pátek 9. srpna 2013

eM fotografuje: Nový přírůstek do rodiny


Milí čtenáři zdravím Vás při pátku,
dneska je tady taková nepravidelná nová rubrika a čistě nekosmetická :-D. 

Jedna z mých nejoblíbenějších  knížek z dětství po Čapkově Dášence byla Z deníku kocoura Modroočka.


Dnes si ale u mě budete moc přečíst úryvky z jiného deníku (který zatím nebyl knižně vydán:-) Z deníku modrého kocoura Shellyho.


Mám totiž jednu žhavou novinku z naší rodiny...:)

To se totiž  stalo tak, že můj muž začal z ničeho nic prahnout po novém přírůstku do rodiny - do té kočičí :). Přiznám se Vám, jak už jsem v letech, kdy mám všechny děti i ty kočičí trošku odrostlé, tímto nápadem jsem ze začátku nadšená vůbec nebyla. Můj muž argumentoval tím, že chce pořídit kamaráda naší Eše, která se tak trochu doma nudí se starým kočičím dědouškem, který už na zábavu není a má rád svůj klid. A tak hned začal hledat inzeráty, a já začala pomalu "vyměkávat" při pohledu na ty rozkošné uzlíčky - no dostal mě :-).
Stačilo málo, zavolat na pár inzerátu v okruhu kilometrů, který jsem si předem stanovili a najednou se u nás doma v neděli 4.8.2013 objevil maličký kocourek Shelly.

Shelly je zkrácená verze Sheldona, ano, Vy všichni, kdo tušíte, je to tak - je pojmenován po excentrickém fyzikovi Sheldonovi z Big Bang Theory :-), ačkoliv jemu všichni říkali Sheldon a jen maminka mu říkala Shelly u nás je to zcela opačně - Sheldon mu neřekne nikdo, je to jenom maličký Shelly. Ale jeho jméno se bude pěkně vyjímat v jeho očkovacím průkaze a protože je to brit (modrý) bylo třeba vybrat vhodné jméno :).


Kocourek se narodil 24.5.2013 ve vesnici u Frýdku-Místku u rodiny, která miluje kočky a bydlí v moc pěkném domě v malé osadě s nádherným výhledem do krajiny. Bloudili jsme hezky dlouho než jsme cestu k Shellymu našli :-). Shelly byl poslední kocourek z vrhu, který paní majitelce zbyl, žil v rodinném prostředí se svým kocouřím otcem a matkou a tetou, a to bylo pro nás dobré znamení, že Shelly bude dobře socializovaný. Malého jsme si zamilovali na první pohled. Byl klidný, nebál se nás a do přenosky si vlezl v klidu a ani po odchodu ze své původní rodiny nijak neplakal....


Řeknu Vám, po každé když jsme pořizovali kočku - tentokrát už po třetí- to bylo jiné. Shellyho jsme si vzali ve věku 2,5 měsíců a neměli jsme možnost porovnat si ho s jeho sourozenci a vybrat si z vrhu sami, ale to nám vůbec nevadilo. Třeba s naší starší Ešou to bylo jinak, jeli jsme se na koťátka podívat, jedno (to nejakčnější) jsme si vybrali a pak pro něho přijeli znovu. Ešu jsme ale dostali velmi malou, měla jen 1,5 měsíce.
Když jsem to pak studovala, doporučuje se odstavit koťátko a poslat ho do jiné rodiny kolem věku 12-13 týdnů, což jsou zhruba tři měsíce. Myslím, že Shelly je v tom správném věku - užijeme si ještě jeho koťátkovství, ale už je svým způsobem vyzrálý...socializovaný, všechny dovednosti už umí....

Jízdu autem domů zvládl velmi dobře (to Eša třeba celou cestu mňoukala), občas mňoukl, ale pak si lehl a podřimoval..Ale to nejdůležitější ho čekalo až po příjezdu - jak ho přijme jeho budoucí kočičí rodina....
Báli jsme se, jak na něho bude reagovat náš patriarcha Macík (14 let), když mu dovezeme dalšího kocoura.
Ale přepočítali jsme se. Macík přivítal malého zcela bezprostředně sotva vystrčil čumák z přenosky, očuchal si ho a schválil nám ho, nedával najevo povýšenost ani zlost či žárlivost - prostě ho jen mile přijal jako otec syna...
(blízká setkání třetího druhu :-)

Kdo ale reagoval hůře byla právě Eša. Moc neocenila, že jí její páníček pořídil kámoše. Začala hned vrčet (silně mi ten zvuk připomíná příklepovou vrtačku) ačkoliv byla do teď vždycky tichá a málokdy zamňoukala, jen vyjímečně, když se jí něco nelíbilo. To Macík je hlučný excentrik a komunikuje s námi ve svém jazyce velmi často (někdy až moc:-)....Takže Eša vrčela, syčela a utekla.
A to mě přivádí na myšlenku, jak to s tím teritoriem u koček vlastně je. Zdá se mi, že kočka si mnohem více hlídá své teritorium než kocour, což mi připadá jako paradox. Stejně totiž reagovala už naše zesnulá Tina, když jsme si přivezli Ešu (ale Tina už v té době byla důchodce, měla 11 let).Tína se ale smířila s Ešinou přítomností celkem rychle. Ale je fakt, že Eša jí dost často škodolibě zlobila a provokovala, když viděla, že se ji Tina straní (teď jí to asi Shelly pěkně oplatí a Tina se na to bude s úsměvem koukat z kočičího nebe)..Eša je totiž v naší domácnosti zhýčkaná kočičí princezna (za to může můj muž!). A najednou to má být jinak? Né, Eša se hluboce urazila  a "nemluví" ani s námi" ani se svým největším oblíbencem - mým mužem (řekla bych, že mě ještě toleruje, ale jemu to hluboce vyčítá) - na naše snahy dávat ji najevo city reaguje chladně a dokonce i na nás někdy zavrčí. "Odstěhovala" se z dosahu malého Shellyho a tráví od jeho příjezdu svoje dny na naší lodžii, dokonce odmítala chodit i k misce, když byl poblíž Shelly. (A já už měla strach, že zahájí i protestní hladovku, tak jsem jí donesla její misky na lodžii, hernajs práce s kočkou)
Eša sleduje vetřelce ze své trucovny lodžie oknem....

No, a tak jsme se rozhodli to respektovat a čekat až se dostatečně vytrucuje, protože to nemůže vydržet věčně, že. Jedno víme určitě ona se Shellyho bojí víc než on jí a ona mu nikdy neublíží.
No nejen lidské vztahy jsou složité i ty kočičí :-)


Poslední dny mám ale pocit, že i tvrdohlavá a rozmazlená Eša začíná přítomnost Shellyho snášet a pozoruje ho z povzdálí, jako nějakého marťana. Shelly ji respektuje, sice reaguje na její vrčení taky vrčením, ale to je všechno - navzájem se nevyhledávají, ale už dokážou být v jedné místnosti dokonce ve vzdálenosti půl metru a jen se tiše sledovat. Shelly je skvělý a já myslím, že si nakonec získá i ji a budou možná spolu ještě vyvádět pěkný lotroviny, že se mi ještě bude stýskat po době, kdy Eša trucovala a byl "klid" :-)
Kočičí mimčo toho dost naspí 
- po příjezdu do nového domova si pospal hodně

S Mackem se Shelly skamarádil hned na druhý den, nejdřív se ho hodně bál (dyť má Macek 5 a půl kila a je větší než malý pejsek) a tak na Macka syčel a "dělal se větší" (ježil se a hrbil). Ale pak jsem přišla z práce dát malému oběd a Shelly už se otíral o Macka a Macek mu dělá garde všude, kde se Shelly hne. Strašně bych to chtěla vyfotit, ale Shelly je rychlý jako Flash :) a zatím se nezdařilo....
V bezpečném objetí velkého plyšového medvěda...

No řeknu Vám, život s malým kočičím miminem je záhul :-). Neustále potřebuje pozornost, a protože jsem jeho máma a můj muž jeho táta, tak je neustále s námi a když nás někdy v bytě nevidí, tak nás volá. Co dělá, když jsme v práci nevím, ale řekla bych, že toho hodně naspí :-) a pak tam má Macka a nekonečné možnosti k prozkoumávání nového domova....Spí s námi v posteli, přitisknutý mezi polštářem a polstrovaným čelem postele, určitě se tam cítí takto bezpečně, jako u mámy v bříšku nebo když se tlačil se sourozenci k mámě při krmení.....A chodí spát vzorně, když jdeme spát my :-)....

Přes den usne zrovna tam, kde si ještě před minutkou hrál :-)

Každopádně ale musíme dohlížet na jeho pitný režim a stravu (záchodek, si bez problému okamžitě řešil sám  - jen jsme mu několikrát ukázali, kde je - a pak už cestu našel).
První den po příjezdu byl tak vystresovaný změnou prostředí, že nepil a nejedl a celý den prospal a my jsme měli strach - protože bylo velké horko. Nabídli jsme mu  misku s vodou a "kotěcí" kapsičku, ve které je aspoň nějaký obsah vody, trošku se najedl, ale čisté vody se ani nedotkl. Byli jsme z toho večer už dost nervózní....
Na druhý den ráno mě napadlo dát mu na prst trošku pomazánkového másla (které má ráda i naše Eša i Macik) a sláva, hladově mi málem zblajzl celý prst :-)...A ačkoliv jsme nikdy  nedávali kočkám mléko, řekli jsme si, že tady asi bude cesta. A když jsme mu naředili mléko s vodou, konečně se napil a my si oddechli.
No zase nová zkušenost, nečekali jsme že takový "starší" kocourek bude vyžadovat ještě mléko, ale je to možné, protože jeho maminka ho ještě občas nechala cucnout. To třeba máma od Eši svá koťata odstavila docela striktně, byla celá unavená a doškrábaná a mléko jim odepřela, takže Eša byť o měsíc mladší kotě než Shelly, baštila vesele granule a pila vodu...Ale jo, odpoledne na druhý den Shelly zpucoval granule, které zbyly Mackovi v misce....A já mu koupila speciální mléko pro kočky, které jsem nikdy za těch 14 let co máme kočky, nekupovala :-)

Zdá se, že se Shelly krásně aklimatizoval a užívá si dobrodrůžo v našem bytě....Miluje kusové koberce se střapci a zápasí s němi (my těch koberců doma zas moc nemáme :-), šplhá po záclonách (to snad dělají jen kocouři, i Macík to dělal) a teď si oblíbil maličkou plyšovou hračku z IKEA. Možná znáte ty maličká zvířátka za pár kaček. Moje děti, když byly malé je sbíraly a jak byla nová kolekce, tak si vybíraly hned své oblíbence...Tyhle pidi plyšáky si už oblíbila i Eša (nemusí se kupovat žádné předražené kočičí hračky stačí plyšáci z IKEA:-).....

A zdá se, že i Eša si rozvzpomíná na své dětství, kdy si s plyšákem hrála :-)

Tak to je zatím z Deníku modrého kocoura Shellyho vše. Uvidíme, jak se vyvinout vztahy v kočičí rodině, ale já to vidím pozitivně a těším se jak bude malý kocourek růst a jednou z něho vyroste velký modrý kocour :-)..



Tak jak se Vám první díl kočičího deníku líbil?

P.S.: Možná to rozepisuji příliš detailně, ale píšu to i pro sebe, abych si to jednou mohla připomenout i pro své dcery, které si to můžou přečíst, protože první dny s Shellym nebyly, po příjezdu Shellyho k nám totiž za pár hodin odjížděly k babičce. A taky si říkám, že někdo, kdo uvažuje o koťátku nebo o životě s kočkou anebo má jen kočky rád, třeba tyto detaily ocení.....
Ale příště už zase kosmetika :)

Krásný pátek a celý víkend Vám přeje kočičí máma eM a Shelly!!!!!



58 komentářů:

  1. novy prirastok je proste uzasny:) ja macky mam strasne rada a stale odolavame s priatelom, pretoze do bytu praveze moc zvieratka nechceme. do domu by sme si hned nejake to zverstvo zaobstarali:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Bashi. Tak samozřejmě má to i svá proti, jak píšeš - v tom bytě, musí se více uklízet, ale kočky jsou jinak hodně čistotná stvoření a musím říct, že britská modrá se i méně v létě líná - třeba jsme měli i perskou, ale tu nikdy více - ani v bytě ani v domě - je náročná na údržbu - "modráci" vůbec....:-)...Jsem ráda, že se líbí!

      Vymazat
  2. No ten je roztomiloučkej!! Rodiče si taky budou kupovat kočičku, v září jí tu máme :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé tak u Vás taky bude kočička, tak to se těším, jestli budou nějaký fotečky u Tebe, já jsem prostě kočkomil, no :-). Tak ať Vám hlavně dělá radost!

      Vymazat
    2. Zkusím malou Trinity nafotit, jsme zvědavá, jak se snese s Matyldou :) Jenže Tilda se očividně nudí, takže se aspoň zabaví :) A moc děkuji a přeji taky spoustu mazlivých chvilek s kočičákem :)

      Vymazat
    3. Už se těším na fotky :-) teda Trinity je tak krásné jméno (a já mám ráda Matrix I :). Tak ať se holky kamarádí - u nás se teda teď nenudí vůbec nikdo :-D

      Vymazat
  3. To je fakt nádhera, tenhle článek mi zlepšil den :)) Já vím, že závidst je špatná vlastnost, ale to se fakt jinak nedá :D Snad se jednou dočkám.. Shelly vypadá nádherně, určitě se i s Ešou dají dohromady a budou z nich velcí kamarádi :) I když ten její pohled, jak sleduje vetřelce je vážně vtipný :D Budu se moc těšit na pokračování deníčku a taky na fotky, je to takový živý plyšáček :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda! Myslela jsem na Tebe, když jsem dnešní článek psala a doufala jsem, že se Ti to bude líbit, když vím, že by sis taky jednou malou kočindu přála. Určitě se jednou dočkáš, moc Ti to přeju - je to fakt slaďoušek, ale je s ním zase i dost práce, dohlížet na stravu a tak....No ta Eša na fotce vypadá teda možná až nebezpečně a přitom taková vůbec není - asociálka jedna :-D....Máš pravdu je to živý plyšáček. Jsem ráda, že Ti Shelly zlepšil den, to je super!!!

      Vymazat
    2. Jsi moc hodná, vážně s chutí jsem si vše přečetla a představovala si, jaké by to asi bylo, kdybych si ho domů přinesla já :)) Určitě je to starost, i když už doma kočiny máte, tak tomu malému se člověk zas musí věnovat o něco víc (jinak), ale rozhodně to stojí za to viď :)) To věřím, že taková není, ale ksichtíky umí dělat perfektní! :D

      Vymazat
    3. Jó Eša a její ksichtíky to je fakt něco, občas jí říkáme herečka :-D....Tak aspoň budeš mít představu, až si ho jednou přivedeš domů...Je to starost, jako každé mládě, teď jsem několikrát přišla pozdě do práce, než jsem mu nachystala dvakrát jídlo, hlídat, aby mu staroušek neužíral - pak zas malý volal... a já si nestihla pořádně umýt hlavu ani se nalíčit a lítala po bytě a nevěděla co dřív :-). Ale člověk si zase na tu novou rutinu pak zvykne....

      Vymazat
  4. Ahoj Marcelko, to je moc hezký kočičák :) ty hle Britské modre číči na me působí tuze aristokraticky. Budete mit doma veselo, je to jako vcera kdyz jsme si domu privezli mimčo ale to psí. Člověk musel mit Barusku neustale na ocich, aby něco nevyvedla. Ať se Shellymu u. vas dari a je mu fajn. Preji hezky vikend ;)
    P.S. omlouvám se za pripadne chyby. Ale mobil píše chvili tak a pak zase jinak

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Hani, díky moc - máš pravdu tyhle britky se nosí jak potomci královské rodiny :-). Veselo teda už je, ale o to asi jde, holky mají o prázdninách takové vzrůšo s kočkama a já taky. Tak počkéj vy máte taky psí mimi? Doufám, že nafotíš moře fotek ať se můžu kochat na Tvém blogu - všecky ty mláďata jsou tak rozkošný...Tak ať máš taky krásný víkend se svou psí i lidskou rodinou!!!
      P.S.: V pohodě!-)

      Vymazat
    2. Nene Marcelko psí mimi zatím nemám, myslela jsem tím Barušku, že je to jako včera, když jsme si ji přiezli a ono je to už 10 let. Hodně jsem uvažovala jestli jí teď pořídit malýho kámoše, ale nakonec jsem to zavrhla. Nechci aby jí nějak otravoval a aby si neymslela, že ji už nemáme rády. Sice Dr. říkal, že by jí to mohlo ještě nakopnout a že by eventuelně mohla vychovat. Netroufám si na to, protože, když byl u nás bratránek s dětma a 2 krysaříkama, tak Barča chvíli byla s námi a pak utekla do chodb, kde chtěla mít svůj klid. Ale až to psí mimčo bude je jasný, že se s ním pochlubím, ale zároveň to bude smutné protože ho pořídím až moje milovaná Baruška odejde do psího nebe

      Vymazat
    3. Jé já jsem to pěkně popletla :-). Já myslela, že jste Barušce pořídili malé mimi...No ale je fakt, že asi by to možná neocenila, zvlášť když teď chuděrka tak marodila. Na druhou stranu, když koukám na našeho seniora jak pokaždé obživne, když mu přivedeme novou krev :-), je to pro něho jako elixír mládí. Máš pravdu, bude to smutné, protože to bude náhradník. No nemysli, my to taky tak vnímáme, že bohužel jednoho dne Shelly nastoupí na Mackovo místo - vůbec si to nedovedu představit, že tu nebude - ani na to nechci myslet....

      Vymazat
  5. No to je pusík:-))) U nás si teda kocour chránil teritorium, když jsme mu přivedli kočičí kamarádku a řekla bych, že zcela si na ní zvykl až tak po půl roce, ale mě asi ještě neodpustil:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Ono je to teritoriální chování asi kus od kusu - i když u kocoura bych čekala, že bude nadšený z kočičí holky - no vidíš, a ještě neodpustil? Ty mě děsíš!!!
      Tak přeju ať se i Tvůj kocourek obměkčí!!!

      Vymazat
    2. No a to se prosím chvíli přečůrávali a to doslova- na mužovu peřinu! Která sice je normálně prací, ale nepomohlo to, takže vyměněná a je klid. Snad:-D Ale neboj, to jen můj kocour je takový pako, všichni v okolí evidentně kočičky seznamujou bez větších potíží.
      A asi neodpustil, s chlapem je v pohodě, hladit se nechá (ikdyž extra ňuňací nebyl nikdy), ale když ho pohladím já, tak odchází zmetek! A to jsem prosím já, kdo ho (je) krmí:-D

      Vymazat
    3. Tak to Ti fakt věřím :-), já to vím, že kocouři umí být i pěkní prasáčci :-DD, to víš, že mě stálo spoustu sil toho našeho Macka slušně vychovat, já doufám, že s Shellym to bude trochu lehčí, on totiž Macek je úžasný v tom, že na něm můžeš dříví štípat a nic ho nerozhodí (pro děti jak dělaný), jenže je taky správně tupý a některý věci se učil teda ztuha :-). Tak je to s kocourama...A máme to teď to samý -mužíček si Ešu rozmazlil a ta se teď od něho nenechá ani pohladit a to mu spala věčně na klíně - no uvidíme, jak dlouho to teda potrvá - mě fakt toleruje mnohem více teďka - ale jsou to potvorky chlupatý a nevděčný, co :-D

      Vymazat
  6. Jéé, ty kočičky jsou ňuňaté! Nejradši bych si je všechny pomačkala, ňuňu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-DD. No to víš, že je furt někdo mačká :-) až už jsem holkám musela zakázat Shellyho furt ňahňat, ať má trochu klidu, protože potřebuje i hodně spát, že..Ale je to návykové, já si ho taky ráda pomačkám jéjé, než mi vyroste - vždyť ono je to hnedka dospělé :-)

      Vymazat
  7. Koťátko je nádherné a Eša taktéž! :-) Náš kocourek by mohl také už po kastraci přibrat, je stále hubený a netuším, čím to je, když jí skoro pořád. :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Hani. Tak kocourek nechce přibrat? A jak je starý? Po kastraci kocouři hodně přiberou, pokud tedy nelítají po venku, ten náš žije jen v bytě a jednu dobu měl šest kilo, teď má jenom 5 a půl:-) ale taky to dost záleží na genech a na rase...Možná zkusit třeba jiný granulky...Ten náš velký Macik je veležrout, on by dokonce pil i to kotěcí mlíko pacholek, tak ho musím odhánět utěrkou a hlídat, aby Shellymu nezblajzl příděl...

      Vymazat
  8. Ahoj eM, kcocourek je roztomilý a jen se směju, jak jsme všichni schopní kvůli tomu roztomilému kukuči snášet modré z nebe, v tomto případě kočičí mléko.... Ještě, že má Eša truccimru a může si na malého Flashe zvyknout.
    My teda kočky nemáme, naše Terina (fenka) je likvidátor všeho živého v jejím rajónu (dům+zahrada) a je docela průser, když k nám někdo přijede se psem nebo s fenou, to je fuk. Troufá si i na mnohem větší psy a vždycky zarputile dává najevo, kdo tady šéfuje:)
    Měj se hezky a užij si víkend:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu tutto, já sama sebe nechápu, a směju se taky, když se přistihnu, jak letím domů dát malému oběd (když byly holky pryč) nebo mu hned po ránu cpu mléko a nosím mu ho pod nos :-), jjo to mateřství :-D. Jsem si říkala,co by jako Eša dělala, kdyby přišel v zimě a ona by nemohla na lodžii bivakovat - truccimra to je přesné!! U psů to bude obdobné, ne-li kolikrát horší, tak Vy máte takovou ochránkyni rodinného sídla, tak to jo, tak to má být :-)Díky a ať máš pěkný víkend!

      Vymazat
    2. No jo, ochránkyně to je. Jen se musím smířit že za sezónu vynáším několik ježků, krtka (za toho dostaně pochvalu, doufám, že to nečtě nějaký ochránce), rejsků, letos má premiéru s veverkou. Do portfolia přidala i kočku (to se omlouvám, ale je to tak), lasičku, ještěrky a ptáky nepočítaně. Zpočátku jsme ji za to trestali, ale nemělo to význam, je to v ní :( Mimo zahradu neloví, ale v zahradě nesnese žádného vetřelce.

      Vymazat
    3. Tý jo, tak to je fakt lovkyně, a jaká je to rasa?. Ochránce nemůže nic namítat, protože jsi je neulovila Ty :-), tohle je přirozené chování zvířat - já si jen vzpomínám, jak jsme bydleli chvíli na baráku a nám máma kočka přinesla na práh ložnice malému kocourkovi myš na hraní :-D...Trestat asi fakt nemá smysl, oni to nechápou, je to jejich instinkt...a ty máš zahradu bez krtků :-)

      Vymazat
  9. Shelly je báječné jméno a ke krásnému kocourkovi se ohromně hodí! Chci mít taky doma Shelly (když nad tím přemýšlím, Shelly by mohla být i potkaní holčička, že? :)) Povídání mě moc bavilo a pevně doufám, že je to první díl nového seriálu :)

    Při pohledu na Ešu, jak sedí sedí u hračky, jsem se začala smát, je bezvadná! :D

    Krásný víkend přeji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že se Ti Shelly líbí, určitě to může být i jméno pro potkaní holčičku, jak píše Mitsuuko, Shelly se může odvodit od Michelle atd, takže určitě až budeš mít taky Shelly doma dej vědět, moc se mi líbily ty Tvoje mrňátka s borůvkovýma očkama :-)...Jsem ráda, že Tě povídání bavilo, takže je to jasný - seriál bude :)....Eša u plyšáka fakt vypadá, jak by ji uletěly nejen včely, ale i slon :-)....Tobě taky krásný víkend!!!A díky

      Vymazat
  10. Ježiš eM, tak už je mi asný, že domácí úkol prostě nemůžeš s tímto klubíčkem dát, to mu nemůžeš udělat!! =D
    Já kocoura Modroočka milovala!! Kdo by měl tu knihu a chtěl bys ejí vzdát na velmi dobré účely, prosím, kontaktujte mě, ráda za ni zaplatím ;) při nemoci vždycky cituju jak papal ty zelené hořké hrášky =D
    Shelly byla moje přezdívka na základce . odvozena od jména Michaela -- říkali mi Mišelka, holky pak Šelinka a už byl "tag" SHelly na světě - jsme byla děsně drsná =D

    Mně taky nějak poseldní dobou popadá haraššení na mimi - naposeld to málem schytal Matýsek a dostal sestřičku - 5měsíční labradorku, taky černou jak noc. Jen O. to vzal zodpovědně, že mít 2 labrouše v byť velkém bytě je blbost, tak jsem od toho upustila, ale tak bych chtěla.. =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj já to zvládnu odtrhnu si Shellyho od "huby" na chvíli a odjedu do ateliéru, abych se zas na něho mophla nehorázně těšit...je tak sladký, a holky mě velmi rády zastoupí, potvůrky :-)
      Že je ta knížka boží, já jako dítě nikdy neměla kočku, ale pejska, ale toto jsem četla furt dokola a milovala jsem obrázky H. Zmatlíkové. Akorát ta knížka na fotce není moje originální z dětství, ta se při stěhování ztratila, takže když jsem čekala Aju koupila jsem okamžitě novou, jakmile jsem ji zahlídla v knihkupectví (dokonce v Praze, neb dcera je pražanda:) - jo a ještě tu Dášenku a Starý řecký báje a pověsti :-D...Tak Ty jsi byla Shelly jó, no tak to je trefa do černého :-)..o to víc se mi to jméno líbí. Hele ono to harašení na mimi přichází v takových intervalech, akorát že u mého muže to přichází až z věkem :-), normálně bych ho x-let zpátky musela ukecávat já - už i tu Ešu inicioval on, tak jako nevím, co si o tom myslet :-)...Tak kočky v bytě se celkem ztratí, ale s pejskama je to trošku horší uskladnit a vůbec no...to je lepší domeček :-)

      Vymazat
    2. Jo, o tom domečku O. taky mluví. Ne, teda, že bychom ho chtěli, nebo plánovali, ale pro vyhnutí novému kousku do psí rodiny je to dobrá výmluva =)

      Já ho někde musím sehant. Až jednou budu mít děti, tak to je spolu s Bulerbynem a Kájou Maříkem jedna z prvních knížek, kterou chci, aby znaly =)

      a ty staré řecké báje jsme měli na záchodě a vždycky jsme si je tam rhomadně chodili číst až z nás dědeček nemohl a dal je do obýváku a pak po nich ani pes neštěk =)

      Vymazat
    3. No právě, to víš domeček k tomu všemu tak nějak patří :-). Můj muž není žádný kutil, takže já jsem naprosto spokojená v malém paneláčku až na tu zahrádku, no...bylinky a tak, však to znáš.
      Jó Bulerbyn máme doma a dokonce můj původní s dětství - nechápu, že ten se zachoval.....Teda Vy jste měli ale intelektuální četbu na WC, to já si musela báje půjčovat v knihovně (asi dvacetkrát:) než jsem si je v dospělosti konečně koupila....

      Vymazat
  11. To je krása. Já jsem kočičí člověk, takže o kočkách si přečtu ráda a cokoliv.
    Modroočko je i jedna z mých nejmilejší knížek z dětství a upřímně, občas si ho čtu i dnes, protože je to prostě roztomilé. :)
    Myslím, že Eša si zvykne, ale je zajímavé, jak hrozně urážlivé kočky jsou. Tedy některé. Přítelovi rodiče mají kocoura a povahou je to vážně spíš pes... :))
    Každopádně se těším na další pokračování, a ať mrňous roste do krásy! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky An!! Tak to jsem ráda, že jsi taky pro-kočkovsky naladěná, kniha je fakt skvělá, víš jak jsem si to užila, když ji dcera chtěla jako malá číst, mám pocit, že jsem to četla více pro sebe než pro ni...:-)
      Máš velkou pravdu, náš starý kocour se fakt chová spíše jak pes :-) no a Eša je urážlivka první třídy...
      Tak pokračování určitě bude!

      Vymazat
  12. tak to je miláček! Minulý týden to byl rok, co se k nám zatoulala na Hermínka, škoda, že byla samorost a nebyla vůbec socializovaná, je to na ní vidět do teď, nemazlí se, utíká, je to taková divoženka. Koťata na chov si myslím, že by byla asi více přítulná.
    Každopádně to vaše koťe je fakt kouzelné! Doufám, že se vám kočičí "smečka" rychle utuží!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Meduňko!! Já mám strašně ráda Tvoje fotky kočky a v zahradě. Máš pravdu, kočky na chov a co jsou jen v bytě jsou asi více společenské, ale Eša se trochu vymyká, ona se mazlí jen když chce ona a teď se chová jak totální asociál :) - a to je čistokrevná, trochu si teď říkám, jestli to není tím, že jsme ji dostali tak maličkou, že nestihla utužit ty vztahy ve své původní kočičí rodině, já nevím....Tak snad tahle rodina bude držet pohromadě:-). Měj se hezky!!

      Vymazat
    2. milá eM, tak už mám taky nový přírůstek do rodiny... opět bez možnosti výběru :D:D snad bude princezna společenštější, než její předchůdkyně :) fotky na mám blogu k dispozici :)

      Vymazat
    3. Přeju Vám Meduňko, aby princezna byla milejší i tulivá kočičí holčička, když si Vás sama vybrala :-)

      Vymazat
  13. awwwww nádherné. já miluju kočky, ale bohužel si žádnou domů nemohu zatím pořídit :( .. slintám.. víc takových obrázků a povídání :) ach!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě těší, že se obrázky i povídání tak líbí... Tak třeba jednou nějaká kočička bude :-D. Díky!

      Vymazat
  14. Já chci taky další přírůstek :D Kocourek je oprvadu krásný! A nemít doma už dvě sviňuchy, tak jdu stopro do dalšího :)

    SIMPLE LIFE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jó každý kočkomil, když vidí koťátko tak zjihne, však na to mě ten můj muž dostal :-) Jé tak ty máš taky dvě, mě se moc líbila Tvoje kóča, jak si hrála s kosmetikou :-D

      Vymazat
  15. Ješííííííš, ten je nádherný! Presne takúto modrú mačičku Micinku sme babysittovali priateľovej sestre celý minulý týždeň a bolo mi ľúto, keď som sa s ňou musela rozlúčiť. Ale keďže som citlivá na zvieracie chlpy, nemohli by sme ju mať doma. Nech sa malému Shellymu darí a máte z neho radosť :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je škoda, že jsi citlivá na chloupky, tak takhle si aspoň můžeš virtuálně užít kocourka bez hrozby alergie :-D...Člověk si je hned oblíbí, že, i když je jen hlídá....Díky moc Margitko

      Vymazat
  16. Jé, jak mi tohle zvedlo náladu a při čtení kočičího deníku mi jihly očka. Dokonalý Shelly a vůbec kočičárna :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že Tě Shelly potěšil i že sis početla z deníčku :-). Díky moc Jane!!!

      Vymazat
  17. Modroočka jsem také jako malá četla!:) kouzelná knížka!♥ a fotky jsou tak roztomilé♥ hlavně ta s plyšákem!:)

    www.lorietta.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Petro, tak vidím, že nás je hodně co vyrůstali na Modroočkovi, to je krása - takové knížky se už snad ani nepíšou a hlavně ty ilustrace. Jsem ráda, že se Ti fotky líbí, taky mě hodně pobavilo, když jsem přišla do pokoje a viděla Shellyho spát u plyšáka - hned jsem běžela pro foťák - vlastně ho mám teď pořád při ruce, jen padesát procent fotek je rozmazaných - je to holt Flash :-D

      Vymazat
  18. Nádherný kocourek :) věřím, že u vás najde krásný a milující domov :) měla jsem dvě kočičky když jsem byla malá, a absolutně jsem je zbožňovala :) teď máme pejska, ale v budoucnu pořízení kočičky nevylučuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc!!! Já si občas dělám srandu, že bych v jednom z životů chtěla být jednou z našich koček :-D - všechny ty chlupáče taky zbožňujeme. Jasně, přece kočka a pes můžou být taky kámoši - to se vůbec nevylučuje :-)

      Vymazat
  19. Parádní článek. Budu netrpěilvě očekávat další zápisky deníku. Sama kočky miluju, ale kvůli úporné alergii si nikdy nebudu moct žádnou pořídit, takže se budu moct chodit kochat aspoň k tobě :)
    A Britky jsou hned po pouličních Mickách a Mourcích úplně ty nejlepší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc!!!! Tak to je škoda, že nemůžeš mít kočičku, každopádně tady na blogu určitě žádnou alergii nechytneš a můžeš se potěšit. Budu moc ráda, když se zase zastavíš - určitě bude deník dál pokračovat, jak bude Shelly růst a provádět různé kousky :)....Já mám taky britky nejraději - a máš pravdu - moje kamarádka má i Micku i Mourka :-D

      Vymazat
  20. Krásný prťoušek, krásné fotky, krásně napsáno....syn s přítelkyní si pro změnu přivezl kotě Ruské modré. Říkají mu Moris a je rozkošnej. Jen jsem zvědavá jak dlouho jeho přítelkyni to nadšení vydrží, tady u nás totiž pravidelně každou návštěvu kýchala a fňukala že má alergii na kočky. Tak nevím jak to s tím je....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Vendy!!! Jó modří Rusáci - v těch jedou mí kolegové :-), já jsem spíš na ty Brity :-) - ale rusky nejsou moc rozdílné, mají protáhlejší obličej a zelené očka. Hm, tak to je zvláštní, že u Vás má přítelkyně alergii a doma ne :-D. Slyšela jsem sice jednu divnou věc a dodnes nevím, co si o tom myslet, ale prý britské modré (nevím, jestli i ruské) jsou vhodné i pro alergiky, jedna známá mé známé povídala a koupila si modrého kocoura a žijou spolu spokojeně prý..no nevím :-).

      Vymazat
  21. To bylo moc pěkný a pohodový čtení. :) Kocourkovi, Vám a i ostatním účastníkům kočičí smečky, přeji pěkné chvíle plné smíchu a spokojeného vrnění. :) A určitě se už těším na další zápisky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Romčo, to jsem ráda, že se Ti čteníčko líbilo a děkujeme všichni moc za přání - napsala jsi ho moc hezky!! j,j Shelly umí moc hezky vrnět :-)

      Vymazat

Děkuji Vám všem za zastavení a že věnujete svůj čas napsání komentáře. Moc mě taková zpětná vazba těší!!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate