sobota 31. srpna 2013

Černá sobota

Zdravím Vás všechny,

nevím, co napsat, jsem stále ještě v šoku, jen Vám chci napsat, že teď nebudu mít chvíli vůbec sílu na psaní článků a asi ani na komunikaci atd.....Dnešní den je pro mou rodinu šílený a nepochopitelný - je to černá sobota. Ráno jsme běželi se Shellym na pohotovost, protože začal kulhat a celý včerejší den prospal a moc ho to bolelo. Pan doktor nás ujistil, že to není nic vážného, ale kdyby se to nezlepšilo máme přijít v pondělí - vypadá to, že si náš divoch z věčného řádění nějak někde naštípnul loket u přední tlapky...Po té, co jsme přijeli od veterináře, Shelly si šel pospat a my odjeli na návštěvu - a to jsme ještě vůbec netušili, že se stane něco mnohem horšího.
Přijeli jsme z návštěvy, nakrmili hladové kočičí krky a plánovali další aktivity......a den sobotní měl být jako každý jiný - ale není. 
Naše milovaná Eša zkolabovala jako blesk z čistého nebe - najednou ležela bez sebe, pomočila se a začala zvracet a těžce dýchala - opět jsem volala pana lékaře, který už dnes prohlížel našeho  pochroumaného Shellyho a ten mi řekl, že máme nechat Ešu v klidu a nic s ní nedělat a dal mi číslo na lékařku, která se specializuje na kočičky, ale byla zrovna na cestách, a že pokud se to do hodiny nezlepší, mám ji volat.....Hodinu jsem hlídala Ešu a nechtěla si připustit, že bojuje o život. 
Bohužel shodou okolností jsme se nedávno dozvěděli, že zemřela její matka Máša relativně mladá ve věku 6 let, která trpěla na hypertrofickou kardiomyopatii.....tato nemoc je dědičná.....Když jsem se paní lékařce dovolala, řekla mi jen to, že Eša má právě tromboembolii, což je následek této vrozené srdeční choroby, která se nijak neprojevovala. Pouze jednou před dvěma lety jsme s ní jeli na veterinu, protože zrychleně dýchala ve velkých horkách v létě, ale nic nám nenašli - "jen nějaký šelest"...Vůbec jsme netušili, že nad naší Ešou visí kletba - a ta udeřila dnes. Všichni jsme zdrceni, protože téměř do několika minut, kdy mi paní doktorka řekla, že prognóza je "negativní", ale dala mi naději v podobě čísla na specializované pracoviště v Ostravě - jsem kontrolovala Ešu a zjistila jsem, že už "odešla".,,....navždy......
Dnes 31. srpna 2013 ve věku jen tří let...
Musel to být pro ni bolestivý odchod, a tak jedinou útěchou mi může být, že se trápila "jen" hodinu...
A po té, co jsem u ní celou tu její poslední hodinu byla a pak psala muži, který je dnes mimo město až do večera, následně utěšovala uplakané děti, jsem si sedla ke svému blogu, abych to ze sebe vypsala ještě ve chvíli šoku. Protože vím, že teď nebudu nějakou chvíli než největší bolest přejde, schopna napsat nic víc...... C´est La Vie........
Doufám, že se vrátím brzy a do té doby se mějte moc hezky a ať se Vám šoky tohoto typu vyhýbají na míle....a omlouvám se, že jsem Vám tady tak smutně psala....Vaše eM.....


Pondělí 2.9.2013

Tak jsem si dnes otevřela mail a našla jsem tam spoustu překrásných vzkazů!!!
Děkuji Vám všem za Vaše utěšující komentáře, moc mě to potěšilo. Možná si někdo řekne tolik humbuku kvůli kočce - ano existují horší věci (bohužel i pár takových jsem zažila), ale ve Vašich komentářích bylo tolik pochopení a laskavosti, která moc těší. Asi každému se už stalo, že přišel o mazlíčka. U nás to byl paradox, že jsme spíše měli obavy, jak dlouho vydrží náš dědoušek Macík a najednou rána z čistého nebe, odešla tak mladá Eliška. 
Je fakt, že jsme ji hodně milovali a díky ní se zamilovali i do britských modráků. Teď už je v kočičím nebi a pořádá tam určitě sešlosti - potká tam Vaše zvířátka i naši perskou Tinu, která umřela loni v listopadu stářím ve věku 13 let nebo svou maminku Mášu, o které jsem se dozvěděla, že umřela letos v červnu na tu samou nemoc ....Sama tam určitě není, jen nám tady hrozně chybí.....
Momentálně mě nic nebaví a nemůžu se nutit do veselí, tak mi to promiňte, ale doufám, že zase brzy nějaký článek vyplodím....Jedinou radost mi teď dělá Shelly, protože už včera začal poskakovat a zdá se, že se ze své bolavé nožičky během těch dvou dnů vyspal a vyléčil se. Je to velký mazlík a v mnohém mi připomíná Ešu, takže je to velká radost.....a i když mi včera padalo všechno z ruky, tak mě teď nejvíc baví šít brože a tretky, protože se u toho musím tak soustředit a nemůžu myslet na nic jiného....
Každopádně, abych se také odreagovala, budu v blogosféře i nadále a navštěvovat Vaše milé blogy....
Ať se máte krásně a příjemný start do nového zářijového týdne a hodně štěstí našim dětem ve škole přeje eM

Ještě jednou děkuji za všechny komentáře, na každý odpovím, protože každý jeden byl moc krásný!!! 
Je krásné kolik milých a laskavých a soucitných duší jsem díky tomuto blogu poznala!



75 komentářů:

  1. Veľmi, veľmi je mi to ľúto, moja milá, viem, aké to je smutné a ťažké. Umrelo nám niekoľko našich drahých mačičiek a keď to zvieratko je členom rodiny, celá rodina sa potom trápi. A ja viem, že ste presne ako my a sú to pre vás členovia rodiny...Prajem vám veľa síl a snáď čoskoro, keď pominie najväčší smútok, vaša vzájomná láska a spolupatričnosť vám pomôže sa s tým vysporiadať a ostanú len pekné spomienky, trošičku smutné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Juli, děkuji moc za krásná a chápavá slova!! Velmi mě to potěšilo.

      Vymazat
  2. Moc mě to mrzí...zvířátka jsou jako členové rodiny a tyto ztráty bolí hodně...přeju hodně síly...důležité jsou vzpomínky-díky těm bude ve vašich srdíčkách napořád

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Clair, děkuji moc za milá slova, je to tak, že prostě bereme ty naše chlupáče jako členy rodiny....doufám, že už brzy převáží nad smutkem hezké vzpomínky. Díky moc za komentář!!

      Vymazat
  3. Ani si neviem predstaviť, aké hrozné to pre vás všetkých teraz musí byť, keď takto nečakane odíde milovaný člen rodiny. Prajem vám však veľa síl, aby ste to zvládli čo najlepšie a posielam pozdrav do zvieriacieho nebíčka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Arvonko, děkuji moc, jsi velmi milá. Nejhorší byl ten šok, tak se z toho teď musíme vzpamatovat...

      Vymazat
  4. milá eM, moc na tebe myslím! Strašně moc mě to mrzí a věř, že jsem s vámi všemi! Doufám, že se z této tragédie celá tvoje rodině brzy vzpamatuje. Mám tě ráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Meduňko, jsi moc laskavá a strašně milá!!! Děkuji Ti moc za tak přenádherná slova. Asi si to dovedeš představit, jaký to byl šok. A to jsem tolik myslela na Tebe a na Tvou maličkou princeznu, když jsi psala, že musela jít pod narkózu...a najednou takové šoky s našimi chlupáčky...Moc díky velmi mě to potěšilo!!!!

      Vymazat
  5. Marcelko, to je mi hrozně líto :(( Tak mladinká, ro by člověka vážně nenapadlo. po tomhle roce vím, jaké je to ztratit kočičího mazlíka, -ríšánkvoi bylo o 10 let víc jak Eše. Věř, že to přebolí a já doufám, že tě to přebolí brzy. Hodně síly všem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Nikolko, díky moc za chápavá a milá slova!!! Je to vždycky hrozné, když odejdou ti naši mazlíčci. No vidíš, a nám loni umřela Tina a ta byla stejně stará jako Rišánek, bylo to už na stáří a aspoň u toho nebyly holky, ale i tak to bylo moc smutné. Bohužel odchod Eši byl strašný šok...Děkuji moc za přání, moc mě to potěšilo!!!

      Vymazat
  6. Milá Marcelko to mi je moc líto :( je to těžké když odejde člen rodiny :( a zrovna tak nečekaně. Ono je to síla i s Baruškou, nevím, kdy nastane její konec a je to hrůza pak sledovat jak pomalu odchází. Naštěstí se zatím drží, ale naděje je pryč, jen čekat až nastane konec. Muselo to být hrozné vidět, jak se Eša trápí. Tohle úplně nenávidím tu bezmoc, když vidíš, že nemůžeš svýmu zlatíčku pomoci. Vzpomínej na krásné chvíle co jste s Ešou prožili a že se u vás měla dobře. Teď už je v kočičím nebi a třeba je tam zrovna s ní naše Megí. Přeji ať smutek brzo přebolí a Shellymu ať se brzy uzdraví. Marcelko myslím na tebe a je mi smutno slzy už se mi lesknou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hani, vím, že Ty to znáš moc dobře, když Ti nedávno odešla Megí a teď jen čekáš, kdy odejde Baruška - je to hrozné. Přesně - ta bezmoc, ta mě úplně dostala, protože jsem věděla, že i když volám doktorům, že mi nikdo asi nepomůže a musím jen čekat na konec, ale ze začátku jsem si to nechtěla vůbec připustit jaký to byl šílený šok....Shelly už je naštěstí v pořádku, takže s ním nikam dnes nemusíme, chválabohu za to...Děkuji Ti moc Hani za překrásná slova a pochopení! Držte se taky moc s Baruškou!!!

