžete si přečíst, co znamenají, případně jejich další názvy. Když se podíváte pod kolika názvy se skrývá tajemná zkratka SLS nestačíte se divit. Nic, já se radši vrátím k těm dražším věcem od přírody, obzvlášť teď v chladu, kdy mi k vysušení stačí málo....

Facelle intimní sprchový gel privátní značka Rossmann - mě mile překvapil už při jeho koupi a vydržel nám strašně dlouho, a není to tím, že bychom se myly málo :-D 
Stačí ho jaksi fakt maličko a složení má echtovní a v porovnání s cenou a ostatní nabídkou v drogériích je prostě naprosto dostačující.
Jediné, co mě irituje je obal. Pokud zrovna nebudu mít cukání zkoušet jiné věci, ehm určitě si ho koupím znovu (doufám, že ho mezitím nepřeformulovali, zásadně nezdražili apod.), ale přeliju ho do dávkovače, protože takhle vylejete vždycky spoustu produktu zbytečně. Ono ani nejde o to ušetřit tady penízky nebo produkt, spíše se mi to příčí tak nějak z toho ekologicko-filozofického hlediska aka zbytečné plýtvání, to si pak tím množstvím můžu rovnou umýt celé tělo, ne...
Recenzi jsem psala ZDE v lednu 2015 a až teď jsem produkt spotřebovala!!!

Balea Luxury Golden Glamour je sůl do koupele. Tu mi trvalo spotřebovat dlouho, byť je to mrňavé baleníčko, mmj. z objektivních důvodu, protože mezitím jsem zbourala vanu a pořídila si sprchový kout.. Ale na extra koupel nožiček při pedi, mňamka. Příjemně hřejivě voní po pačuli a vanilce, to je taková ta vůně na zimu, co vás rozmazlí, a přitom to není žádná zabijárna. A já jsem člověk, co těžké vůně opravdu nevyhledává. Škoda, že jinak má tato řada vesměs produkty s SLS...., ALE dnes jsem objevila peeling téhle řady, a na komerční drogerii neměl vůbec špatné složení, hmmmm.
Každopádně pokud milujete koupele voňavé tak vyzkoušejte, je to za pár korunek malé balení, tak na dvě koupele maximálně (těla nikoliv nohou), takže když vám to nesedne, není to žádná povážlivá ztráta. A je to myslím i prima jako malý dáreček, balení se tváří opravdu luxusně.


Péče o vlasy
Henne Color Mahagon - je produkt, který pravidelně spotřebovávám každé dva měsíce, je to moje stálice už dva roky a nehledám zatím jinou záležitost. Vlasy mi hodně narostly, takže při pravidelném měsíčním barvení mi opravdu vystačí jen na dvakrát + k ní přidávám ještě práškový kondicionér Amla. Henne má pro mě skvělou pigmentaci, i když vím, že ne všem vyhovuje a nechytá stejně dobře všem, ale tak je to se vším...
Já mám hodně šedin (záležitost genů), první šedivák přišel na svět s mou druhorozenou dcerou v mých 26ti letech. Teď už mi šediny vytvářejí efektní melír, kdy henne na ně chytá více sytě zrzavo-červeně než na zbytek tmavohnědých vlasů, ale mě se tohle hipster zbarvení líbí. Je to sice patlačka a sprchový kout je zprasený, jako kdybych si v něm umývala zablácené gumáky, ale to je přijatelná daň za přírodu - na svou citlivou hlavu si chemii už nikdy nedám a barvit prostě musím. Totiž den, kdy své šediny naplno přiznám, nenastal a ještě dlouho nenastane :-) Už jsem požádala dceru, aby mi v Ostravě koupila nové balení.

JMO John Masters Organics citrus a neroli detangler aneb hříšně drahý kondiš, fuj! Jsem snad měla vlčí mlhu? Nebo jsem byla extra psychicky deprivovaná? Asi jo. A měla jsem asi tehdy více peněz na utrácení, jinak si to neumím vysvětlit.
Kondiš za pětikilo už fakt nikdy ne. K tomuto tvrzení mi postačil fakt, že kondiš z půlky plný postával v mé koupelně přes dva roky!!!! Jak mi přišel ze začátku úžasný (při přechodu z komerční drogérkové kosmetiky na přírodní to tak fakticky asi bylo), tak teď po těch letech mě vůbec nedojal.
Pamatujete ten boom, kdy k nám z USA přišlo JMO? Jako jo, kondiš je to dobrý, kvalitní přírodní, ale poměr cena/výkon je totálně vedle jak tá jedle..... Během měsíce září jsem si vypatlala na vlasy různé druhy kondišů v rámci debordelizace/spotřeby a JMO teda žádný pocit zázraku na mých dlouhých vlasech nezanechal...Je fakt, že nezatěžuje vlasy, což já vítám u kondicionérů potažmo šamponů hodně, protože mám vlasy těžké a dlouhé, jenže to je jaksi málo za ty peníze, ne? 

Sante Henna Volume - šampon Bio henna and beer -  Pivo a henna! To přece nemůže být špatné! Tenhle šampon jsem si koupila v biooo na popud jedné mé čtenářky v době, kdy jsem byla vzteky bez sebe, že mi v dm zrušili šampon Alverde s hennou, který mi vyhovoval. Šampon Sante ho v klidu nahradil byť za větší penízek. Nezatěžuje vlasy, což je opravdu bonus, a tím také vytváří to "volume" i na mých těžkých delších vlasech. Musím říct, že mi byl sympatický a ráda jsem ho používala. Spotřebovala jsem v září,  cca 2 měsíce od koupě. Určitě si ho nechám na seznamu, až budu mít chuť se k němu vrátit, protože za to stojí - poměr cena/výkon slušný....
Ale teď mám období, které jsem strašně dlouho neměla (vynecháme období kupování kondišů za pětikilo, jo), mám totiž velkou chuť zkoušet a střídat vlasové věci. Po pěti letech, kdy jsem měla vlasy ze začátku cca 3 cenťáky dlouhé (nikoliv dobrovolně) a pak to tak nějak rostlo a průběžně se to pořád stříhalo nejdýl na mikádo.....,  mám teď vlasy dost dlouhé a cítím, že potřebují hýčkat a pěstit. Půjdu tedy hledat nové produkty, jak jinak než v přírodním oddělení. Hlavu mám jen jednu. 
(PS: malinko změnili obal, zde máte aktuální obal šamponu, kdybyste ho třeba hledaly jako já na prodejně, liší se trochu od fotky na eshopu)


Péče o tělo
Alverde je nejdostupnější přírodní značka v drogerii, takže asi není divu, že se tady objevuje hojně. Je fakt, že už spíš hledám u jiných značek, přeci jen se v té nízké ceně často odráží i levné ingredience, kdy vše pomalu začíná stereotypně (a není to jen výsada Alverde za málo peněz!) - voda, glycerin, alkohol...Já se svou suchou a citlivkou tuhle formulaci snáším hůř. Ale i zde najdete výjimky, které potvrzují pravidlo. Dneska uvidíte spíš ten průměr, ale pro normální a nenáročnou pleť to klidně může stačit, za ty penízky. Měla jsem takové pravidlo, že v péči o tělo nemám takové nároky, ale třeba s přicházející zimou a přibývajícími léty se prostě chtě nechtě ty nároky pořád zvyšují...ach jo.

Alverde krém na ruce intensiv s granátovým jablkem - je to výživný a velmi příjemný krém na ruce. Jednu dobu jsem ho měla i v kanceláři, kde byl  "office friendly". Dost mu teď šlape na paty velice podobná konkurence z Rossmanna krém na ruce Alterra taky s granátovým jablkem. Ten má maličko příjemnější, méně mastnější přesto výživnou konzistenci. Tuším, že i složení má Alterra malinko lepčí. Ale cena je skvělá u obou a doporučuju je stoprocentně raději místo všech běžných komerčních značek. Já třeba fakt nesnesu na rukou "silikonové rukavice" nebo silný glycerinový nános, tohle všechno mě akorát vysušuje a dráždí a dlouhodobě to takhle působí i na normální pleť, to si musíme říct na rovinku. Alverde či Alterra - koupím zas a znova....

Crabtree and Evelyn Gardeners Hand Therapy - opět krém na tlapky. U nás doma je totiž krémů na ruky hodně - hm, asi ne tolik co sprcháčů, ale je jich dost. Toto je samozřejmě produkt dražší značky z UK, kterou tam seženete např. v Marks and Spencers. Je to příjemně formulovaný krém, hezky se vstřebává a vyživí, já ho používala na noc. Je silně parfémován, což je bonus navíc, u krémů na ruce to nijak nepotřebuju, ale zase ráda jsem tu vůni čichala, to uznávám. Obal je krásně retro, ale taky krásně nepraktický. Pokaždé! pokaždé mi ten odšroubovaný prťavý uzávěr vyklouzl z namazaných rukou a spadl, a na to fakt nemám nervy.....Celkově mám tyhle tuby ráda, protože v nich přírodní kosmetika déle vydrží, ale spíš mám raději obaly, které dělá např. Weleda, která má ty uzávěry bytelné a šikovnější...Jako zpestření je to ale moc prima krém, byť si myslím, že poměr cena/výkon není vyvážený.

Alverde tělový peeling Měsíček - tento produkt u mě taky strávil rok života než jsem ho spotřebovala. Sice je hezky krémový a zároveň intenzivně obrušovací, má v sobě hrubší částečky, které pleť vyhladí jako dětskou prdelku, ale nějak mě po čase přestal bavit, ehm. No prostě, bylo ho hodně a moc extra nevoněl a já to peelingování pak začala dost flákat - jednou za měsíc a stačí.... 
Přiznám se, že u tohoto druhu produktu potřebuju mít nejen košer složení, ale i tu přidanou hodnotu - krásnou intenzivní vůni, kterou třeba u krémů na ruce nepotřebuju. Zjistila jsem to právě ve chvíli, kdy jsem se s tímhle peelingem už nudila a zároveň dostala voňavý vzorek peelingu od Body Shopu,  a ten tak božsky voněl, že jsem ho chtěla používat pořád. A znáte ten pocit rozmazlování - to mi tady u Alverde prostě chybí. Přitom je to peeling jinak funkčně úplně pohodový s přírodním složením. Asi nastal čas prostě na střídačku, se v životě stává ne? :-D Jsem opravdu ráda, že jsem mu "koukla na dno".

Alverde krém na nohy - Prostě jsem hledala krém na nohy v drogérii a našla tenhle. Voněl mi a koukala jsem, že složení má prima, lepší než ostatní kámoši v regále, tak jsem ho vzala. Nebyl špatný. Já používám krémy na nohy každý den, protože trávím osm hodin v práci v obuvi, což od podzimu do jara není úplně komfortní. Od krému na nohy potřebuji, aby tuto skutečnost mírnil, léčil nožku, opečovával ji, deodoroval a bránil ji, aby nechytla v těch uzavřených "prostorech" nějaké nešvary - plíseň a bakterie atd...
Krém se skvěle vsakuje, takže na něm neuklouznete na podlaze, deodoruje relativně solidně, hydratuje, ale to je vše. Neléčí, nebrání bakteriím atd. A to jsem si uvědomila zase ve chvíli, kdy mi jaksi konkurence Weleda poslala jejich krém na nohy, který splňuje všechno, co chci! Ale samozřejmě za dvojnásobnou cenu (a nejsem si jistá, jestli je běžně v drogérii k mání, to zjistím, až mi Weleda taky dojde) Takže Alverde za tu cenu neurazí, někomu to prostě stačit bude, mně to nestačí. 


Péče o pleť
Tady to vezmu už zkrátka. Kdybyste se chtěly extra na něco poptat, tak se klidně ptejte v komentářích - vidím už teď, že ty finální imprese jsou velmi obsažné.
Co se týče péče o pleť, produkty nestřídám moc často díky mé citlivce pleti, tím pádem nemám moc pootvíraných věcí,i sačetky zkouším velice opatrně, tím pádem toho tolik nespotřebuju během jednoho měsíce.
Když mi něco vyhovuje, tak to prostě používám a točím opakovaně, a když mám chuť na změnu, tak složitě a opatrně hledám novinky....
Co mě fakt nadchlo je právě sačetka s Caudalie Sorbet Vinosource, kterou jsem měla v časopise Glamour z UK. Tohle je naprosto hydratační bomba, kterou ocení každá pleť, úplně jsem pokaždé cítila, jak se do pleti vpíjí život. Tohle už jsem dlouho u žádného produktu tak intenzivně nezažila. Hydratace za 23 liber plné balení na lookfantastic.com (cca 750 Kč chjo). Asi do něj časem půjdu, pokud v našich vodách neobjevím něco adekvátního, i když si nedělám iluze, že to bude extra levnější....Problém totiž je, že já už levné krémy prostě kupovat nemůžu, a když mi vyhovuje něco za dvě stovky skáču metr dvacet. Moje pleť totiž není tak bohatá, abych ji mohla kupovat levné věci. Potvora jedna rozežraná...:-))

