Víkendový tip a ne-tip na knížku

Hezký pátek přeji!

Dnes mám pro vás novou a asi nepravidelnou rubriku na víkend - tipy na knížky, filmy, seriály co mě zaujmou či ne a chtěla bych vám o nich napsat. Docela se mi totiž nahromadilo několik tipů a byla by škoda o nich nenapsat. Pokusím se spíš tak lehce naťuknout vaši zvědavost a pak už je na vás, jestli po knize či filmu sáhnete nebo ne. Já sama hrozně ráda získávám tipy na tyhle volnočasové společníky.

Jak je uvedeno v záhlaví bude jeden tip a jeden ne-tip. Ne-tip znamená, že se mi knížka moc nelíbila, ale napíšu vám proč a je to zase opět můj subjektivní názor, někdo jiný může mít úplně jiný vkus a co se líbí mně, se nemusí zase líbit druhému...a o tom to je, aby svět byl pestrý a zajímavý a lidi nebyli stejní a nedělali stejné věci...

Začnu tipem, páč o něčem, co se člověku líbí se asi píše líp.
David Cronenberg, Konzumárium
Úplnou náhodou jsem totiž v knihovně narazila na knihu od Davida Cronenberga a koukala jsem jako vejr, jestli to je TEN Cronenberg?
Filmoví fanoušci určitě ví, že David je slavný režisér. Já od něho viděla spoustu filmů, asi nejznámější, které můžete znát (a které jsem viděla) jsou: nejslavnější kultovní horor Moucha (1986), Crash (1996) "novější" Dějiny násilí (2005) a Východní přísliby (2007) anebo úžasný film Nebezpečná metoda (2011), momentálně se chystám na Mapy ke hvězdám z roku 2014 - všechno jsou to velice znepokojující filmy, protože řeší témata kontroverzní, na které si holt každý režisér a ani divák netroufne. Jsou to filmy, které ve vás zanechají dojem, prostě je jen tak nezapomenete, nikdy.
O Davidovi se říká, že je úchylák a mně se tohle vůbec nelíbí.
To, že si na pomoc bere bizarní a absurdní příběhy neznamená, že ta absurdita a bizarnost je samoúčelná, v jeho případě určitě ne. Dotýká se nešvarů aktuální doby, ať už skrytých nebo zcela otevřených.
Už spoustu let velice osobitým způsobem hraje na naše nervy. Já samotná jsem z jeho příběhů často lehce vykolejená, a to je právě dobře! Málokdy už mě něco vytrhne z mého klidu, už jsem toho viděla a zažila asi příliš. Dnes už se takové filmy nedělají, bizarnost je často už pouze samoúčelná.
David ale umí vytrhnout z běžné narkózy a zároveň umí pobavit.
A umí to i v knižní podobě!
Konzumárium je opět jakési nastavené zrcadlo naší moderní době, kdy jsme všichni závislí na informacích z internetu, klasické vzdělání je pasé, lidi už informace nehledají v knihách, spoléhají na google, máme přímo dotykové intimní vztahy se svými ajfouny a foťáky (ano, jsem také vinna ve všech bodech více či méně).
David naráží na tyhle aktuální rysy naší doby a zamýšlí se opět tak nějak "ad absurdum", co by se mohlo stát - a na pomoc si bere opravdu dost bizarní příběh. Není to pro žádné slabé nátury, to vám musím říct rovnou, ale kdo zná Cronenberga a má ho rád, prostě slabá nátura není a něco vydrží. U knihy máte tu výhodu, že vám není předkládán cizí obraz, vy si při čtení vizualizujete, co chcete a jdete v představivosti jen tam, kam je vám to milé - v tom je jaksi kniha milosrdnější než film. Ale myslím, že vás nemusím zbytečně děsit, nadsázka je tady často docela zjevná.
Nebudu vůbec psát o příběhu, je úžasný a unikátní a nechci zde dávat zbytečné spoilery. Nechte se překvapit, šokovat a také si trochu můžete sáhnout do svědomí, jak to vlastně všichni máme s těmi technologiemi a lidskými vztahy...., s čím máme nejužší vztah je ta otázka, nikoliv s kým...
Ke konci knihy už jsem se té bizarnosti s chutí nahlas smála, když mi byla odhalena bizarnost příběhu v celé jeho nahé kráse. Mám ráda, když kniha končí a já se prostě směju a říkám si, no to snad ne....
A přestože jsme všichni vinni touto dobou, tak nějak mě ta bizarnost neděsí, odkládám knihu a říkám si, no jo všichni jsme jenom lidi a pěkně praštění, když jdeme k meritu nás samotných. Bizarnost není apriori obviňující a odsuzující, a je prima být se svým vlastním šílenstvím obeznámen a uvědomovat si ho, stejně jako šílenství doby, ve které žijeme - pak se totiž můžeme sami sobě i té době zasmát.......
Klobouk dolů před Davidem Cronenbergem (ročník 1943), který ve svých letech dokáže stále nastavovat světu zrcadlo jeho vlastních bizarností až úchylek.
PS: Ze začátku knihy mě dost iritoval český překlad, kdyby mě to iritovalo dál, tak asi bohužel Davidovu knihu odložím, což by byla velká škoda!!!!!!

A ne-tip na knihu:
Radka Třeštíková, Dobře mi tak
Na instagramu jste mohli zaregistrovat doslova mánii po nové knize Bábovky od této autorky.
Absolutně nevím, čím si to kniha zasloužila, nečetla jsem ji - ale v jednu chvíli byla úplně všude a dodnes, když zahlédnu v knihkupectví její grafickou obálku, rozpoznám ho na dálku...A to jsem, prosím, krátkozraká. Buď je to absolutně dokonalý PR a grafický design v jednom (ne že by Radka neměla za sebou umělecky nadanou rodinu) a v tom případě chci vědět, jak se to sakra dělá anebo je ten obsah knihy tak dobrý?
No, nebudu dnes psát o Bábovkách. Jsem v tomhle holt rebel a málokdy jdu s davem, když je něčeho na internetu příliš mnoho, schválně jdu jinou cestou.
A proto jsem si v knihovně zarezervovala prvotinu Radky Třeštíkové s názvem Dobře mi tak, o které jsem teda na instagramu nečetla ani slovo....asi je to tím, že byla vydána v r. 2014 a to už je dávno :-))))
(Sakrasm)
Takže proč je tohle vlastně ten ne-tip?
Nastíním příběh velice velice stručně. Hlavní hrdinou je padesátiletý malíř notně sobecký, který jaksi hledí zvočidovoči tomu, jaký život dosud vedl a čelí následkům, respektive jim vůbec nečelí a to je to, co mě na příběhu totálně irituje. Je to příběh depresivní, nic neřešící, poučení žádné, satisfakce pro čtenáře žádná, odkládám knihu a jsem otrávená. Není mi dvacet, abych čekala happyend pokaždé, když čtu či vidím nějaký příběh, já ho ke svému životu nutně nepotřebuju, ale potřebuju něco, cokoliv, kdy si řeknu - jo, byl to dobrý příběh.
Tohle je ve své realistické krutosti mnohem horší příběh než jakkoliv bizarně a úchylně pojatý příběh Cronenbergův, řekla bych právě, že zde ta krutost byla až samoúčelná - a to je něco, co mě fakt nebaví a nemyslím si (dost odvážné tvrzení, já vím), že by tohle někdo i z mladších ročníků, který zdaleka nezažil absurditu života a neuvědomuje si ji zatím tak velkou mírou jako já, ocenil.
Mám pochopení pro slabosti jiných, a věřím, že takové osobnosti, jak je vykreslila Radka ve své prvotině opravdu existují - ale pochopení je jedna věc, tolerovat to nemusím a číst to taky nechci.
Tenhle příběh mě fakt naštval a víte proč?
Protože Radka Třeštíková si umí hrát se slovy a s mateřským jazykem velice hezky - ta hra mě strašně bavila! Já miluju hrátky, které náš český jazyk poskytuje a tohle má Radka zmáklé ve své prvotině opravdu dobře, za to má jednoznačně plusové body, ale způsobem, jakým vystavěla příběh, ho vlastně i zabila. Vzhledem k tomu, že tohle byla autorčina prvotina, tak velice doufám, že svůj styl a cit pro příběh teprve tříbí Opravdu doufám, protože hru se slovy umí, ale mně to prostě nestačí, každá hra musí mít adekvátní obsah. Bohužel si nejsem jistá, jestli budu mít někdy náladu si něco dalšího od autorky přečíst, možná až zapomenu na rozčarování z téhle knihy.
Dobře mi tak. :-)

Budu ráda, když mi napíšete, jestli jste tyhle dvě knihy četli a jaký na ně máte názor (tolerantní odlišnost se vítá), případně jestli vás láká si je přečíst. Stejně jako budu ráda, když mi napíšete, jaké knihy zrovna baví a nebaví vás, co vás překvapilo příjemně a naopak zklamalo.

Přeji vám krásný víkend!
Vaše eM

Pokud máte chuť na další starší tipy na knížky, mrkněte do mé knihovničky zde na blogu, slibuju, že se budu snažit i tu virtuální knihovničku plnit více než jsem to dělala dosud....A k tomu mi dopomáhej Bůh, mí čtenáři a čtenáři knih a čas a....konec výmluv!