      Vymazat
  7. Z tohto článku mi je neskutočne smutno...Vidno ako si ju mala rada, je mi to veľmi ľúto, strašné úplne. Keď ti niečo prirastie k srdcu je veľmi ťažké uvedomiť si, že už to jednoducho nikdy nebude :( Drž sa!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc milá Angelity, nechtěla jsem psát tak smutně, ale nemohla jsem si pomoct, byl to hrozný šok a moc jsme ji milovali...Moc děkuji že jsi mi zanechala tak milý komentář!

      Vymazat
  8. Myslím na tebe a držím pěsti - ať to zvládnete!! Přesně před rokem odešel můj miláček :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Lil za pochopení, vidím, že sama jsi něco takového zažila, je to vždycky smutné...Moc děkuji za přání a za milý komentář!!!

      Vymazat
  9. Achjo, je mi to hrozně líto. :( Bohužel taky velmi dobře znám tu bolest, když odejde milovaný tvor. Skoro ještě rok potom, co jsem musela sama rozhodnout o tom, jestli se moje fenka, se kterou jsem víceméně vyrůstala má trápit, anebo jí to usnadnit, jsem o tom nemohla skoro ani mluvit, jak jsem byla otřesená.. a když je to ještě takhle najednou z ničeho nic, tak to s člověkem musí neskutečně otřást. Myslím na vás..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Romanko, díky moc za slova pochopení. Je to strašně ještě když člověk musí sám rozhodnout, jestli nechat zvířátko trápit nebo mu pomoct odejít - chápu, že to muselo být pro Tebe strašně těžké. Kdybych nebyla v takovém šoku, asi bych dneska nebyla schopná už to ani napsat a i když to časem přebolí, vždycky tu bude smutná vzpomínka na ten den. Člověk se s tím nějak smíří, ale ten šok je jak ledová sprcha...Díky moc za moc milý komentář, moc mě potěšil!!!!

      Vymazat
  10. Milá eM, som rada, že si sa aspoň vypísala zo žiaľu, mne to vždy veľmi pomôže a verím, že aj tebe, aspoň trošku. Posielam veľa síl, nech ti ostatné tvoje radostičky pomôžu tento žiaľ prekonať:/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Eli, díky moc za milý komentář a slova útěchy. Musím říct, že většinou o smutných věcech nemluvím a nechávám si to pro sebe ,nejsem z těch, co si stěžujou nebo dávají svůj smutek na odiv všem, ale nemohla jsem si tady pomoct, byla jsem úplně šokovaná a tak jsem dokázala něco napsat, protože vím, že třeba den potom nebo dva dny už bych nenapsala nic...Moc děkuji za milý komentář!

      Vymazat
  11. Milá Marcelka, je mi to veľmi ľúto. Drž sa :( Prajem ti, aby si sa skoro oklepala a vrátila sa plná síl na blog...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Margitko, děkuji za Tvůj milý komentář. Dnes už musím pracovat, protože život jde pořád dál a dál, ale připadám si jak robot, který funguje na autopilota, ale určitě se brzy vrátím s článkem. Poznala jsem díky této smutn události, kolik skvělým a laskavých holek je v tomto blogosvětě a je to opravdu velká útěcha! Díky moc!

      Vymazat
  12. Marci, drž se... Ať je brzy aspoň trošku líp!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lucie, díky moc za přání, moc mě Tvoje slova potěšily, díky že ses zastavila!!!!

      Vymazat
  13. Odpovědi
    1. Díky moc milá Zuzanko, děkuji za Tvůj komentář!!

      Vymazat
  14. eM, to je mi moc líto! Určitě ty tři roky u vás, byly to nejlepší, co mohlo Ešu potkat a teď už na vás kouká z kočičího nebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá tuttobene, díky moc za krásná slova útěchy. Máš pravdu, musím se utěšovat tím, že jsme ji opravdu milovali a rozmazlovali, tak snad měla ten svůj krátký život u nás pěkný. Zatím každá vzpomínka ještě bolí, protože člověk ví, že už nic nebude - schovávat její misky, chodit kolem její oblíbené tašky, na které spala - no je to psycho.....ale vím, že to přejde a pak už ty vzpomínky budou hlavně ty pěkné....a Shelly nás teď aspoň rozptyluje, i když původně měl on nahradit časem Macíka dědouška, jsou to paradoxy i v kočičím světě. Díky moc za návštěvu a moc milá slova!!!!

      Vymazat
  15. ach eM, jak ti rozumím. Je mi to moc líto a chce se mi brečet. Taky mi pár milovaných zvířecích přítelíčků odešlo. Posílám Ti sílu to zvládat.. Janinka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janinko, děkuji Ti moc za krásná slova, nechtěla jsem Vás rozesmutnit mým psaním, ale nedokázala jsem to... Vidím, že sama chápeš a musela ses rozloučit se svými mazlíčky. Děkuji moc za chápavá a povzbudivá slova!!