Oční fluid - Eye care fluid Rose Martina Gebhardt je věc, kterou jsem používala celý rok! A hrozně ráda! Za tu cenu kolem 600 Kč to ekonomicky vychází skvěle, byť teda já jsem ho dostala k recenzi, kterou si můžete přečíst ZDE. A ověřila jsem si, že až ho budu chtít znovu, že za ty penízky prostě stojí. Podotýkám, růže v této formě mi vůbec nevadí, vůně je jemná, vyprchá rychle, tudíž není obtěžující.

Arganový krém Nobilis Tilia - tento krém mám v mini balení vzorečkovém, hrozně mě totiž zajímal, protože složení má velice hezké a je moc příjemný na pleť. Jeho cena je zhruba kolem 450 Kč a není tedy lidová, ale složení je opravdu krásné za ty peníze, si myslím já. Uvidím, jestli do něj půjdu třeba na jaře, je takový lehounký, já teď potřebuji zimní kožich na svou pleť :-D Určitě jsem si ale tento krém zapsala na seznam přání.

Weleda Cold Cream -  krém do chladu za slušný peníz. Když budu sahat hluboko do peněženky, mám pořád tuhle volbu, ještěžetak! Tenhle krém je dostupný v drogérii dm a stojí kolem 260 Kč. Je hutnější to ano, je přece do zimy, ale roztírá se hezky a fakt mi vyhovuje, voní po růžích, na což mě s ohrnutým nosem upozornila Enka, mně tohle voní, takže neřeším, někdo to řešit bude. Jsem ráda, že se k němu případně můžu vrátit, kdybych neobjevila nic nového. Tohle bude stejně jako Skin Food od Weleda prostě inventář kosmetické výbavy. Jak jsem psala, střídám velice opatrně.
Psala jsem o něm ZDE

Prej stručně, ach jo!! Seberte mi někdo tu klávesnici.
No takže ve vypotřebované piksle od MG Rose lotion byla citrónová voda od Hádka, kterou jsem si přelila do dávkovače - velice příjemná věc! V piksle od Ilcsi byl můj DIY čistící olej, který miluju (návod ZDE) a ve skleničce s kapátkem byl čistý sezamový olej, který střídám na čištění s tím mým diykovým, a který občas používám i na krém jako péči (ale o tom detailně fakt někdy příště)


Spotřebovávat dekorativku fakt neumím - teda kromě vzorků a řasenek. Řasenky mi jdou nejlíp..
Maličká Clinique High Impact Mascara je moje stálice už několik let, nahradila ji další miniaturka. Na cestování ideál a dělá mi hezké řasy. 
Ale pozor, měla jsem ji i ve velkém balení, které mi dovezla kamarádka z USA za "friendly" cenu  a musím říct, že jsem byla zklamaná: velká verze zdaleka nevydrží více než ta malá - vydrží cca stejně 2-3 měsíce. Stejný dojem z velkého balení řasenky jsem si přečetla i na jednom ze zahraničních blogů, kde mi mé zklamání potvrdili - vypadá to tedy, že nejsem jediná, kdo má tento dojem. Takže nemusím brečet, že ty velký mrchy jsou tak drahý, protože mi stačí ty malinkaté a ty mě nezklamaly nikdy!
Narozdíl od Bourjois City Radiance, který mě ve vzorku nijak neuchvátil. Ano, musím říct, že ten radiance efekt byl docela wow glow, ale ve finále mám prostě nejraději svoji stálici Healthy Mix Radiance Reveal a nepotřebuju tyhle novinky.

A už fakt končím. Moc se omlouvám, že je článek tak příšerně dlouhý, ale ta spotřeba byla taky dlouhá. Už tady chvíli nic takového nebude, nebojte se. Ale doufám, že jste si tady narolovaly, co vás zajímalo a třeba jste něco nového zjistily. 
A co vy - dávám vám spotřeba zabrat anebo jste vzorné spotřebitelky?

Mějte se moc krásně!










neděle 25. září 2016

Podzimní blues

Zdravím Vás přátelé v těchto podzimní dnech!

Každý rok si říkám, že ten přechod z léta na podzim zvládnu líp a houbeles.
Přemýšlím, jak je to možné, že mě podzim vždycky překvapí ze zálohy. Asi je to tím, že do poslední chvíle tak lpím na létě, že si nechci myšlenku na přicházející podzim připustit. No to asi není úplně nejlepší přístup, co - aneb pštrosí styl života :-). Strčíme hlavu do písku a budeme dělat "jakože to není". Většinou čelím realitě statečně, ale realitě nadcházející doby temna a chladu asi ještě pořád neumím čelit preventivně. Na jednu stranu mám hrozně ráda tu podzimní barevnost a měkké světlo, na druhou stranu špatně snáším tu druhou temnější část podzimu a následnou zimu.....


Všimli jste si taky, že měsíc září je měsícem velkých změn a nových začátků?
Já si vždycky myslela, že je to leden - nový rok, nový začátek, ale opět houbeles.
Já už sice dávno nechodím do školy, ale moje děti ano, a tak se to chtě nechtě dotýká i mě.
Rodič má těch domácích úkolů najednou zase víc a všechen ten stres a přechod z dovolenkového módu do sychravé reality udělá své. Není to jen začátkem nového školního roku, je to ňák ve vzduchu nebo co - kromě virů a angín......
Já si teda na začátek nového období pořídila jednu virózu a bolest zubů (vše léčeno naprosto špatně - za pochodu), přesto se nemíním těm podzimním chmurám vzdát bez boje, to ani náhodou.
Jdu do toho barvami, kosmetikou a jídlem (jak jinak). Pojďte do toho se mnou a mrkněte, čím si ten začínající podzim vylepšuju, třeba tady najdete inspiraci pro sebe anebo si připomenete vaše vlastní oblíbené záležitosti.
Ale předtím než začnu s fotkami, chci zmínit ještě jeden způsob, jak člověk může bojovat proti nepřízni bohů (někdy si říkám, jak je ten člověk zoufale závislý na počasí - zviřatko :-).
Není to jen ta práce "na povrchu" ale i zevnitř. Je dobré mít plány a vize, sny a přání - něco, co si můžete sami režírovat.....,Plánovat nemusíme jen velké věci, ale i ty malé drobné radosti, jako setkání s přáteli a objevování nových věcí a míst. Pak člověk nemá k tomu blbému počasí navíc ještě pocit, že hraje v blbém filmu jen komparz.
S Enkou jsme se nedávno zamýšlely, při jednom z našich dlouhých meziměstských hovorů (což je další věc, která mi zpříjemňuje nejen podzim, ale jakékoliv období), že asi oprášíme metodu pozitivismu v boji proti melancholickému podzimu a zimě: to je psát si pár pozitivních věcí každý den. Ono to totiž fakt funguje, jak jsme si to vyzkoušely loni na facebooku při nějaké řetězovce. Asi si na to vyhradím další deníček (mám jich totiž málo :-))) Co říkáte?
Je třeba snít, ale zároveň pro své štěstí i něco udělat. Připadá mi, že v září se tohle všechno více zhmotňuje a člověk si vůbec lépe uvědomuje, co by chtěl.
Pro mě osobně je září klíčové, protože přestávám snít o tom, co by chtěla ve svém životě změnit, ale začínám podnikat první kroky vstříc reálné změně - a teda bude to fičák, chci změnit totiž skoro všechno.
Nechám si pár milovaných přátel, děti a kočky a našich pět "švestek" a jinak nezůstane kámen na kameni.
Držte mi pěsti, ať se to povede a já vám přeji moc hezký podzim a těším se, že ho tady budeme trávit spolu, protože blog je jedna z těch fajn věcí, které si nechám taky.....


 Polívka je grunt a základ podzimu, takže když na nás přišly viry a bacily, potáhla jsem čtyři hodiny na sporáku pořádný hovězí vývar, pro zpestření jsme si vývar daly s čínskými nudlemi


Na podzim sahám po rakytníku a do dm drogerie chodím na rakytníkový čaj od Apotheke, 
a objevila jsem teď novinku hřejivý zázvor s rakytníkem, kterou jsem musela hned vyzkoušet


Rakytník musí být i v přesnídávce :-), opět z dm drogerie, tyhle přesnídávky jsme si oblíbili doma všichni....jak vidíte níže


 No, akorát Amy nešla po přesnídávce, ale po cukrářském piškotu, které zbožňuje, systematicky mi narušovala focení pro tento článek až to vyvrcholilo krádeží piškotu, která se nepovedla, protože sklenička i s piškotem spadla....no koše, který byl hned u stolu
A po téhle stórce ze zákulísí focení byla Amy vykázána z pokoje :-D


Jistě jste očekávaly nějaké ty barvy na nehty, že jo - nemůžou  u mě chybět
Zde moji top podzimní oblíbenci:
Zleva: Loreal Royal Orchid, Loreal Flashing Lilac, Revlon Bold Sangria, Loreal Freida, 
Barry M modrý Supersonic a Barry M Red Wine a nádherná novinka od Trend It Up č. 260


Trend It Up je zbrusu nová značka rakouské provenience v naší dm drogerii, tak jsem si řekla, že to prubnu, páč co je rakouské potažmo německé většinou nemůže být úplně špatné, nastudovala jsem i přiložené složení a žádné hrůzy v těch lacích nemají.....
A protože v nabídce měli opravdu nádhernou modrozelenou, kterou byste u jiných značek v drogešce marně hledali...a já ji chtěla na podzim....
Cena naprosto luxusní kolem třiceti korun, kvalitou převálcuje v klidu Essence, protože lak se příjemně lakuje, schne rychle a vydržel mi na nehtech tři dny bez oprýskání, pouze jak vidíte na fotce ubýval od konečků. 
Až budu mít roupy, půjdu opět do téhle značky, malá hranatá lahvička je taky rozkošná.....


Touhle barvou na nehtech jsem uvítala první podzimní den....


Podzimní miláčci....


Vytáhla jsem taky moje oblíbené podzimní barvy, mám poslední dobou ráda kontrast různých fialových a mauve odstínů v kombinaci se zlatou či jinými teplými doplňkovými barvami
Takže se tady mísí NYX, Chanel, MAC, Loreal a Loreal a Maybelline color tattoo s Artdeco
a do toho krásně ladí Plum Pop, ne? !-)


Mám pár top rtěnek, které nosím vesměs celoročně a tak nemůžou chybět ani na podzim:
Růžový lesk Rouge Bunny Rouge Smother me with kisses, různé odstíny mauve - jak jinak - od Loreal Mauve Cherie, Maybelline Mauve Mania, MAC Plumful, a taky nesmrtelná  Berry Smoothie od Revlonu anebo Latino od Rimmel


Tvářenky nemůžou absolutně chybět bez nich bych na podzim vypadala obzvlášť jako zombie.
Nejoblíbenější: Loreal Candy Cane Pink, Bourjois Lilas d´Or a Lavera Plum Blossom


A ke slovu se dostává na podzim pan L´Artisan Parfumeur se svou esencí Caligna,
jako má pan Shakespeare svou Zimní pohádku, tak já mám tuhle podzimní pohádku od pana L´Artisana. 
Zamilovala jsem se do ní totiž loni na podzim v lese, ehm...evokuje mi vůni pryskyřice, kterou jsem fotila v tuhle dobu v bučinách u Prahy. 
A není snad ideální nacpat příjemné vzpomínky do krásné voňavé lahvičky?


Mou hlavní podzimní terapii jste mohly už vidět na instagramu -  kabelka Therapy London...:-),
kterou jsem si dovezla, jak jinak, z Londýna


A mým oblíbeným podzimním outfitem se s vámi loučím.

Doufám, že se vám tohle podzimní blues líbilo a budu ráda, když mi napíšete, co na podzim nejraději nosíte, děláte či papáte vy.....

Krásný podzim vám přeje eM!


pátek 9. září 2016

Víkendový tip a ne-tip na knížku

Hezký pátek přeji!

Dnes mám pro vás novou a asi nepravidelnou rubriku na víkend - tipy na knížky, filmy, seriály co mě zaujmou či ne a chtěla bych vám o nich napsat. Docela se mi totiž nahromadilo několik tipů a byla by škoda o nich nenapsat. Pokusím se spíš tak lehce naťuknout vaši zvědavost a pak už je na vás, jestli po knize či filmu sáhnete nebo ne. Já sama hrozně ráda získávám tipy na tyhle volnočasové společníky.

Jak je uvedeno v záhlaví bude jeden tip a jeden ne-tip. Ne-tip znamená, že se mi knížka moc nelíbila, ale napíšu vám proč a je to zase opět můj subjektivní názor, někdo jiný může mít úplně jiný vkus a co se líbí mně, se nemusí zase líbit druhému...a o tom to je, aby svět byl pestrý a zajímavý a lidi nebyli stejní a nedělali stejné věci...



Začnu tipem, páč o něčem, co se člověku líbí se asi píše líp.
David Cronenberg, Konzumárium
Úplnou náhodou jsem totiž v knihovně narazila na knihu od Davida Cronenberga a koukala jsem jako vejr, jestli to je TEN Cronenberg?
Filmoví fanoušci určitě ví, že David je slavný režisér. Já od něho viděla spoustu filmů, asi nejznámější, které můžete znát (a které jsem viděla) jsou: nejslavnější kultovní horor Moucha (1986), Crash (1996) "novější" Dějiny násilí (2005) a Východní přísliby (2007) anebo úžasný film Nebezpečná metoda (2011), momentálně se chystám na Mapy ke hvězdám z roku 2014 - všechno jsou to velice znepokojující filmy, protože řeší témata kontroverzní, na které si holt každý režisér a ani divák netroufne. Jsou to filmy, které ve vás zanechají dojem, prostě je jen tak nezapomenete, nikdy.
O Davidovi se říká, že je úchylák a mně se tohle vůbec nelíbí.
To, že si na pomoc bere bizarní a absurdní příběhy neznamená, že ta absurdita a bizarnost je samoúčelná, v jeho případě určitě ne. Dotýká se nešvarů aktuální doby, ať už skrytých nebo zcela otevřených.
Už spoustu let velice osobitým způsobem hraje na naše nervy. Já samotná jsem z jeho příběhů často lehce vykolejená, a to je právě dobře! Málokdy už mě něco vytrhne z mého klidu, už jsem toho viděla a zažila asi příliš. Dnes už se takové filmy nedělají, bizarnost je často už pouze samoúčelná.
David ale umí vytrhnout z běžné narkózy a zároveň umí pobavit.
A umí to i v knižní podobě!
Konzumárium je opět jakési nastavené zrcadlo naší moderní době, kdy jsme všichni závislí na informacích z internetu, klasické vzdělání je pasé, lidi už informace nehledají v knihách, spoléhají na google, máme přímo dotykové intimní vztahy se svými ajfouny a foťáky (ano, jsem také vinna ve všech bodech více či méně).
David naráží na tyhle aktuální rysy naší doby a zamýšlí se opět tak nějak "ad absurdum", co by se mohlo stát - a na pomoc si bere opravdu dost bizarní příběh. Není to pro žádné slabé nátury, to vám musím říct rovnou, ale kdo zná Cronenberga a má ho rád, prostě slabá nátura není a něco vydrží. U knihy máte tu výhodu, že vám není předkládán cizí obraz, vy si při čtení vizualizujete, co chcete a jdete v představivosti jen tam, kam je vám to milé - v tom je jaksi kniha milosrdnější než film. Ale myslím, že vás nemusím zbytečně děsit, nadsázka je tady často docela zjevná.
Nebudu vůbec psát o příběhu, je úžasný a unikátní a nechci zde dávat zbytečné spoilery. Nechte se překvapit, šokovat a také si trochu můžete sáhnout do svědomí, jak to vlastně všichni máme s těmi technologiemi a lidskými vztahy...., s čím máme nejužší vztah je ta otázka, nikoliv s kým...
Ke konci knihy už jsem se té bizarnosti s chutí nahlas smála, když mi byla odhalena bizarnost příběhu v celé jeho nahé kráse. Mám ráda, když kniha končí a já se prostě směju a říkám si, no to snad ne....
A přestože jsme všichni vinni touto dobou, tak nějak mě ta bizarnost neděsí, odkládám knihu a říkám si, no jo všichni jsme jenom lidi a pěkně praštění, když jdeme k meritu nás samotných. Bizarnost není apriori obviňující a odsuzující, a je prima být se svým vlastním šílenstvím obeznámen a uvědomovat si ho, stejně jako šílenství doby, ve které žijeme - pak se totiž můžeme sami sobě i té době zasmát.......
Klobouk dolů před Davidem Cronenbergem (ročník 1943), který ve svých letech dokáže stále nastavovat světu zrcadlo jeho vlastních bizarností až úchylek.
PS: Ze začátku knihy mě dost iritoval český překlad, kdyby mě to iritovalo dál, tak asi bohužel Davidovu knihu odložím, což by byla velká škoda!!!!!!

A ne-tip na knihu:
Radka Třeštíková, Dobře mi tak
Na instagramu jste mohli zaregistrovat doslova mánii po nové knize Bábovky od této autorky.
Absolutně nevím, čím si to kniha zasloužila, nečetla jsem ji - ale v jednu chvíli byla úplně všude a dodnes, když zahlédnu v knihkupectví její grafickou obálku, rozpoznám ho na dálku...A to jsem, prosím, krátkozraká. Buď je to absolutně dokonalý PR a grafický design v jednom (ne že by Radka neměla za sebou umělecky nadanou rodinu) a v tom případě chci vědět, jak se to sakra dělá anebo je ten obsah knihy tak dobrý?
No, nebudu dnes psát o Bábovkách. Jsem v tomhle holt rebel a málokdy jdu s davem, když je něčeho na internetu příliš mnoho, schválně jdu jinou cestou.
A proto jsem si v knihovně zarezervovala prvotinu Radky Třeštíkové s názvem Dobře mi tak, o které jsem teda na instagramu nečetla ani slovo....asi je to tím, že byla vydána v r. 2014 a to už je dávno :-))))
(Sakrasm)
Takže proč je tohle vlastně ten ne-tip?
Nastíním příběh velice velice stručně. Hlavní hrdinou je padesátiletý malíř notně sobecký, který jaksi hledí zvočidovoči tomu, jaký život dosud vedl a čelí následkům, respektive jim vůbec nečelí a to je to, co mě na příběhu totálně irituje. Je to příběh depresivní, nic neřešící, poučení žádné, satisfakce pro čtenáře žádná, odkládám knihu a jsem otrávená. Není mi dvacet, abych čekala happyend pokaždé, když čtu či vidím nějaký příběh, já ho ke svému životu nutně nepotřebuju, ale potřebuju něco, cokoliv, kdy si řeknu - jo, byl to dobrý příběh.
Tohle je ve své realistické krutosti mnohem horší příběh než jakkoliv bizarně a úchylně pojatý příběh Cronenbergův, řekla bych právě, že zde ta krutost byla až samoúčelná - a to je něco, co mě fakt nebaví a nemyslím si (dost odvážné tvrzení, já vím), že by tohle někdo i z mladších ročníků, který zdaleka nezažil absurditu života a neuvědomuje si ji zatím tak velkou mírou jako já, ocenil.
Mám pochopení pro slabosti jiných, a věřím, že takové osobnosti, jak je vykreslila Radka ve své prvotině opravdu existují - ale pochopení je jedna věc, tolerovat to nemusím a číst to taky nechci.
Tenhle příběh mě fakt naštval a víte proč?
Protože Radka Třeštíková si umí hrát se slovy a s mateřským jazykem velice hezky - ta hra mě strašně bavila! Já miluju hrátky, které náš český jazyk poskytuje a tohle má Radka zmáklé ve své prvotině opravdu dobře, za to má jednoznačně plusové body, ale způsobem, jakým vystavěla příběh, ho vlastně i zabila. Vzhledem k tomu, že tohle byla autorčina prvotina, tak velice doufám, že svůj styl a cit pro příběh teprve tříbí Opravdu doufám, protože hru se slovy umí, ale mně to prostě nestačí, každá hra musí mít adekvátní obsah. Bohužel si nejsem jistá, jestli budu mít někdy náladu si něco dalšího od autorky přečíst, možná až zapomenu na rozčarování z téhle knihy.
Dobře mi tak. :-)

Budu ráda, když mi napíšete, jestli jste tyhle dvě knihy četli a jaký na ně máte názor (tolerantní odlišnost se vítá), případně jestli vás láká si je přečíst. Stejně jako budu ráda, když mi napíšete, jaké knihy zrovna baví a nebaví vás, co vás překvapilo příjemně a naopak zklamalo.

Přeji vám krásný víkend!
Vaše eM

Pokud máte chuť na další starší tipy na knížky, mrkněte do mé knihovničky zde na blogu, slibuju, že se budu snažit i tu virtuální knihovničku plnit více než jsem to dělala dosud....A k tomu mi dopomáhej Bůh, mí čtenáři a čtenáři knih a čas a....konec výmluv!
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate