pátek 28. března 2014

HLAVA 38


Zdravím Vás všechny milé čtenářky,


tento článek bude jeden z těch mála článků, který vzniká určitým přetlakem - přetlakem v mé hlavě a mám potřebu opět nakousnout určitá témata a hlavně vyvolat diskuzi, kromě toho teda, že chci uvolnit ten přetlak v mé hlavě !-D.

Ty jo,.... dneska mě zas třeští hlava, musím si odpočinout......, sakra musím dát prádlo do pračky...., hm bezva tak už budu řešit i šikanu?...... zasraní někteří puberťáci, namazala se ta moje B.?...., musím koupit A. kapky do nosu, snad bude P. v nové práci spokojenější,.... co budu vařit o víkendu....., ježiš tak bych si chtěla udělat čas a něco namalovat, ty daně mě zabijou fakt....tolik čísel,..... jaro je tak super a já jsem unavená,...... kurnik proč mi nepřeběhne přes cestu nějaký "velikonoční zajíc"....., asi si vezmu do postele Hermése.....
Ehm, tak to  je velice autocenzurovaný výtah z mé hlavy.....:-D ne, nebojte se,  nebude to článek o obsahu mé hlavy. Myslím, že každá máte svou vlastní hlavu napěchovanou a nepotřebujete číst ještě, co má v hlavě eM :-D



Ano, Hlava 38.
 Tento název jsem si vypůjčila z už kultovního a obávám se, že už i poněkud "retro" seriálu Sex ve městě. Cyklicky se k tomuto seriálu vracím a občas si ho pěkně sjedu, páč je prostě pořád aktuální, my holky pořád řešíme to samé a navíc, "dorůstám" (přece nenapíšu stárnu :-) do věku hlavních hrdinek seriálu (ne už do věku hlavních představitelek, ty jsou naštěstí pořád v tomhle popředu hehe).
O čem článek bude? O tom, co straší v mé 38-mi leté hlavě. Ale nelekejte se, že je to čtení pro starší a pokročilé, proboha to vůbec. Znám spoustu mladých holek s vyzrálou hlavou, stejně jako starších zkušených žen a všechny máme podobné starosti více či méně.... a v tématech, o kterých chci dneska psát věk nehraje roli - pouze o nich bude prostě psát ženská, co jí je už tolik. Ale sakra zanechme čísel, nebo ještě než začnu psát, zdeptám samu sebe :-)....
Jen chci ještě poznamenat, že i když je spousta holek v mém věku, tak každá můžeme být na časové ose svého osudu jinde a řešit úplně jiné věci, jako třeba když Carrie v epizodě Hlava 38 řeší, jestli chce vůbec děti - tak tohle třeba já teď vůbec neřeším, že jo...
A co řeším?
Řeším to, že jak jdu životem, jsou pro mě některé věci mnohem důležitější než třeba byly dříve, že jsem dospěla do nějakého poznání, o které se chci podělit, diskutovat o něm a zjistit, jak to máte vy ostatní a vaše hlavy.

Především za některé věci může právě tento blog. Už jsem se o tom párkrát zmínila, a dnes to chci zmínit trochu detailněji a vzdát tak trochu hold.....komu, to zjistíte, až budete číst dál !-))
Jak víte, můj blog je prostě miš-maš, já fakt nedokážu psát jen čistě o kosmetice, nebo jen o fotkách, nebo o receptech, zjistila jsem, že jediné o čem prostě dokážu psát je ten každodenní život....když zrovna potřebuju relax, šoupnu sem fotky a chci relax zprostředkovat i těm, co ho třeba hledají, když ujíždím na čajích, chci o tom psát, když mě baví nějaký produkt, stíny nebo krém...atd atd.
Však vy, co mě čtete častěji,každodenní miš-maš u eM znáte....Těžko si plánuju články dopředu, prostě ze mě vypadávají tak, jak žiju a co žiju. A jak jsem měla odezvy nejednou, Vás baví právě tenhle mix...a to mě nesmírně těší :-)
No a pointa je, že díky tomuto blogu - tím že jsem se rozhodla vystoupit poněkud veřejně se svým každodenním životem - jsem poznala spoustu skvělých lidí (ač vlastně jen ženy - ale tak snad je žena taky člověk ne !-)....
Cítím se svými čtenářkami určité pouto a upřímně asi jsem už na tom závislá - na této komunitě, protože mi strašně moc dává a já se snažím dávat na oplátku také...články, diskuze....atd.
Některé čtenářky-ženy-dívky-prostě holky znám jen virtuálně jen podle jejich přezdívky, ale i tak je mi milé už jen vidět jejich komentář pod článkem, který není nikdy strohý a moje milá holka se rozepíše, jaké zkušenosti má ona, třeba se mě i ptá....atd....
Z některých čtenářek i blogerek se staly přítelkyně, a bylo super je poznat osobně a zjistit, že jsme prostě podobně naladěné, s některými děvčaty si zatím jen píšu emaily, nebo na facebooku nebo tady v komentářích a těším se, že je jednou poznám osobně.... 
Něco ale mají všechny tyhle holky mají společné, jsou mi velice drahé. Dost často mě mrzí, že nestíhám psát a odpovídat na komenty, maily.....,fb zprávy tak, jak bych chtěla....Což se děje i právě teď, ale já věřím, že vy všechny, co si přečtete tento článek, se v mých slovech poznáte a zjistíte, že i když zrovna dlouho nepíšu, že pořád na Vás myslím. 
Ono psát blog a ještě psát dopisy je někdy v nadlidských silách, člověk už má někdy opravdu nechuť ke psaní anebo prostě mu vypne hlava jako teď mě... a proto se omlouvám, že to někdy už nedokážu...a píšu vlastně Vám všem tady a teď....
Asi to znáte taky, když se snažíte stihnout milion věcí najednou.....
Já si se svou hlavou, když ještě měla trochu nižší upgrade verzi 35 (let), užila hodně nepěkné bolestivé období, kdy mi šlo 
o zdraví i o život a já se musela nad svým životem pozastavit - nuceně a drasticky - bez možnosti okliky a výmluv....
A jak to tak vnímám od svých přítelkyň, co si spolu píšeme nebo i kecáme naživo - my ženy fungujeme často až do úpadu za hranice svých možností a sil....a pak se nemůžeme divit, že o nás kolují lidová rčení typu - 
"žena vydrží víc než člověk"  nebo "žena vydrží více než švédská ocel" atd....
Ano, bohužel vydrží - ale bohužel pro ni....
Ženská se prostě dává a dává pořád ven a často nepřemýšlí, co dává sobě. Je vychována úchvatným masovým dogmatem, který funguje bohužel i v tomto 21. století - že myslet na sebe je egoistické. 
Jo a nakonec si z toho vlastně vytvoří přednost, že jí přece těší dělat radost a rozdávat jiným. No jo, to je krásné - pokud dokáže stejnou měrou dávat i sobě - mít se ráda....Ale ruku na srdce, která tohle máme v rovnováze. 
Když jen kouknete na můj výtah z mých myšlenek v druhém odstavci, myšlenky na sebe se tam objevují v alegoriích až na posledním místě a vím, že spousta žen a matek fungují stejně.....samozřejmě každá s jiným poměrem...Nejdříve myslíme na všechny kolem, na všecky starosti... a pak často až v noci si vzpomeneme na tu nejdůležitější osobu - na sebe.....
Jestli se pořád ještě něco učím, tak myslet sama na sebe, dávat sama sobě pozornost, nebýt na sebe tvrdá, kritická, ale naopak brát se taková jaká jsem, být na sebe hodná, milá, něžná....zní to divně, ale věřím, že mě chápete. 
Protože nám dost často nepřipadá divné být hodná, milá, něžná na jiné, ale k sobě jo, jako bychom se k sobě chovaly doslova macešsky. 
No a k tomu určitému pochopení mi "dopomohla" právě má nemoc.....
Spoustu věcí snášíme od druhých jen proto, že prostě máme sílu je snášet....ale to není přece správně. 
Žádná žena potažmo člověk by neměl snášet nepěkné věci, to že ho nejbližší okolí nerespektuje, že se ji nedostává pozornosti, že jsou její potřeby ignorovány....
No jo, ale ve finále po důkladné sebeanalýze, zjistíme, že si to vlastně děláme samy - že to dovolujeme. Padáme únavou na hubu a litujeme se, proč nám nikdo nepomůže,a ptáme se, kde se stala chyba....Chyba je to, že to dovolujeme....Že si všecko uděláme samy, že všecko umíme tak skvěle, že nepotřebujeme pomoc....A kdo nic nežádá - nic nedostane....Ale to už je důsledek, příčiny jsou často hluboko - ve výchově, osobních zážitcích, všeobecně přijímaných dogmatech.....
Ano, často jsme byly tak vychované a žijeme ve stereotypech, které si už dávno neuvědomujeme - uvědomujeme si už jen ty důsledky a často nejsme už své zvyky schopny změnit anebo to jde dost ztuha. 
No, donuťte "hlavu 38" k pružnosti !-D, už to není, co to bývalo !-)
Sama vím, jak těžké to je.
Viz to, že jsem se už druhý měsíc dostala do takové únavy, kdy jsem prostě potřebovala dát si jen deku přes hlavu a "nechte mě všichni být".......a spát a spát......do stavu, kdy mě už šestý den bolí hlava a do toho mírné nachlazení.....
Je třeba i své nemoci nazývat pravými jmény - prostě nechytila jsem bacil..už mě všechno pěkně sra.. a od své zásadní "intervence" už bych tyhle stavy mohla předvídat, ale tím, že už se mi dlouho nestaly, jsem upadla do svých "úžasných" stereotypů a hlava mi to dala sežrat. Naštěstí už díky své nemoci mám v sobě aspoň tu záklopku, kdy si řeknu - to prostě nedám a prostě ty dva dny spím, i kdyby čert na koze rajtoval....Ale furt je to zjevně málo a zastavuju se až na pokraji vyčerpání...až u hranic....
A co je příčinou? Ano, opět přetěžuji svoji hlavu, opět jsem ta heroická žena, co zvládne všecko od řízení domácnosti, přes výchovu děti a práci v zaměstnání včetně svých koníčků ....a to prosím většinou v rekordním čase cca 16 hodin denně.....
Ne já už nechci být hrdinka, co všecko zvládne, co si nedostatek sebevědomí, které nedostala v dětství kompenzuje tím, jak je skvělá a všecko dokáže až na hranici vyčerpání...A za jakou cenu? 
Že si toho někdo všimne a pochválí? Ehm, to je fantasy....
 Jak si utvořit priority - jestli je důležitější vyžehlené prádlo anebo moje psychická pohoda, která ke mě přichází skrz umění či jen poslech hudby či jen lenošení....?
Řekla bych, že stanovení priorit je zásadní pro žití ženy - aby to nebylo jen přežití a zestárnutí...
A s tím souvisí to, co jsem objevila a je pro mě zásadní v mém věku - užívat si života ne ho jen rozdávat jiným. 
Dost často se všichni ptáme, co je smyslem života...A ptá se na to i žena, která svůj smysl naplnila v tom, že dala život dětem, pracuje a má rodinu....,protože existuje ještě její osobní smysl života, aby si nemusela ke konci života nebo už na pokraji sil říct: do prčic, dyť já se furt jen rozdávala a neměla čas na sebe a na to užít život!!!!! 