      Vymazat
  16. Ach jo, to je mi moc líto :-( Zvířecí mazlíčci člověku přináší spoustu radosti a lásky, ale jejich odchod je pak hrozný. Když jsem byla dítě, měli jsme 13 let pejska, teď má psa moje sestra a moje mamka má kočičku. Mně samotné se žádný zvířecí kamarád už ani pořizovat nechce, právě kvůli tomu bolestnému loučení, které jednoho dne musí přijít. Ve vašem případě je to o to smutnější, že Eša byla tak mladá :-( Na fotkách se mi moc líbila. Pozdravuj ostatní chlupáče, Shelly je kouzelný :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, díky moc za milá slova pochopení. Je to fakt, že člověk pak už ani nechce dalšího mazlíčka, aby se uchránil té bolesti, tím, že máme zrovna malého Shellyho na to nemusím vůbec myslet, jen jsme zvyklí, když máme kočky aspoň dvě, aby nebyly samy, když jsme všichni pryč, ale teď o nové nástupkyni nechci ani slyšet...Eša byla prostě modelka a překrásná britka. Díky moc za přání i pozdravy. Doufám, že se máš dobře - miminko už je na světě? Jsem ráda, že jsi se zastavila. Díky!!

      Vymazat
    2. Ahoj eM, děkuji za optání, miminko je na světě už 6 týdnů :-) Daří se nám dobře, prcek je zdravý a pěkně roste. Starší synek byl dnes poprvé ve školce, s dětmi se mu líbí, ale trochu kňourá, že každý den tam nechce... No jo, no. Tak já jsem z toho taky trochu naměkko, ale na věky si ho doma nechávat nemůžu, jsou mu už 4 roky.
      Mám radost, že vašemu Shellymu se daří lépe, to jsou dobré zprávy. Jak říkáš - dějí se horší věci než ztráta chlupatého mazlíčka, ale to moc nemá smysl v takovém momentu říkat, protože smutné to prostě je, ztratili jste někoho, koho jste měli moc rádi.
      Jinak britky se mi taky líbí, moje známá má dvě a jsou moc milé. Ale já mám největší slabost pro placaté čumáčky exotek, jednu má moje mamka :-)
      Měj se hezky a hodně štěstí a příjemných chvil ve škole i Tvým dětem :-) Je od Tebe moc milé, že odpovídáš na každý jednotlivý komentář!

      Vymazat
    3. Milá Jani, to je krásná zpráva, že už je Vás více a už tak dlouho :-). Já si říkala, že moc nepíšeš, že máš určitě spoustu nových maminkovských starostí..A do toho nový zážitek se školkou, všecky jsme to zažily a kolikrát si říkám, jestli my maminky po odchodu ze školky nebrečíme více jak ty děti :). Naše starší hodně plakala, ale nakonec byly chvíli ráno slzičky a odpoledne už se divila, že jdu tak brzo :-). Chápu synka, zatím to bere tak, že je to něco zvláštního a ne každodenního, ale určitě si zvykne a zjistí, že s vrstevníky je velká zábava...než s miminkem, které má svůj režim a ještě si moc nehraje....:)
      Máš velkou pravdu v tom, že člověka moc neutěší to, že si řekne, jsou horší věci, protože v tu danou chvíli je prostě nejhorší toto - ale díky Všem překrásným povzbuzujícím komentářům jsem pochopila, že se dá na tu věc nahlídnout přece jen i pozitivně a myslet spíš na to hezké, co bylo a nemyslet moc na ten strašný den...není to jednoduché a člověk si neporučí, ale spoléhám na čas a velkého mazlíka Shellyho, že nám pomohou překonat všechno to zlé....Tak Ty máš slabost pro placaté čumáčky? Pro mě je každá kočka hezká, jen ty modré britky jsem si díky Ešce zamilovala...Měli jsme i perskou kočičku, ale ta neměla ten čumík úplně placatý, byla moc krásná černá, ale ty dlouhé chlupy ji hodně trápily to bylo vidět...Měj se taky moc krásně, ať máš co nejméně starostí a dětičky Ti jen krásně rostou a ať se chlapečkovi ve školce líbí...Vážím si každého komentáře...Díky moc!!!!

      Vymazat
    4. No jo, slabost pro placaté čumáčky u mě začala tím, že jsme měli pekinéze, pak grifonka (ten je teď mojí sestry), takže pokud šlo o výběr kočičky, byla exotka jasnou volbou :-D
      Se školkou uvidíme, on je s dětmi spokojený, ale musí si prostě zvyknout na tu každodennost, což asi potrvá. Dnes mi večer říkal, že do školky zítra půjde, ale jen vyzvednout papučky a svoje věci a pak zas půjde domů, že chce být jen se mnou a bráškou. Tak jsem mu říkala, že ve školce má přece kamarády, a on na to, že bráška je jeho malý kamarádíček :-)) No aspoň že nemusí hned chodit na celý den, beru ho po obědě domů a ty 4 hodinky tam utečou rychle...
      Milá eM, měj se pěkně a myslím na Tebe, je mi opravdu líto, co se vaší kočičce přihodilo :-( Jak říkám - ztrátu zvířecího miláčka jsem taky zažila, takže se dokážu vcítit do toho, jak Ti asi právě v tyto dny je :-( Je moc dobře, že máte Shellyho, který vás rozptyluje a přináší radost :-)

      Vymazat
    5. Díky moc Jani!!! Já myslím, že si Tvůj synek určitě zvykne, i když by byl radši u maminky, ty 4 hodinky jsou tak akorát na to zvykání a pak už mu to nepříjde, když začne ve školce spát...u nás třeba už druhá dcera šla do školky úplně přirozeně a v klidu, protože tam měla ještě poslední rok ségru a hlavně tím, že jsme tam dvakrát denně vyzvedávaly starší dceru - tak ta školka pro ni byla úplně v pohodě :-)a těšila se tam...Tak krásné dny Vám všem!

      Vymazat
  17. Ach eM :( ukápla mi slza!! Budiž ti malinkou útěchou, že teď už se netrápí a snad je jí tam nahoře se svojí maminkou dobře... Poskytli jste jí krásný domov, ale i tak jak je to u nás lidí - každý má svůj čas na tomto světě vyměřen :( tak se držte a posílám za ní malou modlitbičku tam nahoru :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za překrásná slova, taky se utěšuju tím, že je se svou maminkou...a že se snad u nás měla dobře, protože jsme ji opravdu milovali. Děkuji Ti za přání a útěchu, moc mě to potěšilo!!!

      Vymazat
  18. Marcelko, je mi to velice líto. Mnoho sil vám všem doma. Cítím s tebou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc Martinko za krásná slova a za přání, jsi moc milá. Moc mě to potěšilo!!

      Vymazat
  19. Ach eM,je mi to hroznne lito.Vydrz a jen si neustale opakuj,jak jste se spolu vsichni meli hezky a ze jste ji i ty 3 roky udelali krasne.Myslim na vas,M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Míšo, jsou to hrozné šoky, ale neboj snažím se fungovat - i když jako robot na autopilota....Děkuji moc za krásná slova útěchy a povzbuzení, moc si jich vážím.

      Vymazat
  20. Ach jo Marcelko, to je mi hrozně moc líto, z článku je mi smutno :( Taková mlaďounká... Eša už je za duhovým mostem a skotačí někde s ostatníma čičenama. Ty můžeš být akorát ráda, že se moc dlouho netrápila. Určitě se měla ty tři roky u vás nádherně.

    Drž se a posíláme s holčičkama pusu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Sabi, vůbec jsem si nemyslela, že bych někdy takhle smutně psala, ale byl to hrozný šok...Díky moc za Tvou návštěvu a za moc milá slova útěchy a povzbuzení...
      Moc děkuji Tobě i holčičkám!!!!

      Vymazat
  21. Milá eM, držím pěsti, posílám veliké a pevné obejmutí a dostatek síly a energie! Moc na tebe myslím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Evelínko, díky moc, moc si vážím toho, že jsi napsala - sama máš teď starosti s bráškou, které jsou samozřejmě mnohem větší. Díky moc za Tvé přání a povzbuzení, jsi skvělá! Držím Vám taky moc pěsti a myslím na Tebe!!!!

      Vymazat
  22. Znám moc dobře tyhle šoky, těch zvířátek která nám odešla už byla pěkná řádka. Pět kočinek a tři pejsci. Nejhorší byl pro mne odchod jezevčičky před dvěma lety. Ten byl nejbolestivější protože si chudák užila svoje....a já byla celou dobu s ní a ona se tak snažila nezklamat. Ještě dneska slyším ten její nářek a abrečím jak želva...bude dobře, máte Shellyho a ten alespoň trochu tu bolest uhladí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Vendy za milá slova. Je mi jasné, že Ty jako chovatelka sis už zažila za ta léta svoje. Na to si člověk nikdy nezvykne, bohužel je to asi nejhorší pro mě právě proto, že jsem já s Ešou byla celou tu dobu jejího odchodu, můj muž přijel už pozdě (a i když byl strašně smutný, protože Eša byla jeho miláček a to on žádnou kočku nikdy nerozmazloval) tak se nemusela dívat na to, jak se trápí a umírá...a děti jsem radši pak poslala ke kamarádce, ale stejně jsem je musela utěšovat já....Mám pořád před očima, jak najednou zmizel ten její pohled, to už jsem pochopila, že je konec a jen už dobojovává, i když jsem ještě volala té doktorce...No nesnáším tu hlášku všecko zlé je pro něco dobré, ale bohužel je to často pravda, díky tomu že si Shelly zvrtnul tu ťapinku jsme narazili na veterináře, kteří jsou ochotni se věnovat zvířátkům kdykoliv o víkendu (ten náš ne) a ještě navíc narazili na tu specialistku na kočky, neříkám, že by nás zachránila, i kdybychom ji znali předtím, ale možná by to dobře diagnostikovala a řekla nám, co můžeme čekat, i když by to nic nezměnilo. Nakonec mi ještě dokonce psala večer zprávu a zajímala se. Tak budeme aspoň s kočkodany chodit teď k ní..Shelly je taková radost, strašně mi připomíná Ešu...Díky moc Vendy za chápavá slova...Přeju ať to nemusíš dlouho se svými zvířátky zažívat a hlavně ať se Ti daří s Tvým šampionem.

      Vymazat
  23. To mě mrzí. Ale určitě se u vás měla dobře a lepší krátký spokojený život než dlouhý a nudný. A ta zvířátka tu smrt tak neprožívají jako my. Bylas určitě dobrá kočičí máma, tak hlavu vzhůru - bude líp. :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Anni, díky moc za takový milý a povzbudivý komentář....máš pravdu, že ten život je lepší mít spokojený a já doufám, že si to rozmazlování Eša u nás náležitě užila, protože jsme ji milovali. Naštěstí si myslím,že nebyla moc při vědomí a tak doufám, že se moc netrápila....Díky moc za komentář!!!

      Vymazat
  24. Ahoj MArci, hodně sil k překonání bolesti a ztráty milého člena rodiny!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alis, díky moc za povzbuzení a milý komentář!!!

      Vymazat
  25. Milá eM, moc mě mrzí vaše ztráta, hodně sil tobě i rodině a pamatuj, že Eša na vás na všechny dohlíží z kočičího nebe...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Helen, děkuji za krásná slova a za útěchu. Děkuji, že jsi se zastavila a za milý komentář!!!

      Vymazat
  26. Ach eM, je mi to velmi líto. Chápu jak se cítíš, mám podobný stresující zážitek, už jsem ti povídala. Tohle je vždy těžké, tohle vyléčí jen čas. Eša se teď na Vás dívá z kočičího nebe, vzomíná na nejlepší a nejstarostlivější majitele a dostane dobrůtek co hrdlo ráčí. A neboj se, Shelly bude určitě v pořádku. Přeji hodně sil k překonání. Myslím na Tebe. Drž se.
    Upřímnou soustrast
    Jane

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Janie, děkuji Ti moc!!! A zrovna jsme se o tom nedávno bavily, že, jak to bylo hrozné přijít o pejska...Naštěstí Shelly už je v pořádku za ty dva dny se z toho vyspal, tak aspoň tak....Jsi moc milá a děkuji za povzbuzení a moc milá slova, moc mě potěšily!!!!!

      Vymazat
  27. eM :( je mi to ľúto ... držte sa! Posielame veľa sily Shelly, aby bola čo najrýchlejšie fit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Moniko, děkuji moc za povzbuzení!!! Určitě to zafungovalo, že nám je tak přáno, protože Shelly je už v pořádku...Díky za krásná slova!!

      Vymazat
  28. Ach jéje, to mě moc mrzí... Člověk ta zvířátka vnímá jako velmi zranitelná, a někdy opravdu lituje, že si nemohou říct, co je trápí. Ale jak píšeš, takový je život a nezbývá, než se s tím srovnat. Myslím na Tebe a přeju, ať to brzy zvládnete. A držím palce Shellymu, ať ho tlapka nebolí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lucie, díky moc! Je to tak, kdyby si tak mohli říct, co je trápí, ale stejně bychom tomu v tomto případě neušli...Díky moc za milá slova a povzbuzení!! I Shelly moc děkuje, naštěstí už je fit....

      Vymazat
  29. Moje milá eM, tenhle příspěvek se mi četl hodně špatně. Vždycky mě strašně mrzí, když nějaká kočička odejde dřív než by měla. Jako majitelka dvou micin si ty bezmocné chvíle neumím představit. A snad ani nechci. Ale je to přesně tak, jak jsi psala. Je to život. Bohužel. Držím pěsti, abyste to všichni zvládli. Určitě jsi byla ta nejlepší kočičí mamča, kterou si Eša mohla přát. Určitě se má Eška stejně tak královsky jako se měla u vás doma. Ať vám Shelly dělá jen samou radost! Drž se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Peťo, díky moc za krásný komentář a povzbudivá slova. Vím, že jsi taky kočičí máma a dovedu si představit, že moje psaní nebylo nijak příjemné, jen jsem si nemohla pomoct, byla jsem tak šokovaná. Určitě si takové chvíle bezmoci nikdo radši nepředstavuje..mě by to nenapadlo ani v nejhorším snu...Přeju Ti, abys je nemusela zažívat se svými miláčky vůbec. Moc děkuji za přání. Shelly je teď takové pohlazení na čerstvou bolístku. Holt nám tu kluci osiřeli....Měj se krásně!!!

      Vymazat
  30. Je mi to strašně líto eM, vím, jak se cítíš. :( Před měsícem nám "odešla" jedna z našich fenek, je mi z toho smutno ještě teď.
    Drž se, má drahá, bolest nepřejde hned, ale zůstanou krásné vzpomínky.

    Držím palce!

    W.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Wendy, děkuji moc za milá slova. Vidím, že sama máš nedávný smutný zážitek. Máš pravdu bolest nepřejde ihned, najednou je tady prázdné místo po našich miláčcích, ale ty vzpomínky nás utěší...už se snažím i díky tak skvělým reakcím myslet na to dobré a už nemyslet na ten strašný den....Děkuji za zastavení!!! Tak ať převládají taky jen hezké vzpomínky na Tvou psí holčičku...

      Vymazat
  31. Moc je mi to líto:( držím palce, aby se z toho rodina brzy dostala, určitě jste pro kočičku udělali vše, co se dalo a strávila u vás krásné chvíle. Vím, jak těžké je loučení s mazlíčky. Nedávno jsme přišli o pejska, protože se u něj v okolí mízních uzlin udělala nečekaně rakovina a veterinář si myslí, že ho někdo v okolí uzlin nakopl, že se tyto nemoce někdy dávají do pohybu po silném nárazu:( v tom období se u nás v ulici hodně kradlo, tak nevíme, jestli mu neublížil nějaký zloděj:( Byl to takový gaučový mazel, člen rodiny a ještě pořád si doma nemůžeme zvyknout, že tu není. Musíte si pořád opakovat, že se u vás měla kočička dobře a tohle neštěstí by přišlo tak jako tak♥

    www.lorietta.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Petro, moc děkuji za milý komentář, moc si toho vážím! Máš pravdu, že člověk musí začít vzpomínat na to hezké...Tak Vy jste taky přišli o pejska, to je moc smutné - lidi jsou často bezohlední ke zvířatům, bůh ví, co se pejskovi stalo, je to hrozné... Vím, jaké to je, když najednou ten gaučový mazlík chybí, my sice naštěstí máme další dva mazlíky,ale i tak je tu prázdné místo....Tak třeba jednou zase budete mít nějakého mazlíčka, který Vám udělá radost. Měj se krásně a díky!

      Vymazat
  32. Ahoj, milá eM. Na smutný článek jsem narazila až dnes. Je mi kočičky moc líto a posílám všem smutným rodinným členům aspoň hezkou myšlenku... Ještě, že jste si pořídili malého Shellyho, ten vám určitě všem zvedne náladu.
    A Eša měla aspoň to štěstí, že neumřela sama, že jste byli s ní. Věřím, že se tak cítila aspoň o chlup bezpečněji a lépe se jí šlo někam tam. No, třeba si tam pohraje se všemi těmi nešťastnými kočkami, které pravidelně vídám mrtvé na silnicích. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá An, jsi moc milá, díky za hezká slova a přání. Shelly nám svým skotačením dělá radost a i když je člověk smutný on ten prcek vždycky udělá něco, co stojí za úsměv a navíc mi moc připomíná Ešu...Já taky doufám, že aspoň cítila, že tam s ní jsem, i když musela být sama překvapená, co se děje - ale rychle upadla do bezvědomí, takže mě utěšuje, že ji to snad moc nebolelo, i když jsem četla ve článcích, že je to hodně bolestivé...Máš pravdu, doufám, že se tam nahoře bude mít na té kočičí párty dobře, když vidím cokoliv zajetého na silnici i ježka nebo zajíce atd, vždycky musím odvrátit hlavu, jak mě to rozesmutní....Díky An a měj se krásně!!!

      Vymazat
  33. Také jsme měli modrou britku. Adélku. A také nám odešla hrozně brzy, byly jí nějaké čtyři roky. Teď už je to skoro pět let a i když máme už dlouho jinou britku ("whiskas" mourovatou Tigey Wigey), pořád mi chybí. Byla to hrozná dámička - když nechtěla, sáhnout jsme na ni nesměli. Ale pak byla schopná s námi spát v posteli a od pěti ráno útočit na bosé nohy pod peřinou :-) Už jako malá si prošla rukama doktorů - měli jsme ji z útulku a chudák tam pochytala všechno, co mohla - tasemnici, červíky i blechy. Neskutečné. Tak mrňavé kůtě od papírové matky, ale protože měla bílé packy a náprsenku, tak jí majitelé šoupli do útulku.
    Do dneška nevíme, co přesně se stalo. V tlamičce na krku se jí udělala nějaká boulička a veterinář (dnes už k němu nevkročíme ani omylem) jí předepsal kortikoidy. Na měsíc. Chudince to nejspíš úplně oddělalo nadledvinky a asi i ledviny. Najednou z našeho sameťáčka byla taková vyzáblá pelichající kočička. Nedokázala už ani chodit, sotva se napila. Tenkrát jsem poprvé odjela na kolej do Brna a doufala jsem, že až za 14dní přijedu domů, bude už dobrá. Ale po týdnu mi táta volal, že Adélka odešla. Pamatuju si to jako včera - rozbrečela jsem se uprostřed nákupního centra a nebyla schopná dojít ani na šalinu... Tenkrát to u nás ořvali všichni, včetně táty.
    Pak samozřejmě naši tvrdili, že novou kočičku nejdřív, až dostaví domek, aby si nemusela zvykat na dvakrát. Ale samozřejmě to nevydrželi a za pár týdnů už si jeli pro nové kotě, opět samozřejmě britku. Dneska je z naší Tigey Wigey ( "Tajgy Vajgy" z Doby ledové = "Tygžik vyžlik") už lovec. Na domečku na vesnici si pak taky zvykla rychle a letos už nám domů nosila živé (a i mrtvé) rejsky. Ale dámička je to stejná, prostě typická britka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Luci, že jsi napsala svůj příběh, vidím, že máš taky bolestnou zkušenost se ztrátou kočičky. To jsou hrůzy - říkáš že papírová matka a majitelé ji daly do útulku - to je strašné :-(. Museli jste si teda hodně užít. A nejhorší je, že když člověk nejvíc potřebuje a je problém, tak ani nemusí narazit na dobrého veterináře, protože ti to můžou klidně flákat, že - však je to zvíře tak co...My díky tomu máme sice teď fajn doktorku, ale stejně nám nemohla pomoct a říkala, že britky na to hodně trpí a že už takových případů viděla mraky - no to utěší a že se to nedá nijak moc zjistit a hlavně ani léčit....No, je mi jasné, že ztrátu mazlíčka opláčou i tátové, to prostě nejde....Můj muž když viděl svoji kočindu tak byl taky zdrcený...Jinak přesně jak píšeš - i naše Eša byla neskutečná dámička :-D - úplně přesně jako ta Tvoje....Člověk když příjde o zvířátko, tak si řekne a už nikdy,ale většinou to stejně dlouho nevydrží a pořídí si stejně dalšího miláčka. Dali jste kočandě krásné jméno :-DD...To kocouři britové - naši oba teda nejsou žádní lordi ale neskuteční mazlíci, ale kočky jsou prostě dámičky :-)

      Vymazat
    2. Britští kocouři jsou vážně mazlové? To bych snad ani nevěřila, když ty kočky jsou takové bestie nemazlivé :-D ale jsou prostě své, takže jinou kočičku naši už nikdy ani chtít nebudou :-)
      A to jméno, to tak nějak vyplynulo samo... Pořád jsme se nemohli dohodnout, jak ji pojmenovat. Měli jsme ji doma skoro už týden a akorát jsme na to kotě šišlali a říkali mu tygře, tygříku, tygžíku, tygžíku-vyžlíku. Až jsme najednou zjistili, že už jí jinak ani říkat nebudeme. A aby to neznělo tak infantilně, tak jsme to převedli aspoň do té angličtiny (když i náš táta tu Dobu ledovou tak miluje) :-D
      Kočičí kluky Ti docela závidím. Jednak bych chtěla kočku i k sobě na byt, ale přítel trpí na exémy a kočky mu dlouhodobě nedělají dobře. A druhak bych chtěla kočičího kamaráda i pro tu dámičku u našich, aby si měla s kým hrát, ale tomu se zas brání naši. Asi dostanou dárek k Vánocům :-D

      Vymazat
    3. Máme už druhého kocourka a fakt jsou to mazlíci - tenhle maličký vydrží vrnět a spát u mě v noci a nechat se drbat a nosit!!! :-)...Eša třeba nesnášela, když jsme ji brali do ruk - to Shelly je jak miminko :-) my jsme právě chtěli taky kamaráda pro tu naši dámičku, protože senior kocour už na ty hrátky nebyl, ale Eška byla žárlivka, ale nakonec neodolal ani jeden - tomu malému rošťákovi, hlavně starý dědoušek při něm ožil...Škoda, že nemůžeš mít kočičku doma, ale myslím, že kočička pod stromečkem to je dárek, kterému nikdo neodolá :-)) a nakonec zjistí, že je to velká legrace - já už bych zase nedokázala mít jen jednu kočku, aby jí nebylo smutno, když jsme všichni v práci a ve škole, určitě dvě, ať se můžou kamarádit....:-D

      Vymazat
  34. To je strašně smutné :( Naše trpěla bohužel delší dobu. Asi týden,ale najednou v půlce týdne byla zase lepší,tak jsme doufali, že to byla jen nějaká nemoc, ale pak už nejedla, jen ležela a jednou za den vstala na záchod. Poslední den už jen nehybně ležela v krabici u okna a koukala tak zoufalým pohledem :( Byla sobota ráno. Po celé kuchyni se jen linul smrad, nevim jestli už jako by hnila za živa :/ U nás neni nikde blizko zvěrolékař, jinak bysme ji hned vzali na utracení. Jen doufám, že příliš netrpěla. Když jsem se večer vrátila domu, naši jen řekli, že už je konec, že ji před hodinou zakopali na zahradě :( nestihla jsem se ani rozloučit. Příští týden by ji bylo 17 let :( Žila semnou skoro celý život. Pes se s tím nesmířil do teď. Kdykoliv není nikdo doma tahá velkého plyšového kačera na kterého si nenechá sáhnout. Nikdy před tím nic podobného netahala, tak ji chybí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to pokaždé smutné, když odejde mazlík, ale když to trvá dlouho, tak je to ještě horší. Muselo to být pro Vás hrozné. Ale taky se můžeš utěšovat tím, že se dožila krásného věku, já jsem zvědavá kolik se dožije náš Macík, který má 14 - pořídili jsme ho, když měla dcera 1 rok, má dokonce narozeniny ve stejný den jako ona, nedovedu si představit jaké to bude až odejde....I zvířata to hodně prožívají, pejsek byl zvyklý na kámoše a ten je pryč, tak aspoň plyšák...Náš kocour byl hrozně přešlý ten den, když viděl co se stalo s Ešou...ale místo plyšáka má teď to malé zlobidlo Shellyho....

      Vymazat

Děkuji Vám všem za zastavení a že věnujete svůj čas napsání komentáře. Moc mě taková zpětná vazba těší!!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate