pátek 8. července 2016

Jste ozbrojené?

Zdravím Vás!!

Jsou články, které se píšou samy, prostě to ze mě vyletí samo, jen prsty tančí po klávesnici.
A stačí k tomu nějaký malý popud a najednou se z té změti myšlenek, které se vám honí hlavou už pěkně dlouho, stane téma.

Pojďme si to vyjasnit!

Co jsou to ženské zbraně? A jste ozbrojené? Pomáhá vám to ve vztazích?



Mým popudem k napsání tohohle článku byla krásná kapitola ve "Šťastné knize" Báry Šťastné o ženských zbraních. Její vtipné zamyšlení tak zapadlo do mozaiky mých myšlenek, že jsem místo četby další kapitoly vzala notebook a začala datlovat na lodžii tyto myšlenky. 



Já tyhle věci nenazývám zbraněmi ale hrami, a řeknu vám, jsem hrozně špatný hráč. 
Neumím se přetvařovat, že jsem někdo jiný jen proto, abych získala od muže to, co chci..

Nedávno jsme taky seděli do noci s mou kamarádkou u skleničky a filozofovaly nad muži.
A že jim vůbec nerozumíme a že jestli něco nesnášíme, tak je to hrát nějaké hry, aby muži dělali to, co si přejeme. 
Proč to, sakra, nedělají aniž bychom s nimi musely jaksi manipulovat? 
Proč to nechápou, když jim otevřeně řekneme, co chceme a proč to tedy nedělají, když jim přímo říkáme, co nás udělá šťastnou?
Nejsme tak naivní, abychom čekaly, že nám budou muži číst levity, ale přesto vykazují jakési známky "nepružnosti" či neochoty??? Nebo je to tou chybějící nožičkou v chromozómech (XY)????

Je mi čtyřicet a na poli vztahů můžu sečít své zisky a ztráty a bilance asi vypadá takto - zisky dvě děti a spousta cenných zkušeností..., jinak spousta ztrát včetně těch finančních.
Když slyším, co všechno dostaly některé ženy po rozvodu a co všechno já jsem musela zaplatit, tak si říkám, že jsem prostě něco dělala úplně špatně a netýká se to jen manželství po právní stránce.
Přesto po tolika letech a tvrdých zkušenostech mužům stále nerozumím. A naznávám jakéhosi vědomí, že rozumět jim ani není předmětem hry....No, ale přesto se necítím zapšklá ani zahořklá. Bude to asi tím, že jsem dost vytížená i bez vztahu :-D

Ale nevím pořád, co jsou ty pravé ženské zbraně anebo ty svoje neumím používat?
Jsem naprosto nezávislá, zvládnu spoustu věcí zařídit, myslím si, že jsem atraktivní, inteligentní, občas docela i vtipná (soudě podle občasného hodnocení jiných mužů),  přesto nějak ten "pravej" někde vázne - možná je zaujat nějakými lepšími ženskými zbraněmi než jsou ty moje. Nevím.




Přemýšlím poslední dobou nad tím, že být silná ženská není vůbec dobrá zbraň. 
Buď potkáváte muže, kteří vás chtějí řídit a ovládat a tímto tu vaši sílu zkrotit anebo potkáváte muže, kteří vás prostě nechají všecko zařídit, protože ví, že to zvládnete.
Myslím, že moje největší chyba je, že prostě moje zbraně jsou už na muže příliš silné.
Mají rádi slabé ženy, které jim dávají neustále najevo jak je potřebují? Uf, samé otázky a žádné odpovědi!
Z mé zkušenosti vyplývá, že muži raději chtějí být s ženami jaksi méně nezávislými než by si lajzli život se silnou osobností, kde by se třeba museli snažit taky....
Jenže silná osobnost je taky zároveň i křehká žena a světe div se, je taky ráda, že ji někdo pomůže - fakt si nehraju na Laru Croft a nemám zbrojní pas :-D - tudíž pomoc také potřebuji, akorát se netvářím jako chudinka a neumím manipulovat. 
Od jakživa jsem příliš svobodomyslná a odjakživa narážím na to, že místo abych potkala rovnocenného partnera potkávám muže, kteří buď nevědí, co chtějí anebo to vědí moc dobře a tvrdě to vyžadují bez ohledu na komfort druhého.