Protože moje nejmilejší přítelkyně, má osobní zkušenost velí, že na tohle začne žena myslet dost často až ji právě dochází síly a ona musí svoje síly dokázat správně rozložit a rozdávat s rozumem a ve správném poměru...
A o tom je mimo jiné hlava 38, o tom, že si projdete mládím, kdy hledáte lásku, užíváte si volnosti, kterou pak  ztratíte tím, že lásku najdete a založíte rodinu, vychováváte děti, udržujete domácnost a zároveň i přitom pracujete. 
Některé odvážné holky dokonce i během toho, čemu se trapně říká materská dovolená. Klobouk dolů před takovými holkami, pro které jaksi neexistuje ta volba, že by se mohly a případně i chtěly z práce na pár let uvolnit, protože jejich práce je určitou součástí její osobní integrity...
Ano, tyhle ženy (a není jich v této době málo) jsou najednou v dvojím "presovači"...
Mám pár takových kamarádek, smekám před nimi a zároveň jim říkám - opatrně, nebuď blbá - nech si něco pro sebe nebo se uštveš. 
No jo sakra, ale to se dobře říká, že....a že to říkám zrovna já, která je momentálně sama uštvaná. To se tak nahromadí se více trablů, větší nápor v práci a žena Atlaska (odvozeno od obra Atlase ze starých řeckých bájí :-) se najednou prohýbá pod šílenou tíhou nebeské klenby, kterou se "dobrovolně"!!!!! rozhodla nést na svých pažích a bedrech.
Koho nebolí záda a krční páteř, ať hodí šutrem, mé milé dámy!
Píšu to Vám všem, protože vím, že to zažíváte taky, možná jen někdy a třeba často, to je fuk. 
Hlava 38 je i o tom, že jsem pochopila hlubokou důležitost ženského přátelství. Teď když už nehoním lásku a potenciálního otce mých dětí !-D, kdy mám práci, ve které jsem v pohodě, kdy mám děti a ty děti dospívají rychleji než já stárnu, mám své koníčky...tak tady a teď vzdávám hold přátelství a pospolitosti mezi ženami. 
Sakra, někde se nám to ale nějak vytratilo v běhu desetiletí. Nějak přestalo být důležité, aby si ženy navzájem byly oporou, pomáhaly si, inspirovaly se, chápaly se. 
Naopak dost často jsou samy sobě rivalkami, bodejť v tom honu za dárcem, pardon ehm za láskou !-D.
 Je to rivalita, závist, nepřejícnost - je to důsledek vlastní nespokojenosti, kdy prostě nesnesu, že jiná žena vypadá fajn upraveně, má pěkný hadry a make-up. 
Místo abychom byly sami sobě navzájem inspirací a ptaly se, kde jsi tak fajně nakoupila a Tobě to sluší a copak to máte za pěkný lak, tak se hnusně díváme a odsuzujeme ženu, která prostě odmítla na sebe rezignovat a pečuje o sebe atd. 
(Krom toho, že často ani odsuzující netuší, čím si ona hezky vypadající žena v životě prošla).
To mě hodně mrzí na jednu stranu - a na druhou stranu to ve mně prostě posiluje tu potřebu ženské pospolitosti, kdy si  ženy navzájem umí dát respekt, sympatie a umí si navzájem přát to dobré a né závidět. 
A to jsem i díky blogu poznala...spoustu super holek, se kterými se cítím na jedné lodi. Vzájemně se inspirujeme, radíme si, co kde splašit, co kde levněji koupit, co frčí a co ne....i tohle je blogosféra, když teda pominu tu nepřející část !-D. 
Ale nemělo by to být jen virtuálně. 
Příčinou bude i to, že matky se odcizily svým dcerám, a dokonce s nimi soutěží atd......(pominu naprosto problematiku, co jsou schopné tchýně páchat svým snachám či jak vůbec ženy vychovávají své syny......to bychom tu byly do vánoc). Matky, dcery byly vychovány v normalizační době, kdy se zpřetrhaly všecky vazby, tradice - mazej matko do práce po šestinedělí a nechej dítě ve jeslích atd....a co teď s tím? 
Dnes ve 21. století jsem já už také matkou a mám dvě malé "ženy" a miluju je nadevše a dávám jim znát (aspoň doufám), že my ženské jsme přece na jedné lodi, máme při sobě stát a inspirovat se......
Snažím se vytvořit tradici, která mně osobně dána nebyla...A je mi takových rodinných vztahů líto, vidím je všude, protože když se podívám na rodinný strom, tak je všude spousta žen a ženských předků...ale jen málo pochopení. 
Nemluvím o tom, že spolu zase má bydlet více generací pohromadě, ale proboha nebuďme všichni single zakuklení ve svých hlavách 63 nebo 25 nebo 38 - máme hodně společného - jsme ženy....
Ehm, teď jsem si uvědomila,  že to zní asi jako přednáška, co :-) Ten, kdo to dočetl až sem, je určitě moje přítelkyně a věrná čtenářka...a pro ni je to vlastně napsáno - i když bych ráda, aby tohle poselství mělo širší rozptyl...ale kdo ho bude chtít slyšet, ten ho uslyší :-D

Už Vás nebudu svými úvahami dál trápit, jen chci napsat takový závěr. 
Důležité je pro mě holčičí přátelství, je to svým způsobem důležitější než láska muže (no tady opatrně našlapovat, že jo !-). Páč kolik kluků prošlo našima životy od školky a my kamarádkami zůstáváme stále....
Protože, když budu parafrázovat citát opět z oblíbeného Sexu ve městě (pro ty, co to neviděly - není to jenom o sexu !-).....,
"co kdybychom to braly tak, že spřízněné duše jsme my kamarádky - my ženy a muži jsou ti skvělí a báječní kluci pro potěšení?" 
No kéž by to tak bylo. Tak se holky snažme...
Snažme se nepromarnit svůj život, a pokud se ptáte pořád jaký je smysl Vašeho života, tak vězte, že je to jednodušší než si myslíte - je to od slova smysl - smysly. 
Užívejte život všemi smysly!!!
Máte oči, tak je mějte otevřené pro krásu a nádheru - ať už je to příroda nebo obraz nebo krásná tvářenka...
 Máte uši, tak dopřejte uším nejkrásnější hudbu, aby si zvykly na skvělé tóny, které pozvednou vaši duši a odmítaly "brak"... 
Máte nos - tak užívejte vůně...fialek, parfémů, vůni větru a slunce a kůže po koupání...
Máte jazyk a chuť - tak užívejte nejlepší lahůdky, nejlepší nápoje, užívejte si rozmanité chutě......

Tak a teď mi můžete napsat do komentářů, že teda fakt jako další přednášky už ne. 
Nebojte, než dojde k dalšímu přetlaku, chvíli Vám dám pokoj a budu psát o šamponech. Fakt jako - slibuju!!!! :-)
A zas se tu někdy sejdem a řeknem si, jak se nám to vlastně daří naplňovat, tydle "vize" :-)))
Napsala a složila hlavu do dlaní :-D.....


Děkuji Vám za pozornost a klidně napište svoje názory - tento článek u mě svou terapeutickou část splnil, uvolnila jsem spoustu energie, která mi chyběla - a teď můžete své myšlenky napsat Vy, budu moc ráda....

A mám Vás ráda. Mějte se krásně!!!! 


PS: A abyste neřekly, proboha ta je zas chytrá jak rádio, co to tu "káže"...tak v nějakém příštím článku najdete tipy na knížky, které měly na tyto moje názory vliv - teda krom mé 38-mi leté zkušenosti v ženské kůži, 
která je jaksi zásadním vlivem !-)


Krásný víkend Vám přeje eM!




62 komentářů:

  1. Ono je samozřejmě úžasné, že můžeme studovat na univerzitách, řídit nadnárodní korporace nebo pilotovat letadla. Ženám se do velké míry tímhle ale hodně rozmazala dřív celkem zřetelně definovaná sociální role. Máme problém si nějakou vybrat a trpíme pocitem, že musíme stíhat najednou nejlíp všechny. Být matky, manželky, hospodyně, dokonalé milenky, pracující ženy. To se stihnout ale všechno nedá. A pak už ani nemáme čas utužovat vazby z matky na dceru, kamarádky a jsme si konkurencí. Mužská úloha mi připadá poněkud... stabilnější. Archetypálně trvá, že muž má zplodit potomka, čili by měl být poměrně zdatný v sexuální oblasti a měl by ho uživit. Nechce se po něm, aby měl do toho naleštěnou domácnost, uvařenou večeři o třech chodech a vypadal jako by se právě probudil po deseti hodinách dorůžova vyspaný. Tyhle tlaky zvnějšku naši muži moc dobře nechápou a mají pocit, že když to všechno teda děláme, tak to děláme asi proto, že jsme tak spokojené a všechno to zvládáme. Protože PROČ bychom se do toho jinak takhle pokládaly? Nutí nás snad on? Tak ani nechápe, proč je nám do breku, že nám nepochválil vypulírovaný byt, on přece žádný přímý pokyn, že by mu tohle chybělo ke spokojenosti, nevydal. Většina chlapů není naprosto neschopná, aby se na ně nedaly delegovat povinnosti a oni je nezvládli. Když to okolnosti vyžadují, tak uvaří večeři, vyluxuje, napíše s dětma úkoly. Opravdu by bez nás neshnili ve špíně a nezemřeli hlady. Vidím za potřebou být superžena jednak tenhle tlak a jednak naprosto souhlasím i s tím, že u mnohých hraje roli potřeba být v čemkoli naprosto stoprocentní, protože pak existuje šance, že si mě konečně někdo všimne a konečně mě taky pochválí. Protože k pochvale přece nestačí jen fakt, že tu existuju, protože si mě rodiče přáli a že jsem se jim narodila jako svébytná a originální bytost, která toho spoustu umí (a spoustu taky ne, což je normální)...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, ta emancipace nám v tomhle udělala dost bordel - na jednu stranu svoboda dělat věci, které ženy dřív nemohly, kurňa ale povinností (těch běžných) neubylo....je třeba prostě stanovit priority změnit myšlení a ne jít jak mula, že...Já jsem strašně ráda za Tvé inteligentní názory v komentářích, jéžiš já být mladší s takovou hlavou !-D......
      Máš velkou pravdu v tom, že většina z nás nemá doma neschopné tyrany, i když i to se třeba stává pořád i v tomhle století. Můj muž umí vařit i pohlídat děti, ale on nemyslí způsobem jako já, že já myslím už "za" - i za ty děti, co všecko je třeba.....a přesně pak z toho plyne tolik nedorozumění i mezi mužem a ženou, bo žena viní z toho svého neštěstí či nespokojenosti a únavy chlapa a chlap čumí, co to po něm ta žena chce - napsala jsi úplně přesně jak to muž vidí....Máš můj obdiv, že to máš v hlavě tak krásně srovnané :-) a tak Ti jen přeji ať tvé životní zkušenosti jsou zase lepší než těch minulých generací, ale myslím si, že je nutné o tom mluvit a každý si to musí "zažít" sám svou jedinečnou zkušeností - a je to o komunikaci pořád - žena prostě musí říct - to nechci, tohle není potřeba dělat, tohle neumím....a ne si na svůj hrb nabrat všechnu tíha světa - ve finále to nepomůže nikomu a ona pod tou tíhou prostě padne...
      Kdyby všichni cítili jen to, že existují protože jsou skvělé a originální bytosti byl by svět nádherný, ale takhle to nefunguje, protože žijeme ve společnosti a utváří nás strašně moc vlivů...ale nejde to na ně všecko svádět - člověk pak musí jednoho dne si říct, jo jsem skvělá a originální a jsem na tomto světě z nějakého důvodu....a tak je to dobře a ne se udřít v honbě za uznáním......

      Vymazat
    2. Ach, toto je taká pravda! Prečo to vlastne všetko robíme, keď muž aj deti by prežili, aj keby to bolo len na 60%. Prečo? lebo ako som napísala, k tomu nás vedú od malička, spoločnosť, rodina, matka. Hoci sama matka mi toľko krát zdôraznila, že sa zničím a na staré kolená budem chorá, unavená, s kŕčovými žilami a boľavým chrbtom. No napriek tomu ma aj bez slov viedla k tomu, že je to takto správne a samozrejmé. Akoby sme sa mali podvedome trestať za niečo, snáď už len za to, že sme ženy. Neviem...

      Vymazat
    3. Muž si už staletí jede tu svou víceménně totožnou roli a tak si myslím, že tyhle naše proměny nezachytávají, protože uvažují, díky tomu, v čem jsou ukotveni, mnohem přímočařeji. Když se mu naférovku zavelí: "Vyluxuj, zapni pračku," tak pokud to není úplně neschopný mamánek, tak to udělá nebo minimálně projeví zájem o to, aby mu bylo vysvětleno, jak se ta pračka zapíná, aby to teda mohl vykonat. :-) Pokud se mu to neřekne, tak to tak bere, že to nebylo... Proč by se měl namáhat s předvídáním něčeho. Můj kamarád se tomuhle rozdílu v uvažování vždycky směje a říká: "Hele, nemám křišťálovou kouli, když něco chceš, musíš to říct." :-)
      Ono to uznání roli hraje a hrát bude. Mít toho největšího mamuta, to platilo, platí a platit bude. :-) Jenom si musíme srovnat priority a ideálně si vybrat, v čemže to uznání chceme. Chceme být úspěšné v práci? Mít vzornou rodinu, hodného muže, šikovné děti? Neříkám, že to nejde zkombinovat, ale všeho s mírou. Není hanba přiznat, že moje dítě nosí pětky z fyziky, práce mě zas tak moc nebaví, ale hlavně, že ji alespoň mám, zato se máme s mužem i po deseti letech vztahu rádi, klape nám to a rozumíme si a do toho jsem třeba skvělá kuchařka a mluvím čtyřmi jazyky. Prostě tak to je, některá oblast šlape na víc procent, některá na míň.

      Vymazat
    4. :-D Áno, základ znie: Mužovi to proste treba povedať! Samému mu to nedôjde, alebo len výnimočne :-) On to nevidí, nemôže za to, tak je nastavený a hotovo.

      Vymazat
    5. Je to hluboká pravda a právě z těch rozdílů plynou ty nekonečné nedorozumění, ženské se často i bojí jít do konfliktu a vynutit si případně nějaké ty úlevy či práce - v případě, že muž prostě funguje ve svých "přirozených" myšlenkových pochodech.....Je velká pravda a strašně se mi líbí ta hláška s kouzelnou koulí...můj muž ji na mě v mládí aplikoval, jakože neumí číst myšlenky - čímž je řečeno stejné...a já se musela prostě naučit věci vykomunikovat a když je nechtěl dělat ani on, tak se na to vyprdnout prostě.
      Ano priority stoprocentně - furt se nám totiž vtlouká i v ženských časopisech, že žena to může mít všecko, kariéru, sexy postavu, být super matka a mít super děcka a vařit teplé večeře - já bych řvala když to někde vídím, nebo když to nějaká žena proklamuje (protože to možné není a ona kecá a nebo padá na hubu večer:-)
      Já se sama musela rozhodnout jestli budu radši žehlit nebo půjdu do ateliéru vypustit páru a tvořit, což mi dělá dobře - já pak příjdu domů spokojená a naladěná, po nikom neřvu....a když mám energii tak uklidím a když ne, tak úklidová policie k nám fakt nechodí !-DDD Přesně, žena si musí vybrat v čem to uznání chce....bohužel muž nemusí, ale to není ten problém.....
      Julinko: Přesně - líná huba holé neštěstí - muž to nevidí a žena si musí říct - nutně!!! :-D

      Vymazat
    6. Zas tím nechci říct, že muž jako bytost má empatii defaultně na úrovni kusu šutru. Jen si myslím, že si zvykli, že my ženy jsme se hrozně moc bily za to, že spoustu věcí chceme dělat, že je zvládneme, taky je děláme, zvládáme, takže je vlastně všechno takhle v nejlepším pořádku. A že je musíme prostě exaktně informovat, kde už naše limity končí. :-) Možná jsem vystudovala vysokou školu, což je skvělý, že mi bylo umožněno, není důvod, aby mi to někdo upřel jen proto, že jsem žena, ale holt třeba neumím vyměnit pneumatiku. :-)

      Vymazat
    7. Holky, to je pravda. A protože to mám nějak v hlavě podvědomě, tak si vždycky nějdřív dobře promyslím, co Ondrovi odpovím na otázku "Chceš s něčím pomoct?" Mám umýt nádobí a td.. Jasně, neúkoluju ho pokaždé jen proto, abych ho zapojila, že to bude "bžunde" umývat spolu třeba koupelnu, ale když se takhle zeptá, zrovna u něj si jsem jistá, že kdyby nechtěl pomoct, ani se nezeptá a je někde zašitej a ani ho nezahlédnu, než se "to" dodělá, takže se nadechnu, vydechnu a odpovím: Ano, jsi moc hodný, děkuji =) a je to tak jednoduché. Nemám pocit, že dělám všechno sama, což ho automaticky začleňuje do chodu domácnosti, zároveň dělá každý to co chce (nerada myju nádobí, ale když ho budeš umývat ty, s láskou Ti budu prát a žehlit košile =)

      Prostě rovnováha, ale neříkala bych tomu emancipace.. té se po pravdě trochu bojím. Mám ráda, když mi chlap otvírá dveře, když o mě pečuje jak o svatý obrázek, ale zároveň mě ani nepovažuje za neschopnou.. prostě rovnováha.. A Aailyyn (ježiš, to jsme psala snad půl minuty =D), jo, lepší nenechávat domýšlet a prostě oznámit. Ono ne nadarmo platí, že chlapi všechno řeší přímočaře. Sice nevidí ty nunance jako ženské, ale zase mají větší koncentraci i sílu na to, co opravdu chtějí udělat, kdežto ženská by nejradši udělala vše sama a zákonitě se po čase buď složí, nebo se složí její dílo, které holt nemůže mít ve všem pevné základy, když toho dělá tolik najednou..

      Vymazat
    8. Víš co Míšo, máš pravdu slovo emancipace bohužel zavání a zavání tím, že se to trochu překlopilo tam, kde jsme to vlastně už nechtěly mít anebo to jen prostě nebylo domyšlené ve smyslu - jo emancipace ano - ale limity máme proboha - a priority - hlavně ty priority se musely změnit. Jasně, žena může pracovat ve vrcholovém managementu, ale zároveň nemůže být s dětmi na stopro doma a musí ji někdo zastoupit, pokud on je chce atd......emancipace neznamená, že dostaneme všecko, ale jde o to, aby prostě chlapi nebraly ženské jako služky aby je braly jako rovnocené partnery při práci i doma....ale kurňa já pořád chci, aby mi ty dveře někdo podržel a chci se cítit jako žena, když mi něco nejde a muž přispěchá na pomoc...a né já si dveře umím sama podržet, tak vodpal - nééé to není emancipace..to je škoda :-)....Rovnováha je krásné slovo - přesně tak!!!!

      Vymazat
    9. Aailyyn: Přesně tak, přece se nečeká od ženy, že prostě nutně zvládne všechno a pokud ano, tak zas ona musí říct, hele tu pneumatiku vyměnit neumím a nebudu to dělat, umím jiný věci.....A jakože můj muž si lítá kolem auta nadšený, ale mě to neba..já jen ráda řídím a pneumatiku taky vyměnit neumím :-))).....Ale umím klíďo natřít okna nebo vymalovat zeď a baví mě to protože si u toho vyčistím hlavu od mé intelektuální práce...jenže zas to nebudu dělat sama, zatímco chlap bude zalezlý o počítače a na druhý den půjdu do práce, že - ne řeknu mu, hele potřebuju pomoc, pojď spolu to uděláme rychleji..A vůbec nikde není psáno, že třeba ženská nemůže být automechanik a chlap že třeba radši pohlídá děcka nebo uvaří....hlavně by v partnerském vztahu neměl žít nikdo na něčí úkor a každý by měl dělat, to co mu jde...a spolu to prostě zvládat...a ne jako bylo zvykem to jasné dělení práce - ženská zaměstnání, domácnost a děcka a chlap zaměstnání a pivo atd....To už je samozřejmě pasé, ale.....zde jsou ty počátky těch osobních bojů...

      Vymazat
    10. Jo a ono je to i vidět, jak s ženskou, která na jen obyčejné otevírání dveří není zvyklá. To jí pak chlap má omotanou kolem prstu. Zažila jsem to teď nedávno s tím spolužákem a řeknu Ti, kdybych to samé neměla doma, asi bych se z toho zbláznila, že je najednou někdo ke mně tak galantní a přitom to není staromilec, ale můj vrstevník =)

      Vymazat
    11. Jistě, jednak dělejme to, na co máme každý předpoklady. Chlap klidně může vařit a žena být programátorka. Taky si s počítačem rozumím mnohem víc než moje drahá polovička. Ovšem zase se fakt nevyznám v autě. :-) Nebo alespoň si práci dělme tak, že umýt nádobí opravdu zvládne stejně dobře muž i žena, tak ať to udělá ten, kdo má čas/ten, komu to méně vadí. :-) Není důvod, aby hora špinavého nádobí čekala na vás, protože je to přece holčičí práce, než povyzvedáváte děti z kroužků, zatímco on už přišel domů z práce. Nebo abyste do něj půl roku hučely, že je třeba vymalovat kuchyň, neboť je to zase jeho, mužská práce, když to umíte taky, jemu se do toho bytostně nechce, tuhle činnost nesnáší a odkládá to, jak jen může. :-)

      Vymazat
  2. Je prostě potřeba se mít ráda a umět si "odpustit", že holt všechno neumím, nezvládám, nevadí. Jsem člověk, mám chyby. Takže není špatně říct si o pomoc, někoho poprosit, aby tohle udělal místo mě. Tohle bude i dílem záležitost výchovy, nějak se pořád alespoň podle mých zkušeností a pozorování v Čechách nenosí umět pochválit, natož pochválit sebe sama. Neumím tohle a říkám si o radu, pomoc, chci, aby to udělal někdo jiný? No a co, tohle ne, ale zas umím jiné věci.

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím si, že týmto si prejde každá žena teda prejde - skúsi tie pocity len nie všetky sú ochotné alebo sú príliš hrdé to priznať lebo to považujú za osobné zlyhanie i keď to nie je pravda. Ono je to aj o tom ako veľmi si žena tie svoje ,,úlohy" pripúšťa. Žena musí v prvom rade chrániť samú seba lebo ak nedokáže ochrániť samú seba (myslím svoje psychické pohodlie) nedokáže ochrániť ani svoje deti. A tým nemyslím byť za každú cenu silná ale povedať si stop, toto je nad moje sily, toto nezvládnem, som tiež len človek. O tej svokre (tchýni) viem svoje :) Veľmi pekný článok, pravdivý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Katko, děkuju za moc hezký komentář. No jo asi hodně z nás máme "tu tchýni" !-)...Ale je to pravda, jak píšeš, žena se musí naučit prostě nebýt hrdinka a říct, tohle prostě nemůžu udělat, to je nad mé síly, to neumím, nechci..... - protože když ona bude na sebe nakládat přemrštěné nároky, tak co uvidí její děti? No že takhle je to normální....a tohle není teda vzkaz, který chci dětem poslat :-) Jsem ráda,že to vidíš podobně :-D

      Vymazat
    2. Já bych byla s tím odkazem na děti přece jen opatrná. Ono už to s rolí matky přece jen není tak jednoznačné. Jednou stranou je to dobře a jednou stranou špatně, to je pravda. Dobře je to proto, že když žena sebekriticky uzná, že by z ní asi nebyla úplně skvělá matka, tak je fajn se moci svobodně rozhodnout žádné děti nemít. A není to nejmenší důvod, proč by se pak měla cítit jako vyvrhel. Dětem musíte předat určité hodnoty, aby z nich vyrostlo něco pořádného. Přece nezničíte život lidské bytosti jen proto, že vám někdo vnutil, že byste ty děti mít měly a vy vlastně netušíte, jak je vychovat a co jim předat. Druhou stranou samozřejmě pokud mámou jste, rozhodly jste se být, tak nemůžete být za všech okolností dokonalou mámou z příruček a je potřeba občas poslouchat svůj pocit, který vám říká, že už ne. I sebeskvělejší máma má svých ratolestí někdy dost a má naprosté právo je nezvládat a chtít mít klid a čas pro sebe a starost o děti převelet na někoho jiného. Prostě se těch dětí na chvíli zbavit, protože vám z nich už vážně hrabe. Takhle se cítit je naprosto legitimní a člověk to musí poslechnout, protože ty děti vás potřebují a když tohle ignorujete, přepínáte se a pak se jim zhroutíte, no, tak je to průšvih.

      Vymazat
    3. No víš, pokud jsi matka, tak už to jednoznačné je :-) a určitě nejsem matkou z tlaku okolí, ale protože jsem děti chtěla....Ale je super to, že si můžeš vybrat, že matkou jestli matkou chceš být nebo nechceš, a mělo by být v pořádku nemuset si tento životní styl obhajovat.
      Nechci tady působit, že matka je nadevšecko, to by popřelo vše co jsem napsala a nenapsala mezi řádky...Źe prostě matka je člověk, je žena - občas se necítí vůbec stará a unavená a chce blbnout, užívat si trochu, případně "jen" věnovat se koníčkům....a pořád balancuje - nedá se žít dogma, i když to má člověk v hlavě srovnané, život je každý den jiný a člověk musí reagovat....ale to je na životě to hezké :-)......A aby žena nemusela být jen matkou na 24 hodin potřebuje podporu okolí - bez debaty - především podporu muže, který na chvíli převezme otěže, aby se ona mohla z popruhů na chvíli vyvázat...a pak jsou tady babičky (které už nemají čas, protože pracují.. atd atd)....pak už je dost těžké se děti zbavit, pokud tyhle vazby nefungují, je to začarovaný kruh....který je potřeba rozseknout...

      Vymazat
    4. Ano, vidíme to podobne asi preto, že sme rovesníčky :)
      Ja napr. nežehlím (muž našťastie nenosí košele). Kupila som práčku, ktorá vypluje prádlo relatívne nepokrčené a ked to dobre ešte mokré povytriasam a pekne rozvešiam, len to pekne poskladám a hotovka. Varím zásadne min. na dva dni, komu sa nepáči môže si urobiť niečo sám (nerátam malého syna). Nepotrebujem mať pred Vianocami umyté okná, nechce sa mi lebo von mrzne, neumyjem, Vianoce budú aj tak. V spálni mám už týždeň neporiadok, že muž sa mi smeje, že treba zorganizovať jarnú brigádu ale sme šťastní :D Moje dieťa neobliekam zásadne do značiek Zara, NEXT a nesedím kvôli tomu denne na nete aby som mala najnovšiu kolekciu. Toto strašne ženy vyčerpáva malichernosti, na ktorých svet nestojí a potom nemajú energiu na dôležité veci alebo tie podstatné unikajú :)

      Vymazat
    5. Aailyyn, s tými poslednými tromi vetami bezvýhradne súhlasím.

      Vymazat
    6. Já s tebou úplně souhlasím, jen jsem chtěla poukázat na určitou relativitu mateřské role. Nezhroutit se žena musí především kvůli sobě, ať dělá, co dělá. Ne kvůli dětem. Z výše zmíněných důvodů bych zkrátka děti jako nejstěženější argument nepokládala, protože některé ženy děti nechtějí a myslím, že je to jejich zcela svaté právo. Že to dnešní mámy to navíc nemají snadné, protože se po nás chce minimálně na fulltime pracovat (a to nemusíte být zrovna vrcholová manažerka, co svou prací žije, jednoduše málokdo rodinu z jednoho platu uživí) a babičky k dispozici nemáte, protože ty dobou, kdy máte malé děti, dřou ještě v práci rovněž, to nijak nerozporuju...

      Vymazat
    7. KatkaLu: Tak to se nedivím ničemu, když čtu že jsi "rovesníčka", protože to co jsi napsala, že děláš nebo neděláš - je přesně jak to vedu já (no i tak občas padnu na hubu, páč zdraví není stopro a pocit viny, že - je neuklizeno...blabla přehluší vnitřní hlas)....
      Já své domácnosti říkám bohémská :-)....a teda naprosto nebudu umývat okna v mraze, stát v chladu a umývat a větrat doma jen proto, že budou vánoce :-D....já už mám větší holky a okamžitě se musely naučit dělat drobné domácí práce a nejen vysedávat na počítači :-) a večeři si umí taky nachystat, když mám sílu a chuť klíďo tu teplou véču uvařím, ale není to pravidlo....No značky, já mám holky teenage a chápeš, jak ty trendy frčí a všichni se vytahujou, co maj na sobě, a v tom věku je vzhled ultra důležitý, jinak tě okolí ve škole udupe (bohužel taky zkušenost i když né přímo naše -ale ve třídě). Holky se prostě oblékaj normálně, na to, na co mám, chodí hezky cca dle trendů, ale nic přehnaného - absolutně ne....možná to je málo v porovnání se spolužačkami, ale ony si nestěžují - v tomhle jsou skvělé :-)
      Právě je to tisíc malicherností co umořilo ženskou anebo stokrát nic umořila vola :-D...No jsem ráda, že tu svou domácnost takhle nevedu jen já !-)))...Jó a vykládej mi o umění správně rozvěsit prádlo, abys ho nemusela žehlit, to mám vymakané a holky jsem to naučila, když mi prádlo věší nebo sbírají, že ho nemůžou jen tak pohodit!-D....Nedávno jsme o tom mluvily s kamarádkou, že to taky tak dělá :-)))

      Vymazat
    8. Aailyyn: Určitě máš pravdu s relativitou mateřské role stopro, ony někdy ty slova vyzní jinak anebo člověk přesně nechápe co ten druhý chtěl vyjádřit !-D
      Já osobně nechápu takové ty stoprocentní matky, vím, že to nejde být stoprocentní a to svoje děti miluju a chtěla jsem je....jo ale někdy bych je i zabila !-)...a nemůžu být s něma furt, a už vůbec nemíním žít život skrze ty děti a pak jim vyčítat, co jsem všechno pro ně obětovala a ony nejsou vůbec vděčné...i to už jsem slyšela...brrrr...
      Ale určitě si fakt nechci stěžovat, i když ta role matky není jednoduchá, nikdo mě nenutil je mít a prostě některé věci musí jít stranou, člověk to musí uznat a nehrotit všechno, že....Já se vědomě vzdala kariéry a šla na mateřskou, chvíli mi to líto pak bylo, ale už to absolutně neřeším, protože holky mi dávají hodně a já si našla svoje cesty, jak se realizovat....a nečekat za to odměnu finanční či jinou !-D.....a zase jsme u těch priorit !-D Asi jsme to dneska v té diskuzi fakt rozsekly holky a já jsem neskutečně ráda, že ta diskuze je, to byl účel článku :-DDD

      Vymazat
    9. Mám 17 ročnú dcéru a obliekaní tínedžerky viem svoje a rozumiem tomu :) Našťastie tiež si nedupe za značkové veci a to sleduje blogy! :D Skôr som poukazovala na to, že malé detičky matky obliekajú výhradne do značiek ale kvôli sebe lebo tomu malému prckovi je šum a fuk akú značku má na sebe :)
      Myslím, že takto domácnosť vedie 90% žien ale len 10% si je ochotných priznať, že tip top majú doma len keď má prísť návšteva a v sobotu keď sa upratuje povinne :D
      Chcela som ešte napísať, že ak má žena pretlak, ktorý nezvláda nie je hanbou navštíviť psychológa, aj keď si mnohokrát myslíme, že aj v našom veku čo to vieme, predsa trošku nestranný pohľad na problém neuškodí, naopak budeme sa čudovať čo všetko nevieme :)

      Vymazat
    10. Já mám skoro šestnáctiletou, takže je mi jasné, že chápeš !-)...Máš pravdu s těmi maličkými dětmi ve značkovém už to vůbec nechápu, to spíš chápu ty teenagery, že ti by to vyžadovali, kvůli image...ale jak píšeš mrňousovi je to fuk :-) spíš on je pak něco, čím se ta matka chválí asi :-D
      Hahá, to doufám, že 90% :-), já to klíďo přiznám, u nás je tip top před návštěvou a o víkendu se snažím jakž takž dohonit ty resty největšího bordelu :-D
      Katko s tím psychologem máš velkou pravdu. Já už to třeba vím teď, ale můžu upřímně napsat, že jsem byla v životním období, kdy jsem ho potřebovala nutně a nevyhledala ho - zase jsem to "ustála" sama, ale stálo mě to dvakrát více sil a bolesti než kdybych tu pomoc vyhledala - jenže v té době já byla ta, co prostě o pomoc neumí požádat....Už bych to nikdy neudělala, naštěstí mám kamarádky psycholožky a nemám problém ani jít tam s dítětem, kdyby potřebovalo - jsem matka ne diplomovaný psycholog a i dítě může někdy řešit něco, co je nad jeho síly a člověk nezaujatý mu může více pomoci anebo jen dostane potvrzení, že to co říkali rodiče je pravda !-DD
      Pořád se máme co učit ať je nám kolik nám je :-D

      Vymazat
    11. Tohle přesně mě taky štve. Jasně, nikdo nechce, aby se z ženy stala uštvaná oběť, která se dítěti naprosto oddá. Ale na druhou stranu mít děti je pořád svobodné rozhodnutí každé z nás. Vyžaduje to jisté ústupky. Nechceš? Neměj. Jaký vděk? Tohle nechápu, děti si přece pořizuju primárně proto, že je chci, že mě naplňuje jejich existence, že přesto, že ta výchova je těžká, mi přijde v mnoha momentech i báječná, mám radost. Nemyslím si, že je dobré si pořizovat děti a čekat za to něco zpátky. Děti si musím pořídit, až je budu se vším všudy chtít i s tím, že občas budu vyčerpaná, unavená a občas půjdou mé potřeby stranou.

      Vymazat
  4. Marcelka, mám veľmi rada tieto tvoje vypovedajúce články! Napísala si mi to opäť raz z duše, že lepšie by som to sama nenapísala. Bola som vychovávaná presne v tom duchu, dávaj celý život, všetkým okolo seba, nepozeraj na čas, sily, energiu a nežiadaj nikdy nič, nečakaj pochvalu, ani odmenu. Mám šťastie, že vďaky sa mi dostáva, aj pochvaly, ale ak raz naučíš všetkých okolo seba na ten vysoký štandard, iný už nepríjmu a berú to za samozrejmosť. Prišla som na to, že drieť ako kôň a potom si občas za odmenu niečo kúpiť, urobiť si radosť, nie je správne riešenie. Očný tieň mi energiu nevráti, ani silu a odpočinok. A už vôbec nie psychickú pohodu. Jednoducho, ak sa ničím, neoddychujem, musím nakoniec vypnúť a ľahnúť si. Tak akosi, navzdory dnešnej dobe, aj tak je pre mňa zmyslom života rodina a deti. Hoci som permanentne unavená už asi 10 rokov, bez oddychu, v jednom kole, medzi prácou, mopom a kuchyňou,so žehličkou v jednej ruke, varechou v druhej a pomedzi to rýchlovka s lakom na nechty a kulmou. Asi si to už inak ani neviem predstaviť, snáď by som sa preveľmi nudila, keby som odrazu mala kopu času a bavilo by ma to pár dní. Pre ženu je tým najlepším, čo ju môže postretnúť, dobrý muž, ktorý toto všetko chápe a chápe svoju manželku ako bytosť, ktorá sa môže aj unaviť, nevládať, mať toho dosť. Ak má totiž doma egoistu a nevšímavca, je to o to horšie. Byť ženou je veľmi ťažké, veľmi krásne a veľmi zodpovedné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Júlinko, Ty jsi prostě moje věrná duše a víš co chci říct. Jsem ráda, že Ti článek přišel vhod i vzhledem k tomu, co jsme si psaly soukromě.....
      Já taky tak vychovaná byla bohužel.....Už ale myslím jinak, ale musela jsem se k tomu sama dokopat a dílem tou nemocí a občas stejně do toho stereotypu spadnu, že...protože si ty priority nestanovím v tu chvíli....a jedu a jedu, mám energii, tak prostě jedu.....
      Juli Ty mi píšeš z duše, to je přesně to, co jsem dělala poslední dobu také - dřela jsem do úmoru a pak si šla koupit něco hezké...ale to nefunguje, člověk jen před sebou táhne energetický dluh a ten nám krabice super kosmetiky nenavrátí...je třeba umět odpočívat a lenošit bez pocitu viny a umět žádat o pomoc - to je "must have" :-D
      Já jsem byla strašná v mládí, hyperaktivní, co po prvním porodu hned vyskočila po pár hodinách a pak omdlela na chodbě :-DD.....neuměla jsem se zastavit a tím jak jsem kreativní, jsem v tom byla až po uši neuměla jsem sedět - pasivně odpočívat nic...pak přišly děti a konec odpočinek jsem si nemohla už nikdy vybrat v tu chvíli kdy ho potřebovalo mé tělo, ale jedině tehdy, když to dovolily okolnosti....
      Zlatíčko vzhledem na to, co tě krásného čeká určitě musíš zvolnit moje drahá, aby ses nezničila - bylo by mi to neskutečně líto, protože jsi úžasná ženská i matka .....A protože máš toho chápavého muže, tak se nech občas hýčkat a vykašli se na všecko, Julinka je krásná holka a za chvíli Ti bude i trošku pomáhat a Ty ji nech - nedělej všecko sama...
      Amen: být ženou je těžké, velice krásné i zodpovědné, buďme rády ženami

      Vymazat
    2. Moja drahá, také krásne slová! Sľubujem, že ťa poslúchnem ale aj seba a budem voliť radšej zlatú strednú cestu, namiesto extrémov :-) Ono to je trochu ten problém, že my drieme obaja a potom sa navzájom ľutujeme. Asi sme sa našli, dvaja blázni :-) Pár týždňov to však počká :-)

      Vymazat
    3. Jiná slova než krásná pro Tebe nemám moje Zlatá :-)....Jasně poslouchej sebe a bude to fajn :-)....No my s mužem jsme hodně podobní, taky se pak bezvadně litujeme :-DD......ale naštěstí nás to spojuje :-)
      Určitě to počká a pak budeš mít kupu jiných věcí na práci...:-D. Užívej si sluníčka a zahrádky a krásné jarní dny!!!

      Vymazat
  5. Zlatíčko, je to tak jak píšeš a já potvrzuju to, co jsi říkala i o věku - jsme od sebe 8 let (plus minus), a v hlavě mám čas od času to samé. SIce úplně jiné, ale to samé, chápeš mě, že? Někdy se odostanu až do takového sebezpytu, že při cestě z pokoje do obýváku se zaseknu v koupelně (v jedné z mála místností v bytě, která je izolovaná od všeho - lidí, myšlenek, činností, téměř i hluků), sednu si na vanu a jen koukám. Co koukám, čučím, nebo zírám. V hlavě s emi odehrává dialog mě se sebou samotnou a kdyby vedle estříleli, tak bych vylezla s vděkem ven, že mě to zorptýlí od těch někdy až bolestivě hlubokého přemýšlení. Nevím, kdy se ten zlom stal, kd ypřišel, ale poseldní dobou na sobě pozoruju, že mluvím víc na rovinu. Když mi něco vadí, ozvu se hend, nenechávám to vyhnít až do mnou neúnosné výše, kdy se většinou pod náporem sesypu a nejradši bych někomu nafackovala - protože bych měla asi v prvé řádě spíš nafackovat nejdřív sama sobě, že jsme to dopustila.. Tak se to snažím už nenechat dopouštět. Je mi líp. Je mi líp na světě, volněji se mi ýchá a najednou zjišťuju, že nejsem takový introuš, az kterého jsem se považovala, že už nejsme takový asociál, že už mi je najednou líp i mezi lidmi. KLidně i cizími. Že by to tedy všechny opravdu bylo hlavně mnou? Najednou totiž, jak jsem lidem začala hned říkat, že mi s nimi vznikl ten a ten problém - já mám dobré svědomí ze sebe samotné, že nemusím ve skrytu trpět pod někým a tomu člověku je zase líp se mnou, že neházím ksichty, nereaguju divně anenechám se popřípadě příště zapírat. Jak jsem byla dřív pitomá, když to tak čtu.

    Ale samozřejmě, že jsem se nezměnila ze dne na den - jsou to malé úspěchy, které mve mně však zůstávají a utváří mi náhled do dalších dní a potažmo i na život a jeho žití.. najednou na něj koukám snadněji. Ne přes clonu křivd, trpění a sebelítosti, ale "čistá" bez předsudků a s jasnou myslí..

    Ach a mně se podařilo zvlášť ty dva poseldně jmenované smysly spojit v podobě "fialkových makronek"!! =D ach! a vůbec, na vůně jsem "nos" a vždycky při procházení se psem kolem baráku, nebo jen při míjení nějaké zatravněné plochy, mě te´d pokaždé do nosu uhodí tak omamná vůně fialek.. to je krásné jaro. To a ataky ptáčci jarábáčci, kteří se jara nemohli dočkat a zkoušeli štěbetat už v lednu, ale asi ho tím i přivolali, protože teď už si protahujou peří v jarním vánku a řvou i přes zavřené plasťáky =)

    A teď tedy přidávám i jeden ženský tip pro pražské, ale myslím, že mají sítě po celé republice: Zítra do 14hod je v rámci posledního dne vyprodávání kolekce za březen ve všech second handech "Textil House" při nákupu nad 10 kusů každá věc jen za 10 korun!! A podotýkám, že to není jen tak ledajaký sekáč. Je to sekáč s velkým "S" a najdete tam většinou ještě ovisačkované skvosty, které se k nám opravdu nikdy ze zámoří nedostanou =)

    Mám Tě ráda, SLuníčko (Hlava skoro 30)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Líbám Tě na Tvou hlavičko skoro třicítkovou :-D Zlatí!
      Jsem strašně ráda, že sis článek přečetla a napsala jak to vidíš a podpořila mou tezi, že to ve finále není věkem, ale jakýmsi nastavením či naprogramováním hihi.
      Ono ženská nemusí mít dvě děti, aby tohle v sobě začala řešit, stačí vlastní domácnost, chlap a pes a je toho někdy až až ne !-)
      Napsala jsi hodně fajn myšlenku, a já nad tím uvažuji už chvíli, jak se vyvíjím a psala jsem o tom taky - to introušství - si myslím, že určitým způsobem to dané bude, ale pokud je člověk asociál a extrém jako my dvě byly a nemá k tomu v podstatě žádný okolní důvod ve smyslu - jsme pěkné baby, tak o co jde, že :-) - tak to má příčinu hlubší....
      Já tuším proč to bylo u mě, je to ve výchově v okolnostech, ve strachu jít do konfliktu, v umlčování mých názorů atd atd...Ty určitě taky tu příčinu najdeš, i když asi ani není nutné ji hledat, pokud to nepotřebuješ. Ale určitě to nebylo jen Tebou, přece dítě si samo tyhle návyky nevybere, že jo....Ale podstatné je, že jsme to zlomily a je nám dobře..
      Já se učila strašně dlouho komunikovat a učím se to pořád - že prostě chlap nemá tu čtečku myšlenek a on není z těch co by byl ignorant, spoustu věcí umí a dělá je a určitě zažívá někdy pocit, kdy je toho i na něho příliš....
      Je to všecko o komunikaci a nekomunikaci, z které plyne to nedorozumění defakto i sama se sebou.
      Když prostě narovinku řekneš jak je, tak uvolníš spoustu energie, kterou prostě zadržuješ a ona nás zevnitř vyčerpává - přesně jak sama píšeš. Myslíš že bych si kdy představila, že budu mít blog a budu se seznamovat s cizíma lidma a ráda? Nikdy, fakt ani ve dvaceti by mě to nenapadlo natož v mém ehm pokročilém věku...ale jde to a je to príma a poznala jsem Tebe a spoustu jiných bab...a přesně člověk je otevřenější - já se díky blogu hodně otevřela...a pak můžu jít bez předsudků - jak píšeš a být v pohodě, že mi i někteří lidi a situace nesednou.....

      Jsem strašně ráda, že si užíváš své smysly, ach ty fialky, kéž by mi voněly u domu :-).....no vidíš, a já ty fialkové makronky nedocenila, jenže ony chutnaly božsky ale nebyla tam ta vůně :-)....ale to spojení máš pravdu je geniální.
      Hele, určitě si spolu na ně zajdem - letos - tak přisáhám, ano? :-D

      No jo, ten Tvůj sekáč, hele pak mi aspoň ukaž, cos nakoupila ať můžu slintat :-)...kouknu jestli ho nemám po ruce, ale pochybuju, že zrovna v naší dědině bude :-D

      Tak si to tam krásně užij i celý víkend!!!!!!!!!!!

      Vymazat
    2. Marcelka, ešte si neuvažovala, že napíšeš knihu? S celkom prozaickou a pre niekoho možno obyčajnou tématikou, o živote bežnej ženy. Bola by trhákom! Vidím, že prúd myšlienok máš takmer nezadržateľný a stále máš k téme čo povedať, aj keď niekomu by sa už zdalo, že je úplne vyčerpaná. Stále nejaká nová hladina sa objaví, každá ďalšia veta ťa dovedie do nejakej novej súvislosti.

      Vymazat
    3. Hihi, Juli, v podstatě by se dalo říct, že celý život je to tom hledání souvislostí a čím víc se Ti jich podaří najít, tím ho máš bohatší =)

      eMí, to víš, že jsem už dávno pátrala po tom,proč taková jsem, nebo jsem byla. Ale zašla jsem přesně tak daleko, jak bylo potřeba. Vím přesně ten jediný okamžik, od kterého se to táhlo, který to celé změnil.. =) a je vlastně fajn přijít na to, že to u mě byla zrovna taková banalita, takže když jsme si ji uvědomila, přišla jsem vlastně na to, že kvůli takové prkotině taková být nemusím =D Pro mě je to klika, většina sebezpytů dopadá podstatně hůř a vede k hodně traumatizujícím vzpomínkám, nebo momentům..

      Budu dělat, jako bys tam s mnou zítra byla a nakoupím za nás za obě ;) =D hele, když mi řekneš barvu a povahu (vršek, spodek), tak Ti tam najdu něco přesně "ode mě pro eMku" a vezmu Ti, co mě cvrnkne do nosu ;)

      a s těmi makronkami Tě beru za slovo, už se na to těším! =)

      Vymazat
  6. Dlouhé a obsažné a (jako u Tebe většinou) s většinou souhlasím. Život je o prioritách, ale někdy je to zatraceně těžké (a to teď nemluvím o sobě, i když mám někdy pocit, že jsem si naložila solidně, stále nemám nějakou nouzi a spoustu věcí dělat nemusím - je hodně lidí u kterým např. to nepracování na mateřské není volbou, ale existenciální nutností....). A to i pro chlapy abychom tady nedělaly dojem, že je to pouze věc žen.
    Tobě k poznání donutila nemoc, doufám, že jiní to stihnou i dříve - např. setkáním s někým, silným zážitkem, novým koníčkem... Musím tady poděkovat tomu, že mě kdysi něco dotáhlo k orientálnímu tanci a těm "správným" lektorkám, které mi pomohly získat právě tu starostlivost o sebe, soustředění a sebepřijetí, sebevědomí a všechno to, co mi pomáhá v každodenním životě se i uvolnit a tak nějak vypnout... A i díky tomu jsem potkala spoustu inspirativních lidí, kteří jdou za svým snem a i když se v počátcích třeba museli vzdát toho co pokládali za nezbytné, bylo to jen dočasné a nakonec vše skloubili jinak a lépe.
    A ženy spolu soupeří a dokud je to v rozumných mezích, může je to posunout... problém vzniká, když to přesáhne určitou mez. Na hezky upravené ženy neplivu, ale mám opačný problém (o kterém vím a snažím se ho řešit) - nenávistně koukám na ty rezignované, nedbající o sebe... a to je špatně taky, no...
    Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Konečně jsem trochu při smyslech a můžu odpovědět na Tvůj koment, který mě moc potěšil...Díky, jsem ráda, že s článkem vesměs souhlasíš.
      S tím tancem, je to úžasné, že jsi našla tak skvělý koníček a realizuješ se v něm a navíc jsi našla lidi, co to mají s Tebou společné. Já tanec odjakživa milovala, spolu s kamarádkou jsme nechodily na diskošky balit kluky (teda to byla další aktivita leč často neúspěšná !-) ale především trsat :-D....
      Dost mě mrzí, že už to nedělám, máme rodiny, můj muž netančí a mě to občas chybí, ale zas nejsem ta, co je schopna třeba tančit organizovaně a jen určitý druh tance...a to třeba obdivuji na Tobě, že tomu tolik dáváš...věřím, že tato aktivita Ti pak dává super zpětnou vazbu a sílu :-)....Já bych to potřebovala prostě občas spontánně - se vyblbnout :-)
      A priority jsou podstata - určitě, nechtít prostě všecko...ale já mám co mluvit, že - pořád v tom lítám..ale uvědomuju si to :-)....Určitě právě nikomu nepřeju, aby museli zažít něco hroznýho co by je v tom šíleným běhu života zastavilo, aby si priority upravili......toto uvědomění musí jít i bez bolesti :-)))...ale zas bolest je dobrým ukazatelem, pokud se jí naslouchá, pokud někdo potlačuje už i vlastní bolest je to cesta do pekel...
      Ano, zdravé soupeření je inspirativní :-) souhlas, ale bohužel často je to rivalita divná až s destruktivním vlivem na vztahy žen...Jó to mi vykládej, mám potřebu být taky kritická k "holkám" co na sebe nedbaj, ale víš co změnila jsem to tak, že když takovou paní vidím, tak si začnu představovat, co by jen stačilo málo aby se sebou udělala, nahodím ji řásu a jinou bundu a kabelku...a je to :-)....taková vizualizace...:-D a samozřejmě se snažím pochopit, že ona se prostě vůbec v zrcadle nevidí..a to je smutné....

      Vymazat
  7. Opět jsem si skvěle početla! Víc takových přetlaků eM. Naprosto s tebou souhlasím, že hledání smyslu života je hlavně ho prožít, tak jak sami/y chceme. Užívat všeho, co nám tenhle překrásný svět nabízí. Vnímat všechno okolo sebe. Dělat to, co chceme.

    Já jsem sice mladší ročník (hlava skoro 25, chceš-li), ale vychovávaná jsem byla také tak, abych se rozdala, abych byla hodná a poslušná žena, výborná hospodynka, abych se uměla postarat o rodinu a manžela, který bude vydělávat...dokonce nás tu učili i na škole, když jsme my holky měly povinně Rodinnou výchovu a kluci měli zase dílny (jak já jsem chtěla dělat se dřevem radši než se učit, jak udělat bramborový salát). Doted slýchávám od své babičky, abych přítelovi nandala oběd, abych po něm uklidila nádobí,abych mu donesla to a tamto... A já to prostě bojkotuju. Neříkám, že mu občas neudělám radost tím, že mu dám plný talíř výborné večeře až pod nos. Ale vocamcad pocamcat. Myslím, že v tomhle by měla fungovat rovnováha. Oba by měli přispět svou troškou do mlýna. Naštěstí přítel, ač o pár let starší, byl vychován moderním způsobem, že žena není služka a že je to taky lidská bytost. Díkybohu! :)

    A na závěr? Pořád si myslím, že chlapi jsou, co se týče výdrže, prostě saláti. My holky, ženy musíme držet pospolu, podporovat se a mít se rády :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Peťko, děkuji děkuji za super slova!!!! Ono je přetlaků dost, že akorát člověk si vždycky netroufne je publikovat :-D
      Vidím, že i ve své hlavičce, která je podstatně mladší než moje tyhle věci řešíš a to jsem měla na mysli - tohle s věkem prostě nemá, co dělat....
      O jé, výchova našich babiček, můj muž měl takovou úžasnou babičku, jenže ona byla srdcem rodiny a měla ráda i mě (narozdíl od tchýně) a naše děti...pomáhala rozdávala se, byla opravdu starostlivá a žila pro jiné - když dědeček neměl správnou teplotu polívky šla a ohřála ji....jenže bohužel i tahle Zlatá žena na to dojela, nestarala se o sebe, a nešla včas k lékaři a umřela na to...:-/ a to se lítalo jen kolem dědečkova zdraví, a tomu je teď devadesát a stále žije.....
      Přeju Ti ať právě tím, že jsi ještě tak mladá ať už tyhle věci vůbec nemusíš zažívat a máš to v hlavince srovnané !-)...a je podstatné aby to i partner viděl stejně :-))).....
      Máš pravdu, i když to nemám ráda, když se říká že žena vydrží více než člověk - protože i ona má své meze - tak je to ale pravda, muž se hroutí když musí vyřešit jednu věc, nebo dostane rýmu, žena se nehroutí i když je nemocná a stará se o celou rodinu........a proto je tak důležité, aby si ženy pomáhaly, inspirovaly se a chápaly se...Díky Petko, že jsi tak krásně zakončila svůj koment. Měj se krásně!!!!!

      Vymazat
  8. Přečetla jsem to jedním dechem, moc hezký přetlak eM! Taky mě mrzí to, že ženy takhle soupeří, a jsem hrozně ráda za holky, které jsou samy sebou i když mají super přítele, který jim líbá nohy a ony se přesto nevzdávájí svých přátel. Bohužel těchto hoelk moc není, a spousta jich podlehle a odejde. A za čas se zase vrátí - a je hezké, pokud člověk umí odpouštět a vezme je zpět.

    Líbí se mi myšlenka, že by člověk měl myslet více sám na sebe. A proč to ženy nedělají? Vždyť když se člověk podívá na každého chlapa, ten si jde do hospody kdy chce (ať už je svobodný, ženatý, rozvedený, s dětma). Dělá si co chce, a pořád si zachovává svou roli. Proč bychom si z toho taky nemohly něco vzít? Přestat být aspoň na chvíli ty zodpovědné ženy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárí moc děkuju :-)) To soupeření bohužel ženám nepřidá a je to ve finále smutné, už jen když koukám, jak umí při sobě stát chlapi !-)....I já zažila, že mi kamarádky odlétly zamilované pryč...a pak se vrátily až to pominulo a přišly starosti, které jsme měly společné. Jasně, člověk odpustí, co jiného :-))
      Otázka je, proč si ženy více nehledí sebe - to je zásadní myšlenka - ano asi je to tím, že muž se prostě tím životem nijak zvlášť nevyvíjí ve smyslu, že nestojí před určitýma volbama a rozhodnutíma zásadního charakteru...zjednodušeně řečeno on si na to pivo prostě dojde vždycky, ale ať už se to prezentuje v médiích různě - u ženy příjde vždycky ta chvíle, kdy se musí rozhodnout - práce nebo rodina...a když rodina - tak pak se snaží všecko stíhat stejně jako předtím a to nejde...
      Určitě je to tím, že i žena více cítí pouto k dětem a vůbec je ta ochránkyně rodinného krbu - to ji zůstalo, ale přitom přibyla spousta oblastí, kde by taky chtěla vyniknout....Takže ano, být míň zodpovědné, nenést na bedrech všecku tíhu světa a úplně normálně se na všecko občas vyprdnout ono se to nepos..:-)))a jít na to kafe.....hlavně ale ať je s kým !-)

      Vymazat
    2. Jo, to je smutné, chlapi při sobě drží hezky (ale občas se taky pomlouvají, pracuji v kolektivu chlapů, cha, takže to není jen výsada žen). Právě to je to. Ženy jsou považovány za "tu domácí puťku", a stíhají všechno. Když si představím, že by chlap měl dělat všechno to, co žena, dávno by byl na antidepresivech nebo v blázinci.

      Vymazat
    3. Klárí taky jsem pracovala převážně v mužském kolektivu ve softwarové firmě a máš pravdu, že chlapi jsou dokonce někdy i horší drbny než ženské, jen to dělají tak nějak skrytě...protože toto bylo vždy přisuzováno jen ženám....ale oni Ti chlapi nějak drží při sobě i proti ženským a to mě na tom zaujalo - že ženský jsou v tomhle zvláštní, že to někdy nedokážou, protože prostě od těch chlapů něco chcou a vnímaj se jako rivalky - i když zas musím říct, že to není případ mých kamarádek a holek co potkávám tady !-)
      No právě, mě až děsí to, že ženská zvládá milion věcí a nakonec je to pořád málo a přitom chlap se hroutí, když se mu chvíli nedaří jedna věc....

      Vymazat
  9. Já bych ráda něco napsala, protože ten článek by si to rozhodně zasloužil! Nicméně já mám momentálně totální útlum, už pár dní, dělo se prostě hodně věcí hodně rychle a já se tak nějak sama zastavila, abych to byla stavu vstřebat. Jen bych chtěla říct k těm dětem - já se pořád strašně snažila, pořád řešila, jak, co kdy, aby to bylo správně a o něco jsem je nepřipravila... Teď jsem dospěla do stadia, kdy jsem přestala vychovávat je a snažím se "převychovat" sebe. Pokaždé, když tápu a mám pocit, že se třeba moc soustředím na sebe a děti zanedbávám, tak se sama sebe zeptám, co bych si pro ně přála, aby dělaly v mojí situaci. Aby se obětovaly pro druhé, šly v něčem proti sobě, nenaslouchali vlastním přáním nebo aby se dovedli prosadit, šli si za svými sny a nenechaly se převálcovat povinnostmi? Protože sama u sebe hodně bolestně zjišťuju, že nedělám nic z toho, k čemu mě rodiče (hlavně matka) "vedli", ale dělám až moc věcí z těch, které dělají oni a kterým bych se bývala vždycky chtěla vyhnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Reni díky že sis vůbec ve vypjaté době našla aspoň tu chvilku napsat tady něco. Útlum je asi nutnost, já to takhle právě měla - že jsem prostě vypnula - dva dny spát....a to byly sny! všecko se to zpracovávalo to šílené množství věcí, trablí, práce, informací...během spánku, uložilo se to do šuplat nebo co a já už teď dokážu zas lépe se vším pracovat a prostě každou tu jednu věc vzít - vyřešit -odložit a zase vzít další - vyřešit.....atd až ten bordel docela uklidím....Zažívám velké období katarze na všech stranách a téměř u všech členů rodiny, takže chápeš, že to je maras .-D...ale sbíralo se na to dlouho, toho jsem si vědoma :-).......Nejhorší je právě tohle vstřebávání za běhu, to pak fakt musí člověk zastavit - veme si jako důvod "tu nemoc" a všecko zpracuje...
      Hele co se týče výchovy - bóže, jak já tohle řešila, páč jsem měla naprosto jasno v tom, že vím jak vychovávat nechci - viz. moje zkušenost jak vychovávali mě, ale být rodičem je kurňa těžké a přesně uvědomělý člověk nakonec zjistí, že prostě něco jako výchova neexistuje v tom exaktním smyslu - jestli mi rozumíš. A upřímně my jsme nebyly vychováváni, my byly vycvičováni :-D. Průser ale je, že dnešní mládež není ani vychovaná ani vycvičená a já pak stojím před otázkou kde je hranice šikany a musím na to reagovat a najednou to dostalo rozměry, kdy celá jedná třída je banda hajzlů, co šikanujou...úchvatný. Takže pointa je, že opravdu může vychovávat člověk jedině tím jak žije a jak vychovává sebe - dítě ve finále pozná, že se mu něco jiného káže a něco jiného se "pije" a vůbec.....
      Jenže ona ta krev fakt není voda a pak člověk ve středním věku zjišťuje, jaké má deja vu - že dělá něco, co přece už někde viděl a slyšel - jo u svých rodičů a s hrůzou zjišťuje přesně to, co píšeš, že jsem chtěl věcem vyhnout a nevyhnul....ale i to je cesta a přerod a narozdíl od nich si to Ty třeba uvědomuješ :-))) nebo já !-)
      Reni držím nám pěsti ať tohle období zvládnem. Kdykoliv budeš chtít něco připsat i k tomuto článku tak přece můžeš !-D Měj se moc fajn, a jsem ráda, že ses stavila...dyť víš :-D

      Vymazat
  10. Krásnej článek, děkuju! Já sama jsem taková...vždycky toho udělat co nejvíc, nepolevit...někdy mám pocit, že mě to zabíjí, ale kdybuch to nedělala, tak bych nebyla hodnotnej člověk. Co s tím? Nevím. Ale děkuju za článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :-D! Hodně jsme takové více či méně všechny - proto jsem měla dost nutkání to napsat :-)...určitě jsi hodnotný člověk sama o sobě, průser je právě to, že si to o sobě nemyslíme, že si myslíme, že se musíme přetrhnout abychom si něco zasloužily a to nás žene do pekel a dělá to z nás perfekcionisty, kteří sami sebe ubíjejí....Znám to. Je to těžký - ten návod, jak na to, každý ho musí v sobě nějak najít, že.....ale myslím, si že už to,že si to dokážeme uvědomit nás posouvá do situaci, kdy s tím jde něco dělat a nemusíme být obětmi dogmat, očekávání a vůbec honit se za něčím....Přála bych nám všem a každé holce osobně ať se jí tohle daří. Ať jsme spokojené a né za cenu vlastního uštvání :-))) Ani já bohužel ten patent nemám a pořád to hledám....tu správnou balanc :-D

      Vymazat
  11. Parádní článek! Taky se můžu rozkrájet, na prvním místě jsou všichni kolem mě, všechny povinnosti atd. A pak se to podepisuje na mé vyrovnanosti, kterou jsem vlastně už delší dobu nezaregistrovala. Člověk se musí naučit být občas trošku sobec, ale jde to sakra těžko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel máš pravdu, jde to těžko a pak má člověk pocit, že dělá všechno, může se rozkrájet a nemá ani od okolí to ocenění....někdy je holt méně více...Méně makat a snažit se a více si nechávat pro sebe !-)))) Přeju Ti ať vyrovnanost příjde...to balancování je nejtěžší...

      Vymazat
  12. Jo, zavrtala ses mi pěkně do hlavy.....Taky jsem z ěch které se mrcasí okolo dítek (ta už tedy odešla každé do svého) a manžela (ten zůstal). Ale myslet a dělat jen pro sebe jsem se ještě moc nenaučila a když to udělám mívám mírné až větší výčitky svědomí. Ale já jsem stavěná docela opačně, nechci pomoc, jsem ráda když všechno si můžu udělat sama, že tím pádem vím že žiju, že mám ještě sílu to dělat, že to zvládám. Nemám ráda litování od jiných v okamžicích kdy mě něco trápí, něco bolí, kdy se hroutím....to si raději zalezu někam kde nikdo není, tam se vyvztekám, vykřičím nebo vybrečím a zas je dobře a jedu dál....I když existuje jeden člověk s kterým bych to i absolvovala ba se od něj nechala hýčkat, jenže bohužel nepatří mně. A tak mne drží alespoň na dálku a já držím jeho. Tu pomoc a litování si nechávám až na dobu kdy už to budu potřebovat, kdy už budu vědět že to prostě nedám já sama. Jen doufám že to bude opravdu až za hóóódně dlouho.....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jó Vendy, všecky máme tu svoji hlavu co.... a máme co dělat, abychom to ustály. U Tebe vidím,že jsi fakt silná ženská, taková ta zemitá v nejlepším slova smyslu...Chápu to, že si svou prací a námahou i něco dokazuješ - tak to máme všechny - někdo tím projevuje, že je ještě furt při síle a někdo zas něco jiného. Jen to nesmí samotné ženské ubližovat a vyčerpávat ji - svým způsobem je ten ženský úděl daný, a je třeba ho příjmout, že jo...ale na druhou stranu není třeba se zničit....
      Já jsem v tomhle až hrozná, já žádám pomoc až padám na hubu a už jsem asi tak půl metru od dopadu a to není dobře....taky si brečím v klidu a o samotě a navenek prostě se chovám jinak, a někdo možná ani nepozná že mi něco je.....Ale někdy prostě i ženská chce být ženskou, přestat nosit tu masku hrdinky a silné baby a zažít to, že ji někdo pomůže sám od sebe a dá ji něžnost atd.....Je super, že někoho takového máš, i když Ti nepatří (páč de fakto nikdo nikomu nepatří !-D)....je to dar a já jsem teď momentálně ráda,že mám i na dálku spoustu skvělých přítelkyň, které chápou. Přeju Ti spoustu sil, ať to trvá dlouho a dlouho, kdy nebudeš potřebovat ničí soucit a pomoc :-))), ale zas Ti přeju hodně lásky :-D

      Vymazat
  13. milá eM, díky za každý takový článek! ono vůbec neuškodí, když se člověk občas zastaví a místo řešení odstínu rtěnky se zamyslí nad sebou a nad svým životem ;) ... já se momentálně potácím mezi dvoumi přesně rozdílnými světy - mojí rodinou a rodinou přítele, kde je role ženy naprosto opačná ... u nás to bylo tak, že mamka zvládala kariéru a do toho se starala i o mě (jsem jedináček), ale vychovávala mě spíš k samostatnosti, dalo by se to všechno shrnout do téhle situace: já se ptám - co bude na večeři? ... mamka odpovídá: co si uděláš! ... stejně tak jsem byla vychována ke vztahu k penězům, dostávala jsem každý měsíc sice kapesné, ale v porovnání se spolužáky a kamarády opravdu minimální, takže jsem byla nucena chodit na brigády a prostě když jsem si chtěla koupit něco na sebe nebo kosmetiku, tak za svoje, což mě naučilo vážit si hodnoty peněz a vím, že jen tak z nebe nespadnou ... na druhou stranu všechny starosti a bolístky si nechávám pro sebe, doma nikoho nezajímají a mamka třeba vůbec neví, že jsem v prváku na vysoké opakovala jeden předmět, prostě jsem to zvládla sama, věděla jsem, že musím, tak proč s tím otravovat ostatní ...

    na druhé straně je tu mamka přítele, která neměla snadné dětství, protože rodiče odjeli do zahraničí a ji tu nechali samotnou (zajištěnou a s bytem, ale peníze tohle nenapraví), takže si řekla, že její děti takto trpět nikdy nebudou ... což zapříčinilo, že u nich doma pracuje jen ona, nenechá si ani umýt nádobí, nic ... dělá všechno, co dětem i manželovi na očích vidí, když si v deset večer vzpomenou, že mají chuť na bramboráky, tak vstane a usmaží je ... ze začátku jsem tohle absolutně nechápala a nadávala jsem příteli, že doma nepomáhají a že mamka je prostě akorát služka, nic víc ... jenže ona si to uvědomuje, bavily jsme se o tom spolu a ona to tak prostě má, i když má pořád nějaké zdravotní problémy, protože tohle přece nemůže nikdo dlouho zvládnout a nejvíc mě dojalo, když měla jít na operaci a jediné, čeho se bála bylo, aby doma měli co jíst a že jim navaří dopředu jídlo, páč by bez ní určitě umřeli hlady ... na druhou stranu se jí vlastní děti svěřují úplně se vším, i pomalu s tím, kdy si prdly, takže má přehled, ale taky ji to ubíjí, řešit pořád jejich problémy, když má plno svých ...

    prostě jsem tím chtěla napsat, že když vidím tyto dva naprosto opačné přístupy, říkám si, že já bych si chtěla vzít něco z obou, aby byla rovnováha a já se z toho nezbláznila, protože oba tyto styly výchovy mají svá pro a proti, ale ani jedno podle mého není správné ;) a jsem třeba ráda, že jsem to u přítele zažila a že se můžu poučit z chyb, které jeho i má mamka udělaly ... neříkám, že díky tomu mám recept na štěstí ani netvrdím, že se teď budu podle toho pokaždé řídit a že budu děti ideálně vychovávat, protože nějaké ty stereotypy přece jen v sobě mám, ale aspoň vidím, co bych chtěla a co ne ;)

    tak dlouhý komentář jsem ještě nikdy nenapsala, ale k tomuto tématu se snad ani jen pár vět napsat nedá :D

    takže přeji všem krásný den a doufám, že si my ženy budeme takto pomáhat a předávat zkušenosti častěji! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lišulko, se tu do toho eM trochu vmíchám.. to mě přesně napadlo, když jsem to tak četla - naprosto ideální rovnováha mít něco z obou a byla by dokonalá a navíc, neodnášelo by to její zdraví. Když to tak vezmu podle Tvého popisu, postojem Tvé mamči jste možná trpěli vy, jako ostatní v rodině (občas), ale ona furt zůstávala silná, kdyby se cokoli hodně po***, aby byla schopná pomoct, což už asi nezvládne zase přítelova mamča, která je vlastně pořád fyzicky na dně svých možností =/

      A zase kloubouk dolůů, eMí, sešlosti u Tebe mám fakt ráda, zvlášť ty debaty ;)

      Vymazat
    2. Milá Lištičko, děkuji Ti za obsáhlý koment, určitě každá máme k tomuto tématu co říct, a i když jsou to dost osobní věci, jsem ráda, že je dokážeme tady také probírat - krom té posedlosti kosmetikou !-)))
      To, co píšeš mě samozřejmě nutí dál přemýšlet a je fakt, že si všichni neseme určité zvyky a stereotypy ze svých rodin, do svých vztahů a nových rodin. A je skvělé, že máš oči otevřené a vidíš to, spoustu věcí můžeš předvídat a lépe chápat, přesně tak jak vidíš, že je vychováván Tvůj partner nebo Ty se pak odráží v tom, jak se chováte v tom vztahu a k sobě. Muži z takovéhle výchovy mají pak tendenci chtít po svých partnerkách ten samý servis. Ovšem já si myslím, že u Vás je to vyloženě, že se protiklady přitahují. Akorát jste oba až příliš z těch extrémních pólů :-D, ale pokud máš v sobě věci srovnané, tak jak píšeš - tak by neměl být zásadní problém, aby ses buď uštvala anebo svou rodinu upozaďovala. Zas je to o té balanci a všichni ji hledáme - nejen my ženské ale i chlapi, a zas pokud chlap chce něco, co je nepřípustné z tvého pohledu, tak je třeba mu to dát najevo - prostě zas ta komunikace, že...tím se spousta věcí vyřeší a lidi se vyvíjejí i ve vztahu....I já mám někdy problém ustát tu rovnováhu, být tu pro všecky členy rodiny a zároveň zdrhat do aťasu a být sama se sebou....
      Samozřejmě to co jsi psala o mamince přítele, je velice obvyklý model - to co se mi nedostávalo, to dám dětem - ale takto si vlastně jen skrze ně kompenzuje svůj život a není to dobře, protože jak sama vidíš, ta kompenzace nemá ten účinek a vlastně ji to ničí...ale ona je ráda :-).....Ale zas není jediná a já už dlouho mám jednu teorii, vypozorovanou právě na mých ženských předcích...že ženy se samy věkem ubijou....a pak dochází třeba k tak časté operaci jako je hysterektomie, kdy prostě žena o své "ženství" příjde fyzicky......
      No není to žádná legrace, ale když nad tím tolik holek a žen přemýšlí, tak mě to naplňuje nadějí :-)))
      Přeji Ti taky krásné dny a jsem velice ráda,že jsme se tady sešly nad tak vážným tématem a probraly to. Díky!!!!!!!

      Vymazat
    3. Míší, díky moc i já mám tyhle diskuze ráda, prostě člověka nutí přemýšlet a vidí, že na to všecko není sám, že je spousta holek, co řeší podobné věci :-)......A máš hlubokou pravdu v tom, že žena-matka by měla být hlavně opatrná na sebe, aby tady stále mohla být i pro ty děti...to znamená, občas je nechat být a jít si načerpat sily pryč :-DDD

      Vymazat
    4. holky, tohle mi vždycky říkala mamka - podívej se na partnerovu rodinu, a tak to bude vypadat i u vás doma, prostě to má v sobě zažité, určité vzorce chování, které doma vidí a tak se bude chovat i k Tobě ;) a je to pravda, teď už jen jestli se dokáží ti dva sobě pak přizpůsobit a dělat kompromisy ... a s tou komunikací to je velká pravda, jen se to občas hůř praktikuje :D chlapi prostě mají jiné myšlení, logičtější a přímočarejší než my a chce jim říct všechno narovinu a ne čekat, že něco pochopí z náznaků, to už jsem se taky poučila :D ... a servis přítel vyžadoval, to jako zas né že né, ale naštěstí pak dokázal pochopit, že u nich doma sice nemusí po sobě ani odnést talíř, ale že já tohle dělat nechci a nebudu ;) a zvykl si, chlapec, i když mě ještě pořád dokáže překvapit, co všechno bere jako automatické, protože u nich doma to dělá mamka (třeba zašrobovat po sobě zubní pastu :D) ... teorie o ubíjení žen je podle mě pravdivá, přítelova mamka má teď třeba kýlu, což beru jako jasný důkaz toho, že je absolutně přetažená, nejhorší ale je, že ani to nebere jako upozornění a varování, že něco není v pořádku :( ... já jen doufám, že další a další generace se od tohoto modelu odprostí, že už ženy nebudou muset zvládat všechno, na druhou stranu už teď chodí někteří muži na mateřskou atd. ... něco se prostě změnit musí, ale každý velký pokrok přichází po malých krůčcích a záleží to i na nás, jak vychováme svoje děti, já už třeba teď vím, že jestli budu mít kluka, tak ho vychovám tak, aby se uměl o sebe postarat a nebyl to jen maminčin chlapeček, co pak s tím ty holky, chudiny, mají dělat? ... :D

      Vymazat
    5. Lištičko, Ty jsi rozkryla další příčiny, které k tomuhle článku mají úzkou vazbu...a já už neměla místo to rozebrat v něm, ale to je snad na samostatné téma :-))). No já to nechtěla napsat tak napřímo, ale určitě když je kluk takhle vychovanej, tak to prostě vyžadovat bude, že....žiju ve vztahu nějaké desetiletí a mám kolikrát co dělat abych naše oboje stereotypy ustála a my dva třeba s chlapem jsme taky extrémy, takže vím, jak to chodí a nechodí....
      S tou výchovou je to hluboká pravda, s výchovou holek i kluků nejen v Čechách :-)), to je ale začarovaný kruh, který musí právě rozseknout ty matky....ty vádo, zavírat po někom zubní pastu??? to už je ale mánie....
      A je právě děsivé, že ani zdravotní potíže ji nezastaví, to je autodestrukce...a asi se Ti na to blbě dívá a vlastně to už člověk ani nemůže pochopit, co. Pro mě jsou už zdravotní trable jasným vykřičníkem - a okamžitě zatahuju záchrannou brzdu, jenže já bych to nechtěla až mi je blbě, chtěla bych se to naučit utnout než mě třeští hlava, že....No nic furt je se co učit....ty stereotypy ach jo...
      No budeš si muset hlídat, aby Ti Tvůj nepodstřčil nepozorovaně nějaké "povinnosti" keré jsi ani nechtěla :-)...no je to o komunikaci a nebát se jít do konfliktu i když někoho miluješ, což je někdy vořech tvrdý :-)..a my ženský rády ustupujeme, na druhou stranu Tvoje výchova Ti tenhle přístup značně ulehčí :-)...
      No máš pravdu, je to krůček za krůčkem, ono se spousta věcí zlepšila, ať jen nekritizujeme, ale prostě lidi se musí furt vyvíjet - i chlapi - ne že ženská půjde ve vývoji výš tím jak bude zvládat všecky problémy a chlap bude furt sedět "u piva" :-)....Já syny nemám, mám holky, že ale vidím ,že synové se často berou jako modly a řídí se podle nich chod domácnosti - a když je takhle malý chlapeček vychováván od mala pomalu s mateřským mlékem, jak se asi bude chovat jako dospělý chlap........? No odpověď známe!-).
      Ale já hodně věřím, a tato diskuze ve mě probouzí právě tu pozitivní náladu, že se to změní právě s Vámi mladými kočkami, že dokážete ubalancovat své potřeby i potřeby ostatních....:-D

      Vymazat
  14. páni hrozně ráda bych k tomu napsala komentář ale mám teď právě plnou hlavu myšlenek a nevím, jak je sesumírovat :D zkusím si to trochu rozležet a napsat později :) nicméně - děkuji za takové články!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barčo, budu moc ráda, když se vrátíš kdykoliv napsat koment nebo mail, jak je Ti libo :-). Upřímně mám hlavu také přeplněnou, takže mám zpoždění i s odpovědmi na komenty....a tak Ti velice rozumím, ovšem asi je hodně důležité si ten čas udělat a srovnat si to :-D....přeju Ti ať se Ti to daří, hlavně bez bolesti hlavy (což mě se nedaří :-)). a já děkuji, že se Ti článek líbí a je přínosem!

      Vymazat
  15. Moje nejmilejší Eminko,
    je mi hrozně blízká Tvá upřímnost, otevřenost, vděčnost a pozitivní myšlení. Hrozně, strašně,hodně moc si vážím Tvé existence a přízně!
    Naprosto s Tebou souhlasím.. nejdřív zajistit všechno a všechny a pak žádný čas na sebe a své potřeby, ráno znova do toho kolotoče. Samozřejmě nechci to srovnávám s mým životem, protože to je něco jiného. Ale, přestě se bojím toho o če píšeš. O tom šíleném životě v jednom kole stereotypů, který vlastně nikoho nebaví a ještě si z toho člověk užene nějakou polízanici. Touha udělat ze sebe super hyper dokonalou ženu, která zvládne ráno dělat snídani, mazat dětem svačiny, chodit do práce, nakoupit, odvést děti ze školy, rozvést je na kroužky, uvařit, vyprat, vyžehlit, přivést děti, dělat s dětmi úkoly.. Mít domov jak ze škatulky, uhlazené chytré, najezené a spokojené děti, šťastného manžela a ještě být štíhlá, upravená a vždy sluníčková. Aneb vítejte v bláznici. Tohle prostě nejde. Slevit z nároků a udělat si čas na sebe-přesně jak píšeš. Protože tak se nedá žít.Jenom mám ještě strach o Tebe Emí. Co se s Tebou děje? Je mi hrozně líto, že Tě hlava trápí. Držím Ti palce a buď statečná a silná... a co je vůbec nejdůležitější.. odpočívej a udělej si čas na sebe. :)
    Amen
    Tvá Janie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá moje Janinko, omlouvám se za opožděnou reakci na Tvůj koment, nějak to nezvládám, jak bych chtěla.
      Jsem strašně ráda, že jsi napsala!! Moc Ti děkuji za Tvá krásná slova, velice a velice mě potěšily a pohladily po duši!!!
      Zlatíčko myslím, že nikdy není dost brzo na to začít myslet, nejde o to srovnávat svůj život s mým, ale Ty jsi právě zase nová generace a já do svých dcer a dívek v jejich věku vkládám určité naděje, že to zase zvládnout lépe a jinak.Źe si spoustu věcí uvědomí a nebudou opakovat chyby předešlých generací :-D
      Proto si přeju abys i Ty dokázala myslet na to, že to nejde, aby ses přetěžovala a jednoho dne zjistila, že to stejně bylo málo a k ničemu....přesně tak - vítejte v blázinci. Je vidět, že si to velice jasně uvědomuješ už teď, vidíš to kolem sebe a jsem moc ráda,že nad tím i přemýšlíš...a doufám, že toto myšlení Tě ochrání!
      Neboj moje Zlatínko, nemusíš se o mě bát. Já jsem velká holka a i když se mi děje spousta věcí (jednou Ti to napíšu, jen teď nemám sil, promiň), tak vím, že to všechno zvládnu, jednouduše proto, že jsem si urovnala co jsem schopná udělat a co ne....Hlava už tolik nebolí !-)
      Jsi moje Zlatíčko a vidím, že čteš mezi řádky a Tvoje empatie mě strašně těší, ale nedělej si opravdu starosti !-)))
      Krásné dny Tobě holčičko! Papa

      Vymazat
  16. Běžně komentáře nepíšu, i přesto, že blog čtu poctivě... Nyní, ale musím, děkuji za tento článek...přišel ve vhodnou chvíli a příjde mi, že to jsou momentálně moje myšlenky, které se mi honí hlavou... No jen se tím ještě konečně začít řídit...

    Nejvíce mě, ale snad zaujala tato věta .(pominu naprosto problematiku, co jsou schopné tchýně páchat svým snachám či jak vůbec ženy vychovávají své syny......to bychom tu byly do vánoc)
    jak by to pro nás bylo jednodušší, kdyby chlapy byli vychováváni tak, že se kolem nich jen neběhá... to bych vůbec nemusela nakonec řešit moje myšlenky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! O to víc mě těší, že jsi koment napsala :-). Já vždycky váhám, jestli se pustit do takových témat, ale protože prostě ten blog se spjatý hodně s mýma myšlenkama, tak to nešlo jinak a musela jsem to "pustit" ven..nakonec jsem velice ráda,že fakt si to přečtou holky a ženy, co třeba myslí na to samé a pomůže jim to nějak utříbit si myšlenky...stejně jako to pomáhá mě...Nicméně pro mě tohle zamyšlení bylo opravdu ze života a zjistila jsem, že otevřelo přímo vodopád myšlenek a také i událostí....takže pokračování tohoto, nebo spíš jen myšlenky z mé životní pouti zde budou určitě pokračovat.
      Sama vím, jak je těžké se těmi myšlenkami řídit, vpasovat je do své rutiny a konat podle nich každý den...jenže někdy to znamená, že člověk musí přestat dělat kompromisy....a že to nebude tím druhým tolerováno....
      anebo že prostě ten druhý pochopí, že takhle to nejde a zkusí také změnit myšlení - ve vztahu na to musí být prostě dva...a člověk nesmí mlčet i za cenu ztrát...
      Vidíš a Tebe zaujme právě ta narážka na to, co si myslím, že je hluboká příčina proč se neustále motáme v kruhu a proč se chlapi furt i přes všecky feminizace a rovnoprávnosti chovaj stejně.....ano, čím dál více si uvědomuju, že toto je pravá příčina a kdyby ženy své malé"muže" syny nevychovávaly stylem, ty jsi bůh kolem tebe se všecko točí a všecko pro Tebe udělám, tak bychom ani já ani Ty a spousta jiných ženských toto vůbec nemusely řešit, jasně řešily bychom jiný věci....ale nebojovaly bychom s větrnými mlýny. asi toto téma stejně budu muset otevřít, i kdybychom tu měli být do vánoc :-D
      Držím Ti pěsti ať se Ti daří!!!!

      Vymazat

Děkuji Vám všem za zastavení a že věnujete svůj čas napsání komentáře. Moc mě taková zpětná vazba těší!!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Translate