doufám, že jste se tady měli suprovně za mé "nepřítomnosti" a užili si mé spolublogery Shellyho a Enku.
Oba dva jsou skvělí, a já jsem jim vděčná, že mi pomohli s blogováním, abyste nemuseli čekat na články než se dám "do kupy"......
Znáte to - život neustále něco na nás chystá a v mém případě si asi řekl: "hele, dodal jsem ti velkou dávku radosti a štěstí z úspěchu dcery a je třeba to vyvážit". No, jenže mám spíš pocit, že moje misky vah nejsou vyvážené, ale že se moje bedra jaksi prohýbají pod hromadou starostí. Někdy se to tak stane: prostě jedna blbá zpráva za druhou, strach, nejistota, stres a do toho už stačí málo, abyste podlehli útoku bacilů.
Jó, hned bych jela na Mallorcu...
Jak by řekli francouzi: C´est La Vie (to je život)...
A tak, abych se pomaličku krůček po krůčku vyhrabala zpod těžkého nákladu, vytvořila jsem si takový mini systém odměn a malých radostí. A po tomhle "systému" sahám kdykoliv je mi ouvej. Aby totiž nedošlo k omylu, já nejsem žádný "sluníčkový" typ, jak by si třeba někdo mohl myslet - mám k melancholii mnohem blíže, ale svými sklony nikoho neobtěžuju (no tak jo, občas svoje nejbližší !-) a právě jsem se už za ta léta naučila svoje tendence vyvažovat....A ve finále si život užívám a jsem raději veselá než smutná, když si můžu vybrat. Ale člověk prostě nemůže být pořád "happy" a kdo je, tomu to nevěřím - někdy jsou životní situace, kdy se prostě do polohy happy nedá napasovat a nemá smysl se do toho uměle nutit. Však ono to happy zase přijde...a to je něco, co jsem se už naučila také. Ale zas zpříjemňovat si život, to je jiná, to bych řekla, že je přímo naše občanská povinnost a závazek vůči sobě samým. :-D
Dneska teda takový malý přehled, čím si momentálně dělám radost já....
Samozřejmě nemůžou chybět nějaké ty nákupy, protože nákup aspirinu a tuny krabic kapesníků, fakt ještě nikomu radost neudělaly a ani nákup šalvějových bonbónů mezi ultra radostné položky mého systému nepatří.
Ale myslím, že se shodneme na tom, tak nějak všechny, že ženu vždycky potěší šperk.
Jasně, nejsem v situaci, kdybych si skákla nakoupit pár drahokamů či došla na snídani k panu Tiffanymu, ale taková svačina v Takko Fashion u stojanu s bižu, taky umí udělat své. Zvlášť když mi do oka padne zajímavá tretička - třeba náramek. Jakože já náramky dosud nenosila téměř vůbec, možná jsem měla na sobě nějaký jeden během pěti let.
O to víc to potěší - navíc náramkem se můžete kochat vlastně stále, kdežto ostatní své šperky musíte vyhlížet v zrcadle hihi....
Zcela neprogramově se mi podařilo sladit šperk s lakem na nehty, který tady uvidíte už brzičko :-)
A já si tak myslím na šperky, tak tento překrásný kousek jsem zrovna teď dostala jako překvapení s ostatními krásnými pozornostmi od milé a krásně elegantní Martiny. Žasnu, jak se někdy myšlenky stanou skutkem a uskuteční je někdo, kdo je vám moc sympatický...A pak, že život stojí za pendrek...(jen někdy !-)
S nákupy je to vůbec takové zvláštní. Když se člověk cítí špatně, dokáže ho nákup něčeho pěkného hodně potěšit, nejlépe když vlastně nic neshání a jen tak náhodou si zajde do obchodu....
Jenže pokud máte tendenci kupovat něco, co byste i potřebovali a chtěli, většinou to nedopadne dobře a člověk koupí nějakou blbost, netrefí se do odstínu tužky či rtěnky a tak je lepší to nechat na dobu, kdy je člověk v kondici a má smysly v pořádku a ve střehu, stejně jako racionální uvažování :-).
Už se mi to stalo několikrát a proto vím, že když mám strašně chuť si koupit nějaký nový odstín rtěnky, protože rtěnka by mi radost udělala, a není mi fajn, tak prostě jen chodím a šmejdím a testuju a čmárám si po rukách odstíny rtěnek, které by se mi pozdávaly, ale samotný nákup odložím......
Ale zase, když mám sníženou obranyschopnost a vejdu do svého oblíbeného obchodu s oblečením Time Out (kam většinou jinak nechodím, protože vím, že bych tam utratila), tak se tam skoro vždycky najde něco, co mi radost udělá - zvlášť v tomto období velkých slev..Třeba taková polokošile s pěknými detaily za dvě kilča :-))
Samozřejmě téměř hlavní roli v systému odměn, tvoří jídlo a různé pochutiny. Samozřejmě když potřebujete zvednout náladu, tak se sahá po cukru, že jo. Neoslním Vás dnes žádnými gurmánskými výtvory, na ty nemám sílu (to zas příště), ale pár tipů na mlsky bych měla.....
Nijak zvlášť nevyhledávám mléčné čokolády, ale jak jsem zahlídla v dm drogerii tuto, kde je velkým písmem napsáno moje moc oblíbené koření "kardamom", tak jsem neodolala a vůbec mi nevadilo, že je dost drahá (cca 76 Kč), protože je z fair trade, což znamená, že svými penězi podporuji chudé farmáře a to, aby nemusely pracovat děti...To pak taková čokoláda potěší dvakrát a de fakto nejsou žádné pocity viny z jejího nákupu !-))
Kardamom je vůbec koření, které má skvělé účinky a určitě o něm zde budu ještě psát. Ale řeknu Vám, že stačí si dát čtvereček této čokolády (a že jsou to spíš čtverce než čtverečky) a lepší nálada je zaručena :-)..
Jestli ze sortimentu značky Milka po něčem sahám opakovaně a zvlášť ve vypjatých situacích, tak to nejsou jejich čokolády, ale tyhle tyčinky, které už jste tady mohli jednou vidět (koukám, že mají nové balení a pomalu jdou s cenou dolů, cena cca 31 Kč v akci).
No a mé infantilní já má velkou radost, když objevím nové gumové bonbony s nějakými legračními postavičkami, a protože jsem "zvířomil", tak veselá zvířátka můžu jakákoliv a kdykoliv :-D.
Asi nikoho nemůže překvapit, že kosmetika taky patří do mého systému odměn. Ani ne momentálně ve smyslu nákupů, to už jsem si odbyla v půlce ledna a momentálně mám kosmetiky mraky....ale spíš ve výběru produktů, které mě momentálně těší.
Jedním slovem by se to dalo říct - růžová.
Prostě zcela vědomě už najíždím na jarní líčení a potřebuji růžovou. Vytáhla jsem z hloubi mé kosmetické krabice tu nejrůžovější tvářenku, co tam mám (a na kterou jsem nesáhla cca třičtvrtě roku) a k ní jsem rovnou přihodila růžovou rtěnku GS Rosa Satinata. Jó, růžová prostě dodá člověku zdravý "nátěr" !-).
Jenže najít pěknou růžovou rtěnku se mi poslední dobou zdá jako nadlidské úsilí. Ráda bych svůj jarní arzenál rozšířila, ale zatím se mi nic moc nelíbilo....
(Jestli máte nějaké super nositelné růžové tipy, sem s nimi moje milé)
No, takže růžová je základ, aby se člověk cítil svěže aspoň navenek.
A tvrzení, že kosmetika je povrchní záležitost ze mě nikdy nevymámíte, protože pro mě prostě není. Líčím se především pro sebe, baví mě to, těší mě to a cítím se opravdu lépe, když vím, že se mi make-up povedl...Třeba mě naposledy odrovnala Julianka, která si k vysavači nalíčila naprosto úchvatné plesové líčení - a to je přesně to, oč tu běží :-)
Make-up je (nebo má být) zábava.......jasně, pro spoustu holek to končí tou povrchní záležitostí, ale my chytré holky, dokážeme make-upu využít ve svůj prospěch, aby zpětně dokázal ovlivnit i naše emoce !-D.......
Jó, ale jsou dny, kdy je velká snaha marná, o čemž svědčí moje naprosto čerstvá story z dneška. To se tak ráno snažíte zamaskovat všechny ty stopy nemoci, únavy, diskolorace a přesušenou pleť a nahodit si krásnou fasádu....A pak vyrazíte do práce a během pěti minut nastane slzavé údolí z větru atd...a linky, na kterých jsem poctivě makala patnáct minut, bo se mi dneska extrémně nedařilo vychytat "ocásek" linky, jsou v trapu....Takže jsem s těžkým srdcem svoje pracně výtvarně zpracované "ocásky" umazala a tvářila se, že to tak má být !-)
No řeknu Vám, opravdu se těším na tento víkend, kdy zůstanu oba dny v posteli a make-up mi bude fuk :-D.......
.....I když ne úplně, protože se moc ráda dívám na tutoriály šikovných "make-up artistů" a dobře se mi u toho odpočívá.
Poslední dobou má na mě přímo uklidňující vliv projev slavné vizážistky Lisy Eldridge. Její filozofie líčení se mi moc líbí a snažím se odkoukat toho co nejvíc.
A kdykoliv vidím nové video ve svých You Tube odběrech od moc sympatické Sam Chapman z duo pixiwoo, tak se s chutí koukám....
Kolikrát točím moje nejoblíbenější videa těchto vizážistek pořád dokola... je to pro mě velká inspirace na hraní si s malovátky :-)
A jestli mi momentálně dělá někdo společnost při odpočinku (kromě kocourka Shellyho) tak je to Woody Allen....
Když na mě dopadla už v lednu chmura a únava (posléze i nemoc), tak jsem měla spásnou myšlenku, zkouknout všechny jeho staré filmy - staré ve smyslu opravdu staré (skoro jako já), takže od roku 1970 až kam se mi bude chtít. Jeho nové filmy upřímně už mě tak moc nebaví, mám pár oblíbených, ale ty nemůžu točit pořád dokola. No a Woody a jeho staré dobré ukecané a pozitivní filmy nezklamali - ten chlap mě vždycky rozesměje :-)....
Třeba "Tajemná vražda na Manhattanu", nebo černobílý "Manhattan" s krásnou hudbou G. Gershwina, či "Annie Hallová" anebo "Hollywood Ending" atd......
Samozřejmě to je jen takový výběr z mého systému odměn, můžete si tam sami dosadit, co máte rádi, co Vám dělá radost (a doufám, že se s těmi věcmi podělíte v komentářích)........
Systém odměn vnímám jako něco, čím si člověk dělá radost sám, protože prostě nelze neustále svými starostmi zahlcovat jiné lidi a získávat takto jejich pozornost a energii (aspoň my introverti rádi "tutláme" :-). Člověk by měl dávat pozornost sám sobě, protože sám nejlíp ví, co ho zrovna v tu chvíli může potěšit.
Nicméně i přestože si člověk dokáže "pomoci sám" je zásadní mít kolem sebe skvělé přátele a kamarádky a nejbližší, kteří dokážou vlídným slovem pohladit a podpořit. Jsem ráda, že takové mám a moc jim děkuju - oni ví, koho myslím !-D.
PS: Zcela aktuálně ještě chci moc poděkovat mé oblíbené blogerce Lištičce z lesa za její velké překvapení, strašně mě potěšila!!!!!!
Přeji Vám krásný víkend a spoustu rituálů pro radost a budu se těšit na Vaše komentáře a tipy, čím si děláte radost Vy.