A tak vysílám do vesmíru objednávku pravého muže :-)
1) Musí v tom být chemie, ale nesmí to být příliš třaskavé, musí být fajn, upravený, čistotný, ale žádnej extra krasavec, na Liama Hemswortha a jeho bráchu se radši kouknu jen ve filmu a pak zaklapnu poslintanou klávesnici. S příliš hezkejma chlapama je ta potíž, že se nemuseli nikdy moc snažit...ženy jim padají k nohám samy.
2) Musí být inteligentní, abychom si měli o čem povídat, hodil by se nějaký společný zájem, aby to povídání nebylo jen na chviličku u kafe.
3) Musí být vtipnej a to hodně. Musí mě umět rozesmát a nesmí se brát příliš vážně. 
4) Musí respektovat mou svobodu, ale zároveň umět být na blízku.
    Je prima, když umí překvapit a není s ním nuda. Já se strašně nerada nudííííííím! 
5) Ha a musí bejt silnej, ne ve fyzickém smyslu, když to vemem kol a kol, každý větší chlap je fyzicky silnější než já - musí být silnej charakterem, takový co nepotřebuje manipulace a chce partnerku do nepohody i pohodičky a umí nabídnout to samé. 
Může mít za to pár chyb, který budu tolerovat.
6) Ale hlavně nesmí být citově retardovaný, prosím, takové už ne, vesmíre.
7) Chci muže, který se emocí nebojí, umí s nimi pracovat anebo se aspoň snaží, ale není přitom nijak zženštilý, umí projevit empatii a zároveň dát prostor k dýchání, ke svobodě. 
8) Bude obdivovat, jak jsem šikovná a všecko umím, ale přitom mi nabídne, že to raději udělá on. 
9) Musí být zodpovědný a umět přijmout zodpovědnost jak za svůj život, tak přijmout i závazky vůči ostatním. Prostě protože chce, protože mě miluje.

No tak jo, zazvonil zvonec, pohádky je konec. 
Ano, já vím, jsem náročná. Objednávka je to poněkud nerealná, ale co kdyby, že. Kdo žádá málo, dostane málo :-D
A výhodou těch zkušeností je, že prostě už jasně víte, co chcete a co můžete nabídnout. !-)

Do seznamek nejdu, čekám, že vesmír něco přihraje sám a jestli ne?
 No, tak si budu užívat své zbraně a svou svobodu a samotu, nikoliv osamělost. 
Já totiž umím flirtovat, umím chlapa pochválit, jsem ženská do nepohody, nehroutím se při prvních problémcích, umím být taktní i tolerantní, ale dělám to, protože chci. A když nechci pánové, můžete se rozkrájet a nic nebude.



Ale jak tak přemýšlím dále, možná sami pánové neví, co chtějí. 
Pořád se říká, že to neví ženy, ale já myslím, že to už to dávno není pravda. 
V době feminismu si ženy dost uvědomily, co vlastně chtějí, občas jen přijdou na to, že nemohou mít všechno. 
A spíš řešíme nahlas to, co nechceme než bychom vyslovily jasné požadavky.
Ale na rozdíl od mužů, kteří se nikdy o svá práva nemuseli s nikým hádat, nakonec z toho všeho vycházíme silnější než by muži chtěli.
Život nás udělal silnými tím, že nám házel klacky pod nohy a my ještě k tomu všemu umetaly cestičku našim mužům.
A co teď máme?
Nezodpovědné muže hledající smysl života mimo svou rodinu a přetížené ženy, které se starají o všechno. 
Kde jsou sakra ti gentlemani, co nám mají život ulehčovat, tu podržet dveře, tu se usmát a zalichotit, tu nabídnout pomocné rámě?
Kde to sakra je? Je tohle výsledek feminismu? Slabí muži a silné ženy? 
Samozřejmě nechci generalizovat. Pořád doufám, že někde ti silní muži jsou.. (Třeba v nějaké vzdálené osadě? :-)) 
Ale nechci a nebudu hrát  žádné hry.
Nebudu se dělat nedostupnou, abych byla pro muže přitažlivá, nebudu dělat, že nejsem silná, když silná jsem, a nebudu dělat, že mi není někdy líto, že nemám nikoho, kdo by mi kryl záda. Předstírat, že jsem někdo jiný jen proto, abych dostala, co chci, je únavné.

Ale teď v těchto letech, kdy už jsem příliš zkušená a otrlá, nacházím neskutečnou útěchu a podporu, vtip a skvělé zážitky s mým kamarádkami, nepotřebuju muže za každou cenu jenom proto, abych nebyla sama. A to má pro mě nesmírnou hodnotu. Je v tom úleva i ta pravá svoboda, byť tvrdě vydřená a zaplacená.
Oceňuji více než kdy jindy ženskou energii. My si prostě rozumíme i beze slov. 
A možná třeba jednou přijde i ten "kouzelník", nevzdávám se naděje...
Každopádně vím, co chci a nemíním dělat kompromisy, které jsou na můj úkor, umím sice i slevit z nároků, ale některé hodnoty jsou pro mě svaté.
Sebe mám totiž radši, žiju se sebou spoustu let a už jsem si na sebe zvykla :-D

Jak to máte Vy?

Mějte se krásně!  eM

11 komentářů:

  1. Ano, jsme zbytečně silné a umíme se postarat samy o sebe (ve tvém případě ještě o dvě děti) a to asi není zrovna žádoucí vlastnost. Objednávka je pěkná, já bych taky zvládla sepsat seznam, nebyl by mo odlišný tomu tvému, vlastně bych se pod něj mohla podepsat. A kompromisy dělat nebudu, protože jsem spokojená i takhle. Než dělat ústupky, raději budu sama :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Drahoušku! Je to tak, my odstěhujeme i skříně, když je potřeba co :-) Jsem ráda, že se Ti objednávka líbí teda :-D, ono vůbec není marný totiž napsat to takhle černé na bílém. Kompromisy jsou prostě sprosté slovo a myslím, že Ty ještě můžeš doufat daleko více než já, ve Tvém věku, i když jak tak koukám, s chlapama je to těžký napříč léty. Ale hrozně ráda jsem s Váma skvělýma ženskýma :-** Člověk pak vůbec nemá pocit, že je sám !-) A umět být spokojená i sama je myslím dost podstatné.

      Vymazat
  2. Super článek, pod spoustu věcí bych se podepsala. :) A to přesto, že to mám s chlapama tak nějak permanentně nijak. Nikdy se o mě moc nezajímali, tedy hlavně v dospívání, což je přece jen osobnost formující období. Takže jsem se naučila žít si spokojeně sama, na chlapy se nespoléhat a nepotřebovat je. Až natolik, že se bojím, že pokud náhodou natrefím na toho pravého, tak to ani nepoznám a on si bude myslet, že nemám zájem. :D S přibývajícím věkem by ten zájem snad i byl, jenže se obávám, že bych už ani nebyla schopná naučit se s někým žít a nemít všechno podle sebe. :( No naštěstí se tím momentálně moc trápit nemusím, kolem sebe mám jenom chlapy, kteří mi dennodenně ukazují, jak můžu být ráda, že chlapa nemám, protože to nejsou zrovna vzory ideálního partnerského života.... a když už o mě někdo zájem projeví, tak je to jen takový přelétavý zájem typu "sbalím ji na chvíli pro zábavu". Děkuji nechci. Mám svou hrdost a nepotřebuji být s někým, kdo by o mě nestál dlouhodobě. Takovému člověku bych se ani nedokázala otevřít a ten svůj život s ním opravdu sdílet. Krátkodobé flirty mě nelákají a nenaplňují.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z dospívání to mám úplně stejně! Pak se to zlomilo, jenže já se rychle vdala :-D, a brzo...Teď na sobě pozoruju to samé co Ty. Že už se mi nechce narušovat své pohodlí jen tak a kvůli čemu vlastně? Nejsem na krátkodobé záležitosti taky. Navíc, už musím přemýšlet i tak, koho bych dovedla domů mým dětem a to je ještě těžší filtr. Zatím taky potkávám jen ten vzorek, který mě přesvědčuje o tom, že je dobré být sama a když poslouchám spoustu zadaných přítelkyň, říkám si, ufff je to někdy těžký vyjít s platem a vychovávat děcka sama, ale mít na krku ještě někoho dalšího - právě, děkuju nechci. Jasně, hrozí nám, že toho pravého mineme, ale třeba on jednou nemine nás :-D Nicméně asi nemá smysl si idealizovat prince na bílých koních..

      Vymazat
  3. Občas vidím kolem sebe známé, které sice mají chlapa, ale ve skutečnosti jsou v tom vztahu stejně samy. Potřebuji vedle sebe člověka, na kterého se můžu spolehnout, který bude za mnou stát. Chlapa ze seznamu bych brala hned :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš velkou pravdu Ivi, já to vidím kolem sebe taky, spoustu ženských, který sice žijou v manželství, ale často přiznávají, že vlastně neví, na co toho chlapa mají - většinou je to i jen otázka peněz v rámci rodiny, což mi přijde jako hodně smutný důvod s někým zůstávat. I já si prošla tím, že kvůli zachování rodiny jsem dělala kompromisy, ale nevyplatily se mi a nakonec ani nevedly ke kýženému cíli. Vím, jaké to je být ve vztahu a být osamělý a už bych to nikdy nechtěla, paradoxně teď se opravdu necítím osaměle.....
      Přesně tak to vidím i já, mít někoho na koho se můžeš spolehnout, kdo ti bude krýt záda a podpoří, prostě parťáky. No, hezky jsem si ten ideál vybájila,co :-D

      Vymazat
  4. Vynikající, má drahá.. souhlasím a podepisuji.. jen bych tvé požadavky na budoucího rozšířila o jeden bod, bylo by fajn, kdyby měl bráchu stejných kvalit :o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ma drahá moc Ti děkuji! Máš naprostou pravdu, musí mít bráchu, jinak do toho nejdu :-D Jo takoví bratři Hemsworthové co, asi zůstaneme jen u nich no....Realita je krutá.

      Vymazat
  5. A já furt nevím, co je to za úzus, že správná parta pro život je 1 chlápek + 1 bába. Já to takhle teda dlouhodobě aplikuju, chlápek splňuje všechny body, i ten předešlý splňoval (ten před tím byl teda hovado a víc už si naštěstí nepamatuju). Ale vždycky jsem vyznívala názor, že life-parta má být složená z tolika jedinců tolika pohlaví, jak se jim to hodí dohromady. Křesťanské základy v nás tak nějak ukotvily názor 1+1 a my se ho pořád mentálně nedokážeme vzdát (stejně jako třeba náušnic pro holčičky nebo práce ve dne atd). A sekulární společnost se toho křesťnaského úzu taky nikdy nedokázala zbavit, ani za bolševika, i když pokusy byly (kolektivní domy). Muslimové to mají trošku lepší.
    Ženské zbraně - teda nevím, stejně jako můj předešlý názor mám svobodné chápání i definice pohlaví. Rozdělní na dvě možná vzniklo s prvním zápisem do matriky a moderní společnost ctrvá na tom, aby byla kolonka vyplněná. Před tím se lidé v Evropě tak nějak přiznávali až k 17 pohlavím, sám si zvolil potřebnou nuanci, která neměla se vzhledem orgánů nic společného - visela na mentalitě a sebevnímání. A pak prý šerý středověk... Tahle kategorizace neje že žene do neštěstí lidi, kterým dnes říkáme trans- a kteří nikdy v životě nemůžou poznat spokojenost (oni nejsou A nebo B, oni jsou něco mezi tím, to jen my se je furt snažíme někam nacpat a tím je deptáme, často až k smrti, které předchází řada bolestivých pokusů o vnější změnu - proč to?). Jenže mnohem větší škodu tohle vnímání páchá na lidech, kteří jsou "normální", zařazení.
    Jaký coming out - poznal jsem že jsem homo? Blbost. Donutili mne lhát, našel jsem odvahu se vzepřít. BNic jiného.
    Proč nám, doháje, okolí prostřednictvím knih, románů, televize, matek a kamarádek furt vnucuje myšlenku, že jen v páru, ne méně, ne více, ne jinak může člověk dosáhnout štěstí? A když toho párového nemá, tak má životní průser - fakt? A pro by třeba nemohli žít tři báby a jeden chlápek, když si rozumí, aniž by to bylo vnímáno jako zvrácené? Ať už se sexcem nebio bez, nebudou. Pokud to nejsou hodně svobodomyslní lidi.
    Znám lidi, kteří si po hormonálně bouřlivém mládí našli úplně jiného partnera - stejné pohlaví, trans, věkový rozdíl šílený (starý pán s klkem ve věku jeho vnuka) a spokojeně spolu sdílejí život. A taky lidi, kteří ho sdílejí sami se sebou, protože prostě zjistili, že jsou tak jiní, že jejich nejlepší kámoš jsou oni sami. No a co? Proč to srovnávát s naší párovou kulturou? Jen ať je nás licho a bez výčitek.
    Čímž chci říct, milá Em, abys byla s tím, kdo ti momentálně vyhovuje, v jakémkoliv poštu a vůbec si s tím nelam hlavu. Podle mne ti nic nechybí. A jestli má přijít chlápek či dva nebo bába anebo nikdo, tak to ber jen do té míry, abys z toho měla radost a dobrý pocit.
    A jestli někdo disponuje nějakýma "ženskýma" zbraněma, tak podle mých propočtů je to pouze jedna sedmnáctina populace, hehe, takže na to zapomeň, to je nevýznamný zlomek a nemůže to fungovat.
    Prostě podle mne si kompletní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ženo Drahá! Ty bys měla psát nejen o vůních a že to děláš dokonale, ale i o těhle věcech. Úžasný komentář. Moc Ti děkuju, ten závěr mě až dojal fakt! Ku...se mi chce vykřiknout, konečně zas někdo, kdo mi rozumí :-D Já se s tím furt peru a už se mi nechce v mým věku pořád řešit ty škatule, je to strašně únavný a je mi jasný, že se tam nemůžu napasovat. A že se nedokážu dopočítat dvou...Hele víš, jak je ten vtip, že manželství je tak těžký, že někdy jsou zapotřebí tři :-))) Ale o to nejde, manželství je pro mě pasé, nevěřím už v něj, i když respektuju manželství jiných... a partnerství nacházím právě úplně jinde, páč mám svou Drahou manželku a věř, že bych se s ní klíďo zaregistrovala,aby fakani měli pořádnýho rodiče, kdyby se se mnou něco stalo a majetek nezhltli jiní :-)). Páč stejně Enku považujou za zásadního člena naší rodiny, víc než biologické dárce, tak co....Pro děti je důležitý, jestli je někdo miluje a věnuje se jim, že jo. Stejně plánujeme žít na důchod spolu a mít sluhu a pány pro zábavu :-DDDD. Taky mám pocit, že mi nic zásadního nechybí, dvě děti a tři kočky mě dost zaměstnávají i tak :-) a já nejsem člověk, co se rád nudí. Navíc, já měla dost špatný příklad v rodině, kdy moje máma upřednostňovala chlapy před dětmi i kamarádkami, a když je neměla, furt to řešila a bohužel to řeší dodnes v pětašedesáti. Tohle by mě unavilo doslova k smrti jo. Já prostě nechci řešit, že nejsem v páru, mně je fáááájn. Mám kolem sebe tak inspirativní ženský, včetně Tebe, že. A to můžu jaksi upřímně přiznat a říct, že jsem hetero. Ale máš pravdu v tom, že lidi, co jsou prostě v jiné procentní menšině, jsou jinak namíchaní mají strašné problémy právě s tím škatulkováním, bože jak já trpěla u filmu Dánská dívka - nemluv mi o dogmatech křesťanství, to je největší mor dle mého a nemůžu se o něm s nikým bavit,kdo ho obhajuje, bo se akorát naseru. Je to jen způsob jak umravňovat davy, a že se to moc nedaří teda. My totiž tady na svobodu nejsme zvyklí a nejsme zvyklí pojímat diversitu jako "normální" věc, prostě jsou různí lidi a to je na tom životě to krásný, místo toho se ničíme, rveme se do tabulek,vytváříme schémata a šablony do kterých se nemůžeme nikdy narvat a nikdo není šťastný, jen těch pár co jsou šťastní v páru, a ti co se nějak trefili do kolonky (možná spíš šťastnou náhodou nebo tvrdou výchovou nevím)...Mně život připravil tolik zkušeností odlišných od normy, že prostě nemůžu fungovat "normálně". A moje děti se s tím perou už od jakživa, že nezapadají mezi davy a já je učím se s tím vypořádat a nebrat to jako trágu.. Víc takových lidí jako jsi Ty !-) Více tolerance pro nás všechny :-D
      Díky!!!!!!

      Vymazat
    2. :)

      https://www.youtube.com/watch?v=WQIvhotZSUw

      Vymazat

Děkuji Vám všem za zastavení a že věnujete svůj čas napsání komentáře. Moc mě taková zpětná vazba těší!!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate